Téma
Téma

Lídři ze země Oz

02.01.2013  Dagmar Suissa 0  komentářů

Tenhle příběh známe snad opravdu všichni: malá Dorotka se jednoho dne díky tornádu přenese do kouzelné země Oz. Aby se dostala zpět domů, vydává se přes Smaragdový les za mocným čarodějem. Po cestě potkává Strašáka, Plecháče a Zbabělého lva, kteří se k ní přidají: Strašák chce, aby mu čaroděj přičaroval mozek, Plecháč srdce a Zbabělý lev touží po odvaze. Nakonec Dorotka s přáteli zjistí, že čaroděj Oz je vlastně jen pouhý člověk bez magických schopností.

I přesto ale Strašák dostává mozek, Plecháč srdce a lev odvahu. Vše už v nich dřímalo, jen o tom nevěděli. Dorotka se nakonec vrátí zpátky domů a z jejích tří přátel se stanou králové a vládci.

Jinými slovy je Čaroděj ze země Oz příběhem o cestě vlastního seberozvoje. Abychom došli tam, kam potřebujeme, musíme zapojit mysl, srdce i odvahu. Ve starých příbězích se často skrývá velká moudrost, kterou dnes znovuobjevujeme...

Dnešní  stále složitější, globalizovaný svět na manažery klade čím dál větší požadavky. Musí se přizpůsobovat neustále se měnícím situacím, vycházet s obchodními partnery z různých konců světa a často dokonce vést týmy složené z lidí, kteří vyrostli v úplně jiné kultuře s jinými hodnotami i jazykem. Hierarchické struktury navíc začínají ztrácet své kontury, zaměstnanci  od svých manažerů očekávají něco více než jen jistotu pracovního místa a jasně zadaný úkol. Od svých zaměstnavatelů hledají naplnění smyslu a od svých leaderů opravdovost, důvěru a inspiraci. Zatímco dříve stačilo, aby – s trochou nadsázky – byl manažer skutečnou „hlavou“ své firmy a byl tím, kdo ví vše nejlíp, dnes toto nejen nestačí, ale začíná to dokonce být na překážku. Proto už některé firmy – ať už z osvícení nebo z nutnosti – začaly s tímto fenoménem pracovat a své manažery rozvíjet úplně jinak než v minulosti. Upouštějí od izolovaných školení zaměřených tu na finanční řízení, tu na emoční inteligenci a tu na vedení týmů, a namísto toho ve svých leaderech pěstují „ucelenost“. Tutéž,  kterou na své cestě hledala Dorotka a která tkví v souladu mezi  Hlavou (mozkem), Srdcem a Břichem (instiktem a odvahou). Mám-li toto skoro pohádkové názvosloví přeložit do poněkud pozemštějšího a  „businessovějšího“  jazyka, pak znamená asi následující:

Hlava – schopnost utvářet si a jasně formulovat názory, vyvažovat strategické a operativní myšlení, přemýšlet jako zákazník, přehodnocovat a přenastavovat stávající postupy, nalézat jednoduchá řešení i za složitých okolností,  formulovat cíl a utvářet dlouhodobou strategii.

Srdce – schopnost ovlivňovat a zapojovat ostatní, rozpoznat a rozvíjet talentované jedince, dokázat vést různorodou a často i multikulturní skupinu lidí, navazovat a rozvíjet dlouhodobé vztahy uvnitř i vně organizace, vyvažovat potřeby lidí s obchodními potřebami, umět v případě nutnosti „rozhýbat“ změnu.

Břicho – jednat s bezpodmínečnou integritou, vyvažovat riziko a výhody, zachovávat optimistický přístup a neztrácet ze zřetele cíl i ve chvílích nejistoty, schopnost činit nepopulární rozhodnutí, ochota nechat se vést intuicí v nejednoznačných situacích, jednat se zdravou sebedůvěrou, zaujmout jasné stanovisko v případě konfliktu.

Zjednodušeně řečeno by měl dnešní leader být schopen určovat strategii, navazovat s ostatními důvěryhodné vztahy, být schopen riskovat a jednat v souladu se svými hodnotami. Protože jedině tak bude uvěřitelný. A stejně jako ve zmiňovaném příběhu – všichni leadeři mají v sobě od přírody zárodek všech těchto kvalit – jen mají některou  z nich vyvinutější a jiná čeká na rozkvět. 

Nejčastěji , a přidávám k tomu, že u nás v Čechách obzvláště, se lze setkat s leadery „Plecháči“, jejichž přirozenou preferencí je vést „hlavou“.
Pokud firmy chtějí mít více skutečných leaderů, musí u nich zárodek vyváženosti hledat už při výběrovém řízení a dále ji tříbit cíleným rozvojem. Ten pak, troufám si říct,  by měl nejprve vést skrze umožnění sebepoznání: uvědomění si toho, kdo jsem, jaké hodnoty jsou pro mne důležité, jaký mám vliv na ostatní a jaký vliv mají ostatní na mne. Bývá to ta nejsložitější a nejbolestivější fáze celého rozvoje, kterou lze opravdu přirovnat k putování Smaragdovým lesem. Sama jsem tímto blahodárným sebetrýzněním před několika lety prošla a byť člověk často proklíná stávající okamžik, mohu s odstupem času a s čistým svědomím potvdit, že se jednalo o velmi povznášející etapu mého života. Nejenže člověk zjistí, v čem dříme jeho největší síla, ale zároveň pochopí, že zralé firmy z něj nechtějí mít „Plecháče“. A že po něm nežádají pouze SWOTky, reporty, schopnost vést porady, zadat SMART cíle a vládnout času svému i času ostatních. Jednoduše proto, že už si to nemohou dovolit. Před člověkem se pak najednou otevírají témata pevnosti vztahů, důvěry, využití intuice, vlastních hodnot,  zásadovosti , opravdovosti – a vůbec téma vlastního příběhu, který mu má sloužit k inspiraci ostatních.

***

„Můžeš mi dát mozek?“, zeptal se Strašák. „Vždyť ho nepotřebuješ. Každý den se něčemu učíš. I malé dítě má mozek, a přesto mnoho neví. Zkušenost je tím jediným, co přináší znalosti. A čím déle jsi na zemi, tím více zkušeností získáváš.“
„Ach, vy lidi se srdcem!“, posteskl si jednou Plecháč, „Vy aspoň máte něco, co vás vede, a nikdy tak neuděláte chybu. Já ale nemám žádné srdce, a tak musím být velmi opatrný!“
„Co dělá z otroka králem?“, ptá se Zbabělý lev, „Odvaha!

Nebyly nalezeny žádné komentáře.

Minulá témata

 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy