Téma
Téma

Po roční pauze zpátky do původní firmy. Anebo taky ne

10.06.2015  Lenka Mydlová 0  komentářů

V roce 2003 nastoupil do Seznamu, tehdy firmy o sedmdesáti lidech. Celkem tam strávil deset let, které proložil roční pauzou a zakončil rokem v neziskovce. Kdyby jej neoslovila společnost Scio, aby vedl její nově otvíranou školu, možná by se do Seznamu vrátil. Jak své pracovní „pauzy” hodnotí Tomáš Pergler dnes?


Poměrně nedávno jste ukončil práci pro neziskovou organizaci Dobromysl, do které jste nastoupil v rámci programu Rok jinak. Co bylo vaší motivací odejít ze zavedené firmy, v níž jste navíc strávil deset let, a jít na rok do neziskovky?
Asi tři roky jsem jezdil kolem billboardu s upoutávkou na program Rok jinak. A říkal jsem si, že lidi asi musejí mít dost koule, aby do toho šli. Připadalo mi to hodně zajímavé, pořád jsem sbíral odvahu a nakonec to nějak dozrálo. V Seznamu jsem strávil deset let. Už po prvních pěti letech jsem si dal „pauzu” a pomáhal jsem tátovi s penzionem.

Z technické profese do penzionu? To je zajímavá kariérní otočka.
Je a ta změna mi hodně dala. Odešel jsem ze známého prostředí, od skvělé práce a známých lidí. A uvědomil jsem si, že najednou dostávám spoustu nových podnětů. Přece jen – vedení penzionu, od práce za barem po mytí záchodů – je zkušenost, která vám posune hodnoty. Uvědomil jsem si, že ten jeden rok se v něčem vyrovná pěti letům v Seznamu. A po dalších pěti letech jsem měl dojem, že už je zase čas něco takového zkusit.

Spousta lidí se bojí „jen tak” odejít ze zaměstnání. Jak jste to měl s odvahou ke změně vy?
Když jsem se dozvěděl, že mě vybrali do Roku jinak, najednou mi došlo, že opouštím to teplé místečko a jdu do naprosté nejistoty – nejen jak bude vypadat ten rok, ale hlavně jak to bude pak. Zpětně vidím, že to bylo dobré rozhodnutí. Rok jinak mi dal odvahu ke změnám a potvrzení, že když člověk za něčím jde, tak ta cesta už se najde, jen je potřeba vědět, co chcete. Díky Roku jinak si mě také našlo Scio. Kdyby mě oslovili před dvěma lety, tak bych do takové změny nejspíš nešel. Teď vím, že to jde.

Když jste ze Seznamu odcházel poprvé, musel jste dávat výpověď, nebo vám místo podrželi?
Odcházel jsem z technické pozice a dal jsem výpověď. Po roce jsem se vrátil do Seznamu, ale šel jsem do produktového oddělení.

Co vás do Seznamu přivedlo zpátky?
Těch prvních pět let bylo fajn, tak bylo logické zkusit to po roční pauze zrovna tam. Taky mám rád nějaké jistoty, byl to prostor na návrat někam, kde znám prostředí i lidi.

Měl jste pocit, že se po návratu díváte na věci jinak?
Je to už celkem dávno, ale ano, všímal jsem si toho. Kromě práce v penzionu jsem se ještě připravoval na expedici do Pamíru a nakonec jsem tam i odjel. Předem jsme si říkali, že kdo se bude cítit dobře, jde nahoru. Mně se vyhnuly zdravotní problémy, tak jsem mohl jít, ale nějak mi nepřipadalo správné oddělit se od táty a bráchy, se kterými jsem tam jel. Na tom kopci v té době také pár lidí zůstalo nebo si odnesli následky z omrznutí. A já měl doma dceru a těhotnou ženu. Jsem rád, že jsme se vrátili zdraví, i když jsme nikam moc nevylezli. „Nahlas” jsem si uvědomil hodnoty a dodalo mi to nadhled. Ve firmě se často dostáváte do stresu, a přestože ten nadhled získáte, po několika letech na to trochu zapomínáte. Je dobré si to čas od času připomenout. Uvědomíte si, že existuje spousta důležitějších věcí.

Pojďme ke druhé změně – ze Seznamu do neziskovky. Měl jste představu, co budete po tom roce dělat dál?
Věděl jsem, že se zase půjdu zeptat do Seznamu a že se budu rozhlížet, co dalšího se nabízí.

Co na vaše rozhodnutí jít pracovat do neziskovky říkala rodina?
Já mám v tomhle velkou podporu v ženě. Má více odvahy než já, i když to tak nevypadá. Nakonec mě podporovali i rodiče a brácha, i když na začátku to byli oni, kteří pojmenovávali i možná rizika. Díky Roku jinak mě pak mnohem snáz podpořili v mém dalším rozhodnutí – vést školu. To jsem nikdy dřív taky nedělal.

Říkal jste si někdy během roku v neziskovce, že vám bylo lépe ve firemním prostředí?
Rozhodně to bylo jiné, ale celý rok mě to hodně bavilo. Mě by bavilo zůstat tam i déle, ale nemohl bych si to finančně dovolit.

A co na vaše rozhodnutí dát si na rok pauzu říkali kolegové?
Dost lidí myslím mrzelo, že odcházím, zároveň mi ale přáli štěstí. Můj tehdejší šéf to bral tak, že pokud to chci zkusit, tak ať to dělat jdu. Je v tomhle hodně rozumný a bere to tak, že když mají lidé něco nějak nastavené, nemá smysl to lámat.

Kdyby vám šéf tehdy nabídl, že se po Roce jinak můžete bez zbytečných formalit vrátit zpátky, vzal byste to?
Předběžně jsme byli dohodnutí, že se potkáme, až v neziskovce skončím. Takže určitou míru jistoty jsem tam měl. Na druhou stranu nešlo nabídnout, že mi budou držet stejné místo. V té době jsem vedl tým a nebylo by fér, kdyby to vzal někdo na rok za mě s tím, že se po roce „s pompou” vrátím a zase mu to seberu. Bylo by samozřejmě jednodušší vědět, že budu mít po roce stejné místo a jistoty, a před Rokem jinak bych takovou možnost nejspíš chtěl. Teď jsem strašně rád, že to tak nebylo. Je to velká zkušenost v tom, jak o takových věcech přemýšlet. Lidi vždycky něco chtějí změnit, a zároveň se to bojí udělat. Přitom právě ty změny vás posouvají nejvíc.

Rok jinak pro vás na konci roku 2014 skončil. Co děláte teď?
Hned po Roce jinak jsem nastoupil do firmy, která dělá inovace pro velké firmy. Během toho mi přišla nabídka od Scia, které si mě našlo díky Roku jinak. Oslovili mne, zda bych se chtěl zúčastnit výběrového řízení na školu, kterou Scio od září otvírá. Mám tři děti, nejstarší vzděláváme doma a nějakou dobu se o českém školství bavíme. Nabídka přišla jako šitá na míru tomu, co by mě zajímalo, a jako šance, jak měnit svět nebo „aspoň“ české školství. Do výběrového řízení jsem se tedy zapojil a podařilo se mi jej vyhrát. 

foto: archiv Tomáše Perglera

Nebyly nalezeny žádné komentáře.

Minulá témata

 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy