Stálé rubriky / Vzdělávání a seberozvoj
Stálé rubriky

Vzdělávejte se a vyhledávání informací nechte na Googlu – 2. část rozhovoru s Tatianou LeMoigne

24.05.2013  Vendula Andrlová 2  komentářů

Google není třeba představovat, co je však dobré zdůrazňovat jak Google k věcem přistupuje jinak. Určitě moderněji, často jednodušeji a určitě kreativně. Přečtěte si druhou část rozhovoru s ředitelkou české pobočky Google Tatiány LeMoigne – nejen o vnitrofiremním vzdělávání.

Snažíte se nějak podporovat náš vzdělávací systém?
Letos jsme spustili projekt Česko mluví o vzdělávání, takže každou chvíli teď na toto téma někde promlouvám. Čas od času mě pozvou i školy. Pomáháme lokalizovat Khan Academy, což je z hlediska budoucnosti vzdělávání úžasná věc. Není času nazbyt. Generace dětí se vyvíjí extrémně rychle a kantoři jsou ve velmi těžké situaci, protože nežijí v internetu jako ony. Technologie se zlepšují a zlevňují, a to výuku ovlivňuje, ať chceme, nebo ne. Nemá cenu čekat na další reformu ministerstva školství. 

Jak říká Ondřej Šteffl: Školství je mrtvé, ať žije vzdělávání!
Přesně. Vzdělávání je součást prostředí, ve kterém žijeme, lidí, kterými se obklopujeme. S Ondrou souhlasím v tom, že škola bude nadále sehrávat svou roli, ale bude muset projít velkou renesancí, aby si udržela své postavení v době, kdy pro přístup k informacím už není klíčová škola nebo knihovna. Kantor musí být in a znát technologie. Současně je ale pořád nositelem akademické vzdělanosti, hodnot a diskuse. Musí umět naučit děti řešit problémy za pomoci analýzy a syntézy, učit je komunikovat, sdílet, prezentovat, dokázat hovořit, dát věci do souvislostí – to jsou klíčové momenty. Najít si nějaké informace, to necháme na Googlu. 

Garry Hammel píše o Googlu, že jeho odborností je demokratizace informací. 
Já sama jsem studovala na konci osmdesátých let. Chodili jsme do knihovny a najít nějakou informaci nebylo vůbec samozřejmé. Nemluvě o režimu, který byl tehdy a který je teď. Dnes už je pro nás samozřejmé, že si na Googlu najdeme úplně všechno a přístup k informacím máme i na mobilech. Jenže to se týká jenom dvou miliard lidí ze sedmi. Pět miliard lidí tohle nemá. Google měl historicky slabou pozici v pěti zemích: v Japonsku, Číně, Rusku, Severní Koreji a České republice. Teď už jsou to jenom tři země. V Japonsku jsme udělali deal s Yahoo. V ostatních zemích je totalitní režim, což je z hlediska možnosti přístupu k informacím jiná písnička. Jsem ráda, že už je Česko z tohoto seznamu pryč. 

Vizí Googlu je dělat služby pro úplně normální lidi, ať jsou to mapy, street view, YouTube nebo vyhledávač, a zprostředkovat tyhle služby všem na celém světě. To vše dramaticky ovlivňuje vzdělanost populace, její gramotnost a schopnost pracovat s technologiemi. Jsou země, kde úplně přeskočili éru PC. Třeba v Africe se šlo rovnou do mobilů. Investice do internetové infrastruktury proto dramaticky ovlivní vzdělanostní křivku v dalších třiceti padesáti letech. Internet a mobil extrémně zrychlily vzdělanost, kolaboraci, sdílení a my se musíme naučit všechny tyto nástroje používat. Mělo by se to učit povinně od mateřské školy! Jsem zoufalá z toho, když rodiče nechají své děti hrát si s internetovými zařízeními bez jakékoli kontroly. Šestileté dítě bychom také neposadili do auta a nenechali je řídit samotné, ale u počítače sedí desetileté děti zcela samy, o bezpečnosti na internetu jim nikdo nic neřekl, a přitom je tam spousta věcí, které je můžou poškodit a ohrozit. A ony by to měly vědět. Ale zároveň je na internetu spousta věcí, které je mohou rozvíjet a nastartovat jejich životní cestu. Internet je nástroj jako každý jiný a musí se s ním naučit zacházet. My dospělí máme velkou odpovědnost za to, jak technologické nástroje dětem zpřístupňujeme. 

Jak se z téhle perspektivy díváte na skutečnost, že na jedné prestižně vnímané vysoké škole zakazují studentům ve výuce notebooky?
Mně to připomíná historku o posledním německém císaři Vilémovi, který prohlásil: „Věřím v koně!“ jako odpověď na rozmach automobilového průmyslu. Něco se děje, ale já to nechci vidět. Císařovy nové šaty. Lidé se někdy zakonzervují ve své slepotě, a když pak ze svých pozic nastavují vize, tak to celou věc jenom zpomalí. 

Proč i přes veškeré aktivity Googlů, TEDů atd. jsou manažeři pořád zakonzervovaní ve svých světech a nejsou schopni vzdát se své moci ve prospěch lidí. Proč je tady pořád kultura kontroly?
Některým jde asi o job (smích). Konkurence roste. Já mám ve svém týmu spoustu mladých lidí, kteří jsou prostě skvělí, a já vím, že je důležité dát jim příležitost. Musí projít nějakou zkušeností, ale pokud jsou pracovití a mají „attitude“ – tedy pokoru – a svůj úspěch unesou, pak mohou s tím, co umí, za pět deset let figurovat v klíčových rolích. Po revoluci spousta mladých lidí nastoupila do vysokých pozic, ale nebyli na to tehdy připraveni. Zatímco dneska připraveni jsou, aspoň ti, s nimiž se potkávám. To je fantastická zpráva pro společnost, ve které budeme za dvacet třicet let žít. Mladí budou připraveni, pokud budou kromě vidiny kariéry a s tím spojených pozitiv, jako je společenský statut a životní úroveň, vnímat také míru své zodpovědnosti, atributů chování a hodnot. 

Management byl měl být nejen kredibilní, ale také být lídrem v etickém kontextu. A takoví lidé tady jsou, jen je potřeba je ukazovat. V médiích se pořád objevují stejné tváře. Ale v téhle zemi je spousta neobjevených talentů, s nimiž by se měly natáčet rozhovory a ukazovat na YouTube. Televize s nimi rozhovor neudělá. Je třeba posílat je na TED talky, stejně jako to dělá Clinton, který jezdí do regionů a objevuje super stars, o kterých žádná média nikdy nepsala. 

Budoucnost této země je v takových lidech. Každé město takového borce má – v byznysu, ve škole, v nezisku i ve státní správě. Tyhle lidi je potřeba posadit ke stolu a nechat je řešit to, co se v jejich prostředí děje. Ale musíme se chovat slušně a nemít strach pojmenovávat, co je špatně. U nás je stigma udávání, které souvisí s tím, že jsme staletí žili pod jinými národy, a proto žijeme v dualitě. Když na něco poukážeme, tak máme pocit, že žalujeme. To je třeba postupně změnit. Myslím, že ve městech a komunitách, kde se lidé znají, je prostor pro to ukazovat nejen úspěšné, ale také etické osobnosti, které kultivují komunitu, v níž žijí, protože to jsou lidé, kterých si vážíme. 

Nechci pomlouvat velké korporace, ale podhoubí rozvoje je v malém a středním byznysu. Tam jsou neskutečné příběhy! Minulý týden jsme tu měli ocenění českých podnikatelek, talentovaných žen z privátního byznysu. Se žádnou z těchto hvězd nebyl nikde žádný rozhovor. Jsou to úžasné story lidí, které žádné vzdělání nepřipravilo na to, co následovalo po revoluci. Nikdy je nikdo neučil, jak řídit byznys a zároveň rodinu, a jim se to přitom podařilo! 

Jsem optimista. Myslím si, že je třeba opustit svět velkých a zaměřit se na ty menší, protože tam je ukryta spousta zlata. Vždycky je to o elitě. Nejlepší mladí lidé odcházejí na elitní školy do zahraničí, ale ne všichni venku zůstávají, mnozí se vracejí. Tyhle lidi je potřeba podchytit a dát jim příležitost něco pro tuhle zem udělat a inspirovat ostatní. Pokud jim to hlava a charakter vezmou. Pokud jdou ale věci příliš rychle a jejich věk je nízký, pak to může být obtížné. Ale jsou lidé, kteří to zvládnou. To je naše velká šance.

Táňo děkujeme za čas, který jste nám věnovala. 

The Clinton Foundation 

O Khan Academy se můžete více dozvědět zde  a zde se můžete podívat na příklad lekce 

GARANTI RUBRIKY

Martin Hudeček

Systemický kouč, jednatel a manažer v ORBITu, konzultant, podnikatel a pedagog.

Jaroslav Procházka

Agile/Lean mentor, podporovatel inovací, stavitel týmů a vášnivý skialpinista

 
 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy