Téma
Téma

Větší péče, nebo méně práce? To je, oč tu běží

31.08.2014  Lenka Mydlová 0  komentářů

Očkování. Poukázky do posilovny a bazénu. Masáže. Jóga na pracovišti. Ovoce v kuchyňce zdarma. Nadstandardní zdravotní péče. Přednášky na téma work-life balance. Dovolená navíc. Firemní sportovní akce. Sick days, které jsou nejvíce potřeba právě po vydařených sportovních akcích. Firmy se starají o zdraví zaměstnanců víc než kdy dřív. Je to ale nutné?

Zdravý zaměstnanec rovná se produktivní zaměstnanec. Zdá se tedy logické, že firmy investují do programů na podporu příznivého zdravotního stavu zaměstnanců. Nestěžují si ani zaměstnanci – zdraví máme přece jen jedno. Nepohybují se ale zaměstnavatelé na tenkém ledě? Kolik zaměstnanců chce, aby o jejich zdravotním stavu věděla firma víc, než je nutné? A kolik lidí si radši dá bůček a vychlazené pivo, než by si šli zaběhat? Věřím, že fyzické zdraví do značné části odráží náš psychický stav. Říkám si proto, že by se firmám možná více vyplatilo nakládat toho zaměstnancům na bedra méně. Chodili by pak z práce méně vyšťavení, ocenili by, že mají čas na soukromý život. Byli by pak možná méně nemocní a negativně naladění. 

Češi, přesčasy a dovolená
V uplynulých dvou letech jsme se na portále Jobs.cz ptali lidí na to, jak jim práce zasahuje do soukromí. Jen každý desátý zaměstnanec nikdy nepracuje přesčas. Jedna třetina pracuje přibližně hodinu přesčas každý den, čtvrtina pak přesčasové hodiny ani nepočítá. Firmy v rámci péče o zaměstnance navyšují dny dovolené, zaměstnanci mají ale potíže s jejich čerpáním. Celou dovolenou si v kalendářním roce vybere jen 30 % lidí. Téměř jedna čtvrtina si převádí do dalšího roku více než deset dní dovolené, tedy více než polovinu zákonem stanovených dnů volna. Že by si pak v následujícím roce vybrali několik týdnů najednou, aby své pracovní nasazení vykompenzovali? Ani to neplatí – více než tři týdny volna vcelku čerpalo 13 % zaměstnanců, dva až tři týdny v kuse 14 % lidí. Ve spojení se zaměstnavatelem jsou navíc i během dovolené. Téměř jedna čtvrtina řeší pracovní telefonáty a e-maily i ve dnech volna, 43 % zůstává v pohotovostním režimu pro případ nouze, pouze jedna třetina se dokáže zcela odstřihnout od firemní pupeční šňůry. 

Work-life balance je blbost
Aspoň já si to myslím. Jinak by platilo, že veškerý život – rodina, zábava, koníčky – se odehrává až po práci. Plní tedy práce opak života? A co je pak opakem života – smrt? To pro firmy není moc příznivá zpráva… Kromě toho stále více z nás (i když v ČR velmi pozvolným tempem) může pracovat v podstatě kdykoliv a odkudkoliv. Notebooky s internetem a smartphony s firemním e-mailem tomu ještě napomáhají. Spíše se tak začínáme setkávat s pojmem work-life blend. Podle něj neplatí, že sotva vkročím do kanceláře, přestanu vyřizovat veškeré soukromé záležitosti nebo že ten nejlepší pracovní nápad nevymyslím nikde jinde než v kanceláři. Naopak platí, že osobní život se s tím pracovním stále více mísí, a zaměstnanci i zaměstnavatelé by si na tuto myšlenku měli rychle zvyknout. Osobně mi nejvíc sedí pojem life balance, který nestaví práci a soukromý život do opozice, ale chápe život jako celek, do něhož práce přirozeně patří. 

A tenhle znáte?
Do firmy nastoupí nováček. Sedí v kanceláři první den, pátá hodina odbila, ale nikdo se nezvedá, že by šel domů. Tak pro jistotu taky sedí – přece jen, nebude hned první den provokovat. Druhý den se situace opakuje – venku se pomalu stmívá, ale že by šel někdo domů, to ne. Tak i náš nováček raději drží basu s ostatními. Třetí den by to snad mohlo být lepší, přece jen je pátek – říká si naše nová krev. A skutečně – v osm večer se zvedne první člověk a odchází. Hurá! A tak se k odchodu připravuje i nová posila. Jakmile to ale zbystří jeho šéf, hned se ho ptá, kam si to šine. „No, myslel jsem, když už jeden kolega šel, že můžu taky…” „No jo, chlapče, ale to byl pan Novák. A ten má tento týden dovolenou.”

Metál pro všechny „zdravotně osvícené” zaměstnavatele
Jsou to často právě přetížení zaměstnanci, na které míří školení na time management, burn out a work-life balance. Troufnu si říct, že právě oni se podobných školení účastní nejméně. Nemají na ně totiž čas nebo raději vypadnou dřív z práce – konečně si oddechnout. Každá firma, která se o své zaměstnance stará nad rámec zákoníku práce, si zaslouží metál. Občas mám ale pocit, že zaměstnavatelé „páchají dobro” a staví zaměstnance (ač s dobrým úmyslem) do role dětí, o které se mají starat a které jim na oplátku pak mají být vděčné. V zářijovém měsíčním tématu se proto jednotlivých firem ptáme, jak to s těmi programy zdraví vlastně myslí a jak se jim daří je mezi zaměstnanci prosadit. 

Firma je jen zástěrka, za svůj život zodpovídáme sami
To, že se o naše zdraví starají zaměstnavatelé nad rámec svých povinností, je skvělé. Jsme to však především my sami – zaměstnanci – lidé, kteří firmy tvoří, kteří rozhodují o svém životě a o tom, jakou důležitost v něm bude zabírat práce, zdraví, rodina a další věci, na nichž nám záleží. Spolu se mnou to ve svém TED talku na téma work-life balance tvrdí i Nigel Marsh.  

Foto: iStock Photo

Nebyly nalezeny žádné komentáře.

Minulá témata

 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy