Stálé rubriky / Společnost a trendy
Stálé rubriky

Výhled z okna současnosti: Jak se mění trh práce?

V poslední době se setkávám se stále větším počtem zajímavých lidí, se kterými si padneme do oka, tvořivě se doplňujeme, a rozcházíme se s tím, že chceme spolupracovat na nějakém projektu. Není to proto, že zrovna na nějakém projektu děláme, a tak hledáme pozici, do níž by dotyčný sednul. Většinou ani jeden z nás žádný takový projekt v danou chvíli nemá. Je to spíše proto, že je nám společně dobře, dobře se nám spolu komunikuje, spolupracuje, diskutuje a sdílíme podobné životní hodnoty.

Tiše nastupující trendy

Tato setkávání mě moc baví a čím dál víc mě nutí zamýšlet se nad tím, kam se dnes ubírá světový trh práce a formy zaměstnávání. I když náš český rybník za tím světovým možná ještě ani nepokukuje, je dobré trendy sledovat a včas na ně reagovat, zvláště když populačně silné ročníky nebude mít brzy kdo zastoupit a pracovní síla může chybět. 

Bezpečné zaměstnání na desítky let a stabilní předvídatelné trhy bez tzv. krizí, které nás vedly a dovedly k nasycení a přežrání nekonečným růstem a spotřebou, už nenávratně mizí. Vídáme opakované vlny propouštění, téměř všechny průmyslové oblasti jsou zasaženy výkyvy trhů, postupující automatizací a stále i vlivy outsourcingu. I když se mluví o návratu některých činností zpět do firem, vidíme nově outsourcing nejen IT, financí či správy vozového parku, ale i nových, netypických oblastí, jako je správa dokumentů či Business Intelligence. Tyto procesy jsou již velmi blízko samotným předmětům podnikaní společností.

Internet a automatizace pracovních úkolů pomalu naplňují vizi Karla Čapka z RUR a nahrazují nás, lidi, při práci. Spousta činností se také stále přesunuje do východní Evropy a Asie. Ve většině odvětví existuje méně prostředníků mezi výrobcem a kupujícím, jelikož je mnoho služeb dostupných on-line, bez kamenných obchodů a zprostředkovatelů. Slevomaty, srovnávací weby, eBay, Čína, to vše sráží ceny služeb a výrobků dolů. 

Práce podle mých představ? Utopie?!

Ztráta práci či neschopnost nějakou nalézt by pro nás neměla být pohromou, ale můžeme ji naopak vzít jako dobrou zprávu. Nemusíme se už totiž pasovat a ohýbat do popisu nějaké pozice, ale prostě si práci a svoji pozici vytvoříme podle toho, co nám nejvíce vyhovuje a co trhy zrovna potřebují. Zní to jako utopie a hloupost?

Již dnes celosvětově zažíváme rostoucí trend komunit, pracovníků na volné noze, podnikatelů a malých firem a také startupů. Například podle čísel ministerstva průmyslu a obchodu za posledních pět let přibývá každého půlroku asi 30 000 nových podnikatelů. Startupová scéna se také rozrůstá a ročně přibývají desítky malých firem hlavně v technologické oblasti. Ve světě je tento trend viditelnější. Portál eLance  sdružuje kolem 160 000 softwarových vývojářů, 115 000 designérů či 175 000 spisovatelů a copywriterů z celého světa. Podobných webů je mnohem více. Escape the city , Career Shifters  či Location Independent  nabízejí zajímavé projekty i zaměstnání z celého světa, které se od těch běžných odlišují například smyslem činnosti či jen její formou (částečný úvazek, práce z domova, virtuální týmy). V Česku to v této oblasti také není úplně špatné. Kdo z pražských zvídavců ještě neslyšel o HUBu? Kdo v Ostravě nezaslechl o Vivě? Kdo neslyšel o Jihomoravském inovačním centru v Brně? Můžeme nad tímto trendem mávnout rukou, můžeme ho odmítat, ale to neznamená, že neexistuje. Do částečných úvazků se nám v ČR až na výjimky moc nechce, ale volnou nohu či OSVČ neodmítáme. 

Nastupující mladá generace a také my, kteří jsme dosáhli určité profesní a životní úrovně, už hledáme ve své práci více smyslu a také chceme spolupracovat s lidmi, se kterými nás to baví. Využívání našich silných stránek a nerozlišování mezi prací, zábavou, zájmy, koníčky je pak logickým důsledkem tohoto trendu...

Virtuální týmy, kterým jsme se věnovali v březnovém měsíčním tématu, jsou už dnes běžné nejen v korporacích či neziskovkách, ale právě i mezi startupy a volnými nohami, tzv. freelancery. A jak nesmyslně a neproveditelně vypadaly tyto modely v době svého nástupu! Současný typický virtuální tým se může skládat z lidí v Americe, Evropě i Asii a funguje, pokud jsou respektována jistá pravidla. Takové projekty vyžadují nejen jiné komunikační dovednosti a pochopení kulturních odlišností, ale také způsob řízení projektu i silnou vnitřní motivaci zúčastněných.

Doplňujícím fenoménem těchto trendů je tzv. crowsourcing a crowdfunding, kdy zadáme řešení nějakého problému oborníkům a nadšencům mimo naši firmu, respektive zajistíme financování našeho projektu lidmi, kteří v něm vidí smysl a příležitost. Například podle Fundable.com je průměrná částka, kterou získá subjekt úspěšnou kampaní, přibližně 7 000 USD, a to už není pro start podnikání málo.

Velkou roli v této změně hraje samozřejmě internet a sociální sítě, které umožňují efektivní komunikaci a mladým lidem dnes již v podstatě nahrazují e-mail a jiné formy elektronické komunikace (viz například výzkum NY Times ). Internet sám o sobě by možná takovou změnu nezpůsobil, kdyby se ovšem nepotkal se změnou způsobu práce na konci 20. století. 

Už jsem zmínil zakleté slovo outsourcing… Pro mnohé příležitost získat práci, pro mnohé hrozba, která je o práci připraví. Příklad výroby je docela zajímavý. Výrobny a montovny se stále častěji přesunují na Východ za stále levnější pracovní silou. Respektive si firmy nechávají výrobky vyrábět u levnější čínské či jiné asijské konkurence. U nás mnohdy výrobny zůstávají jen proto, že někteří lidé jsou stále ochotni pracovat za téměř ponižující plat 50 Kč na hodinu, aby měli aspoň nějakou práci. Je otázkou, jak dlouho je český člověk schopen soupeřit s asijskou silou a zda je ochoten zajít třeba i na hranici 20 Kč... 

Kde se však oproti Asii můžeme odlišit a přidat hodnotu,
to je kreativita, flexibilita, kvalita, design a znalost myšlení evropského zákazníka a trhu. Ano, toto klišé se opakuje pořád dokola už desítky let, ale až nyní se to konečně začíná dít. Jak mohou některé české přeživší textilky konkurovat asijským? Jak mohla první Škoda SuperB konkurovat Passatu? Jak to, že Jablotron vyrábí mobily? Vymýšlet, vyrábět či dodávat produkty a služby s přidanou hodnotou, vyšší kvalitou, jedinečným designem či pro velmi specifický scénář použití, kde uplatním a rozvinu svoji jedinečnost a třeba i mechanickou dovednost, je otevírající se cesta. Flexibilita, kreativita a inovace jsou přesně ty podmínky, které svědčí menším nadšeným různorodým týmům, firmám, startupům a lidem, kteří se sdružili za účelem realizace stejné myšlenky. Menší týmy jsou také schopny rychleji reagovat na měnící se trhy a požadavky zákazníků.

Láká nebo štve vás něco již dlouhou dobu? Rozumíte dané oblasti jako nikdo kolem vás? Možná je právě tohle vaše příležitost rozjet podnikání, klidně při práci.

Jak tedy může vypadat pracovní trh blízké budoucnosti?

Myslím si, že korporace nepřestanou existovat. Změna bude pozvolnější a musí být nahrazena novým, udržitelnějším modelem. Vždyť jak bychom krmili naše tablety, smartphony, notebooky, kdyby ze dne na den přestal existovat ČEZ? Co jídlo v ledničce? Jak bychom donutili tramvaj pohnout se? Dokud nebudou existovat levné a ověřené domácí zdroje energie, bude tady ČEZ asi i nadále. 

Co se však bude dít kolem, může být zajímavé. Poroste počet lidí, kteří se místo pevných zaměstnání budou sdružovat nad projekty. Bude je spojovat stejný zájem o daný problém či hlubší smysl v pozadí. Místo peněz si budou vzájemně nabízet protislužby. Takový přístup umožní platit menší (nebo žádné) daně z příjmu a být co nejméně závislý na současném systému. Crowdsourcing se stane běžnou cestou řešení problémů pro jednotlivce, firmy, ale i korporace. 

Crowdfunding pak bude běžným zdrojem financí na rozjezd projektů a podnikání. Nebude nutné prosit banky o úvěr a přesvědčovat je, že náš sociální projekt má nějakou rentabilitu. Volná sdružení a virtuální týmy freelancerů i startupy budou vytvářet inovativní řešení, ale také dodávat korporacím či pracovat na zakázku. Burzy projektů a weby typu eLance budou středobodem tohoto dění, kde se budou týmy i projekty rodit i zanikat podle poptávky a zájmu jednotlivých členů. Projektový způsob práce s delšími volny mezi projekty (říkejme tomu slovy Tima Ferrisse minidůchody) či částečné úvazky budou standardem, protože se lidé budou chtít více věnovat svým rodinám, přátelům, odpočinku, vínu, kytaře a svým koníčkům. 

Práce již nebude středobodem vesmíru, tak jak se individualita a izolace budou postupně měnit ve spolupráci, komunity a hledání většího smyslu.

A co taková změna přinese nám? 

A co když nechcete být freelancer, volná noha či OSVČ? Máte nějakou šanci? Jistě že ano! Zaměstnavatelé však místo pasování vašeho CV na vypsanou pozici budou víc a víc hledat člověka, který zapadne do firemní kultury, který bude sedět lidem, a ten si pak najde či vytvoří pracovní pozici a projekt a bude se věnovat tomu, co ho baví, v čem je dobrý a co je zároveň na trhu potřeba. Takže hledání člověka na pozici se změní na přijímání člověka, který nám sedí, se kterým si budeme rozumět. Na něm pak bude, aby si následně vytvořil svoji pozici ve spolupráci se zaměstnavatelem a v kontextu dostupných projektů a poptávek.


Jsem velký snílek? Nechci vidět jiné trendy? Nebo jsem naopak málo odvážný? Máte jinou zkušenost nebo již v takovém modelu žijete? Podělte se s námi!

Aleš Neusar

www.neusar.cz 

Sdílím vizi popsanou v článku. Trend startupů a lidí na volné noze je min. v mém okolí nepřehlédnutelný a je to jistě dobrá příležitost, jak se stát více nezávislými (a také de facto mít jistější práce = práci, ze které se můžeme vyhodit maximálně sami). Napadá mne, na kolik to ale vypovídá a bude vypovídat o většině společnosti (čímž z části unikám ze zaměření článku)? Myslím si, že málo a to ještě dlouho. V každém kolektivu, každé firmě je obvykle několik jedinců udávajících směr a mnoho lidí, kteří jsou vykonavatelé. Prostě udělají, co je jim zadáno a případně přidají malý kousek své invence. A říkám si, že je to v mnoha oblastech v pořádku. Ne každá firma může fungovat jako soubor unikátních flexibilních jedinců, kteří se podílejí na rozvoji demokratické firmy (např. jak bývá popisováno brazilské Semco či americké Zappos). Nebo trend kreativity podceňuji? Trend se mi líbí a sám jsem jeho součástí, jen bych nerad viděl, že se dočkáme času, kdy i vrátný bude mít v popisu práce využívat volný čas k osobnímu rozvoji a hodnocení produktů fabriky (pracovní inzeráty nasvědčují, že tento trend, byť ne v takové pozici už nastal). Pokud se bude chtít vrátný sebevzdělávat a hodnotit výrobky firmy, ve které pracuje, proč ne. Ale je fajn, že i zůstávají určitá zaměstnání, kde to není nutné. Kde by pak pracovali všichni méně komerčně úspěšní umělci, kteří práci potřebují jen pro přežití a všechen volný čas v ní věnují přemýšlení o vlastních aktivitách? Stejně tak „radost z práce“ podle mě není nutná (byť je samozřejmě skvělé ji mít). Proč se neradovat z faktu, že práce trvá jen 8 hodin, moc mě nebaví, ale jak z ní přijdu, tak mám čistou hlavu? Na rozdíl od mé práce, která mě sice (obvykle) baví, ale když přijdu domů (pokud nepracuji doma) napadají mne často vtíravé myšlenky, co bych ještě měl či mohl napsat, vyzkoumat, komu jsem neodpověděl na mail apod. Abych nebyl pochopen špatně. Myslím si, že organizace by měly umožnit být kreativní apod. komukoliv na jakékoliv úrovni. Ale je rozdíl něco umožnit nebo očekávat (či vyžadovat). Po vrátném bych vyžadoval, co je v jeho popisu práce – vědět, kde se dají najít různí lidé, hlídat a být příjemný. A pokud bude mít nějaký nápad, aby se nebál ho říci...

26.06.2013 07:42   Reakce

GARANTI RUBRIKY

Dalibor Holý

Statistik, analytik a manažer ČSÚ pro oblast trhu práce

 
 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy