Téma
Téma

Na kultuře záleží aneb Češi na cestách

02.01.2013  Dagmar Suissa 0  komentářů

Co se stane, když Čech z vlastního rozhodnutí ztratí pevnou půdu své vlastní kultury pod nohama? Nečekejte hlubokou psychologickou analýzu. Jsme v kavárně...s pár zajímavými lidmi, které život daleko za českými hranicemi lákal natolik, že se za nimi rozhodli žít a pracovat. Důvody i očekávání měl možná každý z nich jiné. Stejně jako prožitky. Každý je něčím zajímavý, každý vypráví zážitky z jiné, nám vzdálené země. Položila jsem všem osloveným tři stejné anketní otázky… Dejte si tedy svoje oblíbené ristretto, capuccino nebo latté a přidejte se...

Josef Hrubec, jako Regional Sales Director pro indický subkontinent pracuje ve společnosti CONTEG, která se zabývá výobou rozvaděčů, systémových řešení a služeb pro datová centra Indie
Josef má k Indii opravdu vřelý vztah a sám říká, že do Čech by rád importoval indickou vlastnost žít život stále s dětsky upřímným přístupem a nadšením, to vše v ryzí vyrovnanosti a pokoře před "vyšší mocí". Naopak by sem příliš nepřenášel pro Indii typické nedomýšlení činů do důsledku a příliš limitující školské zásady.

Co vás přimělo opustit české vody a začít pracovat v zahraničí?
Byla to primárně touha po něčem velice jiném. Chtěl jsem pozorovat toho času žijící mikrosvět jinou optikou a zároveň poznávat odlišný styl obchodního prostředí a vůbec vnímání světa a obohatit se tak o nové podněty. Indie je v tomto skvělá. Byť těžká, úmorná, den co den pokoušející vaši trpělivost. Dokáže však mimořádně inspirovat a probouzet skrytý potenciál. To vše je podmíněno plným otevřením se této zemi se všemi plusy a mínusy.

Zažil jste něco, co by se dalo nazvat kulturním šokem? A pokud ano, co to bylo?
Ano, bylo to v roce 2008 na letišti v Mumbaii, kdy jsem do Indie přijel poprvé a viděl na deseti metrech čtverečních zhruba desetkrát více lidí než v ČR. Všichni se hned chtěli stát mými dobrými „přáteli“ a zároveň mě chtěli odvést kamsi za ne úplně nejserióznější cenu. Samozřejmě jste ihned svědky výrazné chudoby v kontrastu s maximálním přepychem, kde například spolu sousedí chudinský slum a pětihvězdičkový hotel. Indie je úžasná v tom, že se máte i po letech intenzivního pobytu stále čemu divit, tedy nadneseně řečeno, prožívat kulturní šok každým den.

V čem jsou jiní leadeři v zemi, kde pracujete?
V Indii neřeší tolik dopady svých rozhodnutí a uvažují v pojetí teď a tady. Společným jmenovatelem všech jednání je prioritně navázání důvěry, a tedy dlouhodobých obchodních partnerství, což též odpovidá nestandardní délce jednání při počátečních "námluvách". Seniorním leaderem se může stát pouze člověk, který má silnou morální autoritu, tedy ten, který je schopen zachovávat vybalancovanost i při těch nejproblematičtějších okolnostech. Zjednodušeně řečeno ten, kdo má nejvýraznější emoční inteligenci. Z indických leaderů vyzařuje výrazná touha a nadšení pro nové věci, jdoucí ruku v ruce s rostoucí ekonomikou a příležitostmi. Z našeho evropského pohledu mohou být tato nadšení leckdy v kolizi s reálností.

Michal Wasserbauer, je zakladatelem česko-indonéské společnsti Czech.Ina Group Ltd., Indonézie.
Pochází ze Žďáru nad Sázavou, vystudoval na Mendelově univerzitě v Brně a v současnosti žije a podniká v Indonésii. Michal je zakladatelem česko-indonéské společnosti Czech.Ina Group Ltd. se sídlem v České republice a Indonésii. A o svém podnikání říká, že je to takový podnikatelský most mezi českým a indonéským businessem, který pomáhá českým firmám prosadit se na indonéském trhu, a indonéským firmám prosadit se na trhu českém.

Co vás přimělo opustit české vody a začít pracovat v zahraničí? 
Do Indonésie mě přivedla pracovní stáž a následné objevení místních krás. A pochopení toho, jak velký ekonomický potenciál tato země má,  mě přiměly i zůstat. Před několika lety, hned po studiu na vysoké škle jsem se dostal do Indonésie na pracovní stáž do vládní organizace, která v té době podporovala malé a střední indonéské podnikatele. A jedním z mých úkolů bylo jim pomoci s exportem do zahraničí. Shodou okolností šlo zrovna o období, kdy se pomalu začalo hovořit o ekonomických problémech některých evropských států a naopak nutnost stále více vyzdvihovat významnost trhů jihovýchodní Asie v čele s Indonésií, která má už druhým rokem po Číně druhý nejrychlejší hospodářský růst na světě. V tomto období mi přišla pod nos myšlenka, že by bylo mnohem zajímavější se začít více soustředit na místní trh a začít pomáhat českým firmám se úspěšně prosazovat na trhu s více jak 240 miliony obyvatel. Tuto myšlenku jsem si uchoval, pomalu ji začal rozvíjet a dnes už máme tým lidí jak v Indonésiii, tak v České republice a pomáháme celé řadě českých firem, jak se vstupem na místní trh, tak partnerům, kteří již mají svůj business v nějaké míře v Indonésii rozběhnutý. 

Zažili jste něco, co by se dalo nazvat kulturním šokem? A pokud ano, co to bylo?
Člověka, který se chystá do Indonésie bez jakéhokoli nepatrné průpravy o kulturních zvyklostech a životu místních obyvatel, čeká dříve či později nějaké to překvapení, které vás může trošku zaskočit. Například jedno z překvapení, které vás při návštěvě Indonésie určitě nemine, je spojeno s tím, že Indonézané obecně nejsou spokojeni se svojí barvou pleti, velikostí svého vzrůstu a tvarem svého nosu. A tak vaše přítomnost kdekoli na ulici budí patřičnou pozornost a obdiv místních obyvatel, kteří se při této příležitosti neopomenou na vás patřičně zachichotat či na vás něco pokřiknout svojí útržkovitou angličtinou, jako třeba "Mr. handsome", "Where are u from Mr.", atd. V člověku to tak občas budí dojem, jako by se přes noc stal známou osobností. Další takovou perličkou, pro změnu z prostředí businessu, může být, že si občas chvíli počkáte před kanceláří na plánované jednání jen proto, že váš indonéský partner chce zdůraznit ostatním ve své společnosti svoji důležitost tím, že na jednání s ním čeká cizinec. Takovýchto a spousty jiných zážitků, nad kterými se postačí jen pousmát či mávnout rukou, vás v Indonésii čeká celá řada a leckdy je to právě výborná příležitost, jak se seznámit s novými lidmi.

Jaké rozdíly vnímáte v přístupu leaderů v zemi, ve které teď působíte, oproti českým leaderům?
Jedním ze základních pilířů, které formovaly a utvářejí dodnes společnost a potažmo leadership v Indonésii je fakt, že Indonésie byla dlouhá léta až do roku 1949 kolonizována Holanďany a že je považována za největší muslimskou zemi na světě co do počtu obyvatel. Tyto skutečnosti často utvářejí profil leadera jako autoritativní osoby, která vede pevnou rukou s malou ochotou k ústupkům a názorovým změnám, na druhou stranu s velkým morálním kreditem a schopností sebekontroly. Obecně je zde leadership spojován s hlavou rodiny, mužem, který usměrňuje a udržuje spořádaný život všech jejích členů.

Adriana Bašovská, obchodní zástupce ve společnosti Linet,  arabský svět.
Pracovala v české diplomacii, pro Škodu Auto, ale i v katarské Dauhá, či libyjském Tripolisu. V současnosti působí ve firmě Linet, jako obchodní zástupce pro oblast Blízkého Východu a Afriky. Společnost Linet vyrábí zdravotnickou techniku, nemocniční a ošetřovatelská lůžka, materace a nábytek a další zdravotnické vybavení. 

Co vás přimělo opustit české vody a začít pracovat v zahraničí? 
V podstatě jsem do českých vod také připlula. Jsem původem ze Slovenska a po studiu arabistiky, angličtiny a mezinárodních vztahů na Karlově univerzitě jsem tady zůstala – je to už přes dvacet let. Praha byla mým vysněným městem, ale také odrazovým místem k naplnění mé cestovatelské vášně a touhy poznávat jiné kultury, jiný způsob myšlení a nazírání světa a poté ho konfrontovat s tím naším. Bylo fascinující zjišťovat, že na první pohled rozdílné kultury mají ve svém základě hodně společného. Přemosťování rozdílů a nacházení společných jmenovatelů a konsenzu, nejenom v obchodních jednáních se zahraničními partnery, doposud významně obohacuje můj život.

Na začátku mé pracovní kariéry jsem studijně i pracovně pobývala v Británii a USA, a potom jsem se hodně pohybovala v oblasti Blízkého východu a severní Afriky s několikaletými pracovními pobyty v Libyi a také ve státě Katar v Perském zálivu. Od malička jsem se zajímala o Orient. A  arabské země, Japonsko, Indie, Čína či Afrika byly ty záhadné země, které jsem toužila poznat. Každý výjezd za hranice české kotliny mě posunul dále, a to nejenom z hlediska poznávání jiných zemí, cizích jazyků a jejich obyvatel, ale také hlubšího uvědomování si toho, odkud pocházím, jaké mám kořeny a co mohu oceňovat i kriticky zhodnotit ve „svém civilizačním okruhu“. Studovat a pracovat v zahraničí, a mít takové zkušenosti i z mimoevropských zemí, je podle mě devíza k nezaplacení, a tím nemyslím pouze pracovní kariéru. Konec konců jsme součástí celku a poznávání světa z různých úhlů a směrů přispívá k naší celistvosti a obrušuje hrany nesmiřitelným xenofobním postojům.

Zažila jste něco, co by se dalo nazvat kulturním šokem? A pokud ano, co to bylo? 
Na své dlouholeté cestě napříč kulturami jsem byla šokována mnohokrát, jak pozitivně tak i negativně. Ale vždy jsem to brala jako zkušenost, která mě posunuje dále. Postupně se mi začal skládat celistvější obrázek té či oné kultury až poté, kdy jsem „nasbírala“ dostatečnou zásobu různorodých zážitků. Pamatuji si na svůj studijní pobyt v Oxfordu a poté návrat do českého prostředí koncem devadesátých let. To byl kulturní šok par excellance. Bohužel v opačném garde. Zajímavé je také poslouchat zkušeností cizinců, kteří žijí tady. Byla jsem několik let členku společnosti IWAP (International Women Association of Prague) a „expats“ jsem častokrát vysvětlovala nuance žití v Čechách. Paradoxně mi v tom pomáhá moje zkušenost s žitím v zahraničí a také to, že pocházím původně odjinud. Nyní se dokážu hodně vcítit do pocitů cizinců a naopak – naladit se na zemi, ve které právě pobývám. 

Jaké rozdíly vnímáte v přístupu leaderů v zemi, ve které teď působíte, oproti českým leaderům? 
V současné době pracuji v Čechách, ačkoliv cestování do zahraničí patří k mému každodennímu chlebu. Co se týče srovnávání, je nesnadné ho dělat obecně, ale všeobecně je známo, že arabský svět vnímá čas jiným způsobem, uvolněněji a jaksi rozestřeně. Naše pevné deadliny, racionálnost a řeč čísel musí být obchodnímu partnerovi předána „jejich“ způsobem. Velmi pozitivně byla za mého zahraničního působení vnímána moje znalost arabského prostředí a mentality, přičemž tuto znalost mohu plně využívat a „nořit“ se do české i arabské kultury podle toho, co je právě zapotřebí. Nejdůležitejší je ale právě ten most mezi oběma obchodními prostředími, který se snažím dělat, abychom si dokázali správně předat smysl a očekávání obou stran.

Nebyly nalezeny žádné komentáře.

Minulá témata

 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy