Stálé rubriky / Vzdělávání a seberozvoj
Stálé rubriky

Jak zviditelnit své neviditelné znalosti a současně pomoci užitečné věci…

16.07.2014  Lenka Mrázová 2  komentářů

Ano, jde to. A u každého z nás. Ať už se na to podíváte jako na „z nouze ctnost” či pohledem „chci také konat dobro”. Tahle úvaha vznikla na dvou akcích v Impact HUBu v červnu, které spojovaly dobrovolníky z byznysu s potřebami neziskovek či představovaly CSR z pohledu rozvoje lidí. A já začala přemýšlet o možném širším dosahu těchto akcí na životy nás ostatních, ať již zapojených či zatím se neúčastnících CSR projektů.




Na první akci několik neziskovek představovalo své projekty, pro které hledaly odborný dohled. Většinou to byly velmi užitečné myšlenky, trefné a neotřelé nápady, které opravdu mohou společnosti pomoci. Snad každá druhá neziskovka zmiňovala, že hledá někoho, kdo jí v realizaci jejího nápadu pomůže s přípravou plánů, s designem cesty, jak dobrý a životaschopný nápad přetvořit v každodenní realitu tak, aby vynakládané úsilí bylo co nejefektivnější a vedlo co nejrychleji k cíli.

Já naprosto netušíc, co budou jednotlivé neziskovky prezentovat, jsem sama ve svém příspěvku na akci uvedla, že to, co podle mého názoru neziskovkám někdy chybí a profíci mohou doplnit, je vnést element času do rozhodování: dát si na vše termín, do kdy něco rozhodnu a do kdy pak také dané zrealizuji. Jedná se o tvorbu strategického rozvojového plánu, aby i malá organizace věděla, kam jde. A z něho pak vycházející fundraisingový plán. A také zavedení nezbytných efektivních procesů a procedur. Až jsem si sama říkala, zda nejsem příliš promořena svými léty strávenými ve špičkové korporaci… 

Jednotlivé neziskovky mne pak následně utvrdily v tom, že má doporučení budou zjevně užitečná. Ale jak vše spárovat? Tyhle znalosti a profesní zkušenosti má evidentně spousta lidé, kteří na akci nebyli a kteří ani netuší, že tohle všechno už vlastně díky své práci umí. Znalosti nabyté díky tomu, že do nich jejich nadřízení léta perou nutnost stále přemýšlet o tom, co budou dělat za tři měsíce a co chtějí dělat za rok. Zkušenosti z pravidelného porovnávání reality a plánu a přípravy rychlé reakce na odchylky, na změnu podmínek. Práce pod časovým tlakem, přemýšlení o sekvencích kroků a rychlém plánování činností, které mohou běžet paralelně. Umění rychle se rozhodnout i při omezených informacích. Analýza potřeby výstupů ze softwaru za půl roku, ale vhodné nastavení struktury vstupů už nyní, před vložením většího objemu dat od účetnictví či do CRM systémů. Nastavení přehledných controllingových tabulek. Atd. Jednoduše obyčejné pracovní zkušenosti a velmi užitečné návyky manažerů i specialistů velkých i menších firem bez ohledu na odvětví.

Jsou to zkušenosti získané pár léty práce. Není třeba, aby to byly desítky let, stačí 4−5 let pilné práce v korporaci a lidé umí hodně. Jen je někdy nenapadne srovnat si v hlavě, jak moc užitečné zkušenosti z řízení projektů či vedení firmy už fakticky mají. A že to je přenositelná znalost, kterou už mají natrvalo v krvi a zažitou v každodenních pracovních návycích. Ale dosud o tom nikomu nepovídali. Nebyli tázáni, nebyla příležitost. 

A pak je tu ještě ten druhý krok. Uvědomit si, že existuje někdo, kdo by mohl být za tyto rady, návody a zkušenosti neskonale vděčen. Třeba malá i větší neziskovka. 

A co teprve ten třetí krok! Skutečnost, že by si lidé z firem vyzkoušeli něco nového, méně obvyklého. Zcela samostatně. Možná poprvé bez svého nadřízeného. Jaké to je, dát strukturu a rámec dobrému nápadu a lidskému nadšení. Užít si tvořivost, objevit v sobě kreativního člověka, nestandardní řešení, odvážné až nespoutané nápady. 

Co ještě potřebuje profík v korporaci, který teď vysedává v práci do noci, protože jeho partnerka je na studiu v zahraničí a on nechce být doma sám, aby došel k rozhodnutí, že může a chce dobrovolně pár hodinami pomoci na svět zajímavému projektu? Nebo ten, kdo ví, že svou stávající agendu hravě zvládá levou zadní, ale na velký krok nahoru či do strany na jinou pozici si ještě netroufá? Či ten, kdo sní o tom, že jednou také zkusí sám řídit změnu, když se mu zdá, že jeho nadřízení to vždy dělají tak „divně“ a že on na jejich místě by to rozhodl rychleji a lépe?  

Ale kde si to zkusit v menším, a přesto v realitě? Kde rychle prožít zkušenost protistrany, ocitnout se v kůži svého zákazníka, kde se učit dívat se na věci z jiného úhlu, a ne jen z mého obvyklého vidění světa? Kde si ověřit, že „umím“? Že umím navrhnout řešení, obhájit ho a rovnou ho uvést do praktického života a velmi brzy vidět reálný výsledek svého snažení. Že ještě mám vnitřní motivaci dokázat, že umím překonávat překážky, ne jen o nich mluvit a nechávat boj s nimi zbaběle na jiných… Kde? Na projektu s neziskovkou. To když se na expertní dobrovolnictví podívám z trochu jiného úhlu.     

Ale jak tyhle váhající, dumající a zatím moc netušící lidi upozornit na podobné možnosti? Možnosti zdánlivě malé, ale přesto tak reálné. Stačí informační kampaň, jako třeba tento článek, na spojení všech tří elementů? Nebo je to něco víc? Je to o uvědomění své vnitřní hodnoty, že tam patří také „služba světu“, osobní odpovědnost společnosti za vrácení darů, které jsem díky svému vzdělání a píli já sám už získal.    

Či bude takovým motivem až úkol v rámci rozvoje kompetencí leadera, jít to zkusit do zcela pionýrských podmínek? Pak možná přijde odhodlání zkusit to ve velkém a odjet do Asie vést tam větší sociální projekt a vyzkoušet si velmi natvrdo, jak na tom jsem a co zvládnu. A zda mne to změní jako člověka. Asie změní určitě…  

Malý projekt v české kotlině pohladí na duši, přidá neotřelou pracovní zkušenost a vnese i něco nového do života. Nové kontakty, možnost vyprávět jiný, nový příběh o sobě a svém konání. Nebo ještě něco dalšího? 

Foto: Flickr user rbbaird

Martin Hudeček

Ahoj Leni, kápla jsi na to, ano, také si myslím a z vlastní zkušenosti potvrzuji, že neziskovky potřebují více struktury, řízení, strategie. A oni to velmi často i vědí. Ten, kdo je závislý na svém příjmu a jednou nakoukne do světa korporace, ten nemá sílu a vlastně ani možnost tak zásadně změnit svůj život, aby se mohl naplno realizovat v neziskové sféře (až na výjimky, samozřejmě). A tak se rýsují dvě možnosti: a) neziskovka jako vedlejšák b) neziskovka jako dočasné působiště, kdy je odměna dotovaná z nadací.. Obě varianty mají své výhody i nevýhody. A obě spojuje vysoký nárok na toho, kdo se do toho pustí. Hodně by se měla opakovat slova jako zodpovědnost, rozvaha, vyjednávání, kompetence. Já spíš preferuji dlouhodobější spolupráci, která preventuje riziko rozdělaných a nedokončených změn. To se Vám sejde nadšený představitel neziskovky, s nadšeným představitelem korporátního světa. Ten, dostal opušťák a těší se na to, že začne dělat něco, co dává smysl. A společně se do toho pustí. Typicky začnou s něčím velkým, zcela nová strategie, nové vize, nové cokoliv. Práce má smysl, je potřebná. Energie je na rozdávání a tak do toho šlapou. Za 3 měsíce (maximálně 6) energie dojde, korporátník se vrátí do bezpečí korporace a neziskovka má další rozdělaný, nedotažený projekt. Tak takto ne. Spolupráce s neziskovkou vyžaduje profesionalitu, respekt k tomu, co doposud dokázala. Člověk se musí krotit a své nápady podrobit důkladné revizi. Když to zvládne, začne se to projevovat i v jeho hlavní práci. Je soběstačnější, má větší nadhled. Zjistí, že zkušenost z neziskovky využije v korporaci. Takže ano, moc doporučuji personální propojení. Jen pozor na příliš nadšení a nedostatek kompetence na obou stranách. Mimochodem, moje žena pracuje v neziskovce. A přivítala by možnost naučit se to, o čem píšeš. Nevíš, existují nějaké stáže v korporacích pro pracovníky neziskového sektoru? Dočasné či částečné úvazky?

04.08.2014 12:39   Reakce

Petra Šimonová

Děkuji za skvělý článek. Částečně tohle propojení umožňuje projekt Um sem Um tam, nicméně má to několik much k vylepšení. Já sama bych uvítala (momentálně nepracující) nabídku takovéto spolupráce, klidně i dlouhodobější. Ono totiž pokud by to byla spolupráce jen s jedním subjektem, potom když se projekt nastartuje, je časová dotace později menší. Také by bylo vhodné, aby bylo možné na projektech spolupracovat ve skupinách (což např. Um Sem Um Tam neumožňuje), protože někdy mám třeba nápad, ale chtělo by to druhou hlavu minimálně na dialog. Ale zasadila jste mi brouka do hlavy a začnu přemýšlet, jak bych já mohla pomoct! Pěkný den Petra Šimonová

03.09.2014 13:53   Reakce

GARANTI RUBRIKY

Martin Hudeček

Systemický kouč, jednatel a manažer v ORBITu, konzultant, podnikatel a pedagog.

Jaroslav Procházka

Agile/Lean mentor, podporovatel inovací, stavitel týmů a vášnivý skialpinista

 
 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy