Téma

Štefan Čulík: chybí mi kvalitativní měření práce zaměstnanců

25.09.2012 Alena Králíková 0 komentářů

HR kavárna se snaží pro své témata nacházet inspiraci u zajímavých lidí, kteří mají mnohdy jiný pohled na věc. A u pana Štefana Čulíka z Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) je tomu tak stoprocentně. Nejenže další respondent našeho rozhovoru disponuje širokými zkušenostmi ze státní správy a tvorby legislativy. Má i zkušenost s vedením týmu lidí ve státní instituci.

Hraje také v kapele. Nesporně zajímavý člověk s moudrým názorem. Od ostatních ho odlišuje i jiná věc, bohužel nemá zrak.

Z rozhovoru s Alenou Králíkovou byla cítit dobrá nálada a nejen ta. Pan Čulík má co říci, jeho názory mají obsah a inspirují. V současnoti pan Čulík pracuje jako vedoucí oddělení politiky sociálního začleňování na MPSV. Zde prošel již mnoha pozicemi, je zde už od roku 1995. Jeho agenda má mezinárodní přesah, jeho oddělení připomínkuje dokumenty na mezinárodní úrovni.

Manažerská zkušenost mu podle jeho slov říká, že řízení se dá v dnešní době označit jako správné sladění nových zdrojů a zkušeností. Tedy mladých lidí, kteří přinesou okysličenou krev a naopak přístupu zkušených „bardů“, bez jejichž nadhledu a znalosti situace by šlo kvalitní práci bez chyb odvádět jen těžko. S tím nelze než souhlasit.

Pan Čulík není typickým úředníkem, který si splní na teplém místečku povinnosti od- do: „Chci, aby se lidé posouvali dál. Nekontroluji, kdo kdy přišel a zase odešel. Pro mě jako pro úředníka je nejsvětějším zákonem termín a požadovaná kvalita odvedené práce.“

Zajímavý byl i jeho pohled na výraznější roli firemního vzdělávání na úkor obecnějšího vzdělávání v soustavě školství. Tedy že firmy rády přijímají méně zkušené mladé lidi, které si poté u nich ve firmě soustavným přístupem vymodelují k obrazu svému. Stojí je to v nákladech méně, než kdyby najímaly zkušené a drahé zaměstnance. Efekt pro firmu je ten, že ušetří na mzdách. Ale otázkou je, zda-li to takto má být? Možnosti vzdělávání ve státní správě také nevnímá nijak optimisticky: „Přestože se neustále poukazuje na to, že je nadbytek úředníků, té agendy a úkolů je opravdu tolik, že nezbývá čas na systematické vzdělávání v oboru.“

Další spíše povzdych pana Čulíka směřoval k měření výkonu zaměstnanců. Kromě měření složky „co“ totiž podle něj chybí složka „jak“. Tedy hodnotitelé výkonu ve firmách dnes pohlížejí bohužel na kvantitativní atributy namísto zapojení dalšího pohledu zaměřeného na kvalitu výkonů.

Výkonnostních měřítek se týkalo i zamyšlení nad kariérou lidí ve státní správě. Roli a změnu vnímá v nástupu ICT technologií, kterému se nevyhne ani státní aparát. Podle pana Čulíka zde pracuje hodně starších lidí a právě informační technologie vyvtváří větší tlak na výkon lidí. Je potom otázkou, jestli starší kolegové ustojí ten tlak. ICT totiž zavedlo neúctu k času. Jejich možnosti sice mají mnoho pozitivních efektů, ale také zkracují čas na odpověď, lidé očekávají rychle odpověď na své požadavky, to poté vytváří na lidi, kteří byli zvyklí pracovat svým tempem, tlak a stres. To může v krajních případech vést k nezvládnutí situace, k vyhoření.