help for writing argumenative term paper websites to do your homework the things they carried essays cheap dissertations chat rooms for homework help good essay writing company dissertation library do essay paper how to write a college application essay xhosa
Stálé rubriky / Vzdělávání a seberozvoj
Stálé rubriky

Nečekaná pravda o surfování

25.05.2016  Anna Pedretti 0  komentářů

V komunitě koučů mě kdysi jeden kolega zaujal vyprávěním, jak si cvičí vlastní pozornost. Neustále se pouští do něčeho nového a učí se dovednostem, které v praxi k ničemu nepotřebuje.

 Ilustrační foto: Ian Charleton, Flickr.com

Jednak jsem nechápala, kde na to bere při plném pracovním vytížení čas a energii, a zároveň jsem to samozřejmě aktivně porovnávala s vlastním přístupem, který se mi zdál najednou zbytečně konzervativní, výchovou předurčený zabývat se tím, co má smysl, z čeho „něco” bude, co se časem „nějak” zhodnotí.

Příležitost na sebe sice nechala chvíli čekat, ale najednou byla tu. Věděla jsem, že učení pro čistou radost z poznávání musí jít opravdu za horizont mých nejdivočejších představ. Týden strávený na břehu atlantského oceánu, se synem na prahu puberty a předplaceným kurzem surfování pro oba (!) se mi jevil jako adekvátní výzva.

Pro dokreslení pouze uvedu, že jsem do svého středního věku zvládla z plaveckých stylů pouze prsa stylem „paní radová”, do vody skáču zásadně nohama napřed s palcem a ukazováčkem na nosních dírkách a do moře mě nikdy nedostali, dokud teplota vody i vzduchu nedosáhla minimálně 25 °C.

Vyzbrojena vlastním, veskrze teoretickým heslem, že život začíná tam, kde končí zóna komfortu, jsem se prvního osudného a nečekaně chladného rána v Las Palmas nasoukala do mokrého neoprenu, popadla přidělené prkno a vykročila spolu s partou průměrně o dvacet let mladších sportovců směr nejbližší pláž. Úvodní rozcvička mě přesvědčila o tom, že jsem celou věc tak trochu podcenila. Přesto mi bootcamp v písku ještě stále připadal snesitelnější než mé narůstající obavy z toho, co bude následovat. Nebyla jsem si docela jistá tím, která představa mě děsí víc. :) Že to za a) nedám a ztrapním se před místní partou v čele s vlastním synem, nebo za b) opravdová obava z toho, co mě fyzicky i mentálně ve vlnách čeká...

Mladý, přesto evidentně poučený instruktor, který na první pohled poznal, že zasněžené hory, ne rozvlněný oceán jsou moje parketa, a z mého nervózního smíchu pochopil, že urgentně potřebuji něco jako slovního panáka, zvážněl. Se vztyčeným ukazovákem pronesl větu, která mi učarovala a na kterou jsem si v příštích dnech mnohokrát vzpomněla. „Respect, no fear!” (Ne strach, ale respekt!) aneb základní pravidlo oceánu.

Obrněna jeho autoritativním přístupem a posílena respektem jsem si přivázala prkno na pravý kotník a vyrazila vstříc rozbouřenému živlu.

 Jak mi později zvlášť pozorný synátor připomněl, tak při našem výcviku zazněla i pravidla další, neméně inspirativní. Ačkoli nejsem sama velkým příznivcem rad do života, tak v tomto případě mi ten krátký seznam přijde jak z koučovacího manuálu: 

1. Hledej správnou vlnu
2. Pádluj
3. Udržuj rovnováhu
4. Vyskoč a dívej se před sebe
5. Usmívej se

Zajímavé je, že o každém z těch bodů by mohla být popsána celá kapitola, možná i nejedna životní etapa. Napadá mě, že bych se dokázala kolem sebe rozhlédnout a odhadnout, kdo z mého okolí zrovna teď usilovně pádluje a vlna ne a ne přijít, kdo ještě balancuje vleže na prkně a kdo už vyskočil a na té své vlně právě elegantně sviští. Ať jste momentálně kdekoli, třeba si uvědomíte, jak to sami máte a co to pro vás znamená.

Někdy máme tendenci některou část vynechat nebo přeskočit, nebo na ni žehrat, protože to ještě není ten kýžený úspěch. Náš instruktor v jedné chvíli na pláži ukázal na mladšího kolegu, který byl již první den na moři, a prohlásil: „Vidíš, ten je moc ambiciózní, chce to moc rychle, měl by zvolnit.”

Bonus na závěr:

- Správné vlny chodí ve vlnách. Intuitivní a zkušený surfař zná dokonale své prostředí a vhodnou příležitost vycítí.
- Když pádlujete moc rychle, brzy se vysílíte; když příliš pomalu, skončíte pod vodou.
- Správné nastavení je základ: prkno je vaše půda pod nohama, je lepší se s ním skamarádit.
- Moment výskoku je jako moment rozhodnutí, prim hraje rychlost, jistota a správné načasování. Tady si musíte důvěřovat, pohled jinam než zpříma vpřed znamená jistý pád.
- Jako u všeho, i tady postoj rozhoduje! Když jsem měla pocit, že s tím už doopravdy praštím, přišel další instruktor a řekl: „Udělej pro mě něco – nikdy se nepřestávej usmívat.”

Ruku na srdce, byla to frajeřina. Stálo mě to pár nalokaných litrů slané vody, týden namožené svaly na čtyřech končetinách a modřiny po několika nekontrolovaných střetech s prknem.

Přesto po vzoru Edith Piaf ničeho nelituji. Surfovat neumím a pravděpodobně umět nikdy nebudu. Ale nikdo mi už nikdy neodpáře, že jsem měla odvahu to zkusit. Zkušenost z učení pro učení, práce s vlastním strachem a nepohodlím, a koneckonců i ta výzva samotná, mi za to stála. A upřímně doufám, že příště bude stát zas. :)

Přečtěte si také k tématu:

Nebyly nalezeny žádné komentáře.

GARANTI RUBRIKY

Martin Hudeček

Systemický kouč, jednatel a manažer v ORBITu, konzultant, podnikatel a pedagog.

Jaroslav Procházka

Agile/Lean mentor, podporovatel inovací, stavitel týmů a vášnivý skialpinista

 
 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy