Stálé rubriky / Vzdělávání a seberozvoj
Stálé rubriky

Zamiluj se rozumem

13.08.2014  Martin Hudeček 6  komentářů

Lidé se potřebují zamilovat, vezmou se a začnou spolu žít. V Indii a mnoha dalších kulturách je to jinak. V Indii je výběr partnera racionální volbou, kterou vykonávají rodiče. V předem domluveném manželství se potom partneři společně učí zamilovat se a vychovat další generaci. Zamilovanost není dílem náhody, je to výsledek cílené činnosti dvou jedinců, kteří vědí, že se jim potom bude lépe společně žít. (více Lidové noviny z 9. 8., které mi poskytly inspiraci k tomuto textu)



V naší kultuře čekáme na okamžik, kdy se zamilujeme. A neplatí to jen u partnerství. Jen málo si ovšem uvědomujeme, že tím vlastně přijímáme model, ve kterém je zamilovanost věcí náhody, na kterou máme jen omezený vliv. Vysněnou práci či partnera nemáme proto, že jsme jej nepotkali. To nás zbavuje zodpovědnosti a možnosti s tím něco udělat. Jak říká jeden můj kamarád: „Abych si našel partnerku, potřebuji se zamilovat, a zatím nemám štěstí…” A tak dál hledá a čeká. Ale co když to jde i jinak? Navíc, pokud vytváříme vztah v okamžiku, kdy jsme zamilovaní, jak trvalý tento vztah je? Na čem je vlastně založen? Jasně, na lásce…

Ano, hledáme lásku. Hledáme zaměstnání, které bude skvělé. Chceme dělat to, co nás baví. Stáváme se čekateli na tu správnou práci, toho správného zaměstnavatele, ten správný tým. Potřebujeme, aby nás to bavilo. 

Ve společnosti, kde konzumujeme potřebu změny, zábavy, lásky v nekonečné smyčce, se stáváme kořistí pro ty, kteří tohoto modelu umí využít. Umí nabídnout takové produkty, do kterých je snadné se zamilovat. Říkáme tomu schopnost poznat potřeby našich zákazníků a vycházet jim vstříc. Jednoduchost, snadná dostupnost, atraktivita. Nabídněme možnost rychle se zamilovat a máme je. Zaměstnavatelé toho při hledání nových lidí umějí využít. Nebo jsou odsouzeni k tomu využít právě tento způsob, jak přilákat nové zaměstnance? Mají vůbec na výběr?

Když se ptáme na motivace uchazečů, je nejčastější odpovědí potřeba zábavy a změny. Typická odpověď zní: „Chci si najít práci, která mě bude bavit, chci něco nového, potřebuji změnu”. Pokud následuje otázka: „Co vás baví?”, stává se často z odpovědi klišé typu „různorodá práce bez rutiny, kolektiv, cestování, možnost učit se něco nového”. A pokud následuje otázka: „Proč vás to baví?”, následuje… dlouhé ticho. Jestliže se stejného uchazeče ptáte, proč odchází od současného zaměstnavatele, používá slova jako rutina, nuda, nemožnost naučit se něco nového. 

Zaměstnavatelé s tímto modelem přirozeně počítají, a to zejména tehdy, když jsou na lovu nových zaměstnanců. Vědí, že lidé mají rádi hezký obal, že se snadno zamilují do atraktivního prostředí. Rozumí tomu, jak vyvolat „lásku na první pohled”. Vytvářejí prototyp krásného pracoviště, přinášejí nové programy a benefity. Vědí, že zamilovaný zaměstnanec se snadno řídí (tomu, do koho je zamilován) a činí nepromyšlená rozhodnutí. Vědí, že se jim vyplatí udržovat stav zamilovanosti. Vlastně jsou odsouzeni k tomu tento stav co nejdéle prodlužovat – protože vznikl na základě zamilovanosti a bez ní přestane existovat. Ano, končí v okamžiku, kdy se zamilovanost vytratí. A tak, stejně jako končí více než 50 % našich manželství, bude brzy stejný člověk na pohovoru u nového zaměstnavatele na otázku, proč odchází, odpovídat slovy rutina, nuda, nemožnost naučit se něco nového.

Stav zamilovanosti se tak stává obchodním artiklem, na který je napojena výrazná část investic do HR. Musíme své zaměstnance udržovat ve stavu zamilovanosti. Bez lásky není manželství, bez lásky není partnerství. 

Nemám nic proti hledání a zamilovanosti. Přimlouvám se ovšem za to, abychom se naučili novou dovednost. Dopracovat se k zamilovanosti svou aktivitou. Nečekat na tu pravou, ale najít si ji a naučit se vnímat ji jako tu pravou. Nové vztahy a první kroky v námluvách tvořit na základě rozumu a následně se učit je milovat. Uvědomit si rozdíly mezi schopností naučit se milovat a muset se zamilovat. To vše jako rozšíření možností, které už máme. Jasně, pořádně se zamilovat je paráda. Jen to nesmí být jediná možnost, jak být v životě šťastný. A pokud věříme v lásku na první pohled, proč bychom nemohli současně věřit v lásku, která je výsledkem práce a rozumu?

Až se vás někdo zeptá, co pro tebe můžu udělat, zkuste odpovědět například něco ve smyslu: „Nauč mě milovat to, co dělám, a ty, které mám kolem sebe.” Bude to změna proti hledání těch, které mohu milovat (protože plní má kritéria), nebo práce, která mě bude bavit. Cítíte ten rozdíl?

Foto: Flickr user Nicola Righetti

 
Martin Hudeček

Systemický kouč, jednatel a manažer v ORBITu, konzultant, podnikatel a pedagog.

 
 

Radim Kostial

Martine, diky moc za paradni clanek. Mluvi mi z duse

13.08.2014 10:27   Reakce

Alena

Moc hezký a zajímavý článek. Přinutil mě k hlubokému zamyšlení nad řadou věcí. Myslím že to hodně útočí i na materiální hodnoty současné společnosti – dejte mi věc která je hezká a pobaví mě..

13.08.2014 11:27   Reakce

Martin Hudeček

Ahoj, text jsem psal pro inspiraci a jsem rád, že tím svůj smysl plní. Jsem přesvědčen o tom, že je důležité vést sebe i své okolí k sebereflexi a myšlení. Děsí mě, jak často se proces změny stává cílem, nikoliv nástrojem..cestou. Proč bychom měli být šťastní jen v okamžiku, kdy jsme zamilovaní? Kde se toto paradigma vzalo. Komu vlastně slouží. Jak jsem psal, nemám vůbec nic proti zamilovanosti, ta do života (hurá) patří a je skvělá. Nesmí se ovšem stát drogou. Když se samotná zamilovanost stává smyslem života, vznikla závislost.. a tím nesvoboda..ztráta zodpovědnosti. A to bez ohledu na to, zda tady mluvíme o partnerství, práci či vtahu k sobě.

13.08.2014 22:42   Reakce

Lucie Čížková

http://vialuciz.blogspot.cz/ 

Díky za podnět k zamyšlení i k vděčnosti. Pro mě v tomto ohledu totiž před několika lety hodně udělalo setkání s oceňujícím ptaním (appreciative inquiry, resp. appreciative living) – ono je totiž jedna věc uchopit si to rozumově a druhá zcela odlišná věc je zažít si to, nechat si takovýto přístup vlézt "pod kůži". Podle mě to druhé nejde bez každodenního zaměřování pozornosti, bez cílených cvičení a odhodlání "přeprogramovat se" navzdory všudypřítomnému vzývání nových a nových zamilovaností. Jednoduché cvíčo, které opravdu dělá divy: Každé ráno si napsat a procítit vděčnost za tři věci ve svém životě. Verze pro pokročilé: Každé ráno si napsat a procítit vděčnost za tři věci v PROBLEMATICKÉ životní oblasti/vztahu... (problematický = nudný, neuspokojivý, nenaplňující atd. atd.). Není to samospasitelné, ale "vděčnosti" se mi ukázaly jako skvělý odrazový můstek k opravdu důležitým životním změnám – k takovým, které neomrzí s příchodem dalšího ročního období, ale které vracejí člověka blíž k sobě samému. Jééé, jak já jsem vděčná, že jsem se naučila zamilovávat se do všeho toho, čím jsem už dávno obdařena (rodina, kterou mám, práce, kterou dělám, lidé, kterými jsem obklopená, domov, ve kterém žiju, společnost, jejíž jsem součástí apod.). Jedna ze zítřejších vděčností bude: Za půlnoční setkání s podnětným článkem :-)

27.08.2014 00:45   Reakce

Hanka Velíšková

Martine, mluvíš mi z duše! Hlavně v tom, že v momentě, kdy nám v práci spadnou zamilované klapky z očí, není řešením vystřídat zaměstnání nebo obviňovat firmu/šéfa, že mě málo motivuje. Platí staré zlaté rčení "když hledáš pomocnou ruku, najdeš ji na svém pravém rameni."

13.08.2014 15:11   Reakce

Marie

Ne vždy se podaří lidem, kterým určili rodiče partnera se do sebe zamilovat. Také ne vždy zamilovanost a láska se vytratí a vede k rozchodu. My jsme se s manželem vzali z lásky v roce 1977 a dodnes se milujeme. Takovýchto lidí znám poměrně hodně.

06.11.2014 19:03   Reakce

GARANTI RUBRIKY

Martin Hudeček

Systemický kouč, jednatel a manažer v ORBITu, konzultant, podnikatel a pedagog.

Jaroslav Procházka

Agile/Lean mentor, podporovatel inovací, stavitel týmů a vášnivý skialpinista

 
 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy