Téma

S Ericem Bordierem o Češích, Francouzích a jeho podnikání u nás

30.05.2014 Radim Koštial 1 komentářů

Eric má francouzského tatínka a českou maminku. Jeho dětské cesty do Čech za babičkou časem přerostly v práci pro zahraniční firmu v její pražské pobočce a nakonec v Ericovo přesídlení a podnikání u nás. Jeho online firma rentego.com zajišťuje návštěvníkům Prahy z ciziny, převážně z Francie, pronájem bytů a apartmánů v Praze. V Ericově bytě na pražském Smíchově jsme si povídali o jeho podnikání u nás. Rozhovor sice proběhl v češtině, ale jednostranně obohacené typickým francouzským šmrncem.

Ericu, co a kdy vás do Čech vůbec zaválo?
Podnikám tu od roku 2004, ale Česko znám už dávno, jsem vlastně Čechofrancouz. Ve Francii jsem se narodil a studoval, ale každý rok jsem sem jezdil k babičce a dědovi. Takhle jsem se naučil česky a takhle jsem i postupně měl možnost pozorovat, jak se tahle země mění a mohl to srovnat s tím, co jsem znal z Francie a z jiných zemí, kde jsem studoval a cestoval.

Jaké to srovnání bylo?
Velmi zajímavé, protože jsem tu viděl velké změny, které bych uvítal třeba i ve Francii. Myslím, že Češi jsou vzdělaní lidé, kteří dokázali ohromné změny během krátké doby, když se na to podívám z hlediska historie. Já to tudíž beru tak, že se tu podařily úžasné změny, i když pochopitelně vidím spoustu věcí ke zlepšení. Už ale jenom to, jak se ta země změnila bez násilí a konfliktů, je skvělé.

A kdy jste se rozhodl, že tady zůstanete?
Já se v tom roce 2004 rozhodl, že tu budu podnikat. Abych vám to blíže vysvětlil: ve Francii jsem studoval management a potom jsem v Praze pracoval několik let pro L’Oreal jako ředitel marketingu. Když jsem se vrátil do Paříže, ještě jsem pár let v L’Oreal pracoval, ale pak jsem přešel do McKinsey and Company, kde jsem jako konzultant působil v různých místech světa, včetně Prahy.

Na co jste se v McKinsey specializoval?
Na rozvoj a růst nových byznysů.

A jak to tedy bylo v tom roce 2004?
To jsem měl za sebou L’Oreal a McKinsey, ale já si chtěl vytvořit vlastní firmu. Věděl jsem, že chci podnikat, a promýšlel si různé vlastní projekty, nápady a byznysplány. A nakonec jsem si vybral Česko a podnikání v turistickém ruchu z několika důvodů. Jeden byl osobní, protože jsem miloval Prahu a tuhle zemi mám moc rád, a druhý důvod byl ten, že mi bylo jasné, že Praha je pro turisty velice atraktivní, a podnikání v ubytování má tudíž budoucnost. Navíc jsem chtěl spojit oba světy, které jsem znal, tedy očekávání západních turistů, především Francouzů, a na druhé straně jsem znal české reality, které je někdy třeba překonat, aby ta přání klientů byla naplněna. Bavilo mě vymýšlet a zavádět inovace – například zámky do apartmánů na číselné kódy, čímž se eliminují starosti s klíči, anebo třeba i to, že jsme jako první v Praze zavedli online rezervace. To bylo tehdy běžné v hotelích, ale ne u apartmánů. Tohle spojování starého a nového mě bavilo, navíc jsem tu viděl velkou budoucnost ve službách.

Rozhodoval jste se i o jiných místech na světě, kde začnete podnikat?
Ano, ale Praha měla výhodu v tom, že jsem mluvil oběma jazyky. Další výhodou bylo daňové srovnání, které tu vychází – třeba v porovnání s Francií – mnohem výhodněji. Dokonce se mi zdá, že i když je tu spousta byrokracie, je to tu volnější než ve Francii.

To mě překvapuje. Méně byrokracie u nás?
Ano, ale záleží na konkrétním oboru. V tom, v čem jsem chtěl začít podnikat, tu bylo skutečně potřeba méně byrokracie. Ale ostatní země v Evropě na snižování administrativní zátěže také pracují a tady v Čechách jsou zase oblasti, kdy živnostníci a podnikatelé musí trávit nad administrativou příliš mnoho času. Velké firmy umí díky své velikosti administrativní úkony automatizovat, a tudíž zlevňovat, ale pro malou firmu je to zátěž. Země s vyšší administrativní zátěží, jako jsou třeba Francie a Česko, tím snižují svoji konkurenceschopnost a atraktivitu pro zahraniční investory a podnikatele.

Svět se ale virtualizuje…
Přesně. Moje první firma tady se specializuje na pronájmy bytů v Praze pro zahraniční turisty a převážně francouzskou klientelu, je to tedy lokální byznys. Můj druhý projekt Vacation Rental Booster, který tvoří weby pro firmy pronajímající dovolenkové ubytování, tedy podobné firmy, jako je Rentego a především firmy v Americe, je čistě virtuálním projektem, který se dá umístit kamkoliv a provozovat odkudkoliv a funguje na dálku. Já mám Česko opravdu rád, ale pořád musíte myslet na to, že pokud tu byrokracie, složitost státní správy a jiné překážky budou dál, může být jednodušší přesunout to třeba do Hongkongu, Singapuru nebo kamkoli jinam. To jsou světové byznys destinace, kde je všechno velice otevřené, transparentní a jednoduché. Právní prostředí a administrativní zátěž mohou být pro toho, kdo začíná podobný byznys, naprosto rozhodující.

Je to ve Francii podobné?
Mně připadá, že spousta předpisů a pravidel tady i ve Francii myšlenkově pochází z devatenáctého století, kdy průmyslové továrny stály pevně na jednom místě na věky věků. Pak když třeba přijdete za účetní s fakturou za subdodávku od designéra třeba z Pákistánu, máte pocit, že se pokoušíte protlačit krychli kulatým otvorem. Já si myslím, že by jak Česku, tak Francii pomohlo, kdyby se přizpůsobily modernímu světu a uvolnily pravidla pro práci na dálku, z domova apod. My se snažíme být moderní a umožňujeme práci z domova i odkudkoliv, naši lidé mohou pracovat klidně i z pláže ve Žlutých lázních, když mají připojení.

Já si ale nemyslím, že to je jenom věc státu a předpisů. Není to nakonec zcela na vás, jestli flexi úvazky a práci na dálku umožníte?
Ano, je to na nás. Ale také si myslím, že by oběma zemím prospělo, kdyby tento přístup aktivně podporovaly. Já svoje lidi hodnotím jenom podle výsledků a je mi jedno, kdy a odkud to udělají. Rozumím ale tomu, že třeba ve velkých firmách jsou jak rámec důvěry, tak nástroje kontroly důležité, takže by nemusel být problém, aby pro velké pražské firmy pracovali lidé na dálku třeba z Ostravy. A podle mě by to nakonec pomohlo i celému regionu. Zkrátka možná, kdybych s takhle virtuálním byznysem dnes začínal znova, bych zvolil i jinou zemi, kde jsou zvyklosti a předpisy volnější a modernější.

Byznys model, jaký máte dnes, je stejný jako v roce 2004, nebo jste ho musel během let měnit?
Rentego ano, ale nepočítal jsem s VR Booster. To vzniklo tak, že jsme si řekli, že webové stránky, které jsme vyvinuli pro sebe, jsou tak dobré, že bychom se jim mohli věnovat komerčně a prodávat je dál. Zcela programově jsme se tedy obrátili na americké agentury v cestovním ruchu. Tady vidíte, že nápad nemusíte mít od začátku, že může vzniknout během budování jedné firmy a může se z něj vyvinout něco skvělého, co třeba zaměstná další lidi. Mělo by tedy být v zájmu každé země, aby byla otevřená všem cizincům, kteří v ní chtějí podnikat, a aby udělala všechno pro to, aby jim byrokracii co nejvíc snížila.

Zajímá mě, jak to bylo, když jste se tu v roce 2004 objevil s kufry. Kulturní šok to pro vás asi nebyl, Česko jste znal dobře, ale jaké ty začátky byly?
To máte pravdu, na to, že Česko znám, jsem sázel. Když mluvíte o kultuře, Češi mají spoustu vynikajících vlastností, ale cizinec musí být připravený na některé, které ho mohou zklamat.

Například?
Z doby mého působení v L’Oreal jsem věděl, že se tu lidé příliš vyhýbají pracovnímu konfliktu. Prostě že lidem něco říkáte, oni mají třeba jiný názor, ale mlčí a odkývají vám to a neřeknou na rovinu, že nesouhlasí. Myslí si o vás, že jste blbec, ale neřeknou to nahlas. Cizince to ale nenapadne, tak počítá s tím, že je všechno v pořádku, spoléhá na to, že je domluva, ale ona ve skutečnosti není. Čech svůj názor často neřekne. Já měl tehdy v týmu Srba a tam to bylo přesně naopak, on šel nejdřív do konfliktu, aby si zmapoval srovnání sil, a až potom se diskutovalo. Nejdřív se pohádal, často zbytečně. Francouzi jsou, řekl bych, někde mezi. Spíš se soustředí na to, kde jsou rozpory, protože je zajímá debata, která je pro ně intelektuálně zajímavá. Shoda se odbude rychle, debata se vede zásadně o rozporech, ale vždycky, nebo většinou, bez konfliktu.

S tím, jak to tu chodí, musí každý cizinec, který sem jde podnikat, počítat. Žádný nesouhlas se nedá brát jako souhlas, to, co vypadá jako dohoda, být dohodou vůbec nemusí. To, co tu má váhu, je většinou až papírová smlouva, když je to černé na bílém, tak to Češi více respektují. Jsou země, kde má slovo velkou váhu, já se tak vždycky snažím chovat také, ale mám zkušenosti, kdy pro různé firmy, které pro nás něco dělaly, ústní dohoda moc neznamenala. Cizinci, kteří s tímhle nepočítají, si můžou naběhnout.

Co korupce?
Já jsem se s ní nesetkal, ale co vím od ostatních cizinců, kteří tu podnikají, je to někdy pro ně velký problém. Moje klientela je soukromá a zahraniční, nemám tedy nejmenší problém. Myslím, že se to týká především velkých firem a veřejných zakázek. Ale slyšel jsem vyprávět cizince o zkušenostech ze státních úřadů, kdy se příslušný odpovědný člověk zvedne a odejde a do místnosti přijde někdo jiný a zeptá se, jakou obálku pro ně máte, abyste tu zakázku dostali. To je odpudivé především mravně nejen pro místní, ale především pro zahraničního podnikatele, který neví, která bije. Tohle cizincům opravdu hodně vadí.

Co máte na Češích naopak rád?
Mně se líbí, jak jsou Češi nekonfliktní, dohoda s nimi se nakonec dá najít skoro vždycky. Líbí se mi na nich také vzdělanost a technická kompetence. Také mám rád, že mají rádi sporty, najít příležitost zahrát si tenis a pak zajít na pivo je jednoduché.

Porovnáte-li dovednosti, skills, Čechů a Francouzů, jak dopadneme?
Já se tu stýkám s mladými lidmi, kteří jsou velmi dobří na jazyky. Co se mi tu také líbí, je průmyslová kultura, průmyslová tradice, úcta a respekt k něčemu, co se musí vyrobit rukama, proto se tu mluví o zlatých českých ručičkách. Myslím, že Francouzi mají mnohem menší respekt k průmyslu a manuální práci a víc si cení hlavy a velkých myšlenek. Myslím, že to je taky jeden z důvodů, proč francouzská ekonomika trpí. Na druhou stranu se domnívám, že by si Češi měli víc vážit služeb. Vidím to třeba v restauracích, kdy tu jsou nejen podniky na evropské úrovni, ale i jiné, kde je úroveň opravdu špatná. A to je o požadavku na kvalitu, na náročnost, který si dávají nejen v té restauraci sami na sebe, ale i lidé, tedy zákazníci té restaurace.

Scházíte se s jinými zahraničními podnikateli u nás. Jak to vidí oni? Jsou ta hodnocení spíše negativní, nebo pozitivní?
Spíš pozitivní. To, že se rozhodli sem jít a neodcházejí, mluví samo za sebe. Jsou si ale vědomi toho, že část potenciálu je nevyužitá a jejich kritiky se neliší od kritik Čechů. Byrokracie nebo korupce vadí všem stejně.

Myslíte, že se to lepší?
Asi ano, ale mohlo by to být rychlejší. Vezměte si třeba datové schránky, projekt, který svěřili České poště asi jako kompenzaci za poštovné, o které přijde. To webové rozhraní bylo pro uživatele uděláno velmi špatně. Postupně se to lepšilo, ale myslím, že kterákoli nezávislá softwarová firma by to udělala lépe a hned. Uživatelské logické kroky, na které jste zvyklý ze všech jiných programů, tu nenajdete.

Neměl jste někdy moment, kdy byste litoval, že jste šel sem?
Nikdy. Musím ale uznat, že je to částečně dané tím, že to tu mám rád. Někdy, když šílím nad papíry a úřady, si říkám, že bych měl jít do jiné země. Ale nikdy se to nestalo.

Ericu, díky moc za rozhovor a přejeme hodně úspěchů.

Foto: Radim Koštial