Stálé rubriky / Management a Leadership
Stálé rubriky

O malířských paletách, černobílosti a odfláklé manažerské práci

17.05.2013  Zbyněk Rozbořil 2  komentářů

Moc bych si přál, aby manažeři pochopili, že jejich práce opravdu může a měla by být profesionální. Profesionální ve smyslu řemeslném, kde neúprosně platí to, že pokud na své zručnosti nepracuješ, tvá šikovnost klesá. Řemeslem ve smyslu, že mistra mistrem dělá výsledek a citlivá práce s materiálem.

Nepíšu tyto řádky jako trenér, který se rozvojem živí, a zadělává si tak na další zakázky. Píšu jako člověk, který je citlivý na vztahy a mrzí ho, když lidé omezují jeden druhého kvůli své vlastní omezenosti a nesmyslnému chování, i když je toto chování motivováno pozitivním úmyslem. 

V poslední době jsem zažil několik konkrétních příkladů, kdy se manažeři kvůli svému amatérismu dopustili regulérní destrukce týmu, který řídí. Překvapivě často je to zaviněno právě nedostatečným standardem v chování, nízkou profesionalitou a sebereflexí. Jako manažerovi mi to nedá a musím to glosovat.

Co mě tedy tolik dostalo a dostává? Dvě hlavní věci. V tuzemských společnostech sleduji trend, že ve chvíli, kdy se manažer dostane na svoje místo, bere to jako dosáhnutou metu, přestává na sobě pracovat. Druhým trendem je, že v důsledku nedostatečného vzdělání a zkušeností tito lidé používají pouze jeden manažerský styl a nesnaží se / nejsou nuceni snažit se obohacovat si svůj toolbox o další techniky a možnosti práce s lidmi. Abraham Maslow řekl krásnou větu, že ve chvíli, kdy máš k řešení problému jako jediný nástroj kladivo, vidíš všechny problémy jako hřebíky. A já se obávám, že vzhledem k současnému tlaku na náklady vychováváme kameníky s jedním kladivem, kteří kvůli špatným nástrojům a rozhodnutím spotřebují na plnění cílů až příliš mnoho lidských životů / energie a zdrojů. Neinvestovat (peníze a energii) do rozvoje je nyní trestuhodné plýtvání (peněz i energie).

Další věcí ke zvážení je malá mixáž leadership stylů a černobílost v jejich použití. Malíř, který se potřebuje co nejlépe vyjádřit, musí mít na paletě poměrně dost barev. Až na drobné výjimky jsou jednobarevné obrazy dost fádní. A tak je to i s paletou manažerskou. Překvapivě často slýchám otázku, jestli je správným leadership stylem direktiva…, nebo jestli je lepší řídit vztahem… Tato hra „buď, anebo“ mě přestává bavit a stávám se netrpělivým. Moc bych si přál vyslat manažerům informaci, že ten pravý kumšt spočívá v umění míchat z jednotlivých barev ty pravé odstíny, kterými se dosáhne žádoucího vyznění díla. O leadership stylech je přece užitečné přemýšlet paradoxně a komplementárně. Není to „buď, anebo“ – je to A i B zároveň. Je možné být laskavě direktivní, tvrdě koučující, direktivní a zároveň vizionářský. Jde jen o to techniku znát, velmi tvořivě si s ní pohrát a aplikovat ji.

To mi právě chybí a vede mě to k výzvě, aby si manažeři zase začali hrát, poznávali nové způsoby práce, obohacovali svou paletu přístupu a budovali svůj jedinečný styl pro dosahování výsledku. Pojďme managementu, ze kterého se často stává tupé otrokářství nebo naopak nesmyslná charita, vrátit pestrý a kreativní punc umění dosahovat výsledků pomocí práce s lidským talentem. A nezapomeňme též, že umělcem se člověk stává, a nikoli rodí. Forma mistrovského vyjádření se brousí novými zkušenostmi a podněty a stovkami hodin praxe.  

P. S. Pokud nevíte, co jsou leadership styly, někde se to naučte. Dobrým zdrojem k jejich pochopení je pro mě například Golemanův model: 

www.educational-business-articles.com/six-leadership-styles.html 

Radim Koštial

Kdybychom si všichni mohli vybrat, jestli chceme být v životě manažerem nebo nočním vrátným, tipuju, že většina by chtěla být manažerem. Vtip je v tom, že většina z nás by dobrého nočního vrátného dělat mohla, jenom málo z nás může dělat dobrého manažera. Používat různé styly, kombinovat je a vždy zvolit ten správný vyžaduje empatii, zkušenosti, znalost lidské duše a lidského konání. K tomu musíš mít a)talent a b)zkušenosti. Když to schválně přeženu – každý by chtěl být manažerem, jenom málo má na to být dobrým manažerem. Někteří to mají v krvi přestože na svém seberozvoji pracují usilovně asi jako Ital v poledne, ale jsou tak skvělí, že jejich lidi nimi jdou do horoucích pekel. Druzí se mohou v rozvoji a vzdělávání přetrhnout a pořád to jsou joudové. Osobně si myslím, že manažerské "řemeslo" je v obrovské krizi. Cítím, že paradoxně mnoho manažerů jsou ti, kdo najednou nové době nestačí. Jejich HR lidi, markeťáci, ajťáci atd jim začínaj ujíždět a manažeři často nejsou v čele peletonu, ale na chvostu. Výjimečným lídrem se musíš narodit, Jobsové na stromech nerostou. Dobrým manažerem se musíš částečně narodit a částečně stát. Salieri uměl bravurně noty a skládal bravurní věci a celý život nepochybně cvičil a dřel a život prožil s velkou ctižádostivostí být nejlepší. Jenže pak přihopkal jakýsi Mozart, který se Mozartem prostě narodil. :-)

17.05.2013 10:50   Reakce

Marek Láznička

Hezký článek, jen ty anglosaské výraziva pro mne osobně snižují úroveň článku a to zcela zbytečně. Proč používat výrazy jako toolbox a leadership styl, když existují české ekvivalenty? Paleta možností, styl řízení, ..... Jinak věcně zcela souhlasím, dobrého manažera, aby člověk pohledal. Nedejbože, když pod ním má člověk pracovat:) Třeba jako ITák, který musí nadřízenenému vysvětlovat některé věci jednodušeji než klukovi ze základky:)

17.05.2013 13:26   Reakce

 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy