Stálé rubriky / Vzdělávání a seberozvoj
Stálé rubriky

Škola – vojna jako řemen

18.02.2016  Radim Juchelka 6  komentářů

Před časem jsem byl na návštěvě v české základní škole. Seděl jsem v místnosti, za jejímiž zdmi se odehrávaly vyučovací hodiny. Bylo dobře slyšet, a tak jsem měl možnost zažít si „přímý rozhlasový přenos" z několika hodin.

Probíhaly zhruba takto: Dobrý den! Posaďte se! Kdo dnes chybí? Přinesla jsem vám výsledky písemné práce. Nováková 2, Krásová 4, Macháček 1, Horák jako obvykle 5. Kdy už se konečně začneš učit, Horáku? Do prvních lavic se posadí Hudeček, Grossmann, Sýkora, … tady je zadání písemného zkoušení, … máte na to 10 minut. K tabuli půjde…, Horáku, neruš! Šebestová, co si to tam povídáte? Okamžitě ticho! Když mluvím já, vy mlčíte! K tabuli půůůjdééé Kukula. Samostatná práce pro ostatní – otevřete si učebnice na straně 23 a přečtěte si kapitolu 2. Tááááák! Všichni na svá místa. Otevřete si sešity! Dnes si probereme KRÁVU. Pište si: Kráva má hlavu, dvě oči, jednu tlamu, dva rohy, čtyři nohy, jeden ocas, dva žaludky a je modrá. Zavřete si sešity! … Vztyk, dva kroky vpřed, vlevo v bok, tři kroky vpřed, čelem vzad, tři kroky vpřed, vpravo v bok, sednout."  

Učitel jako neomezený vládce

Toto byl základní scénář všech „přímých přenosů", které jsem slyšel. Měnily se kulisy, nástroje a probíraná látka. Místo sešitů – tablety, místo k tabuli – k interaktivní tabuli, místo knihy internet, místo krávy – násobilka. Učitel vždy „odtáhl a odedřel" celou hodinu sám za sebe. Zvládal třídu zvučným hlasem, příkazy a instrukcemi. Byl v hodině neomezeným vládcem. Určoval, co se bude dít, kdy se to bude dít a jak se to bude dít, a na konci hodiny měl probráno vše, co potřeboval probrat. Splnil svůj hodinový plán „výroby“ další generace. Perfektně zvládnutá vyučovací hodina. Hodina jako řemen.  

Být učitelem je jednoduché. Máte v ruce formální autoritu, nástroje pro zajištění poslušnosti, známkování, důtky před nastoupenou jednotkou, pochvaly před nastoupenou jednotkou, znáte probíranou látku, máte plán, osnovy, co probrat, a metodické postupy, jak to udělat. Máte v ruce všechny trumfy a nástroje vnější motivace. Motivace odměnou a trestem, cukrem a bičem. A tak je využíváte a žáky ovládáte, kontrolujete („to control"), trestáte, odměňujete, hodnotíte, ponižujete, chválíte, škatulkujete, porovnáváte s objektivní normou, manipulujete. Vodíte je za ručičku „…vztyk, dva kroky vpřed, vlevo v bok, tři kroky vpřed, čelem vzad, tři kroky vpřed, vpravo v bok, sednout." Jako by to byli roboti. Učit ve škole je něco jako programovat roboty. Programovat všechny stejně. Podle normy. Formovat podle formy.  

Normy a formy na lidi

Být žákem je složité. Nemáte v ruce „nic", kromě svého nadání a nenadání, vnitřních preferencí a přirozené schopnosti a chuti učit se a růst po svém. Ještě si neuvědomujete, že tu jsou vnější normy a formy, normovači a formovači. Alespoň zpočátku máte vnitřní motivaci, která ale skoro nikoho nezajímá. Tento váš potenciál nemá téměř nikdo zájem hledat a pomoci využívat. Ve škole i doma se vás málokdo a málokdy zeptá: „Kdo jsi? Co potřebuješ? Odkud přicházíš? Kam jdeš?". Vědí to přece lépe, mají na to normy a formy. Vnutí vám myšlenku, že potřebujete jedničky a nesmíte mít pětky. Porovnávají vás s ostatními, aniž by věděli „co jste vlastně zač". Obstát musíte vždycky a ve všem, a když ne, tak „špatný pocit, pocit viny". Když vám něco jde, pochválí vás, jaký jste pašák. Určují, co se budete učit, kdy se to budete učit, jak se to budete učit, s kým se to budete učit i jak se pozná, že už to umíte.  

A rodiče? Sami jsou takto naprogramováni. Ptají se: Co jsi dneska dostal z matematiky? Jedničku? Výborně. Jsi chytrý kluk. Jsi pašák. A z kreslení máš trojku? Ty nekňubo! Budeme tě cvičit v kreslení. Chceš přece, aby z tebe něco bylo! Chceme přece, abychom na tebe mohli být pyšní! Chceme pro tebe to nejlepší! Abys ve vyšším stupni „FORMOVÁNÍ" obstál. Aby ses uživil, abys byl k něčemu. A to, že k něčemu jsi, se pozná podle známek, podle funkce, výše příjmu, podle vnějších norem a forem.  

Měřítkem úspěchu školy pak je, kolik „robotů" postoupí do „FORMOVÁNÍ" vyššího stupně, ze ZŠ na SŠ, ze SŠ na VŠ, ze školy do zaměstnání, z funkce(n-2) do funkce(n-1). Schody do nebe?  

Roboti závislí na podmiňování

Do školy jsem chodil 18 let (ZŠ, SŠ, VŠ), dalších 15 let jsem učil (na ZŠ, SŠ, VŠ), posledních 16 let jsem v praxi mimo školství. Byl jsem i na vojně. Po skoro 50 letech svého života zjišťuji, že se česká škola v principu moc nezměnila. Mění se jen kulisy a tomu odpovídající mírné změny v metodách výuky. Podstata školy je však stále stejná. To škola určuje, co, kdy, s kým a jak se budou žáci učit i jak se pozná, že už to umí. Produkuje roboty. Roboty závislé na odměně a trestu. Roboty závislé na podmiňování. Cukr a bič a vojna jako řemen.  

Sledoval jsem přímé přenosy a přemýšlel, jak moc je užitečné chodit do školy... Jak je možné, že jsem do ní chodil rád a dobrovolně? Co mi škola dala a co mi vzala? Co dala a vzala mým dětem? Co jsem jim dal a vzal já? Jak a v čem mi škola pomohla a jak a v čem mi uškodila? Čeho bylo více? Zisků, nebo ztrát? Škola, strategický, mocenský nástroj státu. Nástroj silnější a údernější než armáda nebo policie. Pracuje s naší hlavou, srdcem, duší, osobností a programuje ji k závislosti a k ovladatelnosti.  

Kdo jsme? Kam jdeme?

A nic na tom nezmění ani to, že vím, že školy jsou také plné skvělých učitelů, srdcařů i profesionálů. A tak většina z nás od malička usilovně pracuje na své závislosti. V rodině, ve škole, v práci se necháváme znormovat, ocejchovat, zařadit do škatulek a porovnávat. Učíme se spíše soutěžit než spolupracovat. Cílevědomě budujeme svou závislost na „cukru a biči". Dosáhnout odměny! Vyhnout se trestu! Dvě strany stejné mince, mince podmiňování. Jako pejsci. Jsme pak lépe ovladatelní sami sebou i svými „páníčky". Ideální pro „páníčky". A přitom ztrácíme sami sebe. Kdo jsme? Odkud přicházíme? Kam jdeme? Čí život to žijeme? Jaký svět tím vytváříme?  

Přál bych si rodinu a školu založenou na smyslu, autonomii, mistrovství a respektu. Respektu k individualitě, přirozenosti, nadání, různosti. Rodinu a školu, která neprogramuje k závislosti, ale vytváří podmínky pro růst a prostředí pro partnerství. Pro autentický růst, který má v sobě každý z nás zakódován. Školu, která staví na skutečných, vnitřních potřebách žáků-partnerů, zajímá se o ně a respektuje je. Je to hodně jiná škola. Vycházejí z ní LIDÉ, kteří vědí, kdo jsou, odkud přicházejí, co potřebují a kam jdou, LIDÉ nezávislí na podmiňování. Je to hodně jiná společnost, je to hodně jiný život. Dobrá zpráva pro jednotlivce a špatná pro „páníčky".

Přečtěte si také k tématu:

Radim Juchelka

Orbiťák, matematik, fyzik, informatik, učitel, systemik, ředitel, básník, milovník okrajových žánrů a všeho ,,divného” a nového, kamarád, manžel, otec, syn, motocyklista, změnař a jezevčíkovod.

 
 

Jitka Janíková

Dobrý den pane Juchelka, naprosto se ztotožňuji s tím co píšete. Popsal jste problém komplexně, jak může asi jen člověk, který má dlouholeté zkušenosti z druhé strany barikády než většina z nás. To, že je současné školství v troskách, víme asi všichni. Díky jednak neschopnosti školství přizpůsobit se změnám ve společnosti, zkostnatělosti, trvání na starých pořádcích, ale hlavně faktu, že systém byl neefektivní už v době svého vzniku, protože v žácích zadupává veškerou iniciativu, nedá jim ani příležitost efektivně využívat mozek, a faktu, že se lidé stávají naprogramovanými roboty (což dále plynuje ústí do prac. života, ve kterém jsou lidé nešťastní), může a bude čím dál víc docházet k takovým tragédiím, jako v případě pí. Ludmily z Prahy. Jako společnost si nejspíš dostatečně neuvědomujeme dalekosáhlé důsledky špatné školní výchovy. Jako jednotlivci si říkáme, nějak tu školu udělat (přetrpět), a pak si už budu moct dělat co já chci. No ano, jenže tehdy je už pozdě. Už je v hlavě špatný program, který předdefinuje mnoho neúspěchů v dalším životě. Já svoji touhu učit se paradoxně (ale vzhledem k realitě ve školství logicky) nejvíc pocítila až s nástupem do zaměstnání, kdy si můžu svobodně zvolit, co mě zajímá a jakým tématům budu věnovat čas. Je to ohromně osvobozující pocit, žádné drilování, bič nad sebou, žádný strach z toho že neuspěju z toho co jsem si nezapamatovala, protože mě to jednoduše nezajímalo. Jen věta "Dáme si test" ve mě vyvolává stres a odmítavou reakci. Až člověk dospěje k názoru, kolik let v té škole ztratil a kde mohl už být, kdyby školství fungovalo tak, jak má. Před pár lety jsem na jedné střední škole v Norsku poznala, jak velký rozdíl to může být jinde. Žáci a studenti jsou ve škole rádi, protože se tam cítí dobře, vztahy jsou nastaveny přátelsky, žáci učitelům tykají a ti se k nim zase chovají skoro jako k vlastním dětem. Učitel proto má přirozenou autoritu, ne vynucenou. Děti jsou vedeny ke spolupráci, ne k soutěžení mezi sebou (dokonce i ve sportu – hrají se přátelské zápasy, není vidět rivalita jako u nás, oni to hrají pro tu radost ze hry). Studenti navíc mají přístup do školy 24 h denně (což využívají ke scházení se, zájmových činnostem, sportům), a kupodivu pro nás toho hojně využívají – u nás by se lidi báli, co tam ti haranti za nepřítomnosti učitelů poničí, tam ne, adolescenti mají odpovědnost sami za sebe. Z takových škol pak vycházejí osobnosti, které mohou národ posouvat dál. Těší mě alespoň fakt, že jsou už u nás nadšenci, popř. instituce, které uplatňují příklady dobré praxe ze zahraničí. Nepochybuji o tom, že přibývající zahraniční zkušenosti a moderní technologie změní realitu vzdělávání u nás k lepšímu.

18.02.2016 15:22   Reakce

Radim Juchelka

Jitko, děkuji za tvoji reakci (a omlouvám se za tykání :o), dobře vystihuje, co jsem se snažil vyjádřit. Z vlastní zkušenosti vím, kolik úsilí, času a peněz stojí alespoň trošku si ten program v hlavě pozměnit :o) a všímat si toho, co ROBOT nemůže vidět. Ale co s tím? Co rodiče, budoucí rodiče, budoucí babičky a dědečkové, ...jak mohou pomoci ke změně? A většina ROBOTŮ možná ani netuší, že jsou nějak naprogramovaní a že můžou mít v hlavě i trochu jiný program a vyžadují ROBOTOVÁNÍ i pro své potomky. Jak začít se změnou z venku? Jak se členové okolí systému s nálepkou "ŠKOLSTVÍ" starají o své potřeby a co konkrétního už pro změnu udělali? Není to třeba i tak, že máme "takové ŠKOLSTVÍ jaké si zasloužíme"? Radim

19.02.2016 11:41   Reakce

Dana V.

Jsou dobré školy, které mají dobré ředitele a výborné učitele. Pak jsou bohužel školy v nichž učí roboti – špatně naprogramovaní, v jádru nešťastní, mnohdy frustrováni svými neúspěchy. Co mě udivuje, je fakt, že kde jaký střední manažer menší společnosti musí v rámci výběrového řízení projít mimo jiné osobnostním a psychologickým testováním, zda je na danou pozici vhodný. Firmy tráví hodiny ověřováním formálních a neformálních referencí a pečlivě sledují motivaci kandidátů. V případě výběru učitelů je kritérium – peďák a čistý trestní rejstřík a mnohdy vedení školy nezastaví ani špatná reference. Všimla jsem si, že téměř vždy se hledá problém v dítěti, rodině, prostředí ve kterém žije, nikdy né u konkrétního učitele. Zajímavé, když vezmeme v potaz, že většina dětí tráví v institucích od 3 let zhruba 40 hodin týdně? Ne? Možná, že změna českého školství nepotřebuje další reformu, ale že by stačilo, kdyby tuhle práci dělali lidi, kteří na to mají předpoklady – morální, fyzické i mentální, mají vlastní vize a cíle a považují se za šťastné lidi. Kvalifikace dle zákona je imho málo.

19.02.2016 11:14   Reakce

Radim Juchelka

Dano, děkuji ti za komentář, ... napadá mně a jsem si tím jistý, že i tohle je o konkrétních lidech a podmínkách, které mají. Když přemýšlím, co bych jako manažer udělal pro to, aby moje firma (škola) byla špičková, napadá mně, že bych si hledal náročné zákazníky, vyžadující špičkovou kvalitu, kterým bych dodával špičkové služby a nastavil bych takové podmínky, abych do své firmy přilákal špičkové lidi a současně aby ty podmínky vytvářely motivující a náročné prostředí a aby zajistily, že systém "samočistícím" mechanismem "vytlačí" každého, kdo na první ligu nemá. Každý fotbalový fanoušek ví, že první liga se dá hrát jen s prvoligovými hráči a prvoligový hráč, že něco stojí. Mám jednoduchý recept:-): Výrazně více zodpovědnosti a pravomocí pro školský management a možnost kdykoliv se "zbavit" nekvalitního zaměstnance, výrazně více peněz pro učitele a trpělivost. Systém se sám vyčistí, kvalitní vytlačí ty co na to nemají a úroveň půjde nahoru. Má to ale jednu podmínku a tou je POPTÁVKA. Zákazníci školství musejí kvalitu chtít a začít se mnohem razantněji starat o to aby ji dostali. Všechno to začíná od poptávky, od zákazníků. Jaká je poptávka, taková je nabídka :o). A ano, vím, že zjednodušuji, ale možná taky ne. Radim

19.02.2016 11:58   Reakce

Dana V.

Radime je to o lidech a jejich kompetencích. Děkuji za doplnění, že jaká je poptávka, taková je nabídka. A podepíšu se ti pod větu, že máme takové školství a takové učitele, jaké si zasloužíme. Správně jsi zmínil, že „tvoje škola“ to je problém tohoto pseudosocialismu ve kterém žijeme. Ta škola je totiž vlastně „ničí“. Vzdělání je služba, která se tváří, že je zdarma a z podstaty věci, tedy přece nemůžu reklamovat něco, co dostávám zdarma. To se nehodí! Já jako konzument služby, která je zdarma, nemohu chtít něco víc. Takto uvažuje většina lidí. Jenže kdyby dítě dostalo batůžek s hotovostí, kterou z našich daní platíme na celou tu show a rodiče by tu hotovost měli vyplatit vedení školy " na dřevo", to bys viděl, jak by se najednou chovali jinak a jak by najednou chtěli za své peníze tu kvalitu. Oni to totiž nejsou malé peníze. Takže efekt šustící bankovky by se dostavil, ale spolu s ním, výkřiky, že školy jsou jen pro bohatý, což pseudosocialistká společnost nemůže dopustit…spirála jede!  Takže ano tento trh je celkem dost pokřivený, ale znovu opakuji, pokud se školy ujme dobrý manažer, který si uvědomuje, že nabízí službu – placenou a chce jí nabízet v nejvyšší kvalitě, vybere si tým kvalitních lidí, a funguje jako malá firma, má výsledky. Znám mnoho příkladů z praxe. Ale jeden za všechny: Průmyslovka na Proseku – do roku 2005 totální looser škola, která měla pár 386 a tvářila se, jak produkuje informatiky a budoucí CNC programátory a o pedagogickém sboru pomlčím. Motivace učitelů byla nulová, studentů diskutabilní. Tedy v zimním období to bylo prima teplé útočiště. Jak rostla teplota venku, tak rostla absence studentů. Snad jen ten papír v podobě maturity byl pro někoho motivací. Dnes 2016? Špičková škola, která spolupracuje s top firmami. Pracovat s jejími absolventy je radost. Víš díky komu? Díky panu Bernátovi, který je manažer a dle toho si vybírá lidi do týmu, zpracoval projekty z EU, co potřeboval, si vyštěkal na Magistrátě. Takže dá se, ale ne když má půlka učitelského sboru problémy hlavně sama se sebou. Čím jsme zase u toho – problém nejsou peníze, systém, poptávka, nebo to, že si velká část lidí neuvědomuje, že tahle služba není a nikdy nebyla zdarma, ale nekompetentní lidi za katedrou i v ředitelských křeslech. :-) No nic jdu vydělávat peníze, abych mohla dát dítě do soukromé školy. V soukromé školce jsme heppy – já, že si mohu do jisté míry určovat kvalitu služby a nemusím držet hubu, když se mi něco nelíbí (naštěstí se tak za 3 roky nestalo) a dcera, že má tety co svojí práci dělají z lásky a na 200% (6500CZK full time v Praze, to asi nebude pro peníze).

19.02.2016 13:01   Reakce

Radim Juchelka

Jasně, že to někde jde, plně podepisuji a mám hypotézu, že to jsou spíše výjimky. Přemýšlím nad tím, jestli se dá dlouhodobě něco stavět na učitelích (obecně na zaměstnancích nebo dodavatelsko-odběratelských vztazích) nadšencích a učitelích (zaměstnancích, dodavatelích) sponzorech. Jestli je reálné dlouhodobě očekávat/chtít, aby učitel (zaměstnanec, dodavatel), který má potenciál najít si mnohem lépe placené zaměstnání (které ho taky bude bavit a uspokojovat) bude svým podhodnoceným platem sponzorovat své zákazníky a svého zaměstnavatele (a okrádat tak sebe, svou rodinu, své děti, ...) ve světě kde peníze jsou prostředkem třeba k lepšímu vzdělání, zdraví, zážitkům, užitečným věcem, k větší nezávislosti (když se to s nimi umí :o). A už nebudu rušit a hezký víkend. RaJ

19.02.2016 14:46   Reakce

GARANTI RUBRIKY

Martin Hudeček

Systemický kouč, jednatel a manažer v ORBITu, konzultant, podnikatel a pedagog.

Jaroslav Procházka

Agile/Lean mentor, podporovatel inovací, stavitel týmů a vášnivý skialpinista

 
 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy