Téma
Téma

Zpráva velkým firmám: sledujte své lidi, kteří dělají věci jinak než všichni ostatní

Není moc českých firem a lidí, o kterých se psalo ve Forbes, Financial Times, FOX Business, Bloomberg či TechCrunch. A už vůbec jich není mnoho z kategorie mladá technologická firma. Kromě Romana Staňka a jeho firem je jednou z nich také Futurelytics, mladá česká firma, o které se ve světě ví. Kromě toho, že se o nich píše, vyhráli také prestižní soutěž start-upů zvanou Seedcamp. A co vlastně dělají? Futurelytics pomáhají zákazníkům získávat informace z jejich dat pomocí tzv. prediktivní analýzy. Pokud vám to nic neřeklo, nelekejte se, bavili jsme se spolu o byznysu, lidech a technologiích. Dana Hastíka, spoluzakladatele Futurelytics, znám ze společného působení v jedné IT korporaci, kde nás spojovala snaha měnit zaběhané a nefungující postupy, hledat příležitosti k růstu a inovaci, spojovat lidi, ale také třeba důležitost cestování v našich životech. Nejen o těchto tématech, ale i o tom, co si velké firmy mohou vzít z mentality a myšlení start-upů, jsme se bavili v našem rozhovoru.




Dane, v byznysu nejsi zelenáč, podnikal jsi či pracoval v USA, na Novém Zélandu, v Austrálii, Keni, v Čechách. Řekni nám něco ke svým podnikatelským začátkům. Proč jsi vůbec začal podnikat?
Pro mě je podnikání vlastně určitý způsob seberealizace a sebenaplnění. Vždycky jsem byl rád zodpovědný za své vlastní činy a rád jsem se díval, jak produkty, které tvořím, práce, kterou dělám, má smysl pro lidi a společnost kolem mě. Myslím si, že jen tak se může člověk naučit něco nového, jen tak zjistí, kde má hranice. Když člověk vystupuje pod vlastním jménem, značkou, produktem, tak je to vždy něco jiného, než když plníme sny někomu jinému v jeho firmě. Tam prostě úkoly vždycky zadává někdo druhý. 

Měl jsi někdy v zaměstnání takovou pozici, která by se slučovala s tvou představou, s tvými sny?
Tak předně jsem vděčný za jakékoli zaměstnání, co jsem měl nebo třeba ještě budu mít. Vždycky totiž potkáš někoho, kdo tě může obohatit. Věřím, že v životě procházíme různými obdobími a podle toho hrajeme role pomocníka, mentora, dotahovače, tahouna či iniciátora. Já většinou zastával roli rozkopávače, hledal jsem nové příležitosti, nová řešení.

A bylo to tak, že si na takové pozice měl štěstí, nebo ses snažil si pozici vytvořit podle sebe?
To je přesně ono, většina lidí přebírá předepsaný popis pozice a dané schéma a z toho pak vyplývá jejich nespokojenost. Z takového předdefinovaného šuplíku se jim těžko vystupuje a způsobuje to frustraci, či dokonce odchod. Já se vždy snažil vést debatu o tom, co a proč dělám a že bych radši dělal něco jiného, když se to nepotkávalo. A snažil jsem se tuto debatu vést hned od začátku, počínaje pohovorem a diskusí nad pracovními podmínkami, místě výkonu práce, platu. Lidé mnohdy čekají, až jim někdo něco řekne, co a jak mají dělat, místo toho, aby se pokusili si říct, jak by to chtěli mít oni sami. Ale to souvisí s již výše zmíněnou odpovědností, kreativitou a strachem ji přijmout, tvořit. Teď už ale zacházíme dost hluboko do toho, jak funguje naše společnost, školství apod.

Pojďme tedy zpátky k byznysu. Co tě vedlo k tomu rozjet s kamarádem Mirkem Černým Futurelytics?
Seberealizace a díky vývoji internetu chuť udělat něco světového. Samozřejmě si také myslíme, že máme produkt, který generuje nějakou hodnotu pro firmy a lidi. Díky internetu jsme všichni schopni odkudkoli dělat světové věci a my si to chtěli vyzkoušet. V našem věku, tedy po třicítce, jsme byli relativně zabezpečeni a neviděli jsme moc dalších milníků v zaměstnaneckém poměru. Hlavně jsme ale cítili takové to těžko vysvětlitelné nutkání něco udělat. Čím víc zabředáváš do jistoty, tím větší tvůrčí síla se generuje pod hladinou, až se jednoho dne provalí.

Pak je třeba ji jen poslechnout, což jste udělali. Hodně lidí teď asi napadne, jestli jste se pokoušeli s tímto svým nápadem prosadit v korporaci, kde jste oba předtím pracovali?
Ano, snažili jsme se to prodávat dva roky jako vedlejší produkt k těm hlavním, co jsme měli, ale nedařilo se nám to. Myšlenka byla dobrá a zájem na trhu je veliký, což jsme si ověřili tím, že jsme nakonec rozjeli náš start-up. Firma tehdy ale neviděla důvod se našemu produktu věnovat, protože měla tolik jiných dojných krav. I když máš moderní produkt s výbornými parametry, novou technologií a trh ho chce, ještě to nemusí znamenat, že se s ním ve firmě prosadíš. Musí k tomu být vůle obchodníků i vedení, ale když máš splněné své cíle a marže, tak tě nic nenutí inovovat a hledat nové produkty do svého portfolia. Přesně tento přístup povede ke kolapsu Microsoftu, Nokie či SAP a dalších největších hráčů. Mohli bychom opět parafrázovat na konec Říše římské, nebo že staré krávy jsou vydojené, a nové nikde… Firmy pak zjistí, že na trhu jsou dávno nové technologie, ale ony je neumí použít. Korporace si tento problém pomalu uvědomují a trendem dneška jsou korporátní start-up akcelerátory, které se snaží nápady dole podchytit. Telefonica má Wayru, Deutsche Telecom má hub:raum, SAP rozjíždí Startup Focus.

Vyhráli jste jako zatím jediný český projekt tzv. Seedcamp. Proč vůbec se start-upy hlásí do akcelerátorů? K čemu je samotná účast či dokonce výhra, samozřejmě kromě jasné investice na další rozvoj firmy, dobrá?
Akcelerátory a mentoringové programy jsou obecně založeny na předávání zkušenosti, ale jiným způsobem, než je běžné. Nejedná se o knihy nebo kurzy, ale o předání zkušenosti formou tzv. founder stories. V nich lidé z praxe povídají o tom, co a jak se jim v jejich vlastním podnikání podařilo, ale také nepodařilo. Půlhodinový rozhovor s takovým člověkem má pro tebe mnohdy větší cenu než celá vysoká škola. Pro nás Čechy je možná nepochopitelné, že jsou lidé, kteří věří, že má cenu předávat začínajícím firmám zkušenosti z praxe, a to mnohdy zdarma. Sdílení a zkušenost byly tedy jedním z našich motivů, druhým byl zmíněný kapitál. Našli jsme si to nejlepší v Evropě, Seedcamp v Londýně, a šťastnou náhodou jsme se zúčastnili, vybrali si nás a ještě navíc jsme se dostali do finále a vyhráli. Ale nejdůležitější pro nás bylo setkávání s úspěšnými lidmi, které v běžném životě nemáš šanci poznat. 

Co je podle tebe pro start-up, ale i firmu klíčové, aby byly úspěšné?
Úplně nejdůležitější jsou lidé. V okamžiku, kdy jsou lidé spokojeni, a může jít o firmu, malý start-up, ale i rodinu, jsou spokojeni všichni ostatní kolem – zákazníci, vlastníci, dodavatelé, partneři i naši blízcí. Druhou věcí je, aby tito lidé dělali smysluplnou práci, produkt. V neposlední řadě je to jistá variabilita nebo lehkost fungování. Pokud mají lidé prostor a mají možnost udělat chybu a dělat si práci po svém, pak přijmou odpovědnost a tvoří, nebojí se a konečně se projeví. Nejsou pak jen vojáky přes den a generály večer u piva.

Zmiňuješ lidi jako klíč. Máš nějaký recept, jak udržet růst firmy organický? Jak udržet její kulturu?
Nás je nyní osm, přičemž půlka týmu se zná a funguje spolu dlouhodobě. Dostat se k nám bez toho, aniž bys znal někoho od nás, je asi těžké, protože nejvíc dáme na interní doporučení. Rádi bychom totiž, aby spolu lidi fungovali i mimo firemní záležitosti a sedli si osobnostně. Samozřejmě zjišťujeme pragmaticky dovednosti každého uchazeče, podle toho, co by měl dělat, ale také jak je komplementární s ostatními členy týmu, emočně a osobní chemií. Tady musí být ta vazba na stávající členy týmu, aby to celé nějak fungovalo. V další fázi, kdy už to bude světové, věříme našim partnerům a investorům, kteří by nedoporučili nikoho, kdo by si nesedl s ostatními v partě. Obchodníky v New Yorku asi nebudeme znát a nabírat všechny osobně, tady už jde o širší rodinu, kterou pomáhají formovat právě naši partneři. A že jde opravdu o špičky, které se škálováním firem, tvorbou produktů, marketingem, obchodem či PR mají zkušenosti, svědčí fakt, že vstoupili do firem, jako je Dropbox nebo Spotify. Jejich zkušenosti a znalosti nám neuvěřitelně pomáhají, nemusíš si na spoustu věcí pracně přijít sám. Rád bych zmínil službu clarity.fm, která je podle mě výborná i pro začínající české podnikatele a firmy. Jedná se o placené konzultace se špičkami v oboru, jež ti pomohou s konkrétními problémy, které řešíš. Placené zde znamená opravdu pakatel, může jít např. o pár dolarů za půlhodinový hovor po Skypu, kdy výtěžek jde většinou na charitu.

Mluvili jsme o lidech a jejich důležitosti, jak jsou ale pro start-up nebo i velké firmy důležité technologie?
Lidé fungující dnes na internetu jsou daleko otevřenější, než jsme bývali my. Začalo to sdílením hudby a filmů a pokračovalo open source projekty (např. Linux, Apache) až po GitHub pro kolaborativní programování. Pro tyto lidi je přirozené pracovat s někým z ciziny na sdíleném otevřeném kódu aplikace. Jde tedy o věci, které dříve nebyly ani technicky možné. Jedná se o posun myšlení nejen v technologiích, ale v celé společnosti. A když spolupracuješ s někým, kdo je z jiného těsta, potřebuješ mít komunikaci bez rušivých elementů, což ti právě umožňují nejnovější technologie. Pokud používáš tradiční nástroje pro komunikaci a práci, je pro tebe nová technologie závanem změny a pomáhá to zvyšovat vnitřní motivaci. My jsme dali našim vývojářům do rukou nejnovější technologie, stali jsme se například partnerem Googlu v naší oblasti. Pro naše lidi je to velké zadostiučinění a motivace, podílet se na něčem, co není běžně používáno. To u velkých korporací není, jelikož je jejich cyklus nákupu nových technologií logicky delší. Nová firma má vždy technologickou výhodu, protože není zatěžkána starou technologií. Příkladem je moje zkušenost s byznysem v Keni a Ugandě. Jelikož tam byl v roce 2001 internet nový, měli moderní blade servery v datacentrech, zatímco u nás jsme používali zastaralé standardní PC. Tuto historku mi skoro nikdo nevěří, ale je to logické. Neměli žádnou historickou technologii, a tak si mohli koupit to nejnovější, protože to cenově vycházelo stejně, ne-li lépe. Internet těmto technologickým skokům hodně napomáhá.

V technologiích budou velké firmy tedy asi vždy o krok pozadu za start-upy. Je ale něco, co si může korporace vzít z mentality, způsobu práce či chování start-upu?
Určitě, trh je symbióza velkých a malých firem. Když velká firma chce nějakou technologii nebo dovednost, tak si ji – představenou malou firmou – jednoduše koupí. Tak to dělal svého času Microsoft, Oracle nebo Sun. Tak to dělá nyní Google či Apple. Ono je to všechno o myšlení, o tvém pohledu a dynamice změn. Nemyslím si, že by existovalo něco jako start-up nebo korporátní myšlení. Potkal jsem spoustu starých dvacetiletých, ale také dost mladých šedesátníků jak ve velkých firmách, tak v těch menších. Pokud ale mám něco konkrétního jmenovat, pak je to ochota ke změnám a inovace. Vše ostatní už je navázáno na tyto dvě věci, ať jde o způsob tvorby produktů, jejich uvedení na trh, ověření myšlenky, marketing, prezentace apod. Velká firma ztrácí inovační potenciál, protože jsou v ní všichni spokojeni s tím, co je. Inovace ale přichází v okamžiku, kdy jsi se současným stavem nespokojený. Velkým firmám tedy doporučuji sledovat své lidi, kteří dělají věci mimo zavedené postupy řešení, jinak než všichni ostatní. Právě v nich je ukrytý inovační potenciál.

Jsou nějaké opakované překážky, problémy nebo témata, která se ti v byznyse opakovala?
Problémy asi ne, spíš určitá témata. Vidím velký rozdíl mezi nápadem, sehnáním peněz, jeho uvedením na trh a delší dobou fungování na trhu, mít udržitelný byznys o jakékoli velikosti od jednoho člověka po větší firmu. Tady už vidíš dopad své práce, slyšíš zpětnou vazbu na produkty a musíš nějak reagovat. Jako druhou věc bych zmínil cash flow, uvědomit si, že mezi tím, když něco uděláme pro zákazníka a tím, kdy dostaneme platbu, je určitá prodleva. Překážky tolik nevnímám jako problém, nějaké budou vždycky. Pokud kolem sebe máš ty správné, zdravě spokojené lidi, tak problémy řešíte a nestanou se z nich nepřekonatelné překážky. Když se chce, všechno jde.

Klišé otázka na závěr. Hodně jsi cestoval a nyní žiješ s rodinou v Austrálii. Co ti dává cestování v životě a v byznysu?
Místa, kde jsem ještě nebyl, ať je to nová hospoda v Olomouci nebo výstup v Himalájích, konfrontují moji rovnováhu, můj pohled na věci, na současné problémy, které řeším. A samozřejmě také lidé. Při cestách potkáš lidi, kteří s tebou sdílejí své příběhy, k nimž by ses jinak nedostal. Většinou platí, že čím větší je rozdíl mezi pohodlím, ve kterém se člověk pohybuje, a realitou „venku“, je příběh zajímavější. Cestování je pro mě pohyb a pohyb je pro mě život.

Díky ti moc, Dane, za rozhovor a ať se vám daří!

Lubomír

Paletky 

Skvělý článek, krásné myšlenky o symbioze firema a CF, realitě a odvaze, fandím, ať se daří!

11.12.2013 18:59   Reakce

Minulá témata

 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy