Téma
Téma

Pravidla na lásku aneb Máte ve firmě Sex Code?

08.07.2014  Hanka Velíšková 8  komentářů

Kdysi jsem pracovala ve společnosti, která měla na všechno spoustu předpisů. Tamější příručka pro zaměstnance svým počtem stran odrazovala už od pohledu. S kolegy jsme k ní přistupovali s typicky českým smyslem dělat si z obtížných věcí legraci. Nejvíce jsme se nasmáli nad Dress Codem, který podrobně popisoval nejen přípustné a nepřípustné pracovní oblékání, ale i doporučení pro osobní hygienu včetně toho, jak často se máme sprchovat.




Terčem vtípků byla také kapitola zaměřená na pracovní vztahy. Přezdívali jsme jí Sex Code, protože mimo jiné řešila i vztahy milostného charakteru. Zajistit, aby se lidé v práci zamilovávali „rozumně“, však nedokázala. Například bylo veřejným tajemstvím, že šéf jednoho z největších oddělení bydlí se svou podřízenou. Časem si spolu pořídili i potomstvo. Ovšem vzhledem k tomu, že to nebylo v souladu s firemním kodexem, se všichni usilovně snažili předstírat, že o tom nevědí. 

Tolerance ke vztahům na pracovišti klesá s věkem 

Podobné absurdní situace se občas stávají ve firmách, jejichž vedení podlehne dojmu, že vše lze řídit a plánovat. V oblasti citových vzplanutí naštěstí toto přesvědčení není příliš časté. Alespoň ne v Čechách. Z výzkumů, které se u nás danou problematikou zabývaly, se zdá, že jsme k pletkám mezi spolupracovníky obecně shovívaví. Podle loňského průzkumu na portálu Prace.cz téměř třem čtvrtinám našich spoluobčanů láska na pracovišti nijak nevadí a pro osm procent lidí je dokonce vítaným námětem konverzace. Z ankety na serveru Novinky.cz nicméně plyne, že se tolerance snižuje s přibývajícím věkem. Zatímco ve věkové skupině 18 až 29 let považuje 71 % respondentů randění s kolegy za pozitivní jev, který prý zvyšuje výkonnost a pracovní morálku, devět z deseti zaměstnanců ve věku 46 až 65 let se naopak kloní k názoru, že milostné vztahy práci spíše škodí. 

Ve Spojených státech je Sex Code na vzestupu

V jiných zemích postoj k romancím na pracovišti tak chápavý není. A nemusí jít jen o tradičně konzervativní země, ve kterých i v 21. století vybírají životního partnera potomkům jejich rodiče. Svědectví, že „Sex Code“ je na vzestupu, zaznívají například ze Spojených států. Alespoň to vyplývá z průzkumu Society for Human Resource Management, jehož autoři zjistili, že se počet firem, které prostor pro lásku mezi kolegy omezují směrnicemi, od roku 2005 do roku 2013 zdvojnásobil. Z 380 amerických personalistů, kteří se výzkumu účastnili, uvedlo plných 42 %, že jejich firma podobná pravidla má. Nejčastěji se jimi snaží snížit riziko, že ponese zodpovědnost při obvinění svého zaměstnance ze sexuálního obtěžování. Jak uvádí Edward Harold z advokátní kanceláře Fisher & Phillips, „pokud jedna strana tvrdí, že vztah nebyl konsensuální, může požadovat finanční odškodnění za způsobenou újmu, a to nejen od jednotlivce, ale i od firmy. Hrozí proto střet zájmů mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.“

Nevyřešíš? Tak půjdeš!

Naprostá většina společností, které pravidla pro vztahy na pracovišti zavádějí, si přitom nedělá iluze, že by tímto způsobem zamezila situacím, kdy vzájemné sympatie mezi kolegy přerostou přátelskou míru. Zejména v korporacích se silným kultem práce, kde lidé naprostou většinu svého aktivního času tráví na pracovišti, není příliš mnoho jiných možností, jak se s někým seznámit. Svého životního partnera si v práci našla řada slavných osobností, jako třeba Bill Gates a Barack Obama. I ve svém okolí určitě každý najdeme pár příkladů. V našem daňovém oddělení jsme nedávno dělali anketu, co lidé na firmě nejvíce oceňují. Mimo jiné jsme od jednoho z respondentů dostali odpověď „KPMG je prima seznamka “. 

Problém však nastává v případech, kdy vzájemné sympatie naruší potřebnou objektivitu anebo zapříčiní nevhodné přenášení informací. Právě tam mohou normativy zaměstnavateli umožnit zasáhnout. Některé organizace jsou přitom velmi striktní, jak je znát z citace nejmenovaného HR profesionála na Wikipedii: „Obvykle protagonistům románku říkáme, že záleží na jejich schopnosti nastalou situaci řešit anebo se rozhodnout, který z nich se kam přesune či odejde. Pokud se nemohou rozhodnout, odcházejí oba." 

Romantika se smutným koncem 

Jak ovšem postupovat v případech, kdy jde o dva klíčové zaměstnance, jejichž ztráta by citelně poškodila firemní výsledky? Pak zřejmě nezbývá než se smířit s nutnými negativními důsledky, mezi něž patří napětí na pracovišti, snížení motivace a loajality, nárůst tolerance k porušování dalších firemních pravidel a ultimativně i ztráta důvěry zaměstnanců ve vedení. Jean Baur, autor knihy The Essential Job Interview Handbook, v této souvislosti popisuje, že „romance může vést k drbům, zraněným citům, nespravedlivým výhodám, jako například povýšení šéfovy přítelkyně, zatímco její kolegyně, která odedře většinu práce, je opominuta.“ Uvádí příklad jedné své známé, která se vdala za prezidenta společnosti, v níž pracovala. „Ostatní zaměstnanci, kteří se neodvažovali jít přímo za prezidentem, jí plnili uši svými stížnostmi. To rozhodně nevytváří zdravé pracovní prostředí." Pro praktickou ukázku fatálních následků románku na pracovišti ostatně nemusíme chodit až do Ameriky. Stačí si vzpomenout na poslední vládní krizi…

To nejlepší pravidlo – používejte zdravý rozum

Milostné jiskření tedy nemusí být pouze neškodným námětem chodbové firemní konverzace. Přesto si stojím za názorem, že sepisování pravidel podobné situace nevyřeší. Vždyť historie zákazů „nevhodných lásek“ je plná příkladů jejich porušování! Od Adama a Evy počínaje a kamenováním provinilých manželek v zemích praktikujících islámské právo šaría konče. Pokud ovšem ani hrozba absurdně krutého trestu nezamezí sblížení dvou spřízněných duší, jaký efekt čekáme od vydání kodexu chování? 

Proto by základním a možná jediným funkčním pravidlem mělo být používání zdravého rozumu. A to nejen v oblasti vztahů na pracovišti. Naštěstí čím dál více zaměstnavatelů namísto vydávání směrnic aplikuje řízení podle hodnot, ze kterých logické vzorce chování plynou i bez předpisů. Pravidla typu: „Zaměstnanci se vyvarují hovorových pozdravů!“ (výňatek z etického kodexu chování zaměstnance města Mšena) se tak snad v blízké budoucnosti stanou pouze zábavnou kuriozitou.

Foto: Flickr user Hege (Outside of Registrar's office in Oslo...)

Václav Pluskal

Chápu proč je rozdílný pohled na vztahy na pracovišti u mladší generace a jejich staršími kolegy. Mladí partneři (milenci) by chtěli být spolu se svým protějškem co nejvíce. U starších ale většinou převládá " Když to vidím doma, proč to ještě vidět i v práci?"

10.07.2014 13:55   Reakce

Jarek Procházka

Václave a nebo ještě jinak: starší si vzpomenou jaké to bylo a že by to chtěi opět zažívat a pak si uvědomí co mají doma a mladým to nepřejou když nemůžou oni :)

11.07.2014 21:38   Reakce

Jarek Procházka

Hanko díky, pobavilo :) vzpoměl jsem si na jednu historku s našim indickým VP, kdy jeho manželka-zaměstnankyně firmy- udělala "nástroj", který přidal šílenou byrokracii asi 200 lidem a všichni museli smířlivě mlčet... :)

11.07.2014 21:36   Reakce

Hanka Velíšková

KPMG 

Ahoj Jarku, díky :) To je přesně ono: spousta manažerů věří, že lidi uřídí vydáváním směrnic. Možná to lépe funguje v Americe, ale u nás, kde je tradice předpisy obcházet či porušovat, by šlo jen o zvyšování byrokracie, které všechny otráví. Pro HR je docela složité hledat jiné cesty, jak zaručit, aby se pravidla dodržovala. Podle mých zkušeností funguje hlavně vedení příkladem – ale zajistit, aby se všichni členové vedení chovali disciplinovaně, také není snadné... ;)

23.07.2014 09:33   Reakce

Alena

Dobrý den, článek je zajímavý a možná více vážný než vypadá. Považuji se za mladší generaci, ale domnívám se že pravidla práce se mají týkat i podobných situací. Lásku nelze naplánovat, na druhou stranu je dobré vědět a počítat s tím co se stane když vznikne poměr na pracovišti. Sama jsem zažila situaci, kdy to téměř rozložilo a významně ohrozilo firmu. Proto jsem pro směrnicě a předem vymezená pravidla hry.

23.07.2014 14:39   Reakce

Hanka Velíšková

KPMG 

Dobrý den, Aleno, díky za Vaši reakci! Naprosto rozumím Vašemu názoru, že je dobré, když lidé znají pravidla. Jen bohužel z praxe vím, že i přesto je těchto v těcho "ožehavých" situacích často těžké zasáhnout. Už jen samo dokazování příliš blízkého vztahu dvou kolegů je obtížné... A dopad na atmosféru ve firmě ve je pak ještě horší, protože zaměstnanci vedení zazlívají, že toleruje porušování norem. Naupak když firma důkazy má a reagovat může, lze věc řešit i bez pravidel.

23.07.2014 15:48   Reakce

Alena

Ano to je ideální situace. Moje zkušenost z mezinárodní společnosti je, že lidé prostě pravidla respektují a nejen je vyžadují ale i dodržují. Na druhou stranu, teď pracuji v české firmě a lidé jsou vůči pravidlům v silném odporu. Asi záleží na firemní kultuře společnosti. Souhlasím s tím že dobrý manažer takovou situaci dokáže vyřešit hlavně lidským a osobním přístupem.

24.07.2014 10:56   Reakce

Květoslav Nezveda

Naspers 

„KPMG je prima seznamka“ – takové komentáře v dotaznících jsou nejlepší :) Domnívám se, že veškeré předpisy jsou jen pro "nedospělé", ale i takoví se občas vyskytnou v našich kancelářích. Asi je akceptovatelnost vztahů na pracovišti otázkou firemní kultury, jak blízcí kolegové to jsou a jak jsou schopni to zvládnout. Proto souhlasím s tím, že "selský rozum" užitý na unikání situaci a lidi je vhodným přístupem.

06.08.2014 15:45   Reakce

Minulá témata

 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy