Téma
Téma

Co by měl dělat stát? Nepřekážet!

01.12.2013  Radim Koštial 1  komentářů

Global Entrepreneurship Week (GEW) je největší světová akce na podporu startupů a začínajících podnikatelů. Pravidelný týden konferencí, diskuzí, workshopů a networkingu podporují nejen státníci, politici, instituce, podnikatelé a manažeři, ale i osobnosti popkultury, jako třeba Snoop Dogg či Bono Vox. Letos se GEW konečně dostal i k nám do Česka díky European Leadership & Academic Institute (ELAI). Týdenní program GEW 2013, který se konal 18. až 24. listopadu v Praze, Brně a Ostravě, pak zakončila závěrečná konference v pražském Kaiserštejnském paláci v pátek 24. listopadu. Tématem konference za účasti podnikatelů, institucí a startupistů byla podpora státu rozjezdům, novým projektům a inovacím.




Jaké
ale podnikatelské klima v České republice je? Náznak odpovědi mohla přinést úvodní prezentace Martiny Jakl ze SwissCzech Technology Transfer, která představila výsledky průzkumu Global Entrepreneurship Monitor, mezinárodního projektu, který od roku 1999 monitoruje míru podnikatelské aktivity v řadě zemí světa. Pojďme se na pár výsledků podívat:

Počet lidí v Česku, kteří jsou zapojeni do rozjíždějícího se byznysu (tedy aktivita mladší než 1,5 roku) je 7,6 %. To se na první pohled může zdát pěkné, mezinárodní srovnání nás nicméně řadí na 54. místo ze všech zkoumaných zemí. Podnikatelští tygři tedy, zdá se, moc nejsme. Nepříliš lichotivě vypadá i poměr podnikajících mužů k podnikajícím ženám. Zde, v mezinárodním měřítku, dokonce obsazujeme jedno z posledních míst, i když stále jsme o něco lepší než Írán, což ale, jak jistě uznáme, nás moc těšit nemůže. Z výzkumu dále vyplývá, že naši začínající podnikatelé také neoplývají přílišnou sebedůvěrou, tedy tím, jak hodnotí své znalosti a dovednosti. Asi nepřekvapí, že takoví Američané jsou na tom se svojí sebedůvěrou zhruba o polovinu lépe.

Průzkum se snažil zjistit i nejčastější překážky, které začínající podnikatelé pociťují. Kromě stížností na nedostatečné množství zakázek a silnou konkurenci si především stěžují na byrokracii a nefungující legislativu. Stát není chápán jako pomocník, spíše by všichni ocenili, kdyby prostě nepřekážel. 

Smutné je vnímání podnikatelů ve společnosti. Pouhých 48 % dospělých obyvatel ČR si váží úspěšných podnikatelů, což nás spolehlivě řadí na 52. místo z 54 zkoumaných zemí. Obávám se, že vysvětlení paní Jakl tím, že špatná image podnikatelů z 90. let přetrvává dodnes, trošku pokulhává. Neřekl bych, že devadesátá léta někoho trápí. Podnikatel je čím dál víc synonymem pro podvodníka, který zcela určitě vysává stát nějakou „malou" či „velkou domů". Dokud se budou lidé jako Rittig, Janoušek a třeba i Krejčíř v médiích pokaždé označovat slovem podnikatel, nemyslím si, že by se situace zásadně změnila k lepšímu.

Jak hned vzápětí ve své prezentaci na téma strategie podpory výzkumu, vývoje a inovací uvedla Alexandra Rudyšarová z Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), v průzkumech vnímání konkurenceschopnosti jsme, kdykoli dojde na spojení s vládou, mezi nejhoršími zeměmi na světě, což nás řadí po bok třeba Libanonu. V oblasti výzkumu a inovací se navíc v mezinárodním hodnocení Česká republika opět v porovnání s jinými zeměmi propadla. A znovu tu zaznělo – stejně jako v předchozím příspěvku – zaklínadlo „blbá nálada.” Z této prezentace jsem – upřímně řečeno – dostal blbou náladu i já. Je možné, že stát umí rozdat nějaké peníze na podporu výzkumu a inovací nejen z vlastní, ale i evropské kapsy, kdo se ale má v tom guláši fondů, procesů, programů, projektů a institucí vyznat? Nešlo by prosím dělat vše jednodušeji a otevřeněji? Anebo jsem to jenom já, kdo má při každém kontaktu se státní správou dojem neskutečné překomplikovanosti a byrokracie? Soudím, že tato stěna ze stohů papíru mladé podnikatele nepřitahuje, ale naopak odrazuje. Správně to vystihla jedna známá, nedávno oceněná začínající podnikatelka, která mi během přestávky na kávu řekla, že je šťastná, že od státu nic nepotřebuje a nic po něm nemusí chtít.

Dalším zástupcem MPO byl Tomáš Hajdušek, jehož tématem je zlepšování a zjednodušování podmínek pro podnikání v České republice. (Mluvil dobře, ne jako státní úředník, mimochodem.) Jak uvedl, cílem je především snižování administrativní zátěže, která se prý od roku 2008 do roku 2012 již snížila o 23,4 %. (Jak se to počítá, je mi záhadou.) 

Rozumným cílem je, podle pana Hajduška, například využití mezirezortní spolupráce. To třeba znamená, že pokud už nějaké informace státu poskytnete, je dále na něm, aby si je předal a nechtěl to po vás znovu. Jak uvedl, v aktuálním žebříčku Doing Business, který vydává Světová banka a který provádí monitoring podle mnoha kritérií, jak snadné je v té či oné zemi založit byznys, jsme klesli o 10 pozic na 75. místo a před sebou jsme s přehledem nechali země jako třeba Kyrgyzstán, Ghana nebo Rwanda… Nevěšme ale hlavu, Mongolsko je hned za námi! Panu Hajduškovi přeji hodně štěstí, dohánět je vskutku co. Jeho výrok „prvořadou úlohou státu je nepřekážet” nás ale jistou dávkou optimismu přece jenom může naplnit.

Petr Očko z téhož ministerstva sice představil předivo fondů, eurofondů, operačních programů na podporu podnikání atd. atd., podle mého názoru jsme ale zpátky na začátku: proč je vše tak složité? 

Kontrastem k prezentacím zástupců MPO byl po přestávce druhý blok, který zahájil Petr Škoda, partner pro audit v KPMG, což je hlavní partner ELAI v GEW. Jak posilovat podnikatelské hemžení v ČR, když podle posledních výzkumů si zhruba 72 % lidí myslí, že stát má povinnost jim zajistit práci? Správná otázka, ne? Oblastí, ve které jakžtakž držíme krok, jsou technologie, ICT. Neměli bychom ale naši budoucí konkurenceschopnost založit spíš na našich tradičních silných stránkách, jako je třeba strojírenství? Další správná otázka.

Petr Škoda si – na rozdíl od státu – nemyslí, že úlohou státu je vytvářet operační programy, které by měly nabízet začínajícím podnikatelům přístup k prostředkům. Financí je dost a investoři jsou připraveni investovat, chybí ale nápady, chybí odvaha tvrdě pracovat, chybí globální sebevědomí a chybí skutečně ambiciózní projekty. Úloha státu je naopak ve zjednodušování podmínek a třeba i ve snazším přístupu k výsledkům výzkumu. Velké firmy a korporace by pak měly startupy podporovat, ale také se od nich učit a investovat do nich.

A jaké je shrnutí závěrečné moderované debaty podnikatelů a startupistů, která celou konferenci uzavřela?

- peníze od státu vlastně nikdo nechce
- stát by měl především budovat infrastrukturu, nebrzdit a nestavět překážky
- je to stát, kdo by se měl snažit o zlepšování prestiže podnikání a také změnu nálady ve společnosti. „Ryba smrdí od hlavy,” jak bylo řečeno.
- zaspali jsme v podnikavosti, a to už od školy – v USA třeba žáci ve škole prodávají cukrovinky apod.
- na vysokých školách se učí pouze o velkých firmách, a ne o startupech. Skoro všichni absolventi pak jdou většinou do velkých firem.
- už od škol bychom se měli zaměřovat na posilování kuráže, odvahy a sebevědomí
- je třeba soustředit se na inovativnost a kreativitu, v obou značně pokulháváme
- chybí skutečná odvaha a velké nápady

V naší republice je 990 tisíc OSVČ. Čekají s nataženou rukou před dveřmi s nápisem Úřad? Rozhodně ne. To, co startupisté chtějí, je morálně, právně a atmosférou zdravé prostředí. Statistiky, které jsem předtím citoval, jsou děsivé. Ukažte mi na někoho, koho snad baví v takové zemi žít...

Jak ale v našem byznys prostředí mít takový „cvrkot” odspoda, jako je třeba v pobaltských státech, tedy státech dříve srovnatelných s námi? Nepřehledná síť státních operačních programů nic nevyřeší. Obávám se, že změna je úzce svázána se změnou celé společnosti, a to je běh na dlouhou trať. Vzpomněl jsem si na svoji cestu do Holandska před rokem, kde jsme se zaměřili i na podnikatelskou výchovu dětí a mladých lidí, která začíná už od základní školy. Děti jsou zde vedeny k samostatnosti, odpovědnosti a odvaze riskovat a podnikat a školy je v tom podporují a pomáhají jim. Jiná společnost, jiná nálada, jiný stav veřejné morálky, jiný postoj k hodnotám. Ano, ryby smrdí od hlavy, ale nedržíme se my sami v našich snech příliš při zemi?

Máme před sebou ještě hodně dlouhou cestu...

Foto: ELAI

Jan Straka

CLEVER MINDS s.r.o. 

V rámci své práce se snažím docházet na přednášky na střední školy. Nedávná zkušenost z jednoho pražského gymnázia byla naprosto tristní. Tématem bylo "Podnikání jako životní styl" a vedl jsem ji ve 4. ročníku (tedy lidé ve věku 18 a 19 let). A výsledek? Promítal jsem jim fotky "slavných" podnikatelů a ptal se koho znají. Poznali z 15 fotek Jobse, Gatese a Zuckerberga...nicméně z novodobých vzorů alá Jeff Bezos, Jason Fried, apod neznají nikoho.. Na otázku kdy nyposedy s nimi ve škole někdo řešil podnikání, jakožto možný směr si odpověď asi domyslíte. Celou dobu tam seděl pan ředitel, jehož můj výstup logicky uvedl do rozpaků a s nechápavým výrazem o co jako že mi jde odešel. Je to smutný, smutný, smutný! Bohužel je jasný, že ty děti to nemá kdo učit a když s nimi nikdo nemluví, tak je jejich dálnice – směr VŠ naprosto jasný. Nejsem proti VŠ, naopak, ale co čekat od lidí, kteří ještě 2 měsíce před podáním přihlášky ani neví, který obor chtějí studovat? Zazněly tam i hlasy typu "co mám teď řešit, když ani nevím, jestli udělám maturitu?"... Jsem si 100%ně jistý, že jediný, kdo to můžeme změnit, jsme opět my – ne stát. Pro stát dokonce ani širší podnikatelská veřejnost není cíl, přes všechny proklamace, které vede. Mě například velmi baví, když úředník MPO hovoří o tom, jak podpora podnikatelů z EU fondů je nastavena a hovoří o tom někdo, kdo vysoce pravděpodobně nikdy žádnou firmu nevlastnil, nerozjížděl a o žádné EU dotace nežádal...Omlouvám se za dlouhý komentář a přeji všem pěkný den! :-)

12.12.2013 12:48   Reakce

Minulá témata

 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy