Téma
Téma

Co kdybychom se opravdu poslouchali?

03.02.2016  Lenka Mrázová 0  komentářů

Kráčíme životem vědomě a rozvážně, nebo jím pádíme bez větší kontroly našeho konání a vnímání sami sebe? Chtěla bych vždy to první, jenže občas, někdy, trochu sklouznu k tomu druhému. „Co myslíš? Co cítíš? Co opravdu chceš?“ Jednoduché otázky. Silné otázky. Zejména když na ně máme sami sobě popravdě odpovědět. Či dokonce začít konat podle svých niterných potřeb.

Jenže je to někdy boj. Jako v úterý. Den předtím jsem dobrala antibiotika. Stihla jsem návštěvu ve čtyřech lékařských ordinacích, jedno jednání dozorčí rady, sezení s klientkou a po příchodu domů ještě výroční schůzi společenství vlastníků bytových jednotek. Večer už jen vnímám, že jsem opravdu unavená a mám chuť maximálně si kecnout k televizi.   

Je zajímavé sledovat můj vnitřní dialog:
"Co myslíš?" "Měla bych vyřídit dnešní e-maily a musím psát článek." 
"Co cítíš?" "Jsem unavená." 
"Co opravdu chceš?" "Sednout si k televizi. Nedělat nic."    

Jedu druhé kolo:
"Co myslíš?" "Ale já se přece na televizi ve všední den nedívám. Taková ztráta času! Ten článek má termín ve čtvrtek. Zítra to nestihnu."
"Co cítíš?" "Jsem unavená jako už dlouho ne. Fakt unavená." 
"Co opravdu chceš?" "Zírat tupě na televizi. Alespoň hodinu nedělat nic. Válet se."  

Po dvaceti minutách si konečně zapínám televizi a užívám si po letech jeden díl seriálu. Za hodinu je mi líp. Kašlu na e-maily, kašlu na článek. Jdu péct jablečný perník. Je mi pořád dobře. Jdu spát.  

Ráno je racionální. Klade výrazně jen tu první otázku. Myslím, že jsem si zbytečně dlouho hrála na dokonalou profesionální intelektuálku, co vše vydrží a nemůže trávit čas tak pokleslou zábavou, jako je televize. 

Ty druhé dvě otázky už jdou samy. Bylo mi u toho dobře a je mi stále dobře. Chci se příště poslechnout mnohem dříve než za nějakých dvacet minut.   

Racio je dnes ráno silné. Šťourá se ve mně ještě více. Kolikrát jsi takto vedla svůj dialog a neslyšela jsi ho? To ti musel v hlavě rozsvítit až Tim (Timothy Gallwey), že se konečně vnímáš? Dialog ega superženy s druhým já, které je jemné, ale pravdivé, je náročný. Ego je učenlivé a začíná chápat, proč je pro něho výhodné občas ustoupit.  

Ale kolik podobných nevyslovených otázek v sobě ještě mám?  

Foto Flickr user Laurence Simons

Nebyly nalezeny žádné komentáře.

Minulá témata

 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy