Téma
Téma

Jak se v české firmě chovají zahraniční manažeři

02.01.2013  Dagmar Suissa 4  komentářů

Do našeho kraje vysílají centrály zahraničních společností stále více vlastních manažerů, aby jim do rukou svěřily své české pobočky nebo alespoň jejich významnou část. Ponechme stranou důvody, proč to dělají. Nás zajímalo, jak se těmto manažerům daří přizpůsobit se naší kultuře a fungovat v ní.

Formou ankety jsme se proto zeptali jejich českých kolegů, jak chování manažerů cizinců vnímají. Pomineme-li fakt, že ne všechny společnosti na českém trhu cizince zaměstnávají, jsou výsledky docela zajímavé. Přečíst si je a udělat si na ně vlastní názor určitě může každý sám. Osobně nicméně za nejzajímavější jev považuji pouze 7% skóre odpovědi „Snaží se úplně počeštit, dokonce se učí česky.“ Ne že bych si myslela, že právě toto je ten správný recept na přežití v jiné kultuře. Na druhou stranu – představte si opačnou situaci, kdy je český manažer vyslaný do zahraničí. Jednou z prvních věcí, kterou nejeden z nich udělá, je, že se začně učit místní jazyk (pokud jím už nevládne). A to i přesto, že by se v dané zemi pravděpodobně domluvil i anglicky.

Potěšujícím bylo zjištění, že více než pětina hodnotitelů cizince vnímá jako vyvážené jedince, kteří se snaží naladit na místní kulturu, a přesto nepustit ze zřetele své vlastní kořeny. Na druhou stranu za poměrně smutné, ač pro mne nepřekvapivé, považuji také více než 20% skóre odpovědi „Chovají se jako ve své zemi a očekávají, že se jim čeští kolegové plně přizpůsobí“. Zajímalo by mě, čím to je: Je to spojené s arogancí? Nebo je to nedostatečnou emoční inteligencí? Či nedostatkem informací? Anebo úplně něčím jiným? Budu ráda za každou myšlenku do diskuse!

Duffková Zuzana

CEE intercultural 

Milá Dagmar, díky za Vaše příspěvky – jsem moc ráda, že toto téma našlo místo v HR kavárně a k tomu ještě v této příjemné podobě. Pár slov k tomu, co podle mě vypovídá a nevypovídá odpověď „Chovají se jako ve své zemi a očekávají, že se jim čeští kolegové plně přizpůsobí.“ Za prvé se domnívám, že respondenti většinou expata v jeho domácím prostředí nezažili a nemohou tedy posoudit, jak se tam choval. Ale každopádně tato věta vypovídá, že SE EXPAT CHOVÁ JINAK NEŽ JSOU NA TO LIDÉ TADY ZVYKLÍ NEBO NEŽ OČEKÁVALI – což považuji za významné. Za druhé nevíme, jestli expat OPRAVDU čeká, že se mu místní přizpůsobí. ALE MINIMÁLNĚ MŮŽEME PODLE TĚCHTO ODPOVĚDÍ ODPOVĚDI ŘÍCT, ŽE TAKOVÝ DOJEM VYTVÁŘÍ – bez ohledu na to, jestli to je opravdu jeho záměr nebo ne. Což je pro expaty, kterých se to týká, důležitá zpráva. Napadá mě několik myšlenek k tomu, proč se expati chovají jinak než na to jsou Češi a Češky zvyklí. JEDNAK OPRAVDU ČASTO NEZNAJÍ ČESKOU (BUSINESSOVOU) KULTURU –  často o ní nemají žádné informace, nebo mají informace zjednodušené, zastaralé a/nebo stereotypizující , a nebo nemají schopnost zásadní nuance kulturních rozdílů vypozorovat a integrovat je do svého pohledu (nebo tuto schopnost mají, ale nepoužijí ji, protože jí nepřikládají význam). Pokud businessovou kulturu nové země znají, narážejí expati nejen v ČR na komplexní otázku: JAK S TOUTO ZNALOSTÍ NALOŽIT V KONKRÉTNÍ SITUACI S KONKRÉTNÍMI LIDMI – TAK, ABYCH ZŮSTAL AUTENTICKÝ (VĚRNÝ SÁM SOBĚ), DOSÁHL TOHO, PROČ JSEM TADY, A TO ZÁROVEŇ S OHLEDEM NA ODLIŠNÉ KULTURNÍ OČEKÁVÁNÍ SVÝCH ČESKÝCH KOLEGŮ A KOLEGYŇ? Výzkumy ukazují, že aby toho byl expat schopen, potřebuje určitou kombinaci kompetencí, např. vnitřní autonomii, tedy orientaci na vlastní cíl a soulad s vnitřními hodnotami (tedy tzv. PUSH kompetence) a zároveň flexibilitu v myšlení, chování, otevřenost pro nové myšlenky, schopnost vytvářet nové alternativy v odlišném kulturním prostředí (tedy tzv. PULL kompetence). V interkulturním prostředí je potřeba obou – ale většina manažerů věnuje energii jedné a na druhou už nezbývá. Pracuji s expaty často ještě před tím, než nastoupí na svou novou pozici v ČR a nebo během jejich pobytu tady. Byli tací, kteří tvrdili: „Nehodlám na svém manažerském přístupu nic měnit – fungoval do teď, bude fungovat i tady.“ Ale bylo jich minimum. ZBYTEK SI BYL VÍCE MÉNĚ VĚDOM TOHO, ŽE TO, S ČÍM BYLI ÚSPĚŠNÍ DOMA, V ZAHRANIČÍ UŽ TAK DOBŘE FUNGOVAT NEMUSÍ. A s čistým svědomím říkám, že většina vyjádřila vůli to neignorovat a napojit se na české kulturní prostředí. Otázkou pro mě je, jaké prostředí my vytváříme pro expaty. Někdy se svých klientů ptám, jaký je jejich pohled na kulturní rozdíly. Češi a Češky stále často odpovídají: „Kulturní rozdíly existují a jsou překážkou, která by se měla odstranit.“ a „Kulturní rozdíly mohou být významným zdrojem pro naši společnost – ale v naší společnosti moc nevíme, jak s nimi naložit.“

07.01.2013 22:19   Reakce

Dáša

Suissa 

Milá Zuzano, mockrát díky za další, velmi osvěžující pohled na to, co je důležité pro fungování v jiných kulturách (PUSH/PULL kompetence) i za sdílení své zkušenosti s prací s expaty.Mám radost z toho, že expati většinou o přizpůsobení svého stylu přemýšlí i že jim v tom zřejmě jejich mateřské společnosti prostřednictvím externích expertů pomáhají.Vůbec nejzajímavější asi je ten Váš poslední postřeh týkající se toho, jaké prostředí vytváříme my pro expaty. Vzpomněla jsem si u toho na to, jak si mi jeden z nich stěžoval na totéž a jednoho dne mi povídá: "Já chápu, že pro vás pro Čechy je asi normální jakémukoliv nováčkovi říct jen -Tady je tvůj stůl, tady tvůj počítač a tady tvoje vstupní kartička – a očekáváte, že začne plavat sám. Jenže jak chcete, abychom vás začali respektovat, když nám nedovolíte vás poznat a vy nestojíte o to, poznat nás?" Co s tím?

08.01.2013 18:07   Reakce

Radim Koštial

Já si myslím, že každý zahraniční manažer – expat – jednoduše musí svůj styl upravit dané zemi, pokud má všech pět pohromadě a chce něčeho dosáhnout. Je mi jasné, že začátkem devadesátých let, kdy sem začali chodit, to asi vypadalo jinak, ale dnes už je jiná doba a zahraniční manažeři se logicky chovají citlivěji a přizpůsobivěji. Já sám jsem v cizině roky působil a bylo pro mě logické se přizpůsobit a ono to ani jinak nešlo. Největší problémy mi to paradoxně dělalo v Německu, tam jsem si připadal lehce nekompatibilní, ale v rámci možností se to vyladilo. Jediné, co jsem ale nedal byl požadavek mých lidí v Rusku, abych na ně řval, protože jinak nebudu mít autoritu. Všechno ostatní včetně všech vodek jsem zvládl, ale tohle ne :-)

15.01.2013 18:28   Reakce

Jan Kalina

movetoprague.eu 

Dobrý den všem, mám jen krátkou myšlenku k položené otázce, zda je snaha expat manažerů přizpůsobit si své české podřízené známkou arongance či něčeho jiného. Řekněme si na rovinu, že čeští lidé nejsou zcela proaktivní a mnohdy ani moc ochotní pracovat. Rádi by dostávali vysoký plat za minimální odvedenou práci. Snaha (zejména amerických či japonských) manažerů přizpůsobit si české podřízené tak může být jedním ze způsobů, jak dosáhnout americké (či japonské) produktivity i v Českém prostředí. Velmi těžko se hodnotí, pokud neposuzujeme konkrétní situaci, nicméně někdy bych opravdu za snahou přizpůsobit si Čechy viděl snahu o zvýšení kvality práce. A s tím se bohužel někteří čeští zaměstnanci nejsou schopni srovnat :) Budu rád za Vaše reakce a případnou polemiku :) Hezký den, Jan Kalina

09.06.2013 09:49   Reakce

Minulá témata

 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy