Téma
Téma

Za dveřmi Pražírny

Je to venku a už se to ví. Tento měsíc je posledním měsícem HR kavárny. Kavárny, jak ji znáte vy zvenku, ale je to konec i naší Kavárny, kterou známe my, garanti, zevnitř, za barem, kam se návštěvník běžně nedostane.

Ilustrační foto: Stephanie Yoder, Flickr.com

Přála bych všem našim věrným čtenářům mít tu možnost nakouknout byť jen škvírkou za dveře Pražírny a nasát tu atmosféru a vůni čerstvě upražené kávy, jak bych poeticky nazvala naše vzájemné komentáře a diskuze, které byly nezřídka i protichůdné jako černá a bílá. Tohle je totiž právě to kouzlo Kavárny – všechny individuality, které se v Kavárně potkávaly. Nikdy předtím jsem se ve firemním prostředí nesetkala s tím, aby v rámci jednoho týmu nebo projektu tak dobře a harmonicky fungovala spolupráce lidí, jejichž pohled na věc může být tak rozdílný. Vezměte si například Martinovy texty, kde se s klidem objevují andělé, a vedle něj vyjde v rámci stejného měsíčního tématu článek Vendy, která je naopak praktik každým coulem a anděla ani jinou podobnou bytost v jejím textu rozhodně nenajdete. Tak rozdílní, a přesto tak stejní jsou garanti. Poskytují zpětnou vazbu, s díky ji vždy přijímají od ostatních, vzájemně se respektují, rádi se osobně potkávají.

Jsem jedním ze služebně nejmladších garantů. Když jsem napsala svůj první oťukávací článek a dostala jsem od Jardy zprávu, že by to šlo, myslela jsem, že radostí vyskočím snad metr vysoko. Totiž, abyste tomu rozuměli, já jsem měla psát články, které se pak budou objevovat v TÉ HR kavárně, v té, co jsem ji už několik let četla! Ani v nejdivočejším snu by mě nikdy nenapadlo, že se moje jméno objeví mezi těmi, kteří tvoří obsah Kavárny.

A pak se to stalo. První článek, první pražení a moje první myšlenka, že tady nemám co dělat. Zpětná vazba, kterou jsem dostala, velmi mírná a přesně taková jako pro nováčka, pro mě byla něčím zcela novým. S čistým svědomím teď říkám, že jsem do té doby nikdy nedostala konstruktivní zpětnou vazbu a že se mnou doposud nikdo neměl tolik trpělivosti, jako v Kavárně při pražení. Připomínky jsem slyšela mockrát, kritiku taky, ale aby si někdo dal tu práci a přemýšlel nad tím, co by se dalo udělat lépe, co mé práci chybí, a ještě poradil, jak na to jít, to jsem zatím nezažila.

Pestrost garantů je kouzlem Kavárny. Každý z jiného oboru a s jiným přesahem. Dlouho jsem měla pocit, že vlastně HR světu nemám co říct, protože všechno už je známé, mnohokrát citované a moje zkušenosti většinou z prostředí firem výrobního charakteru jsou nezajímavé, protože v takových firmách se stojí nohama hodně na zemi a převažuje spíše pragmatický přístup k řešení problémů, k formě komunikace, motivaci a vůbec k životu jako takovému. Díky pestrosti Kavárny jsem se utvrdila v tom, že každý odlišný pohled na věc je cenný a má své místo.

Teď, když čtete můj poslední článek v Kavárně, vezte, že opět prošel pečlivým pražením. A já jsem naposledy zažila motýlky v břiše během čekání, než se objeví první komentář, a byla jsem znovu napjatá, jaká bude garantská odezva…

Taky jsem si naposled užila pocit, kdy se u článku objeví zpráva, že už „Je to nasazené!”, a já budu mít radost, že si třeba můj článek přečtete u ranní kávy a uvědomíte si, že stojí za to dávat zpětnou vazbu, která za něco stojí, nebo že při sestavování týmu nevyberete někoho, kdo se vám na první pohled líbí, protože vám někoho připomíná (vás), ale že upřednostníte právě tu pestrost pohledů na věc.

Přeji vám, našim čtenářům, abyste našli a měli svůj oblíbený prostor na českém internetu, který bude tak unikátní, jako byla Kavárna.

 

Jana Toningerová (Koblížková)

Idealistka s přesvědčením, že když člověk opravdu něco chce, tak toho i dosáhne.

 
 

Nebyly nalezeny žádné komentáře.

Aktuální téma

Minulá témata

 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy