V poslední době stále častěji ze všech stran slyším skloňovat téma HR business partnerství, snahu HR stát se partnerem podnikání a top managementu (podobně znějící podtitul má dokonce jedna blížící se významná HR konference). Děsí mě to. Zneklidňuje mě fakt, že HR samo o sobě přemýšlí v pojmech snahy o to stát se „něčím“, a přesvědčit tak okolí o své hodnotě. Jako by se tím pasovalo do role pracovité, ale neviditelné Popelky, která čeká na prince v podobě osvíceného manažera, jenž objeví její hodnotu a vysvobodí ji z podřadné pozice. Jako by samo o sobě svoji hodnotu nevnímalo, a proto o ní nedokázalo mluvit. Chybí mi nezpochybnitelné přesvědčení HR, že tam, kde je trh práce svobodný, přece nikdy nemůže být ničím jiným než partnerem businessu.
Dovolte mi tedy sdílet svůj minimanifest, nebo spíše několik postulátů, které Popelčino stigma odmítají.
Věřím, že…
1. komerční firmy primárně vznikají za účelem zisku (přestože některé mají ještě další sociálně prospěšné cíle)
2. žádná firma nedokáže generovat zisk bez lidí
3. lidé si mohou volit, pro jakou firmu budou pracovat
4. aby se podnikání dařilo, je třeba, aby pro firmu pracovali ti správní lidé (z hlediska dovedností i osobnosti)
5. aby se podnikání dařilo, je třeba zařídit, že firma bude pro tyto správné lidi atraktivní
6. aby se podnikání dařilo, je třeba, aby ze všech lidí, pro které je firma atraktivní, byli vybráni a přijati pouze ti správní
7. aby se podnikání dařilo, je třeba, aby získaní správní lidé ve firmě zůstali a generovali očekávaný výkon
8. aby správní lidé ve firmě zůstali, je třeba posilovat jejich loajalitu a spokojenost (motivujícím oceněním jejich práce, kvalitou péče o ně, žádoucí firemní kulturou i vhodným způsobem manažerského řízení)
9. aby správní lidé generovali očekávaný výkon, je třeba zajistit, aby v každém okamžiku věděli, co se od nich očekává
10. aby správní lidé generovali očekávaný výkon, je třeba zajistit, aby k němu vždy měli požadované znalosti a dovednosti
11. aby správní lidé generovali očekávaný výkon, je třeba zajistit, aby byl jejich výkon hodnocen a diferencovaně odměňován
12. body 4.−11. musí někdo ve firmě zařídit
13. body 4.−11. nejefektivněji zařídí někdo, kdo je specialista na lidi, má k tomu potřebné vzdělání a zkušenosti (rozumí lidským potřebám a motivaci, umí rozvíjet skrytý potenciál a odstraňovat bloky, zná typologie osobnosti, umí diagnostikovat atp.)
14. specialista na lidi (HR) nejefektivněji zařídí body 4.−11. díky spolupráci s liniovými manažery, kteří jsou specialisty ve svém oboru a mají přímý kontakt se svými lidmi
15. schopnost specialisty na lidi zařídit s manažery body 4.−11. je přímo úměrná jeho schopnosti vysvětlit a doložit jim přínosy HR specializace pro výsledky jejich oddělení a celé firmy
16. schopnost specialisty na lidi zařídit s manažery body 4.−11. vůbec nesouvisí s jeho schopností orientovat se v zákoníku práce a ostatních pracovně-právních předpisech
17. každá firma musí respektovat právní rámec země, ve které podniká (týká se jakéhokoliv oddělení firmy)
Každá firma potřebuje lidi. HR je expertem na lidi a na to, co potřebují – aby na oplátku mohli dávat firmě to, co sama potřebuje. Zní to logicky, a přesto to není samozřejmé. HR se v obchodně orientované firmě často jeví jako něco navíc, co pro vytváření zisku není úplně klíčové a co v případě potřeby snížení nákladů lze bez větších dopadů seškrtat. Proč?
Vraťme se k Popelčinu příběhu. Popelka pomáhá. Všem. Bez nároku na odměnu, ocenění. Nebije se v prsa a nehlásá do širého okolí, že vlastně jen díky ní všechno funguje, jak má. Taková Popelka by už nebyla Popelkou. Zradila by svoje základní hodnoty. Daní za to je fakt, že o Popelce a o tom, jak je vlastně důležitá, skoro nikdo neví…
Základní hodnotou HR je služba, pomoc. HR svou činnost většinou nevnímá jako obchodní artikl, není to něco, co by mělo mít svůj marketing. Cílem přece je, aby vynikli ostatní, nikoli HR samo…
V pohádkovém příběhu nakonec ke štěstí pomůže náhoda a Popelka obléká šaty z kouzelných oříšků, díky kterým se na chvíli zařadí mezi panstvo, aby si jí princ vůbec mohl všimnout. Stane se podobnou tomu, komu se chce přiblížit, aby mu mohla ukázat svůj svět.
Pokud HR chce, aby si business všiml, že je jeho partnerem, musí si i ono obléci jeho šat, naučit se jeho řeč a teprve potom ukázat, že rozumí jeho problémům a má na ně řešení. Vzhledem k tomu, že HR je expertem na lidi, a tedy i na komunikaci, mělo by to zvládnout i bez kouzelných oříšků. Nejprve ale musí své hodnotě uvěřit a pochopit, že ani Popelka by se nestala královnou, pokud by na zámek vůbec nedorazila a prince neoslovila…
HR praktik na cestě za moderním pracovním prostředím a kultivovanými mezilidskými vztahy