Při rozhovoru s uchazeči o zaměstnání často uvádím, že můj ideální kandidát má za sebou zkušenost s podnikáním. Nevyšlo to, musel svou firmu zavřít? To mi vůbec nevadí. Naopak. Kdyby mu to vyšlo, neměl bych skvělého kandidáta. Jedinec s touto zkušeností v sobě většinou má hodně pokory, umí si vážit zázemí, které mu poskytujeme, a současně, pokud si uchoval své sebevědomí, má chuť a potřebu udržet si některé podnikatelské principy. Nevyžaduje péči, vyžaduje důvěru. Za tuto možnost je ochoten zaplatit osobní zodpovědností a samostatností. Schopností se o sebe postarat.
Uchazeč, který k nám míří z korporátního prostředí, je velmi rizikový. Není kompatibilní s podnikatelským principem a způsobem myšlení. Žil v jiné realitě, na jiné planetě. Je pro něj velmi náročné tuto realitu přestavět. Neví a ani nemůže vědět, do jak významné změny jde a jak moc bude muset svůj přístup, svá očekávání a své myšlení změnit. O jak moc jiné je pracovat ve firmě, která se o lidi nestará, která vytváří podmínky k tomu, aby se o sebe postarali sami. Jasně, zní to tvrdě, ale je to tvrdé.
Proto je pro nás velmi cenný člověk, který podnikal, žil delší čas ve výrazné existenční nejistotě a byl ochoten na nějakou dobu snížit svůj životní standard, aby dosáhl svých cílů. Na své cestě realizoval mnoho chyb a uměl se s nimi vyrovnat, poznal své limity a musel je přijmout. Zjistil, co je pro něj důležité a kde se bere jeho motivace. Naučil se o sebe postarat a poznal, co to skutečně znamená a jak je důležité nebýt sám, mít parťáka.
Současný trend podpory začínajících podnikatelů tuto příležitost učit se podnikáním do velké míry eliminuje. Jistě, mnoho forem podpory má svůj smysl. Kde je ale hranice? Nekompetentní investoři a úředníci se spojili. Soukromé i veřejné zdroje mají přebytek finančních zdrojů a zoufale je potřebují udat. Financují vlastně cokoli, co má nálepku start-up, ideálně IT, nano nebo bio. Vytvářejí podmínky, které nejsou přirozené a dlouhodobě udržitelné. Podmínky, které podle mého názoru nemají potenciál vychovávat podnikatele, kompetentní a komplexní osobnosti.
Jsem zásadně proti současnému trendu výrazné podpory start-up komunity. Neuvědomujeme si, že každá podpora má svou stinnou stránku? Copak nemáme dost zkušeností z jiných oblastí, kde dotační programy způsobují z dlouhodobého hlediska problém v kvalitě, konkurenceschopnosti a celkové úrovni poskytovaných služeb? Nechodíme do divadla, nekupujeme potraviny a nečerpáme služby našich státem vlastněných organizací?
Zlobí mě, že ministerstvo průmyslu hodlá zřídit fond rizikového kapitálu, jehož cílem je poskytovat prostředky pro začínající podnikatele. Moje peníze bude stát distribuovat začínajícím podnikatelům? Proč?
Podnikání vychovává k osobní zodpovědnosti, komplexnímu přístupu k byznysu, a tím i k životu. Tato teze neplatí, pokud ten, kdo začne podnikat, není vystaven rizikům, která podnikání přináší. A to znamená, že se budu muset uchazečů ptát nejen na to, zda někdy podnikali, ale také na to, zda a jak využili tu nekonečnou řadu podpůrných programů, které se dnes nabízejí. Pokud ano, budu o nich muset přemýšlet stejně, jako kdyby k nám přicházeli z korporace? Jistě, nový uchazeč kdysi rozjížděl svůj vlastní byznys, kde na to ale vzal peníze? Jakou měl motivaci, ambice, sny? Musel se zadlužit, nebo musel vybrat všechny své úspory? Musel počítat, zda svůj provoz ufinancuje? Musel hodně přemýšlet o tom, jestli už si může pořídit to hezké auto? Anebo začínal s grantem, ze kterého si koupil auto, zařídil kancelář a najal minimálně tři zaměstnance?
Lidé, kteří svou kariéru postaví na korporátním prostředí, žijí v jiném světě. Ne horším, ne lepším, prostě jiném. Specializace, která je v rámci těchto velkých celků vyžadována, a tlak na jednostranný výkon lidem vytvářejí zcela jiné životní reality. Skvělý servis, luxusní pracovní nástroje a podmínky, neomezená dostupnost zdrojů, kvartální cíle a nekonečná byrokracie vychovávají svůj specifický typ manažerů a pracovníků. V brzké době bude možná stejný typ vychovávat i podnikání, a to začínající především. Pokud by tato moje hypotéza byla pravdivá, potom budu mít velký problém, kde najít „jiné“ lidi. Lidi kompatibilní s naší firemní kulturou. A budu se muset přizpůsobit a také naše kultura se stane korporátní. Budeme stále více stejní, budeme pracovat ve stále stejném prostředí, budeme stejně myslet, budeme mít stejné potřeby, sny a nástroje, kterými tyto sny budeme realizovat. Taková budoucnost se mi ale nelíbí, já nechci být korporace. A co vy?
Foto: Flickr user John