Téma
Téma

Stabilita je největším zabijákem inovativnosti

30.09.2014  Radim Koštial 0  komentářů

Je inovace mantra, co se pomalu mění v omletý buzzword, který často používáme, aniž bychom to mysleli doopravdy vážně? Inovativnost je otázka stavu mysli. Úspěšnost poměřujeme každý něčím jiným, někdo čísly, jiný majetkem a další zase třeba schopností být inovativní a neustále přinášet nové realizované nápady.  


Co se nám ale ze všeho nejdřív vybaví, řekne-li se inovace? Nový produkt či nová služba? Nový projekt v oddělení výzkumu a vývoje, tedy R&D? To všechno jistě ano, ale inovace si zaslouží mnohem širší chápání. Já si inovativnost překládám jako schopnost posunu dopředu, jít dál, lépe a jinak. Všechno se dnes dá dělat jinak a lépe než před rokem, stačí jenom chtít.

Všichni známe rčení „usnout na vavřínech,“ ačkoli možná vůbec netušíme, proč na bobkových listech vůbec spát. Vavřínovými věnci totiž byli v antickém Řecku a Římě odměňováni nejen státníci, ale i sportovci a umělci, třeba básníci. Být ve starověké civilizace ozdoben vavřínovým věncem znamenalo nejen neskutečnou poctu a slávu, ale i vrcholný status, a mnohdy také výsadu nemuset do konce života pracovat.

Tento způsob myšlení říká, že když dosáhnete vrcholu, můžete si dát pohov, protože jste nejlepší, a navíc dál už se jít nedá. Antická společnost ale nebyla kapitalistická, dravá a tak rychle se měnící. Dosáhnete-li dnes něčeho výjimečného, nejen že po vás v současném světě za chvilku neštěkne ani pes, ale dříve nebo později vás převálcuje někdo jiný, kdo bude ještě lepší.

Stejně jako atlet, který zaběhne čtyřstovku ve světovém rekordu, příští rok nevyhraje, pokud jediné, co bude během roku dělat, je mazlit se se svojí medailí, tak nepřežije firma, která je momentálně nejlepší a s tímto statusem se smíří. Jestliže máte produkt nebo službu, které jsou měřitelné s ostatními, máte nejvyšší čas vymýšlet něco nového, jiného, lepšího. Máte už něco takového? Užijte si ten pocit, ale pak rychle začněte dělat na něčem dalším, protože když vás někdo nekopíruje už dneska, tak zítra určitě.

Je příjemné a pohodlné iluzi úspěchu podlehnout. Podaří-li se firmě dosáhnout něčeho výjimečného, anebo se jenom stabilizovat ve svém rozvoji, růst a sílit, je zrádné si tento úspěch užívat příliš dlouho. To nejhorší, co může taková firma udělat, je, že s posunem dopředu a novými inovacemi si dá načas, až ty právě uvedené na trh zestárnou. To špatné je začít s novým projektem, jakmile ten předchozí slaví úspěch. To moudré je pracovat na obou alespoň částečně souběžně. Jinak řečeno: dnes uvádím na trh výrobek či službu 1.0, ale už bych měl tušit, jak bude vypadat generace 2.0.

Nedávno se mě osobně trošku dotkl názor, že věk je brzdou inovace a kreativity. Kreativity nejspíš ano a zejména té třeskuté. Nesouhlasím ale s rovnítkem mezi věkem a inovativností a schopností přinášet novinky. Ano, Grahamu Bellovi sice bylo dvacet sedm, když vynalezl telefon, ve stejném roce narozenému Thomasi Alvovi Edisonovi bylo dvaatřicet, když vynalezl žárovku, ale skoro sedmdesát, když si nechal patentovat gramofonovou desku.

Pokud ne věk, tak co je tedy největší brzdou inovativnosti, tedy schopnosti jít dopředu? Podle mého názoru je zabijákem inovativnosti úspěch, jistota a stabilita. Víme, co znamená příměr o vypasených kaprech v zatuchlém rybníku a o dravých štikách. Časy prosperity, jistoty a stability nás ukolébávají k bezstarostné jistotě a poobědové siestě, dokud s hrůzou nezjistíme, že zatímco jsme dřímali na výsluní úspěchu, jiní pilně pracovali a najednou jsou ne za námi, ale po našem boku, nebo dokonce před námi. To můžeme vidět nejen sami na sobě, na svých vztazích, na svých firmách, ale i na státech či civilizacích.

Úspěch nás nesmí ukolébat, ale měli bychom ho reinvestovat do budoucnosti, do vytváření něčeho nového, dalšího, lepšího. Ideální čas na to je, když se daří. Protože začít horečně myslet na něco, co jsme zanedbali, až ve chvíli, kdy se nedaří, je pozdě. Podívejte se na Microsoft a Nokii. Osekané náklady a práce pod tlakem nikam nevedou.

Inovativnost, tedy schopnost jít neustále dopředu, pokaždé lépe a jinak, nemá šanci na úspěch, pokud to není zábava a hra. Pokud to není přirozenou součástí nás samotných, navíc součástí, která nás baví. Nesmí to být něco, do čeho se nutíme a na co velmi rádi zapomeneme, když se nám už konečně daří a my jsme úspěšní. Navíc, není-li to pro nás přirozená zábava, nezbavíme se pocitu tlaku shora a zvenčí, pocitu nekonečných dostihů, nespokojenosti a absence štěstí.

A jestli je to dobře? To opravdu nevím.

Buď nám pomůže buddhistické smíření se s koloběhem světa, kde vše jednou zaniká, aby bylo nahrazeno něčím jiným, takže proč se trápit, anebo se změnami pojďme bavit. Jinou cestu – jako dlouhodobě udržitelnou – než tyto dvě nevidím.

Tak příjemnou změnu či příjemnou nirvánu!

 foto: Flick user Matt

 




Minulá témata

 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy