homework help st johns sevenoaks research papers on cryptography help with great gatsby essay write an essay the gift of the magi structure of argument essay army rotc scholarship essay help
Stálé rubriky / Společnost a trendy
Stálé rubriky

Zkušenost za hranicí komfortu

21.11.2012  Petr Skondrojanis 0  komentářů

Rozhodl jsem se tento článek napsat pár dní po konferenci “Svoboda NaŽivo 2012”, kterou jsem měl tu čest moderovat a podílet se na celém jejím vzniku jako spolu-koordinátor.

Půlroční projekt, který mi nic nevzal a hodně dal. A některá zjištění jsou pro mne tak zásadní, že bych se o ně rád podělil.

(Ne)Řízení projektového týmu, který nevidíte, je náročné. Ale stojí za to.  

První zjištění bylo, že koordinace celého týmu, rozesetého po celé republice, není nic jednoduchého. A v podstatě to není to, co bych doopravdy uměl a nemyslím si, že jsem to zvládnul na jedničku, spíše na trojku. Nejsem systematický člověk a kontrolovat plnění úkolů ostatních je pro mne nekreativní. Začal jsem závidět ostatním, že oni tvoří a já “jen” dohlížím na plnění termínů. A tak jsem po chvíli sám svoji roli "koordinátora" změnil na "podporovače" a začal ostatním spíše pomáhat, kde byla pomoc potřeba. Tam, kde jsem cítil, že můžu být nápomocný, jsem přiložil ruku k dílu. Přitom jsem pořád respektoval role a vědomosti ostatních. A pořád držet jakýsi nadhled nad aktivitami, směřujícími k výsledku.

Uvědomil jsem si však, že něco takového si můžete dovolit v týmu, kde jste si jisti, že vaši kolegové plní své vlastní cíle, ke kterým se zavázali a jsou odpovědní k celkovému výsledku. Tedy v týmu, kde do práce nikoho nemusíte nutit, kde každý ví, jaká je jeho role a všichni vědí, jaký je cíl.

Tedy první pozitivum z celého projektu je, že jsem vstoupil do vod, ve kterých jsem nikdy před tím nebyl a dostal zpětnou vazbu, sám od sebe i od ostatních.

Pokud nezkusíme jinou cestu, nevíme, jestli je schůdná. Pouze si myslíme, že je, nebo není. A to je pouhá domněnka, ne realita.

Nebojte se chyb, jdou napravit.

Ve vyspělém a sladěném týmu se chyba nebere jako osobní selhání, chyba se bere taková, jaká je. Tedy chybou a příležitostí jí napravit a něco změnit k lepšímu. Aby fungovala odpovědnost a naprostá samostatnost, ale zároveň se cíle nerozpadly, je potřeba zpětné vazby. Davání a přijímání zpětné vazby je něco přirozeného, bez čeho není vůbec možné vědomě spolupracovat.

Narážím na skutečnost, že jsem se již dlouho neocitl v týmu tak excelentních lidí, kteří tím že dělají to, co je opravdu baví, to co umí, tak to dělají naprosto výtečně. Často jsem jen “zíral”, s jakou rychlostí vše kolegové kolem mne řešili. Jak přicházeli s různými nápady, jak realizovali nápady jiných, když v nich viděli smysl. A jak se každý jednotlivec dokázal ozvat a rozproudit diskuzi, když mu nápad či návrh ostatních nedával smysl.

Stejně tak jsme se po čase na tomto společném projektu naučili pracovat s takzvanou “čárou ponoru”, tedy se situací, kterou nezvládáme a může výsledek ohrozit.

Pevnou součástí spolupráce bylo i přijímání konsenzu. Platilo pravidlo, že pokud jsem si svůj názor neobhájil a většina mne přehlasovala, tak jsem, aniž bych si to bral osobně, přijal názor ostatních. Vše v rámci společného cíle. Že to zafungovalo dokonale je vidět z hodnocení návštěvníků konference.

Skvělé hodnocení byl výsledek půlroční symbiózy lidí v týmu, kteří měli společný cíl, uspořádat skvělý druhý ročník konference. Poučit se a zlepšit věci, které v prvním ročníku nezafungovaly. Posunout myšlenku dál. A to se podařilo.

Zkuste něco šíleného! Třeba objevíte, že umíte něco, o čem jste neměli ani tušení.

A jsme opět u posouvání vlastních hranic, zkoušet nové a využívat příležitostí. Pokud dostanete nabídku něco dělat, něco uskutečnit, jsou to otevřené dvěře. Někdo je pro vás otevřel záměrně. A jak na konferenci zmínil  ve své video přednášce Ricardo Semler, otevřel je jen pro vás. Někdo důvěřuje vám a vašim schopnostem a jediný limit k tomu, abyste to zvládli, jste vy sami.

Moje dveře, které mi v týmu kolegové otevřeli, byla spolumoderace celé konference. Před tím jsem moderoval pouze vlastní akce menšího rozsahu. Sice mne to vždy bavilo, jsem extrovertní povaha, ale přeci jen jsem měl strach z formátu, počtu lidí v sále i ze zodpovědnosti nepokazit záverečný díl celého puzzle.

Strach jsem nakonec překonal. Zkusil jsem do toho dát stoprocent, dělat to jinak, než jsem to vždy dělal – upozadit sebe a upřednostnit téma a nakonec to dopadlo skvěle. Dokonce jsme jako moderátoři dostali několik pochval i od samotných řečníků. A navíc jsem jako bonus získal zase něco, co mě baví a čemu se rád budu věnovat. A to nejdůležitější, překonal jsem zase jednou svůj vnitřní limit a užil si to.

Užil jsem si celý půl rok nových zkušeností, jiných názorů, sebereflexe, skvélé práce kolegů a perfektní výsledek. Hned bych se do toho pustil znovu.

 

Nebyly nalezeny žádné komentáře.

GARANTI RUBRIKY

Dalibor Holý

Statistik, analytik a manažer ČSÚ pro oblast trhu práce

 
 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy