Téma

Diverzita, diverzitní, diverzifikujeme

29.04.2015 Petra Kubálková 0 komentářů

Poslední roky se nesou ve znamení požadavků zvýšení „diverzity“ v pracovních týmech, potřeby vytvoření „diverzitního“ prostředí nebo diverzifikace lidských zdrojů. Argumentem pak jsou lepší výkony, trendy v řízení lidských zdrojů, požadavky legislativy na nediskriminační chování zaměstnavatelů nebo také snaha oslovit nové zaměstnance. Nejčastějším tématem této oblasti jsou možnosti skloubení osobního života s pracovním, management rodičovské dovolené (tedy řízení návratu žen pro rodičovské dovolené zpět do firem) a vyrovnání se se stárnutím vlastních zaměstnanců a zaměstnankyň.

Většina zaměstnavatelů se pídí po pravidlech, která diverzitu (kdekoli) zvyšují nebo udržují. Před lety jsem se sama musela zamyslet nad tím, jak vedoucím zaměstnancům vysvětlit, co to ta „diverzita“ je a proč je pro vedení tak důležitá. Ráda bych se s vámi o tento příklad podělila.

Představte si lesy, které pokrývají Krušné hory. Pokud si je vybavíte, napadne vás pravděpodobně monokulturní, uměle vysázený porost, složený ze samých smrků různé velikosti ve stáří asi třiceti let. Porost je krásný, souměrný, místy napadený kůrovcem, ale to se stává. A nyní si představte Boubínský prales… Jak vypadá? Hustý, někdy nepropustný les plný rozličných stromů, keřů a kapradin. Pokud jím chcete projít, musíte překonávat překážky a brodit se hustým porostem. A teď do svých imaginárních lesů vpusťte bouři, pořádnou vichřici. Co se stane? V Krušných horách pravděpodobně po jejím skončení najdete pustinu plnou zlámaných stromů trčících k nebi. A v Boubínském lese? Vlastně se nic zvláštního nestalo. A právě tohle je přínosem diverzity, chcete-li rozmanitosti. Společnost, která ji má, přežije krize, vydrží smrště a přizpůsobí se následkům. Je totiž různorodá a umí se vypořádat se složitými situacemi, které přirozeně přicházejí.

Jak se ovšem k podobné rozmanitosti dopracovat? To je otázka, která logicky následuje. A odpověď? Cílevědomá a dlouhá cesta. Diverzita musí být součástí firemní kultury a atmosféry, diverzita je projevem vyspělosti této kultury, ale také projevem respektu k jinakosti. A jinakost může být různá: pracovní dynamika, znalosti, zkušenosti, věk, pohlaví, rodičovství a řada dalších rysů. Mnoho společností, s nimiž jsem spolupracovala, se k diverzitě nikdy nedopracuje, ačkoli se snaží. Neposlouchají své zaměstnance, nerespektují jejich potřeby, neumí zacházet s rozdílností. Nemají osvícené vůdce se zkušeností nejen z jiných firem, ale třeba i z jiné kultury, země či náboženství. Právě u lidí na pozicích manažerů a manažerek na všech úrovních musí být podporována diverzita, jedině poté se stane součástí celé společnosti.

Ráda bych své zamyšlení zakončila radou: Zvedněte se ze židlí a jděte se projít do lesa. Vnímejte jeho rozmanitost a pak se novýma očima podívejte na vlastní firmu a lidi v ní…