Téma

Oběd jako sonda do kultury a pocitů týmu

13.03.2014 Jaroslav Procházka 0 komentářů

Někteří z nás se na tuto část pracovního dne těší již od rána, spousta ji stihne málokdy, mnozí pracují i při ní, jiní ji berou jen jako další krátkou pauzu a někdo dokonce jako ztrátu času. Ano, řeč je o obědě. Z pohledu výživy důležitý prvek, z pohledu produktivity brzda, nebo naopak chvilka na osvěžení našich sil. Jedno je však jisté – oběd hraje ve firemní kultuře velmi důležitý neměřitelný prvek tmelení, sdílení a vlastně i „tvorby“ kultury. V některých kulturách a státech jde dokonce o nezbytný proces vzniku interní dohody.

Podle výzkumu univerzity v Princetonu je nejlepším způsobem učení reálná práce, díky níž čerpáme znalost a zkušenost prožitkem. Školením, čtením, dotazy či zpětnou vazbou jsme schopni si zapamatovat pouze 10-20 % sdělených informací. Existuje však jedna velmi zajímavá, u většiny z nás denně intuitivně používaná „metoda“, jak sdílet znalosti a informace uvnitř týmu i mezi týmy a také jak poznat stav, naladění a vlastně i celkovou kulturu týmu a firmy. Touto jednoduchou „metodou“ je společný oběd.

Asi každý z nás může říct, že již mnohokrát využil příležitost a u oběda si postěžoval na líného či neoblíbeného kolegu z týmu nebo manažera. Výjimkou není ani to, že se svých spolupracovníků během oběda zeptáme, jak by si poradili s problémem, který právě řešíme, a dostaneme odpověď či návrh na postup, které by nás vůbec nenapadly. Typicky se také díky společnému obědu minimalizuje efekt „znovuvynalézání kola“, protože náš problém už někdo někdy řešil. Oběd je tedy výbornou příležitostí pro získání informací, ale také pro vzájemnou zpětnou vazbu.

Oběd je rovněž přímou sondou do stavu a kultury týmu a firmy. Pokud chodí kolegové na oběd společně (ne vždy je to proveditelné, všude nemůže odejít celý tým, protože musí být zajištěn např. servis pro klienty), dají vědět jeden druhému, že odcházejí a čekají na sebe, pak v týmu většinou panuje zdravý duch a kultura spolupráce. Stejně tak je znakem dobré firemní atmosféry, když si lidé u oběda odpočinou, smějí se či proberou určité nepříjemné pracovní záležitosti. Jestliže však pokaždé volají jinému kolegovi nebo jdou na oběd raději sami a vyhýbají se nezávazným rozhovorům s ostatními, pak je zřejmé, že někde v týmu vzniká problém. Každý pozorný manažer-vůdce by si těchto jevů měl všímat a samozřejmě občas zajít na společný oběd se svými podřízenými. Stejně tak by ale měl sledovat, zda není zásadní rozdíl v tom, když jdou jeho lidé na oběd sami a když se k nim připojí on. Velké změny v chování členů týmu značí ne příliš otevřenou atmosféru a kulturu v daném oddělení, resp. organizaci. Je ovšem těžké to zjistit, protože v takovém kolektivu většinou nefunguje kultura otevřené zpětné vazby. Každý člověk si však při troše snahy všimne toho, když se někdo drží stranou, chová se jinak než obvykle, mluví opatrně, používá jiný slovník. To vše jsou symptomy ne zcela otevřené kultury.

Oběd nám také může říct něco o konkrétních členech týmu a jejich návycích. Pokud například chodí pravidelně ve stejné sestavě, do stejné restaurace či bufetu, stále ke stejnému stolu, je zřejmé, že flexibilita a změny nebudou silnou stránkou těchto lidí. Jestliže vidíme takovou situaci a plánujeme změny, měli bychom mnohem více komunikovat a uvádět změnu velmi pozvolna.

Posledním neocenitelným přínosem pro všechny u oběda zúčastněné pracovníky je možnost setkat se s lidmi a dozvědět se informace kompletně napříč organizační strukturou. Co nového se připravuje v obchodním oddělení? Jaké že budou změny v podnikové strategii a proč tohle všechno? Jak se to dotkne mě samotného a mé pozice? Jak vyřešili kolegové z 3. patra ten zapeklitý technologický problém? Jak si vedle poradili s tou novou metodou? Kolega z daného oddělení sedící s vámi u stolu vám rád krátce poreferuje a věřte, že docela jinak, než říká oficiální tisková zpráva. Tento přístup „obědového sdílení“ je jednoduše proveditelný, pokud je organizace v jedné lokalitě, v jednom městě. Jestliže je ale rozmístěna ve více lokalitách či státech, je příležitostí pro tuto formu sdílení služební cesta. Neformální rozhovory mimo pracovní dobu a jednání jsou ty, kde se rozhoduje, budují se vztahy a synchronizují další kroky.

Neuspěchaný společný oběd tedy hraje velmi důležitou roli v kultuře firmy a v životě týmu. Je místem pro tvorbu sociálních vazeb, sdílení znalostí, poskytují se zde zdarma konzultace a brainstormují řešení, diskutuje se o technologických, ale i obyčejných lidských problémech. Výhodou je, že díky dostatku času, neformální atmosféře a jídlem ucpaným ústům věčně mluvících extrovertů se ke slovu dostanou i lidé příliš nemluvící, introvertní. Jejich názory mohou být velmi zajímavým vstupem nejen pro manažera, ale pro celý tým. Je dobré se tedy zamyslet nad tím, zda budeme striktně trvat na 30minutové pauze v bufetu v přízemí firmy s bagetou v ruce, či zda dáme zaměstnancům šanci využít tuto velmi efektivní metodu tmelení týmu, sdílení znalostí a řešení problémů v příjemném prostředí bez časového tlaku.

Možná dělám z polední pauzy příliš velkou vědu, ale až půjdete dnes nebo zítra na oběd, všímejte si ve firemní kafeterii či restauraci, jak se ostatní chovají, zda přišli s kolegy, jestli sedí manažeři zvlášť, nebo mezi lidmi… Řekne vám to něco o kultuře firmy.

Foto: Flickr user kiwinky