Stálé rubriky / Společnost a trendy
Stálé rubriky

Práce na dálku změní českou vesnici

08.09.2015  Lenka Mrázová 1  komentářů

Téma „práce na dálku“ jsem chtěla probrat ze všech stran, i z pohledu malé firmy či samostatně podnikající osoby. Proto jsem si přes Skype povídala s Michalem Martochem, pro něhož, jak jsem pochopila, je „práce na dálku“ více než jen způsob práce. Je to přímo životní styl, který může změnit celou naši společnost. Michal je partnerem v několika společnostech poskytujících služby v tzv. znalostní práci (vývoj softwaru, online vzdělávání, odhalování talentů) a žije s rodinou ve vesnici nedaleko Nového Jičína.

Co přesně představuje pojem „práce na dálku“?

Podle studie amerického sociologa T. J. Allena je práce na dálku každá práce, která probíhá mezi lidmi vzdálenými více než 200 stop (70 metrů) od sebe. Při takové vzdálenosti je již výhodnější napsat e-mail nebo zatelefonovat, než na dané místo o patro výše fyzicky dojít. Vzdáleně pracujeme všichni, jen si to většinou neuvědomujeme. Práce na dálku není totéž jako práce z domova, to je pouze její podmnožina. Práce na dálku může být klidně z vlaku do vlaku, z hotelu do kanceláře nebo z lavičky do kavárny. Je to práce, kdy nikdo neřeší, kde jsem ani jak jsme ve spojení. Hlavně, že spojení funguje. 

Kde taková práce na dálku dává smysl a mám se jejími principy zabývat?

Práce na dálku dává smysl v mnoha oblastech. Odhaduje se, že díky technologiím do dvaceti let zanikne až 50 % současných profesí a řada z nich bude nahrazena jinými. Lékaři budou léčit přes videokonference, využití dronů brzy změní každodenní rutinu pošťaček, proběhne transformace profese řidiče. Mám ještě pokračovat? Je proto potřeba se tomuto trendu věnovat již nyní, nevyhýbat se mu. Ostatně jaká je garance, že jste nejvíce produktivní, když sedíte v horku u počítače, a že lepší řešení aktuálního úkolu nevymyslíte třeba na zahrádce nebo na koupališti? A pak to jen po návratu nehodíte do počítače?

K práci na dálku musí společnost dorůst

Když říkáte, že pracovat se dá všude, tak proč to stále ve svém okolí tak moc nevidím?

Nebojte, brzy uvidíte. Poslední studie společností Citrix , Cisco , Aruba Networks  dokonce ukazují, že lidé do třiceti let jsou ochotni vyměnit 10 % platu za flexibilitu práce kdykoliv a odkudkoliv. Zkuste tohle navrhnout lidem 50+. Jednoduše tam musíme jako společnost dorůst, a to se právě děje. Nastupující generace má úplně jiná životní očekávání a nehodlá se jich vzdát. U práce na dálku se nejlépe řídí přes výsledek a jasně definované úkoly. Ukazuje se, že manažeři často neumí přesně definovat, jaký výstup od svých kolegů očekávají. Musí se to v podstatě znovu naučit, a to bez cílené podpory a tréninku nejde.

Filozofii pracovníka budoucnosti vnímám tak, že na prvním místě je člověk, který má disponibilní čas na práci, např. 4, 6 nebo 8 hodin denně. Tento čas pak rozděluje podle potřeby a priorit mezi jednotlivé projekty, zákazníky, nebo dokonce organizace, se kterými spolupracuje. Vzniká tak jakýsi projektově-komunitní systém spolupráce. Těžiště u práce na dálku je kladeno na zodpovědnost, projekty a úkoly, na to jak lidí sdílejí informace a jak umí efektivně spolupracovat se svým pracovním okolím – komunitou, na kterou se mohou dlouhodobě spolehnout. 

Ano, chápu, ale co jsou ty hlavní bariéry v našich hlavách, že nevidím více lidí na lavičce s počítačem?  

Zaměstnance je k tomu potřeba vychovat. Podle dat Gallupova ústavu z roku 2013 patří v Česku jen 8 % pracovníků mezi aktivně angažované pro rozvoj a změnu firmy kupředu, 30 % je aktivně neangažovaných – ti jsou v přímé opozici, protože jsou přesvědčeni, že to nepůjde a nemá to smysl. Doslova firmě podkopávají nohy. Zbylých 62 % je ochotno pasivně přijímat úkoly a realizovat je. Ve světě je situace o něco lepší – 15 % aktivně angažovaných, a jen 15 % neangažovaných, tedy skoro stejné procento těch, co se dají ke změně zlákat.  

Práce na dálku není nic jiného než vhodné používání „soft skills“ pro práci s počítačem či technologiemi. Kdo zvládne systém práce na dálku, ten dokáže pracovat i v kanceláři daleko efektivněji. 

Můžete být konkrétní?

Pokud se chatuje dále než dvě minuty, je potřeba přejít na Skype, to je efektivnější výměna informací. Je potřeba naučit se pracovat se sdílenými obrazovkami ve Skypu, se sdílenými dokumenty. Používat systém řízení projektů, který ukazuje v detailu postup mého úkolu, kdy jsem dořešil mou část, předal jsem to na revizi manažerovi, ten vidí, že už má kontrolovat, a následně se označuje úkol jako hotový. Pracovat s detailními odhady času na jednotlivé fáze úkolu apod. U projektů, které nejsou rutinní a předem známé, se začínají významně prosazovat agilní metody řízení.

Dalším aspektem je nutnost domluvit si komunikační etiketu, zda se u každého e-mailu, chatu oslovovat, kdy jít okamžitě k řešené věci. Naučit se rozpoznat, kdy druhá strana opravdu předává informace a kdy se chce jen vykecávat. Naučit se práci s emotikonami – ty vám dobře pomohou vyjádřit i vaše vtipkování, odlehčí komunikaci, předají pochvalu i případné pozdvižené obočí nad dodaným výsledkem. Musíte se ale naučit, který je který, i to, s kým se hodí je používat a kde spíše ne. Komunikace na dálku má opravdu svou duši.

Když začnete spolupracovat s novým člověkem, jak ho zaučíte? 

V prvních měsících spolupráce musí být domluvený intenzivní kontakt právě na co nejrychlejší osvojení nejlepších pracovních návyků pro práci na dálku. Zadavatel úkolu musí být schopný velmi přesně specifikovat cíl, kterého má být dosaženo, i to jak se má nejlépe postupovat. Nováčky v oblasti vzdálené práce je nutné v počátcích průběžně monitorovat a diskutovat s nimi překážky a problémy, aby věděli, jak se chovat. Například náš poslední nový kolega – absolvent střední školy – první tři měsíce naší spolupráce s námi fyzicky pracoval dvakrát týdně, abychom mu viděli pod ruce a mohli zlepšovat právě jeho soft skills při komunikaci s týmem ostatních vzdálených kolegů nebo zákazníků. Později se to rozmělňovalo až do podoby, že se vidíme jen podle potřeby.

Také chci doplnit, že nejsem odpůrcem kanceláří. My máme kanceláře na dvou místech v ČR. Jen jsou naprosto minimalistické, protože do nich skoro nikdo nechodí, i když může. Až na pravidelné osobní setkávání několikrát do roka vše vyřídíme efektivněji na dálku.  

Všichni pečlivě pracujeme s časovými snímky dne. Jak my zkušení, tak tento standard přebírají i ostatní kolegové. Všechny kolem sebe učím pracovat s hodnotou jejich času – s tím, která část jejich aktivit má tu největší hodnotu, kolik by dostali za svůj čas zaplaceno, kdy jednotlivé činnosti v něm obsažené účtovali někomu třetímu. Tady se totiž ukazuje, kterou práci je nutné delegovat na méně kvalifikovaného kolegu, protože by si jinak pracovník nikdy nemohl vydělat očekávaný plat. Problémy, kdy manažer za 100 000 Kč vykonává 30 % svého času sekretářku s hodnotou práce 15 000 Kč, je nutné odstranit. Tohle jsme si uvědomili až důslednou aplikací časových snímků.

Díky principům práce na dálku získáte efektivní systém práce v kanceláři 

Když má práce na dálku tolik přínosů, proč ještě není více rozšířená?

Problém je často u manažerů, protože neumí přesně definovat výsledek své práce a práce svých podřízených. Když ho umím definovat, tak ho umím i měřit a mohu pracovat s někým, kdo nesedí hned vedle mne. Práce na dálku také nutí přemýšlet, zda se mi ten úkol vyplatí nebo zda mi díky němu neutíká velké množství peněz. Síla práce na dálku je právě v tom, že odhaluje černé díry v systému. I chybějící manažerské dovednosti vhodné pro 21. století.    

Práce na dálku bude přínosem i pro generaci 50+. Oni mají pracovní zkušenosti. Mladí mají zase IT znalosti a za ocenění je rádi sdílejí, mohou tedy starší kolegy dobře zaškolit a ti je za to velmi ocení.  

Práce na dálku, na projektech se také hodí pro lidi, kterým vyhovuje pracovat ve špičkách či v cyklech – intenzivně pracuji třeba dva týdny, ale pak potřebuji dva týdny jet na minimum. S takovým individuálním nastavením se zatím v současném zaměstnání moc nepočítá. Bohužel tím pak trpí lidé, kteří mají cykličnost ve své přirozenosti.

Zní mi to zatím jako systém práce vhodný pro OSVČ nebo do malé firmy? Proč by se i velká firma měla zajímat o práci na dálku? 

Jak už jsem říkal na začátku, téměř každá firma už pracuje na dálku. Ale neumí to aplikovat v těch hlubokých principech – v rozpoznání té nejhodnotnější části práce člověka, tedy že bez výsledku nebude výplata, protože to nedává žádný smysl. Osvojením správných principů práce na dálku získáte efektivní systém práce v kanceláři. 

Mění se motivace lidí k práci. Mladí lidé objevují kouzlo digitálního nomádství, pak mají děti a mají potřebu být mnohem více s rodinou. Mám svobodu v tom vybrat si, do jaké firmy chci investovat svoji energii. Současně jako zaměstnanec ale musím vědět, jaké jsou potřeby firmy.  

Technicky pro práci na dálku potřebujete málo: kvalitní internetové připojení, průměrnou znalost práce s počítačem a klidné pracovní místo, pokud pracujete doma či mezi jinými lidmi. Aktuálně pak zavedení systému práce na dálku umožní firmě snáze přitáhnout zajímavé lidi jako zaměstnance. 

Co ještě práce na dálku přinese, proč se jí nemáme bránit?

Umožní nám rozsáhlé změny ve společnosti, při správném přístupu ve prospěch člověka. Dovolí lidem zaměstnaným v jedné firmě přes koncept sdílení zaměstnanců více firmami pracovat celý jejich pracovní čas na tom, co je baví, v čem jsou špičkoví. Nebudou muset část svého času věnovat úkolům, které může udělat někdo jiný, jen proto, aby pro ně firma měla práci na celý jejich pracovní úvazek. Budou dělat perfektně to své, třeba pro tři firmy současně. Z pohledu firem je také nejlepší, když si například platí odborníka na pracovní smlouvy jen v čase, kdy ho potřebuje. Na odměňování a benefity použije svého zaměstnance, kterého zase sdílí s jinými firmami.

Širší využívání práce na dálku má nesmírný potenciál vést k renesanci české vesnice. Mladí lidé se raději s rodinou odstěhují na vesnici, kde je zdravější životní, když budou vědět, že jsou stále součástí atraktivní firmy, pro kterou pracují (na dálku). Plná flexibilita lidí pracujících na dálku jim umožní pečovat o děti nebo o seniory v čase, kdy to potřebují. Napomůže to rozvoji komunitního bydlení.  

Obrovsky tím ušetříte svůj vlastní čas, začnete se na něj dívat jinak. Začnete si vážit svého času, času, který věnujete rodině. Nebudete striktně oddělovat pracovní a rodinný život, budete se více řídit svými potřebami, můžete si lépe řídit svůj osobní život a pracujete v čase, kdy to odpovídá vašim potřebám.

Byl jsem teď o prázdninách se ženou u jejích příbuzných v Německu. Ženy a děti měly svůj prázdninový režim, já si každý den dělal své věci tak v rozsahu šesti hodin. Byl jsem ale celou dobu v dosahu své rodiny na návštěvě a byl jsem spokojený.  

Řekl bych, že již nyní žijeme budoucnost práce. :) Mohu pracovat s kýmkoli, kdekoli, nic mne v tom neomezuje. Ve svém okolí máme stovky známých, kteří si prošli cestou od práce pouze v kanceláří až do plné flexibility v rámci práce na dálku. Vždy to bylo tzv. salámovou metodou, postupně si každý našel svůj vlastní model, který mu sedí nejvíc.  

Znáte něco jako dovolená?

Co to je dovolená? :) Je to až výmysl průmyslové revoluce. Dříve bylo přirozené žít a pracovat na jednom místě a tohle může přinést i práce na dálku uchopená za ten správný konec.

Naše „dovolená“ funguje tak, že si beru s sebou notebook, pracuji obvykle tak 1-2 hodiny denně, zejména proto, aby neustrnul chod důležitých projektů. Nemám to tak, že bych se chtěl úplně od všeho odstřihnout, protože mě práce baví a je důležitou součástí mého života. O víkendu nepracuji, jen sleduji e-maily, ale neodpovídám na ně. Odpovídám vždy až v pondělí. Dodržuji cosi, co nazývám „digitální očistou“, tedy 1-2 dny v týdnu nepracovat vůbec s počítačem.  

Mé pojetí integrace práce do rodinného života mne nestresuje. Není to ve stylu „makám, makám, hurá na dovolenou, stres z návratu a zavalení úkoly, makám, makám…“ Velmi obdobně to mají i naši kolegové. Nejvíce na naší spolupráci oceňují právě životní flexibilitu.

Radim Juchelka

ORBIT 

Je mi 49 let, pracuji jako ředitel consultingu v poradenské firmě zabývající se virtualizací = odhmotněním :o). Práci na dálku vidím všude kolem sebe a to i u lidí 50+, 60+ (jeden můj kolega je v důchodovém věku). Myslím, že filosofie práce "odkudkoliv, kdykoliv, z jakéhokoliv zařízení není otázkou věku, ale otázkou druhu práce, kterou dotyčný vykonává. Uvedu jeden příklad z Nového Jičína, kde mám trvalé bydliště. V roce 2001 jsme v TONAKu (Továrna na klobouky) zvirtualizovali aplikace a koncové stanice (CITRIX). To umožnilo managementu a střednímu managementu pracovat na dálku = kdykoli, odkudkoli a z jakéhokoliv zařízení (i z vlastních zařízení = dnes se tomu říká BYOD). Člověk si sedl například na zahradu, do kavárny, na golfové hřiště, připojil se ke svému virtuálnímu prostředí a pracoval stejně jako by seděl v Tonaku v kanclu (plánoval výrobu, účtoval, vyřizoval maily, používal videokonference, řídil dokumenty, vystavoval nákupní objednávky, ...). Část managementu byla v Novém Jičíně a část ve Strakonicích a spolupracovali na dálku. A management to už tehdy uměl využít (v té době jim bylo vesměs kolem 50 let). Výroba klobouků je ruční práce a než s klobouk vyrobí, udělají na něm kloboučníci až 150 operací, některé ručně, některé strojově (postřih kožek, plstění, plástění, broušení, tužení, zdobení, ...). a každý jinou. Pracují s fyzickým výrobkem a předávají si ho od operace k operaci. Aby to dávalo smysl, musí kloboučnici přijít do Tonaku, ke strojům, všichni na jedno místo a spolupracovat nad fyzickým produktem. Tady práce na dálku nemůže fungovat, bez ohledu na to, jestli jim je 20 nebo 60. Lidi, práce na dálku není nic nového a není ani "objevem" a potřebou jen nastupujících generací. Její objem roste tak, jak se zvyšuje počet pracovníků v "odhmotněných" oborech, s věkem to moc nesouvisí. Hezký den Radim

26.07.2016 09:28   Reakce

GARANTI RUBRIKY

Dalibor Holý

Statistik, analytik a manažer ČSÚ pro oblast trhu práce

 
 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy