Téma
Téma

It’s a Lunchtime!

30.06.2014  Radim Koštial 1  komentářů

Začínáte-li pracovat v mezinárodním obchodě nebo v nadnárodní firmě, dříve či později se vám dostane toho potěšení poznávat zvyky různých národů při tak každodenní činnosti, jakou je pracovní oběd. A že je to všude jiné, tak na to vemte jed!




Pracovní obědy a večeře jsem měl vždycky rád. Zpočátku mi chvíli trvalo, než jsem zjistil, že jsem jediný u stolu, kdo se o něco snaží, jako třeba dávat si pozor na to, jak jí, co říká, komu to říká apod. Brzy vám ale dojde, že jste nejspíš sám, kdo je takhle v křeči, protože ostatní si oběd jen tak užívají. Tak jsem se uvolnil a obědy a večeře si začal užívat taky. Moje košile a především kravaty se tím momentem staly historií obědů a večeří. Což mě vlastně přivádí k myšlence, že pracovní obědy a večeře se i nemile promítnou do vašich financí v podobě nových kravat a košilí, protože speciálně rajčatové omáčky z těstovin, indické curry a červené víno prostě vyprat nejdou, i kdybyste se na hlavu stavěli.

Stojí to ale za to, protože ty milé zážitky, na rozdíl od kravat, vám zůstanou.

A jak tedy jedí cizinci a jaké to s nimi je?

Němci
Němci jsou v poledne vcelku předvídatelní: na oběd do firemních restaurací se jde zpravidla úderem dvanácté a to, co vás první překvapí, je velikost porcí. Ta bývá nečekaně velká a je velká i v případě salátů, které volí čím dál víc strávníků, protože Němci mnohem víc než my dbají na zdravý životní styl a štíhlou linii. Během oběda spolu rádi ve velkých skupinách hovoří, smějí se a vůbec si oběd užívají. Tak jak jim úderem dvanácté – obrazně řečeno – upadnou propisky a oni se jdou kolektivně pobavit nad talíř jídla, jim, jakmile dojedí – opět obrazně řečeno – upadnou příbory a oni se rozejdou na pracoviště, kde se naplno ponoří do své rozdělané práce. Ne jako my – kávičky, cigaretky a pomalé trávení u internetu. Pozor na to!

Nizozemci
Také Nizozemci se tuze rádi scházejí ve velkých skupinách na oběd. Zdejší muži jsou obvykle dost hluční, křičí jeden přes druhého, smějí se a debatují zpravidla o fotbale a nejradši o tom, jak porazili Němce. Jídlo je ve firemní restauraci většinou velmi jednoduché, ale to, co vás může zarazit, je ohromné množství mléka, kterým zapíjejí v podstatě cokoli, co jedí. Aha! Tak už rozumím, proč jsou tak vysocí, protože za život vypijí hektolitry mléka, pomyslel jsem si, když jsem to viděl poprvé. Nizozemci s obědem nijak nespěchají, a když je dobrá zábava, posedí se klidně ještě půl hodinky. Pokud máte rádi řeči o fotbale a košilaté vtipy, tady se budete cítit opravdu uvolněně.

Francouzi
Francouzi jedí rádi, jedí hodně a jedí dlouho. Jakmile to jde, nejradši obědvají mimo firmu. To se pak kolektivně jede do restaurace, která už je plná podobně vypadajících chlápků v kravatách, znalecky čichajících ke sklence červeného. Oběd není žádný sendvič – zpravidla vás čeká předkrm, hlavní chod a dezert. To vše pochopitelně včetně vína, které obvykle vybírá šéf, a většinou nezůstane jen u jedné lahve. Francouzi mají – pokud obědváte v kanceláři – i služby, které dodávají velké krabice, v nichž jsou plastové misky s různými chody včetně malé lahve vína pro každého. Jestliže se staráte o francouzského obchodního partnera a jezdíte třeba po Česku a navštěvujete klienty, za žádných okolností ho nesmíte odbýt tím, že se třeba na dálnici zastavíte u pumpy na bagetu. Vzpomínám na jednoho Francouze, který trávil čas s jedním naším prodejcem, a ten dělal přesně tohle. Milý Francouz mě prosil, jestli bych to nemohl nějak zařídit, aby se každý den stavili v restauraci na oběd… A chcete-li volat francouzskému partnerovi mezi dvanáctou a druhou, rovnou to vzdejte. V tu chvíli totiž nejspíš se svými kolegy koštuje u oběda sklenku Cote du Rhone...

Rusové
V tomto případě hodně záleží na statusu těch, s nimiž obědváte. Spektrum podob oběda je pak skutečně velmi široké. Můžete zažít improvizovaný oběd v kanceláři, kdy jsou uprostřed stolu nahrubo nakrájené plátky sýra, salámu a chleba a všichni se jednoduše sesednete a rukama společně jíte. Nebo jíte v restauracích v nákupním centru. Anebo naopak jíte v drahých restauracích či luxusních firemních jídelnách pro top management. Připravte se na to, že téměř nikdy nebude chybět alkohol. Ať už se jedná o víno červené či bílé (ve firemní jídelně top managementu oboje stejné teploty, tedy teplé) nebo vodku. Vzpomínám si, jak se mě jednou vysoký manažer jedné firmy při objednávání z jídelního lístku na našem rychlém pracovním obědě v Moskvě zeptal, zda nám dvěma bude půllitr vodky stačit. Stačil… Probírat se bude kdeco, ale o práci se nejspíš moc mluvit nebude. Nezapomeňte na přípitky! Pít jen tak, se nedělá. A určitě, pokud nechcete padnout pod stůl jak carští důstojníci, si při přípitcích jenom usrkněte, protože se okamžitě dolévá. Vaši ruští partneři mají většinou sklenku prázdnou a dolévá se jim tedy víc… Jestliže jsou u stolu i Arméni nebo Gruzínci, oběd se časově protáhne na dvojnásobek díky bezpočtu zcela nutných a zásadních přípitků.

Arabové
Jedí dlouho, hodně a rádi. Ze všeho nejdřív se připravte na dlouhý zástup mezze, tedy armádu talířků a misek plných malých dobrot a salátů, kdy bezpodmínečně musíte ochutnat vše. Problém je, že se ve chvíli, když už se do vás nevejde ani zrnko rýže, začíná servírovat hlavní chod… To vše je zakončeno čajem a vodní dýmkou. Oběd trvá dlouho, plyne pomalu jak klidná řeka a pro nás, lehce hektické Evropany, to může představovat problém, protože máme pocit, že musíme něco dělat a že tenhle oběd už trvá příliš dlouho. Nejen s Araby, ale s muslimy vůbec také souvisí postní měsíc ramadán, kdy muslimové mohou jíst a pít až po západu slunce, ale zato velmi bohatě, se svými přáteli a rodinami. Je tudíž dost možné, že na oběd zůstanete sami. Anebo jste s partnery, kteří ortodoxní muslimové nejsou a normálně obědvají společně se všemi ostatními v přeplněných restauracích, jako třeba v Istanbulu.

Američané
Pokud nejste zrovna na Manhattanu s trendy obědovými organic bistry, půjdete se v poledne se svými kolegy najíst někam ven do tradiční restaurace. Počítejte s tím, že dost možná zavítáte do zaplněné BBQ stejkárny s porcemi doslova jako pro regiment. Obří stejk nebo hamburger vás vyřadí z provozu na hodně dlouhou dobu a vy lapáte po dechu ještě dvě hodiny po obědě. Rozhodnete-li se pro salát, Cesar bude gigantický a s tunou kuřete navrch. Oběd ale bude příjemný, plkat se bude o všem možném i nemožném. Je velmi pravděpodobné, že s vámi na oběd půjdou i kolegové, které jste nikdy neviděli a už nikdy neuvidíte a kteří jdou prostě s vámi, protože když nás bude víc, bude to lepší. Zkrátka fajn. Tedy až na tu haldu jídla…

Korejci
Nenechte se překvapit tím, že můžete přijít do restaurace, kde první, co uděláte, je, že si zujete boty a nasoukáte se v obleku a ponožkách společně s ostatními pod nízký stoleček, takže sedíte na zemi. Nutnost čistých ponožek snad ani nemusím zmiňovat… Čekat vás může tradiční korejské jídlo se zástupem malých dobrůtek včetně pálivého kimči plného česneku s následným grilováním na dřevěném uhlí přímo uprostřed stolu. Anebo ochutnáte korejské sushi, tedy převážně sashimi, kdy vám Korejci dlouho vyprávějí, že – na rozdíl od Japonců – je jejich sashimi skutečně čerstvé, načež vám jako pozornost podniku servírují krabí klepeta, u kterých vám zdůrazní, že je těsně před servírováním utrhli živým krabům. Dejte si pozor, ať takovéhle zprávy nepřijímáte s plnou pusou, jako se to stalo mně… K obědu se ve větším než malém množství pije alkohol, nejčastěji kombinace piva s rýžovým likérem, vše smícháno v jedné sklenici.

Japonci
Oběd je možné ozvláštnit tempurou či společným posezením okolo ocelového grilovacího plátu, kde kuchař pro celou skupinku připravuje jednu delikatesu za druhou. Jinak se skladba jídla příliš neliší od Korejců, jen jejich odolnost vůči účinku alkoholu je výrazně nižší. Dejte si pozor na dolévání, pijte velice, velice pomalu, protože je běžné, že jsou na oběd s vámi pozvány třeba i slečny z marketingu, jejichž úkolem není nic jiného, než se neustále smát a dolévat vám saké. Takže opatrně!

Co je ale pro většinu národů společné, je chápání byznys oběda jako společně strávené radosti. Ať už jdete s kolegy z kanceláře nebo s obchodními partnery, je to chvíle, kdy sdílíte nejen dobré jídlo a pití, ale i dobrou náladu, konverzaci a příjemné pocity. Je normální, že se náročné dopolední jednání uvolní u oběda a během neformální zábavy při něm. Obchodní a firemní oběd má společenskou funkci a často se od večeře liší jenom nižším množstvím vypitého alkoholu. Trvá dlouho, nikam se nespěchá, to hlavní je užít si jídlo a být spolu.

Obědváte-li navíc třeba v Barceloně, je možné, že s vámi na oběd půjde i manželka a děti vašeho obchodního partnera a vy sedíte, rozhlížíte se a vidíte restauraci plnou chlápků v košilích, za kterými přijely na oběd rodiny, a po obědě, když se manžel vrací do kanceláře, manželka naloží děti do auta a odjedou zpátky domů.

Dozvíte se věci, které se jinak nedozvíte. Navážete vztahy. Jste spolu a svět se na chvíli zastaví. Žádná v zasedačce konzumovaná pizza z krabice, dovezená „čína“ nebo minisendviče, octové brambůrky a příšerné kafe jako v Anglii. 

Nejsme na pomalé firemní obědy prožívané s labužnictvím, kontaktem s ostatními, popovídáním si a s radostí ze života v takové míře zvyklí. Není to škoda?

Foto: Radim Koštial


Olivie

Perfektní článek, děkuju za výrazné zlepšení nálady. O hladu nemluvě.

03.07.2014 14:11   Reakce

Minulá témata

 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy