Stálé rubriky / Management a Leadership
Stálé rubriky

REAKTIVITA vs AKTIVITA

16.02.2015  Petr Skondrojanis 10  komentářů

I když v podstatě žijeme v obrovském blahobytu, jsme reaktivní, nejsme aktivní. Semkneme se, když je tu problém. Umíme řešit problémy, ale jakmile problémy pominou, jakmile odebereme to „re”, tak nám nezůstane „aktivita“, jak by se předpokládalo. Aktivita zmizí a přijde pasivita, konzumace, ubrání na výkonu, a dokonce nezájem.


Minulý týden se mi stalo pár věcí, které se mi poskládaly do velmi znepokojivého zjištění.

Za prvé jsem četl na LinkedIn článek o tom, jak se připravit na pohovor, a v něm se objevilo doporučení „připravte si příklady, kdy jste měli na stole nějaký problém a vyřešili jste jej anebo jste dostali zadání přijít s nějakým řešením”. Uchazeč tím měl prokázat schopnost řešit problémy.

Další část skládanky byl požadavek jedné firmy na vyhledání někoho, kdo nebude mít ambice sám něco dokázat (myšleno tím poplácaní po rameni za vlastní invenční projekt), ale bude soustavně podporovat ostatní, aby něco dokázali. Zaujala mě makroekonomika takového uvažování.

A do třetice jsem si ten večer, co jsem přemítal nad tímto zajímavým zadáním, vzpomněl na jinou firmu, kde jsem uslyšel větu „Ono to vždycky zafunguje, když řešíme problém – to se pak všichni semkneme a zamakáme, takže máme dobrou firemní kulturu.”

A tady přišel můj „aha” moment.

I když v podstatě žijeme v obrovském blahobytu, jsme reaktivní, nejsme aktivní. Semkneme se, když je tu problém. Umíme řešit problémy, ale jakmile problémy pominou, jakmile odebereme to „re”, tak nám nezůstane aktivita, jak by se předpokládalo. Aktivita zmizí a přijde pasivita, konzumace, ubrání na výkonu, a dokonce nezájem.

Stěžujeme si na pana prezidenta (stěžuju si také, nelíbí se mi jeho pojetí této nejvyšší funkce), ale až ve chvíli, kdy se stane jeho chování neúnosným, tak vezmeme do ruky červené karty a jdeme protestovat. Proč nejdeme protestovat už tehdy, kdy probíhají volby, a my víme, že to bude průšvih, neboť z kampaně to bylo patrné. Protestovat se dá třeba tím, že jdeme volit. Stejné je to s politikou. Namítnete, že to nemá smysl? Možná nemá, taky ztrácím naděje, ale my neinvestujeme ani do sebe, když už na to přijde. Naříkáme na zdraví, ale kdo z nás je zodpovědný a aktivní, a teď nemyslím jen dvakrát týdně sport, ale komplexní aktivitu – péči o své zdraví skrze jídlo, spánek atd. Já rozhodně ne. 

Když máme klid, nestaráme se o náš rozvoj a vývoj. Necháváme to být a zapneme se, až se něco přihodí. V takovém světě logicky oceňujeme ty, kteří umějí potíže řešit. Protože necháváme potíže, aby nastaly, aby vznikly. Kdybychom byli více aktivní, třeba by k mnoha problémům ani nedošlo.

Vrátím se do firemního světa. Nejvíc oceňovaní jsou krizoví manažeři, a ne rozvojoví manažeři. Rozvojoví manažeři si totiž většinou nabíjí nos při podněcování akce k rozvoji, při vytváření příležitosti, při „akci”. Často jsou pak odstraněni jako ti, „kteří utrácejí mimo strategii nebo byznys plán nebo utrácejí za rozvoj lidí”. Například.

Při své práci se pohybuji ve firmách, které jsou jinak veliké, jinak úspěšné (pozor, úspěch rozhodně neměřím množstvím vydělaných peněz, i když se to tak dělá nejčastěji, mně to však jako měřítko připadá málo komplexní), působí v rozdílných lokalitách a na různých trzích, prodávají různé komodity, poskytují různé služby. Vypozoroval jsem, že se podle výše uvedeného dají firmy rozdělit na aktivní a reaktivní. 

Ty aktivní do sebe prostě neustále investují, vylepšují se, inovují, přemýšlejí, kam dál se posunout. A bývá pravidlem, že jejich lídři jsou sami aktivní. Pracují sami se sebou, mají chuť posouvat se ve své práci dál, chtějí se učit a rozvíjet se. Jsou kritičtí, ale nebojí se chybovat. Neustále se snaží posunout hranice možného. A mají k rozvoji a k aktivitě úctu. Anebo úplně jednoduše umí podporovat aktivitu u lidí, kterým ve firmě šéfují.

Vedle nich jsou firmy, a těch je bohužel většina, které jen reagují na podněty – a v podstatě pořád. Rozvíjejí lidi, když se řekne, že nemají talenty (problém), šetří, když klesne obrat (problém), inovují, když se řekne, že jsou málo inovativní (problém), nebo vymalují kanceláře, až když z dotazníku o spokojenosti vyjde najevo, že by si zaměstnanci přáli lepší prostředí. Zkrátka nevytvářejí nic z vlastní invence, nerealizují nápady.

Možná zde popisuji něco, co už někdo jiný rozebral mnohem vědečtěji, a zřejmě na to bude (s největší pravděpodobností buď od Toyoty, nebo od Junga) pocházet nějaká metodika. Kolegové z Kavárny určitě přijdou s nějakými nápady, ale mně připadá alarmující skutečnost, že je více ceněna schopnost řešit problémy než vytvářet a hledat příležitosti.

Připadá mi velmi smutné, že i naši společnost a zákony měníme až ve chvíli, kdy je něco nefunkční, místo abychom vytvářeli podmínky pro lepší fungování čehokoliv. Místo abychom podporovali podnikání, nasadíme další byrokratické nesmysly. Chybí nám peníze v rozpočtu? Zvýšíme daně firmám. Místo toho, abychom soustavně pracovali s prostředím, ve kterém se firmy budou rozvíjet, což je cesta k vyšší zaměstnanosti, a nakonec i k vyšším daním.

Chybí nám vlastní vize dělat něco navíc, koukat se dál do budoucnosti a tvořit pro ni.

Žijeme v době, kdy nemáme nouzi, a přesto konzumujeme svůj čas a jen reagujeme na podněty. Místo toho, abychom se rozhodli, že půjdeme budoucnosti naproti a sami byli tvůrci podnětů. Dnes více než kdy předtím je potřeba vlastní aktivita. Investujme čas aktivně, přestaňme jen reagovat na aktivitu druhých. Dnes máme obrovský prostor pro vlastní aktivitu – jako jednotlivci i jako firmy.

foto: Flickr user Nico Si

Eliška Králová

Trefné postřehy. Je to jako se sklenicí vody. Někdo ji vidí "poloprázdnou" a začne řešit problém, jak ji doplnit. Někdo ji vidí "poloplnou" a soutředí se na její využití a možnosti. Já jsem zastánceme té druhé varianty a přitom kolem sebe vídam lidi, kteří to zkrátka nikdy nebudou vidět jako poloplnou příležitost, ale jako poloprázdný problém. Takové osobní nastavení každého.

17.02.2015 10:27   Reakce

Ladislav Uhlík

Petře, díky za inspirativní článek. V souvislosti s tím se mi vybavil jeden z citátů Winstona Churchilla: „Měníme svět rychleji, než dokážeme měnit sebe, aplikujeme na přítomnost zvyky z minulosti.“ Od vyřčení této věty uplynulo přibližně 70 let. Systém, ve kterém žijeme, je veskrze reaktivní a ze své podstaty produkuje převážně jedince s tímto typem chování. Může potom jít o malou schopnost většiny vidět dění v širších souvislostech a s přesahem do vizionářství? Je důsledkem těchto faktorů chování, které pracuje s problémy efektivněji – akčnost, náprava a fixace? Jak podporovat myšlení jehož cílem je vyvolávat smysluplné změny dříve než dojde k nutnosti řešit problémy? Jak je potřeba upravit systém, aby proaktivita a touha měnit byla hodnotnou a chtěnou kompetencí?

17.02.2015 19:14   Reakce

Libor Kozák

Ahoj Petře. Jak jsem si četl tvůj článek, napadlo mě řešení. Kdyby manažeři více zaměstnávali lidi, kteří dokáží způsobovat problémy, mohli by se pak častěji semkávat a být více aktivní. Ale také mě napadlo, že aktivita bez moudrosti je spíš cestou do pekel.

17.02.2015 19:48   Reakce

Jana Trdá

Erudio Patria 

To je pěkné :-) Hledáme – pozice Problémovač. Práce na HPP, motivační hodnocení ... :-) Petře, já myslím, že nejsme aktivní, protože žijeme v relativním blahobytu. Křivka výkonu při funkčním a disfunkčním konfliktu ukazuje, že když se cítíme v pohodě, jsme nejméně výkonní :-) (nemyslím všichni, ale většina). Ale naprosto chápu, jak to dokáže ty aktivní vytáčet. Jana

18.02.2015 13:38   Reakce

Petr Skondrojanis

Jani já tomu důvodu rozumím a souhlasím s tím. Ale nepřijde mi to v pořádku. Mě to vlastně nevytáčí, každý si tvoří realitu po svém a sam. Ale blby je, že je to klasicky model "ja nic nebudu dělat a udělají to za mě jiní" což buď vede k tomu, že to jiní dělají a nebo k tomu že to nikdo neudělá. Druhá varianta mě mrzi, moje děti budou nastupovat do stejného systému jen protože neaktivitou blokujeme rozvoj a posun k modernejsimu a tím i příznivějšímu pro zivot nastavení.

18.02.2015 18:28   Reakce

Ondřej Smidák

Fullcoaching 

Petře, skvělý článek! Po celou dobu jsem měl na rtech lehký úsměv, protože všemu, co popisujete, jsem dříve nerozuměl, stejně jako vy :-) Odpověď jsem našel při studiu právě Junga, na kterého v článku narážíte. V osobnostní typologii ostatně můžete najít mnohem více odpovědí ohledně fungování našeho světa, než na otázky v článku. Tato témata pak ve mě přestaly vzbuzovat protichůdné pocity :-) Bohužel málokdo umí podstatu osobnostní typologie dobře vysvětlit a předat. Inspiroval jste mě k napsání článku na téma typologické zaměření současné západní společnosti – v tom bude celá řada odpovědí. Když dovolíte, navážu v něm na Vás :-)

19.02.2015 14:47   Reakce

Martin

Pěkně napsáno :-)

21.02.2015 15:33   Reakce

Lenka Olšanská

Napadlo mě k tomu to, co ve firmách a jinde vidím já, že stále platí, že lidi spojí spíše "společný nepřítel/společný problém" než "pozitivně formulovaná vize či cíle". A uvědomuji si tím, jak silným motivačním faktorem je strach ze ztráty či nespokojenost se současným stavem ...

09.03.2015 20:30   Reakce

Petr Skondrojanis

Lenko přesně tak, o tom to je. A mě právě překvapuje, že to nechceme měnit. Že se nechceme spojovat v té aktivitě u té společné vize. To se bojíme zklamání? Nebo co je za tím. Přijde mi ta mnedůvěra jako hodně veliká škoda.

13.03.2015 11:25   Reakce

Jana Mynářová

Všímavý koučink 

Mě k Vaší otázce, Petře, čím to je, napadá teorie Ricka Hansona vycházející z evoluce mozku a lidského rodu obecně. Příčinu stavu, že přeceňujeme hrozby a nedoceňujeme příležitosti, vidí v tom, že nás Matka příroda vybavila k jen tomu, abychom přežili. Tak zkrátka přežíváme. A dokud to stačí, tak málokdo cítí potřebu vyvíjet onu aktivitu. Když to přestává stačit, donutí to člověka něco změnit. Tuto teorii nazývá Paper Tiger Paranoia a je to obava z papírových tygrů, kteří se nám jeví skutečnější než jsou. Před mnoha tisíci lety bylo bezpečnější v džungli vidět tygry i tam, kde nejsou, než se jedinkrát splést. My si však tuto strategii přežití přenesli do dnešní doby a nějak se jí nelze zbavit. No, uvidíme zase za 10 000 let, třeba postupně předají dál své geny jen ti aktivnější :o)

17.04.2015 20:36   Reakce

 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy