Při přípravě mého měsíčního tématu Management 21. století pro HR kavárnu mě napadlo vydat se s kamerou a mikrofonem do škol. A tam se pobavit se studenty o tom, jak vidí současnost a budoucnost managementu i sebe samých. A musím přiznat, že mě to okamžitě nadchlo!
Původní nápad byl zorganizovat natáčené debaty se skupinkami studentů na různých byznys školách v Česku. Chtěl jsem porovnat názory podle škol a dokonce také objevit vývoj názorů v závislosti na věku, protože jsem plánoval natáčet na školách středních i vysokých. Tento nápad mi přišel ještě zajímavější, když mě napadlo přizvat do ankety i studenty ze zahraničí. A protože jsem vždy pokládal Holandsko za jednu z nejpokrokovějších zemí v Evropě, volba padla zákonitě na něj. Byl jsem si jistý, že porovnání názorů stejně starých holandských a českých studentů bude tou nejzajímavější publicistickou událostí roku! Minimálně!
Konečnou podobu diskuze se studenty VŠEM a Holandské AVANS HogeSchool můžete zhlédnout zde:
Rozhodli jsme se v našem miništábu (Petr Skondrojanis, kameraman Libor Kozák a já), že budeme točit ve třech školách. Jako zástupce střední školy jsem vybral Obchodní akademii v Praze 9 Satalicích, z kategorie škol vysokých padla volba na VŠEM (Vysoká škola ekonomie a managementu v Praze 5) a konečně vysokou školu Avans Hogeschool v holandské Bredě.
Nejdříve jsme se vydali natáčet do VŠEM, kde jsem byl upřímně řečeno rád, že jsem rád, protože jsem měl bloklá záda a byl po hrdlo plný prášků proti bolesti. Nicméně jsme si fajn popovídali s osmi studenty dobrovolníky a debata byla vážně zajímavá. I když šla logicky nejlépe od momentu, kdy jsme vypnuli kameru... Většina studentů už pracovala a studovala při zaměstnání, jeden účastník měl dokonce svoji firmu. Po skončení debaty jsme ještě natočili krátký rozhovor s rektorem panem Milanem Žákem.
Další natáčení proběhlo v Obchodní akademii v Satalicích. Tady se jednalo o zcela jinou kávu, protože studenti byli mladší – jedná se o střední školu – a mnohem méně toužící se účastnit jakékoli debaty. Seděl jsem okolo stolu obklopen mladými kluky, kteří stříleli rychlé jednověté odpovědi jeden přes druhého tak, že jsem svůj dlouhý seznam otázek a témat vyčerpal za čtvrt hodiny. Celý rozhovor připomínal tak trochu hraní lodí: zásah – potopená, bum bum. Když jsme si později záznam pouštěli ve střižně, dost jsme se nasmáli mojí bezradnosti.... Ten rozdíl ve věku a přístupu byl ve srovnání s o deset let staršími studenty vysoké školy tak propastný, že jsme se rozhodli záznam z této školy do výsledného filmu nepoužít. Samozřejmě k tomu přispěla i debata samotná, kdy z těch rychle střílených kraťoučkých odpovědí něco rozumného vystříhat se rovnalo takřka zázraku. No co, jsem jenom novinář – amatér! To, že jsme záznam z této školy nakonec nepoužili, je trochu škoda. Po debatě se studenty jsme totiž natočili rozhovor s paní ředitelkou Marií Václavíkovou, která byla velice příjemná a mluvila jako rozená profesionálka.
K poslednímu natáčení jsme se vydali do holandské Bredy, kde jsme měli vše domluveno s profesorem Marijnem Muldersem, který pracuje ve studijní části zaměřené na marketing a podnikání. Co nám po příjezdu doslova vyrazilo dech, byla velikost školní budovy a stovky studentů všude kolem nás. Čekali jsme připravenou skupinku Holanďanů s jejich typickým hlučným sebevědomím a hromadou vtipů. Omyl. Na chodbě na nás čekala skupina studentek, protože prý všichni kluci odmítli. Nechápu proč. No nic...
Zkoušel jsem slečny, mezi nimiž byli dvě Francouzky, před debatou rozehřát vtipností a šarmem, ale asi mi to moc nešlo. Během debaty se totiž ukázalo, že všechny slečny jsou nejen plaché, ale i příšerně kuňkají. Jelikož jsme my mistři s sebou neměli Libora – jediného profíka – úspěšně jsme kuňkání vypíchli tím, že jsme mikrofon, který snímal debatu, omylem natočili na druhou stranu!
V porovnávání názorů studentů z Prahy a Bredy nejen, že jsme neobjevili skoro žádné rozdíly, ale dokonce jsme nenašli ani žádné pecky, ve které jsem popravdě řečeno alespoň já doufal. To, co jsme si ale uvědomili, byl úžasný rozdíl v přístupu škol, který vyplýval z rozhovorů s představiteli vedení škol. Zatímco pražské školy se pyšnily moderní výukou, zajištěním profesionálů, moderní technikou, holandská škola staví jednoznačně na zkušenosti, proaktivitě a odpovědnosti studentů. Jinak řečeno na jedné straně jsem cítil snahu o co nejlepší a nejmodernější přísun vědomostí, na straně druhé jsem viděl jasnou orientaci na vlastní cestu studenta a jeho vlastní roli. Škola pak vidí svou roli v koordinaci, koučinku a pomoci studentům se vyvíjet. Je zde běžné, že studenti už mají svoje firmy a podnikají, profesoři jim pomáhají a studenti se učí na konkrétních situacích a problémech svých vlastních firem za pomoci školy.
Studenti také cvičně pracují pro externí firmy a vytvářejí konkrétní návrhy řešení a doporučení pro management. Pokud management dané firmy nevidí v navrhovaném řešení jasný přínos a užitečnost, student nemůže počítat s dobrým ohodnocením od školy. Ona vůbec podpora malého podnikání v Holandsku už od mladých lidí by stála za samostatné téma.
Toto poznání je fascinující. Večer předtím jsme natáčeli rozhovor s Eldertem Jan Van Herkem. Vyprávěl nám o svých dětech a jejich školách, kde od nich od malička požadují hledání vlastních cest, vytváření vlastních názorů a řešení, která pak musí všem ve třídě před tabulí prezentovat...Máme před sebou jako společnost ještě opravdu hodně dlouhou cestu.
Ale já jsem šťastný, že jsem se tohoto projektu mohl zúčastnit jako nadšený amatér. Objevil jsem další informace a obzory, které mi byly dosud skryty.
Titulky k videu přeložil a vyrobil Václav Pavlín (vpavlin.eu). Děkujeme