Téma
Téma

David Girten: Konkurence je dobrá pro kvalitu

Belgičan David Girten v Ostravě již několik let vlastní a provozuje kavárnu „La Petite Conversation“ (zkráceně LaPeCo), kterou si oblíbili nejen zahraniční studenti a milovníci francouzského jazyka, protože David se svými zákazníky rád mluví česky i francouzsky, ale také běžní Ostraváci. Krásnou češtinou s občasnými francouzskými slovíčky jsme si s loňským vítězem soutěže ostravských kaváren Barista Cup povídali nejen o službách a kávě v Česku a na Moravě.




Davide, do Česka ses dostal díky své české přítelkyni, se kterou ses seznámil v rodné Belgii. Odkud se vzal nápad na to, začít v Česku podnikat?
Vždy jsem chtěl pracovat sám na sebe, být si svým vlastním šéfem a dávat druhým maximum, protože věřím, že se nám to vrátí. V Belgii jsem už jako student pracoval ve zmrzlinovém baru s malou restaurací a ta práce se mi moc líbila. Naučil jsem se tam hodně věcí a měl jsem také výborného šéfa. A proto jsem chtěl v Ostravě otevřít něco podobného. Prostě jsem měl sen mít kavárnu s malou restaurací, aby k nám mohli chodit lidé nejen na kávu, ale také na jídlo a třeba i na snídaně. Jedním z důvodů bylo také ukázat českým lidem, že služby mohou být jiné, naučit je, že se mohou ozvat a vyžadovat kvalitu.

A funguje tento model u nás? Například na snídaně venku my Češi moc zvyklí nejsme.
Ano, Češi obecně nejsou moc zvyklí snídat, možná proto, že chodí do práce docela brzy. Takže třeba snídaně podnikatelsky příliš zajímavé nejsou. Někdy přijde ráno velmi málo lidí, některý den zase máme plno. Ale například firemní byznys snídaně fungují dobře. A za 3,5 roku provozu jsme si také vybudovali stálou klientelu, která chodí pravidelně i na snídaně. Já osobně mám snídaně rád, protože je to takové volnější a lidé mají čas prohodit s tebou pár slov. Oproti tomu obědy jsou více nervózní, chodí více lidí, ale spěchají zpět do práce a je větší frmol.

Jaké byly tvé začátky podnikání z pohledu komunikace s úřady?
Pro mě to bylo docela dobré, jelikož mi na začátku dost pomáhal bratr mé přítelkyně. Měl podpisové právo a mohl za mě vyřizovat a podepisovat, co bylo třeba. Ale od určitého momentu jsem řekl, že si začnu vše zařizovat sám, protože se chci víc naučit česky a chci vědět, jak vše funguje. Ty chvíle pak logicky nebyly bůhví jak skvělé, ale je to lepší a lepší, stejně jako moje čeština. Jestli mám něco konkrétního zmínit, tak si na nic nevzpomínám, já ani na stížnosti moc nejsem. Co vnímám jako jistou překážku, je možná jen hygiena a jejich pravidla.

Co přesně tím máš na mysli?
My nevaříme hodně, ale děláme vše denně čerstvé: saláty, bagety, sekanou, kuřecí, sendviče, polévky, pannini, čokoládu, vafle, pralinky... A tady je právě ten problém. Všechno to musí být zvlášť, musí to být skladované odděleně. Takže potřebuješ spoustu prostoru a ledniček. Na začátku jsme tedy nedělali všechno zmíněné, ale postupně jsme nabídku rozšiřovali, jak jsme si mohli dovolit další a další skladovací prostory a ledničky. Ale vyhovět všem hygienickým předpisům je někdy těžké. My jsme doma měli celý život sýry, zeleninu, uzeniny i maso v jedné ledničce a nikdy jsem žádné potíže z jídla neměl. Některé předpisy prostě moc nechápu. Ale hygiena vidí, že se snažíme vše dodržovat a děláme, co můžeme, takže nám problémy nedělá. Teď si ještě uvědomuji, s čím jsou komplikace – je to hudba, OSA, Intergram a jejich pravidla. Ale učíme se a zlepšujeme i zde.

Je to s pravidly v Belgii jiné nebo stejné jako u nás?
Tady v Česku je to s pravidly trošku horší. Je jich víc než u nás. Největší rozdíl ale asi nejsou pravidla, nýbrž marže. Porci čokoládového dortu při podobných nákladech zde prodám za 35 korun, za 170 korun jako v Belgii bych ho neprodal (usmívá se).

Máš zkušenost s tím, jestli přistupují úřady k cizincům jinak než k našincům?
Nemám, protože za mě tyto věci vyřizuje účetní. Chci mít všechno v pořádku a dodržovat platné zákony a předpisy, proto si ji najímám a věřím jí. 

Jací jsou Češi jako zákazníci?
Ti naši jsou úžasní (opět úsměv). Máme širokou nabídku, ze které si vyberou své studenti, ale i movitější klientela. Nabízíme rodinné prostředí, a tak k nám chodí nejen štamgasti, ale i podnikatelé, pracující, boháči, důchodci, maminky s dětmi či zmínění studenti. Když potkám naše klienty na ulici nebo někde v baru, tak se ke mně hned hlásí, a i když nemluví francouzsky, tak zdraví „Bonjour!“. Obecně jsou ale Češi jako zákazníci spíše tišší, uzavření, bojí se otevřít a ozvat se. Nechtějí jít do konfliktu, a tak si radši vypijí studenou kávu, než aby se ozvali nebo šli jinam, ale i to se mění. Ostatně jsou to zákazníci, kteří spoluvytvářejí atmosféru v kavárně, tak se je snažím otevřít, aby u nás bylo příjemně i jim. Také se snažím plnit jejich přání a specifické potřeby, protože jsem už takový, ale také je tím učím říct si o něco. Někdo chce zvláštní hrnek na kávu, jiný velkou porci, a když se jim vždy pokusíme vyhovět, tak pochopí, že to jde.

Co vaše konkurence, kaváren je v Ostravě docela dost...
Konkurenci v Ostravě máme vlastně jen v kávě, jinak ne. Nabízíme totiž navíc i jídlo a pořádáme pravidelné akce. Kaváren je tady opravdu hodně a Ostrava se v kávě hodně rozvíjí a posunuje dopředu. Kavárny, díky tomu že dělají jen kávu, se v ní mohou více a více zlepšovat. I my se neustále učíme, kvalita naší kávy je také pořád vyšší. Letos jsem například skončil druhý v soutěži Barista Cup, loni jsem byl první, což o kvalitě naší kávy něco říká. Oproti klasickým kavárnám máme ale tu výhodu, že nabízíme i jídlo, nejen kávu a dezerty. Čímž to máme vlastně trošku složitější, protože je třeba si hlídat kvalitu nejen u kávy a džusů, ale i pralinek, salátů, sendvičů, vaflí, pannini, ale my to děláme rádi, chceme mít takovou pestrou nabídku. Kromě toho připravujeme různé speciální menu a pořádáme pravidelné francouzské konverzační večery, kam může přijít každý, kdo má zájem. Často také organizujeme akce pro děti, naposledy třeba výrobu panenek. Díky tomu pak chtějí děti třeba na své narozeniny přijít k nám. Takové akce běžné kavárny nedělají. My jsme ale za konkurenci rádi, protože zvyšuje kvalitu služeb a přitáhne lidi do centra města.

Jak vznikl nápad na francouzské konverzace v LaPeCo, které jsi zmínil?
Náš kuchař Francois je Francouz a je učitelem francouzštiny, a jelikož rád vaří, učí a má rád lidi, tak nás napadlo udělat pravidelné měsíční konverzace na konkrétní témata. Lidé přijdou a nejen posedí a popovídají si, ale také se naučí něco francouzsky. Neděláme z toho velkou akci, neděláme nějakou reklamu. Prostě kdo chce, tak přijde, někdo pravidelně, někdo třeba jen jednou, někdy je nás 15, jindy méně. Pravidelně chodí dvě starší dámy, ze kterých máme velkou radost. Zkoušeli jsme konverzace dělat i častěji, ale to už bylo moc nejen pro nás, ale i pro příchozí.

A co Češi jako zaměstnanci ve službách?
Já jsem usměvavý a potřebuji, aby byli všichni klienti spokojení, takže to někdy nebylo lehké, ale nyní máme spoustu šikovných zaměstnanců, hlavně studentů. Lidí potřebuji hodně, jelikož otevíráme brzy ráno, zavíráme večer a je třeba připravit všechno čerstvé jídlo a já sám bych to určitě nestíhal. Někdy jsem zaměstnance musel učit usmívat se, být příjemný, mluvit se zákazníky. Co jsem v počátcích moc nechápal, bylo takové to chování zaměstnanců „víš, bolí mě záda...“, „dnes nepřijdu, jsem nemocná...“, „nemám čas“ a třeba také služby na horách bylo něco, s čím jsem měl na začátku velký problém. V Belgii je přístup lidí jiný. A nejen v restauracích. Přijdete třeba do obchodu s tím, že něco potřebujete, a prodavač se vám nadšeně věnuje a pomáhá vám s výběrem. Dalším příkladem je Amerika, kde člověk v restauraci pracuje na dýško. Musí se starat, usmívá se, jinak by si moc nevydělal. To se snažím svým zaměstnancům neustále připomínat, že když se budou snažit, můžou dostat větší dýško a více si tím vydělat. Ale i v Česku se to lepší, lidé se učí a já osobně už vím, kam chodit, kde jsou služby kvalitní.

A co tvoje budoucnost v Česku? Máš nějaké plány, sny?
Nemám žádné plány. Užívám si to, co je teď. Mluvili jsme sice i o návratu do Belgie, ale nevím, budoucnost neřeším. Mým velkým snem je ale bydlet na horách, protože jako vystudovaný učitel tělocviku mám rád pohyb.

A máš tedy v plánech něco spojeného s horami a pohybem?
Vlastně ano, mám. Rád organizuji aktivity pro děti, například cvičení a různé akce v Ostravě. Jako mladý jsem byl skaut a měl rád pobyt venku, učit se být v přírodě, mýt se v řece. Dneska má každé dítě tablet, u kterého sedí, ale ven nejde. Takže mým snem je organizovat pravidelné akce pro děti na horách, aby si vybudovaly na pohyb návyk.

Davide, děkuji za tvůj čas. Ať se dál daří a splní se ti i tvůj sen!

Foto: MSK deník



Nebyly nalezeny žádné komentáře.

Minulá témata

 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy