Téma
Téma

10 tezí o demotivaci aneb Proč může „být demotivován" znamenat „být neschopný"?

07.05.2013  Zbyněk Rozbořil 6  komentářů

Demotivace se v tuto chvíli démonizuje a sama myšlenka toho, že bych mohl být demotivovaný, je jedním z klíčových zdrojů nárůstu pocitů demotivace, krize a blbé nálady. To, na co myslíš a o čem mluvíš, roste a stává se skutkem.

Teze první:
„Jsem demotivovaný" nebo „motivuj mě, abych chtěl pracovat" je poměrně frekventovaný a zatraceně manipulativní výrok rozšířený v našich končinách. K tomu, abychom se pohnuli z místa, je ale třeba s touto strategií skončit, přijmout za svou emoci odpovědnost a začít dělat něco pro to, aby mně i lidem okolo začalo být dobře. 

Teze druhá:
Emoce a emoční stavy si vyrábíme sami ve své hlavě, a tudíž za ně neseme 100% odpovědnost. Stejné je to i s takzvanou demotivací, což je v principu emoční stav nebo rozpoložení. Kdo je vlastně zodpovědný za to, jak se cítíme? Matka? Otec? Nadřízený? Kolega? Ale kdeže. Ten, kdo rozhoduje o naší motivaci, je někdo mnohem bližší – jsme to totiž my sami. To, jak se cítíme, je v našich rukou. Jsme to my sami, kdo je tvůrcem a průzkumníkem naší emoční reality. Ano, emoce vzniká v důsledku spouštěčů, které někdy mohou přicházet zvenku. Ale to, jak reagujeme a jak se cítíme? To je naše dítě. A je rozumné začít mu rozumět. 

Teze třetí:
Demotivace je často neochota nebo neschopnost navázat kontakt s momentální frustrací a krizí. To, že se cítíme v nepohodě, je naprosto přirozená součást našeho života. Klíčová dovednost je umět se zastavit a poslouchat to, co nám tento hlas vlastně říká. V psychologii je pro to hezký termín „naučit se podporovat sám sebe“. 

Teze čtvrtá:
Poměrně častou strategií většiny lidí totiž je, že když se necítí dobře a ztrácejí směr a energii, začnou požadovat od ostatních, aby s nimi něco udělali a nějakým způsobem je napravili. Jedná se o strategii „bav mě" a „udělej se mnou něco, abych se cítil lépe". V konečném důsledku je ale člověk se sebou sám. A je třeba naučit se spoléhat sám na sebe, abych byl schopný navázat kontakt s vlastními zdroji a naučil se svou motivaci opět najít. 

Teze pátá:
Když se s frustrujícím pocitem umí pracovat, může být stav demotivace stavem dost pozitivním, protože se jedná o volání duše po lepším bytí. To, co je třeba se naučit, je být schopen toto rozpoložení rozpoznat a umět se ptát sám sebe jednoduchými otázkami: Co opravdu potřebuji? Co se ve mně děje? Čím jsem frustrovaný? Po čem toužím a co nedostávám?  

Teze šestá:
Zároveň je rozumné přemýšlet o tom, co od druhých žádám. Mohou mě druzí vyslechnout? Určitě ano! Mohou mi poradit? Asi ano, zeptám se jich. Mohou ale zařídit, abych byl motivován a spokojen? Hmm… Nee… Nechtějte to po nich a raději se o sebe postarejte v prvé řadě sami. 

Teze sedmá:
Pokud vám něco chybí, naučte se vyjadřovat svou potřebu. Jestliže vám něco schází, a druhý vám to nemůže dát, adaptujte se, odejděte nebo jasně signalizujte, že si potřebujete postěžovat, a udělejte to. Jen prosím nevstupujte do pasivní vyjednávací manýry „koule u nohy" a nechtějte, aby se o vás za každou cenu někdo staral. Zejména v profesionálním kontextu je to často docela zatěžující. 

Teze osmá:
Při vedení lidí jde o to, aby si člověk najal hlavně motivované zaměstnance a potom jim to pokud možno nekazil. Umět přijmout na palubu lidi, kteří jsou schopní a šikovní, je absolutně klíčové. Při náboru již poměrně dlouho platí pravidlo „raději ochotu než dovednost“. Dovednost se dá naučit a trénovat, což pro ochotu zas tak moc neplatí nebo je to každopádně o dost těžší.

Teze devátá:
Schopnost najít svou motivaci a poslouchat intuici je dovednost, kterou je možné trénovat. Umět naslouchat vnitřnímu hlasu a důvěřovat mu je totiž velmi dobrý nápad a je užitečné se to naučit a cvičit. 

Teze desátá:
Tedy rada závěrem – přestaňme investovat energii do demotivace a začněme se zabývat tím, co je naše vášeň a co vlastně chceme – je čas žít! ☺

Minulá témata

 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy