Stálé rubriky / Vzdělávání a seberozvoj
Stálé rubriky

Buzzword prokrastinace

28.11.2013  Radim Koštial 14  komentářů

Vsadím se, že kdybych se vás před pár lety zeptal, co to je prokrastinace, stěží bych našel někoho, kdo by uměl odpovědět. Pokud bych vám ale vysvětlil, co prokrastinace obnáší, byli byste doma. Každý ji známe velmi dobře. Abyste mi rozuměli: nedělám chytrolína, ani já jsem to slovo neznal. Dnes už ano. A bez mučení přiznávám, jsem na ně alergický.

Stalo se to asi před rokem. Jednoho dne večer dorazila manželka domů a od dveří se ke mně řítila v botách, kabátu a s obří taškou. Věděl jsem, že chce pronést něco zásadního.

„Už vím, co mi je!“
„Co ti je?“
„Mám prokristanaci!“
„Myslíš prokrastinaci? A jak to víš?“
„Teď jsem o tom poslouchala v autorádiu!“

Od té doby doma říkáme prokrastinaci prokristapánace. 

Koučové, semináře, workshopy a stovky knih o zásadním zvýšení osobní efektivity se pokoušejí vyléčit zmatenou a hledající duši západního člověka, který se odcizil přírodě, historické zkušenosti a hodnotám a navíc je zavalen takovým objemem práce a úkolů, který by si naši předkové ani neuměli představit. Žijeme v době a civilizaci fatálně zaměřené na výkon. Odpovědnost a starosti, které často máme na svých bedrech, jsou příliš velké. 

Myslím si, že je pochopitelné, že se tu méně často, tu častěji, nedokážeme s tím tlakem na náš výkon zcela srovnat. Není divu, že zástup spasitelů, nabízejících řešení pro zvýšení osobní efektivity, roste geometrickou řadou. A není také divu, že o osobní efektivitu je na druhé straně takový zájem. Lidé chtějí slyšet řešení svých životů, chtějí se dozvědět tu zázračnou metodu, která pomohla jiným a teď už konečně pomůže i jim. Nevíme si rady se životem. Ptáme se druhých, protože jsme se odnaučili ptát se sami sebe. Obávám se, že se jednou dočkáme dne, kdy polovina západní civilizace bude pracovat a ta druhá ji bude koučovat a povede workshopy. 

Nic naplat, je to byznys a jedna metoda střídá druhou. Kolik prográmků na zlepšení práce s úkoly ve svých laptopech, tabletech a smartphonech vystřídali nadšenci (včetně mě), kolik za ně dali peněz a který z nich nakonec používají? Možná ten nejjednodušší, co je zadarmo. Já sám se před časem vrhl na populární GTD, nakoupil aplikace do všech svých elektronických hraček a začal tím, že jsem si pustil video s přednáškou Petra Máry o GTD metodě. Nedokoukal jsem to konce a aplikace skončily v propadlišti dějin. Takhle systematický nejsem a ani nemám potřebu být. Není to moje parketa a nutil bych se do toho.

A co knihy? Kdybychom si dali práci a shromáždili všechny knihy s tématem osobní efektivity, co se u nás v tento moment prodávají, byly by jich desítky, možná stovky, a každá by přinášela konečně spolehlivé řešení. 

Například řešení prokrastinace. V současnosti část Česka tak trochu žije Ludwigovou knihou Konec prokrastinace. Autor sám se v úvodu zmiňuje o univerzálních a zaručených radách, obávám se ale, že nakonec se jeho kniha řadí do stejného zástupu, už jenom svým názvem.

Není to třeba tak, že jsme každý jiný, unikátní, každý jsme nastavený jinak a každému vyhovuje něco jiného? Už několikrát jsem byl na workshopu, kde mi důrazně vymlouvali začínat den vyřizováním e-mailů, protože dopoledne, kdy je mozek nejkreativnější jím přece nemůžu plýtvat na mechanickou práci. Mně ale začínat den „vyřizováním“ vyhovuje. 

Pamatuji si na moment, bylo to v době mého ředitelování, kdy mi došlo, že pokud potřebuju na něčem v klidu pracovat, začínám až někdy kolem třetí odpoledne, to znamená v době, kdy už je konec pracovní doby téměř na dohled, a končím v šest, v sedm. Uvědomil jsem si, že to takhle mám v podstatě trvale. Bohužel jsem si tehdy myslel, že je to moje chyba, a snažil se to změnit, protože masáž prodavačů řešení efektivity byla příliš silná. Po čase jsem seděl v pracovně svého známého. Prošedivělý a zkušený pán ve středních letech, freudovec a jungovec, psycholog, terapeut a psychotronik. Mám ho moc rád pro jeho lásku k přirozenosti a selskému rozumu. Povídali jsme si o naslouchání svým rytmům (ano pánové, i my máme své cykly). Zeptal jsem se ho zkusmo, kdy si myslí, že mám své nejproduktivnější tvůrčí hodiny během dne. Zadíval se na mne přimhouřenýma očima, protočil v ruce virguli a po chvíli mlčení řekl:

„Mezi čtvrtou a šestou odpoledne.“
„A je v pořádku, že dopoledne dělám rutinní práci a na tu, kde je třeba přemýšlet nejvíc, se vrhnu odpoledne, kdy bych už měl mít podle všeho unavený mozek?“
„Rozhodně, jestli vám to vyhovuje! Kdo vám řekl, že by to nemělo být v pořádku?“
„Lektoři.“
„Tak to jsou blbci.“

Vloni v létě nám Robin Sharma z pódia Kongresového centra důrazně kladl na srdce, ať vstáváme každý den v pět, protože teprve až si tento návyk osvojíme, poznáme blahodárný vliv na naši efektivitu. Asi je typický skřivan, ať si tedy vstává pro mě za mě třeba ve čtyři. Pracovat prý máme 90 minut v kuse, potom 10 minut přestávka a zase dalších 90 minut práce. A tak pořád dokola. Ale co když pocítím únavu třeba v sedmdesáté minutě modulu? 

Přístupů k prokrastinaci je víc. Ludwig proti ní bojuje, jiní se ji snaží naopak využít. Zajímavý článek  od Belle Beth Cooper vyšel nedávno na Fast Company. Proti prokrastinaci nebojuje, naopak píše o způsobech, jak prokrastinaci využít ke svému prospěchu.

Nevím. Nejsem psycholog ani expert na prokrastinaci a denní efektivitu. Pouze nemám rád zaručená řešení a zaručené pravdy. Beru prokrastinaci jako zcela přirozenou obrannou reakci naší mysli, která se potřebuje protáhnout stejně tak jako unavené tělo, pracujeme-li fyzicky. Nemyslím si, že je třeba jí vzdorovat, zabývat se tabulkami, barevnými puntíky, křečky, buzerlístky a já nevím čím vším. Nemyslím si, že je třeba hledat cesty, jak toho stihnout víc, dodělat víc, dokončit víc. 

Pokud máme problém s odkládáním, přestávkami, věnování se třeba Facebooku místo práci, možná nám tím naše mysl něco říká. Třeba že to, co děláme, není to pravé, že nás to třeba nebaví a že se máme poohlédnout po něčem jiném. Nebo že se vyhýbáme nepříjemné odpovědnosti – potom to ale není o zvýšení efektivity, ale o návštěvě terapeuta nebo o komplexní změně svého života. Anebo že se jenom máme protáhnout a jít si poklábosit s kolegy. Anebo se zvednout, vypnout počítač a jít se na půl hodiny projít ven. Garantuju vám, že až se vrátíte a počítač znovu zapnete, půjde to od ruky.

V téhle úvaze se s vámi pouze dělím o to, jak to vidím já a jak to dělám já. Myslím, že máme vždy možnost volby: můžeme strávit roky hledáním té správné metody, diskuzemi, jestli je lepší elektronický diář nebo papírový, jestli je lepší si kreslit denní plán, jestli se máme pokoušet prokrastinaci obelstít fiktivními úkoly, jak začínat a končit den atd. Anebo prostě zkusit se ztišit, zklidnit a naslouchat sami sobě. A možná změnit život. Možná někdo zjistí, že mu vyhovuje něco jiného. Že je nejefektivnější, nejvíc toho dokončí a cítí se dobře v něčem, co je třeba úplně něco jiného, než ho učil lektor na školení minulý týden. On ale není důležitý. Důležití jste vy.

Radim Zaplatílek

Děkuji za podnětný článek Radime. Určitě stojí za úvahu kriticky zhodnotit veškeré nástroje a metody, které mají pomoci lidem . Na můj vkus jste to vzal trochu šmahem a vše jste shodil ze stolu :-) sám jsem se také o tuto problematiku zajímal a určitě s Vámi musím souhlasit, že jednoduchá univerzální řešení nejsou pro každého a je důležité vnímat svou vlastní přirozenost a nenutit se do ničeho co pro člověka není vlastní. Vzhledem k tomu, že jsem každý jiný tak se snažím si od každé metody osvojit to co nejvíce odpovídá mojí představě o tom jak bych chtěl žít a jakou formou chci být efektivní. Nemyslím si však, že je vhodné všechny metody zatracovat, protože mohou být podnětné pro velké množství lidí, kterým mohou oproti Vám pomoci. Ačkoli jsou jistě z velké části vytvářeny za účelem zisku, tak své místo mají, zejména pak ty, které jsou ověřeny na úspěšných lidech. Popravdě mnoho důležitých informací pro mě byly známě věci charakteru selského rozumu... ale důležité pro mě bylo uvědomit, jestli ty věci co znám skutečně umím i zapojovat do svého života :-) V každém případě Váš článek může velmi pěkně otevřít diskuzi :-) Radim Zaplatílek

28.11.2013 10:41   Reakce

Radim Koštial

Radime, děkuji vám za reakci. V článku několikrát zmiňuji, že je to můj pohled, několikrát jsem v něm zabrousil i do osobního života. Pokud se vám zdá, že jsem to vzal poněkud šmahem, je to možná proto, že je to můj pohled a tak to má být. Typický článek na HR kavárně by měl zcela záměrně být něco mezi článkem a blogem a my – garanti – bychom měli psát na základě osobní zkušenosti a osobního pohledu, byť kontroverzního. Měli bychom chodit s vlastní kůží na trh! Je mi jasné, že to co funguje na mě, nemusí fungovat na ostatní. Cílem mého článku nebylo přinést seriozní a srovnávací pohled na různé metody osobní efektivity. Cílem byl právě můj subjektivní a zcela otevřený pohled. Takže zcela chápu, že někdo se mnou bude souhlasit a někdo mne zatratí :-) Radim

28.11.2013 11:03   Reakce

Radim Zaplatílek

Děkuji za reakci. Jsem rád, že jsem tedy článek pochopil dobře a záměrně jsem se nechal vyprovokovat k vlastnímu názoru :-) Věřím, že se s námi o své zkušenosti ohledně prokrastinace a efektivity práce podělí ještě další čtenáři, protože Váš článek k tomu přímo vybízí. Radim

28.11.2013 11:11   Reakce

Tere

Magda Vokáčová to rozhrábne ve 2 minutách :) http://www.youtube.com/watch?v=8_YDaJPejUw

28.11.2013 12:13   Reakce

Marketa Pfleger

Radime, diky!! Uz se nesnazim rano v 5:00 vstavat! Nekdy je to vse okolo nas tak natlakove-kdyz to neudelam tak jak pisou tak to nepujde a nejsem efektivni a procesni!?! Vas nazor je dalsi potvrzeni toho ze pro me funguje muj system jak resim veci, kdy jsem efektvovni a kdy produktivni, velmi dobre a ze vlastne nemusim zapadnout do zadne skatulky do ktere jsem se leta snazila napasovat a takto jit proti sobe a co me je blizke! Uz par let tak fuguji a je to ono!

28.11.2013 13:03   Reakce

Lukáš Morávek

Ahoj. Se slovem prokrastinace jsem se setkal až v souvislosti s různými semináři a publikacemi, které proti tomu bojují. Předtím jsem to neznal. Za sebe můžu říct, že mám co se týče práce plodnější i impotentnější chvíle a neudělám s tím nic i kdybych se rozkrájel. Někdy zvládnu za odpoledne vyřešit to, co jindy za dva dny. Tak to je a nevěřím tomu, že by mě nějaká publikace změnila. Beztak tu "prokrastinologii" stvořili ti, kteří proti ní "bojují" a snaží se na ní něco vydělat. Problem – Reaction – Solution.

28.11.2013 13:15   Reakce

Tomáš Koptík

Je to celé příliš nafouknuté. Západní člověk už neví co by, tak přemýšlí nad hloupostmi, jako je prokrastinace. Nezlobte se na mě, ale kdo tady tím trpí, tak není disciplinovaný a motivovaný, a kdo není disciplinovaný a motivovaný, nemůže v životě nic pořádného dokázat a bude se potácet od ničeho k ničemu, to je jednoduchá rovnice, která platila vždy. A nemusím o tom číst knihu nebo vést dlouhé debaty...

28.11.2013 15:07   Reakce

Libor Kozák

Efektivita, výkon... Na všechno se dá podívat z různého úhlu a nadhledu. Natáčeli jsme nedávno s filozofkou paní Annou Hogenovou o společnosti zaměřené na výkon. Doporučuji všem, kdo mají chuť si hodinku bez výčitek zaprokrastinovat. http://www.youtube.com/watch?v=h2f_wOAh8LE&feature=youtu.be

28.11.2013 16:48   Reakce

Jan Straka

Radime, díky za pěkné shrnutí. Opět jedna z těch "prokrastinačních chvil", které stojí za to! Přesně, jak píšete i v komentářích – prokrastinace může být i užitečnou formou zastavení se a třeba díky podobnému článku zamyšlení se nad něčím důležitým. Slovo "růst" se stalo synonymem dnešní doby a "kdo nechce růst, tak ať zhyne" :-) Ne vážně, myslím si, že je to do jisté míry i jakousi "nenažraností" lidí, kteří chtějí víc a víc, nedokáží být spokojení s tím, co mají. Na to se s tímto fenoménem setkávám až příliš často. Člověk tvrdě pracující si dnes chce také dopřát a pak neví, kam dřív skočit. Chceme čím dál více rychlá, instantní řešení. Internet a vše kolem něj nás dostalo do stadia, že jakmile to není v režimu sekund, ztrácíme nervy, chuť a víru. Myslím, že většina z nás by při návratu v čase někam o pár desítek let těžce trpěla... To, že přijdou lidi, kteří na tomto chtějí a vybudují byznys, to je celkem v pořádku a podle mého to patří do ekonomiky – kde je poptávka, má se nabídka dobře. Jakmile budou lidé schopni chápat, že pravda je trochu jinde, nebude této nabídky třeba a trh se zvolna pročistí... :-)

29.11.2013 12:49   Reakce

Jana Suchá

Nemůžu než souhlasit. A trochu dále zafilozofovat. Myslím, že kvůli stále "přetechnokratizovanější" době a stále se zvyšujícímu trendu tlaku na výkon a efektivitu nikdy v dějinách neměl člověk k sobě samému a k druhým tak daleko jako dnes. Je s podivem, že se tak děje v době, kdy máme možnost (kterou hojně využíváme) být neustále s někým v kontaktu a mít k dispozici toliko řešení svých pracovních úkolů a rodinných starostí. Jenže to právě není možnost řešení potíží, ale jeho příčina. Prostě díky přehršlí informací, úkolů a domnělých řešení nemáme čas, na nikoho, na nic, a už vůbec ne na sebe... Pokud nechceme, aby toto byl začátek konce, budeme se muset dříve nebo později navrátit sami k sobě – ke svým rytmům, přírodě, zdravému selskému rozumu a také – a to hlavně – ke svým blízkým, kterým naprosto pochopitelně nestačí, když s nimi budeme trávit jen dvě hodiny denně po práci, než půjdeme spát... A to navzdory tak lákavému sladkému volání peněz.

03.12.2013 11:40   Reakce

Radim Kostial

Dekuji vam za reakci, Jani. Vidim to stejne. Nasi predkove treba v 19. stoleti by si ani v nejdivocejsim snu nedokazali predstavit, co budeme muset zvladat treba co ja vim v osmdesatych letech. Lide v osmdesatych letech si neumeli predstavit rychlost a napor toho, co budeme muset zvladat dneska. Vsechno ale ma svuj strop. Vymysleni neustale novych metod na zvladnuti efektivity je jako leceni nemoci praskem proti bolesti. Klic je podle meho v samotnem nastaveni sebe sama a zivota, jak ho ziju. A to, ze se tenhle clanek obtocil kolem prokrastinace, je diky tomu, ze prokrastinaci chapu jako signal mysli a tela, ze neco neni v poradku. Radim

03.12.2013 12:58   Reakce

Judita Peschlová

Juvita 

Domnievam sa, ze slovo prokristapanace uplne genialne vystihuje vynikajuci obsah celeho clanku :-) Judita Peschlova

09.12.2013 12:28   Reakce

Petr Kadlec

Vynikající článek, protože se shoduje s mými pocity a názory (všimli jste si, že články jsou dobré, když se shodují s našim názorem, anebo když nám otevírají oči...). Měl jsem jedno období (když jsem pracoval v nadnárodních konzultačních firmách), kdy jsem si stres kompenzoval (o samotě) hlasitým řevem "Já ale opravdu nechci bejt furt efektivní!!!"

10.12.2013 14:40   Reakce

Ladislav Vojtíšek

Ahoj lidi. Závidím Vám všem, komu stačí dělat jenom to co ho baví právě ve chvíli, kdy se mu zrovna toto dělat chce. Nevím, kdo z Vás knížku Petra Ludwiga četli, já jsem to nezvládl (hrozně nerad čtu jakákoliv poučování) ale využil jsem možnost poslechnout si to na jeho semináři a rozhodně nelituji toho, že jsem tam šel. Ujišťuji Vás, že tam není nic o tom co máte dělat ráno a co večer. Jeho křečci, sloni a buzerlístky nejsou o tom, co děláme aniž bychom se k tomu museli nutit a nezáleží na tom, kdy to bude hotové. Je to o věcech, které ač neradi, občas dělat musíme, aniž by se nám do nich bůhvíjak chtělo nebo je z nějakého důvodu musíme udělat přesně v určitou dobu bez ohledu na to, jestli bychom to raději udělali jindy. Když to vezmu od rána, neznám nikoho, koho by bavilo čistit si zuby, přesto to skoro všichni děláme a děláme to ráno, resp. když vstaneme. Je to o tom, jak o něco lépe zvládnout věci, které, ač nás nás nebaví, bychom dělat měli, a taky o tom, jak se odnaučit dělat věci, které nám škodí a dělat bychom je neměli. Rozhodně ne všechno, co v knížce je, se hodí úplně každému, někdo si z ní vezme jen něco málo, někdo o něco víc, ale mně se určitě pár věcí hodilo a moc mi pomohly. Omlouvám se za reklamu na konkrétní produkt, bohužel jsem o prokstapánaci nic jiného nečetl a už asi ani číst nebudu, takže komentuju jen to, co znám.

18.04.2014 00:04   Reakce

GARANTI RUBRIKY

Martin Hudeček

Systemický kouč, jednatel a manažer v ORBITu, konzultant, podnikatel a pedagog.

Jaroslav Procházka

Agile/Lean mentor, podporovatel inovací, stavitel týmů a vášnivý skialpinista

 
 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy