Téma
Téma

Career break na cestách: čas zastavit se a přemýšlet

31.05.2015  Lenka Mydlová 0  komentářů

„Z job breaku se člověk vrátí plný energie, kterou firmě vrátí. Tím, že bude mít více elánu a nápadů na své stávající pozici, nebo třeba tím, že najde odvahu říct si o místo, které by mu ve firmě třeba sedělo víc,” říká Jitka Pouzarová, která svou kariérní pauzu prožila na cestách. Proč z firmy odešla a co si během delší dovolené uvědomila?


Co tě lákalo na tom „utéct” na dva měsíce z firmy?
Měla jsem tehdy v práci delší dobu poměrně náročné období a cítila jsem se vyčerpaná. Současně jsem ve firmě byla něco přes pět let a sílil ve mně pocit, že už potřebuji nějakou změnu. Nabízela se možnost jednoduše odejít, ale LMC jsem měla opravdu ráda, tak mě napadlo vyzkoušet, jak zafunguje, když si dopřeju delší volno.

Jak job break splnil tvá očekávání?
Především jsem si pořádně odpočinula. Odjela jsem do Nepálu a byla to pro mě v mnoha ohledech zlomová cesta. Kromě cestování jsem se zúčastnila i meditačního pobytu a měla jsem asi poprvé v životě příležitost opravdu se zastavit. Jinak jsem spíše zrychlený typ člověka, neustále aktivní, takže i program na dovolených mívám nabitý. Je to sice také relax, ale trochu jiný a já si tehdy jela především pro to zpomalení. To se mi splnilo. Také jsem se v Nepálu zúčastnila dvou delších treků. A když člověk šlape každý den dvacet kilometrů relativně pustou horskou krajinou, má přece jen větší prostor uspořádat si myšlenky, než když jezdí třeba po památkách.

Jak jsi přesvědčila svého nadřízeného?
Odjížděla jsem pryč jen na dva měsíce, takže to bylo snadné. Už předtím jsem si radši brala měsíční volno jednou za rok nebo dva než více kratších dovolených v průběhu roku. Měla jsem tak našetřenou dovolenou z předchozího roku a k ní si vzala pár dní neplaceného volna. Navíc jsem měla za sebou poměrně hektický rok. Přibírali jsme do týmu dva nové kolegy a dlouho jsme je hledali, takže jsme byli delší dobu poddimenzovaní. Když jsme je našli, bylo potřeba se novým lidem několik měsíců věnovat, takže i můj nadřízený viděl, že jsem v tu dobu byla na volno „zralá”. Dokonce pak vtipkoval, že je rád, že chci jen dva měsíce volna, a že se bál, že chci dát rovnou výpověď.

Dva měsíce, to není zas tak moc. Nechtěla jsi jet na déle?
Já si tehdy o víc říct nechtěla. Požádala jsem o dobu, o níž jsem měla pocit, že ji můj tým ustojí a vše půjde hladce. Nechtěla jsem odjet na půl roku s tím, ať se s mou nepřítomností ve firmě nějak poperou.

V čem ti job break naopak nepomohl?
V té potřebě změny. Během volna jsem na dálku dostala nabídku na pozici marketingové ředitelky, protože se po prodeji firmy zrovna připravovala nová organizační struktura. Tu jsem ale odmítla. Uvědomila jsem si, že chci dělat marketing, ale s velkým týmem v zádech by to bylo asi více o vedení lidí než o samotném marketingu. Když jsem první měsíc po návratu na svou původní pozici pozorovala lidi ve svém týmu, měla jsem z nich opravdu dobrý pocit. Najednou jsem věděla, že co jsem měla odvést, jsem už odvedla, a je čas jít dál. V té chvíli se otvírala pozice v HR marketingu a to mě lákalo: zůstat ve firmě, kterou miluji, a zkusit si něco úplně jiného. Tak jsem se z pozice interního marketéra stala konzultantkou HR marketingu pro klienty LMC.

Nakonec jsi stejně odešla na volnou nohu. S jakým záměrem jsi opouštěla roli zaměstnance?
Potřeba změny ve mně rostla. Job break i následná změna pozice byly skvělé v tom, že mě nakoply do další práce v LMC. Nakonec ale ten pocit, že už směřuji jinam, dozrál úplně. Po více než roce jsem tedy skončila s tím, že je čas na další etapu života – vyzkoušet si „volnou nohu“. Předtím jsem si ovšem ještě dala skoro osmiměsíční pauzu.

Co jsi během tak dlouhého volna dělala?
Během toho období jsem si volno skutečně užila. I když, volno… Měsíc jsem pomáhala s přípravami prvního veřejného učení Jeho Svatosti Dalajlamy v Česku, revidovala jsem jednu knížku a konzultovala marketing startupům. Nakonec jsem byla celkem pilná, ale moc mě to bavilo. A pak jsem vyrazila na tři měsíce do Asie. Ty už byly čistě cestovatelské.

Co dnes děláš?
Marketingového konzultanta na volné noze. Takže skoro totéž, co jsem dělala v LMC, jen pomáhám více firmám.

Kdyby ti dnes někdo nabídl, aby ses vrátila zpátky do role zaměstnance, přijala bys?
Rozhodovala bych se podle toho, co firma dělá. To je pro mne klíčové. Mojí hlavní motivací naštěstí nejsou ani peníze, ani kariérní postup, takže mám svobodu vybírat si spolupráci na projektech, ve kterých vidím smysl. Nabídku bych tedy přijala například od firmy, která nabízí něco užitečného pro společnost. Teď ale ne. Teď je to, co dělám, pro mě tou pravou cestou.

Co bys vzkázala zaměstnancům nebo firmám, kteří o job breaku třeba uvažují?
Oběma stranám: nebojte se a zkuste to. Během delšího volna si každý zaměstnanec něčím projde. Buď jej pauza ještě více namotivuje do další práce, nebo si naopak uvědomí, že ve firmě už není jeho místo. To je pro zaměstnavatele na jednu stranu riziko, na druhou stranu se tak vyřeší problém, který by se jen oddaloval. Tak nebo tak se člověk vrátí plný energie, kterou může dát firmě zpět. Třeba tím, že bude mít více elánu a nápadů na své stávající pozici, nebo tím, že najde odvahu říct si o místo, které by mu ve firmě sedělo víc. 

foto: archiv Jitky Pouzarové

Nebyly nalezeny žádné komentáře.

Minulá témata

 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy