Téma

10 důvodů, proč dobrovolničit pro ryze komerční projekt. Anebo také ne

18.12.2014 Lenka Mrázová 1 komentářů

I takové konání v dnešní době existuje. Existuje pár lidí, kteří mají chuť a „své důvody“, proč věnují svůj čas, své znalosti a zkušenosti úplně zadarmo do čistě komerčních projektů, jejichž vlastník na tom tvoří zisk.

Proč to tedy dobrovolníci dělají? Dokonce si na to berou i volno z práce – co tím získávají? Zkusím to objasnit na základě svých dvou zkušeností z jednoho týdne intenzivní práce na zajímavém projektu.

První týden v říjnu jsem jako dobrovolnice pracovala na Mezinárodní ženské konferenci v Berlíně, kam dorazilo asi 700 žen z celého světa, převážně manažerek z korporací. V týmu bylo dalších 29 žen. Jen šest jich bylo řádně zaměstnaných a placených od organizace pořádající konferenci. My zbylé jsme tam prostě byly. Uhradily jsme si cestu do Berlína. Přijely jsme z blízka, jako třeba já z Prahy, další z Itálie, Švýcarska, Belgie, Nizozemska, ale i zdaleka – z USA, Indie či Japonska. Před akcí jsme ještě musely projít výběrovým řízením, kdy nevzali automaticky každou z nás. Měly jsme hrazenou stravu a ubytování v místě. Na téže konferenci jsem byla jako dobrovolník i rok předtím, jen se tehdy konala přímo v Praze.

Důvody níže uvedené jsou z části čistě subjektivní, z části vycházejí z e-mailů jiných dobrovolnic, které jsme si psaly bezprostředně po akci. Na systematický průzkum důvodů „Proč dobrovolničím“ mezi týmem zatím nedošlo. Každopádně ale podle mne stojí za zamyšlení, proč můžete něco podobného podniknout i vy.

Důvod první: Poznáte nové spolupracovníky, možná přátele na další léta.
V týmu jsou ženy patnácti různých národností ve věku od jednadvaceti do šestašedesáti let. Často jste s jednou z nich dvě hodiny u stejné aktivity, a máte tak prostor na povídání, výměnu názorů o životě. Nebo, a to je častější situace, ty dvě hodiny sotva dýcháte, ale vzájemně se doplňujete a nepotřebujete slova na koordinaci svých aktivit a až další den u snídaně se blíže seznámíte. Když to sedne, píšete si dál.

Důvod druhý: Získáte nové kontakty, jak odborné, tak lidské.
Stále jste mezi lidmi, spolupracovnicemi, účastnicemi konference, stále se síťuje, všichni se představují všem, vyzkoušíte si stručné představení „kdo jste a co děláte“ v angličtině i němčině. Najde se i čas na opakované setkání s tím, kdo vám sedne více, s nímž máte hodně společných témat k rozhovoru. Samozřejmostí je propojování na LinkedInu a posílání typů na další školení, knihu atd.

Důvod třetí:Naučíte se nové praktické dovednosti.
Recepty na to, jak organizovat, řídit a uřídit monstrózní akci, co a jak plánovat, se obvykle na ulici nerozdávají. Pokud se občas dostáváte do podobné situace v malém a najednou máte pod rukama pracovní postup cizelovaný šestnácti lety práce na podobných konferencích, tak vstřebáváte nové dovednosti všemi buňkami. Trénink on the job k nezaplacení.

Důvod čtvrtý: Získáte know-how od špičkových odborníků.
Možnost být při tom, dozvídat se nejnovější trendy v ženském leadershipu a pozorovat inspirativní projevy výjimečných řečníků, ty byl můj nejsilnější důvod k účasti na tomto projektu. Je to příležitost k porovnání stylů vedení workshopů od lektorek z USA a z Evropy – jak zaujmout, zanechat stopu a předat miniposelství pro další život, když je velmi pravděpodobné, že většinu svých posluchaček už neuvidíte. Koncentrovaná lekce k nezaplacení.

Důvod pátý: Vyzkoušíte si činnosti, které jste nikdy předtím nedělali.
Ať aktivity neplánované, jako když čekáte na workshop padesát žen, ale ono se jich do místnosti nahrne 230 – prostorová kapacita by byla, ale mikrofon se neplánoval a nějakou chvíli trvá, než se sežene.

Nebo se ze zvědavosti nabídnete na aktivity, které jste doma nikdy nezkusili. Pro mne to byl prodej knih od lektorek. Rychlé fabulace o obsahu knih, které jsem nečetla. Promptní vymýšlení způsobu evidence prodaných knih v pionýrských podmínkách bez registrační pokladny.

Důvod šestý: Otestujete si bezpečně své dovednosti na vzorku lidí, které už pak možná nikdy neuvidíte.
Pro několik dobrovolnic velká zkušenost, jak zvládnout trému, když mají mluvit před padesáti lidmi v jedné místnosti, i když šlo jen o sdělování informací organizačního charakteru. Asertivní komunikace s někým, kdo nechce chápat, že za odložené věci opravdu neručíme a musí si je uložit jinam.

Důvod sedmý: Tušili jste, co byste asi nikdy v životě dělat nechtěli. A teď to díky projektu víte definitivně.
V mém případě to jsou rutinní opakované činnosti. Práce na nabalení tašek pro 700 delegátek. Zjištění, že po nabalení 300 kusů se jeden papír z 18 vložil špatně, a trvá se na přebalení. Příprava jmenovek pro každou účastnici – jmenovky jsou s magnetkou, aby propíchnutím či svorkou neničily saka a halenky, jako to bývá u typických jmenovek. Ohleduplné, ale dvojnásobně náročné na přípravu.

Důvod osmý: Uvědomíte si, kolik vás stojí týden vašeho života.
Sice ušetříte tím, že se týden nebudete stravovat doma, ale abyste se mohli účastnit neplacené práce v cizině, musíte si zařídit záležitosti jako zástup v pravidelné výuce na univerzitě, hlídání čtyřměsíčního miminka či se jen vzdát pravidelného zisku ze své podnikatelské aktivity. A na rozdíl od dovolené se domů nevrátíte svěží na 120 %. A ještě si cestu na dobrovolnické dobrodružství platíte sami.

Důvod devátý: Zjistíte, kolik vydržíte.
Pracovní režim na konferenci byl přibližně tento: v 8:00 ráno sraz celého týmu, brífink o hlavním záměru dne a rozdělení denních úkolů pro každého z nás. Pak obvyklá úroveň pracovního stresu – největší fronta u registrace je vždy v momentě, kdy se nemůže najít jedna registrovaná osoba či má nesprávně uvedené jméno. Po dobu konference se asistuje u hlavního pódia, odpočítává se čas upovídaným řečníkům, pomáhá u workshopů, hledají se kdesi zapomenuté brýle nervózní lektorky. Padesátkrát se řekne, že místnost je plná, když se na jeden workshop pokouší dostat už nejméně dvoustá žena. Večer je samozřejmostí, že každá dobrovolnice sedí u jiného stolu a stará se zde o plynulou konverzaci. Před půlnocí padne „za vlast“, tedy za konferenci, do postele.

Stále je třeba se usmívat a být v pohodě, svěží, plný energie. Dobrovolnice jsou ty, jež tvoří onu specifickou atmosféru, kterou si účastnice vezmou s sebou domů. A na tom hodně záleží. Takže vydržíte hodně.

Důvod desátý: Dozvíte se něco o sobě. Překvápko. Možná milé, možná nemilé.
Stalo se mi to druhé. Každé ráno jsme byly upozorněny, že pokud se budeme cítit unavené, můžeme si udělat pauzu, odpočinout si. Poprvé jsem to ignorovala, podruhé jsem o tom začala přemýšlet, protože mi to připadalo jako příjemná možnost. Potřetí jsem si ke svému zděšení uvědomila, že vlastně poprvé v životě od někoho slyším, že si mohu v práci udělat přestávku, když jsme unavená. Za svůj více než dvacetiletý profi poradenský život jsem byla nejednou celý týden v podobném časovém zápřahu, na rozdíl od konference ještě navíc s velikou finanční odpovědností za výsledek. A nikdy mi nikdo neřekl: „Když jsi unavená, dej si pauzu.“ A já jsem to bohužel nikdy neřekla svému týmu.

A co vy? Už jste někdy nabídli svému týmu pauzu? Umíte odpočívat, řešit krizové situace s úsměvem a víte, kolik toho vydržíte? Možná vás napadají jiné důvody, proč dobrovolničit? A budou z vás příští rok dobrovolníci? Anebo nikdy?

foto: archiv autorky