Stálé rubriky / Management a Leadership
Stálé rubriky

Neúspěch?

13.06.2014  Martin Hudeček 1  komentářů

Svobodná firma, důvěra, podpora individuality a ochoty nést zodpovědnost, rušení hierarchie. To jsou jen některé z aspektů nových systémů řízení, které se myslím všichni snažíme přinést do svých firemních prostředí (a nejen firemních). Každá mince má ovšem dvě strany a v tomto textu se budu zabývat tím, jak se v takovém prostředí vyrovnat s neúspěchem nebo zklamáním.




V naší firmě dlouhodobě a cíleně podporujeme schopnost věřit sobě, své práci, svým kolegům a svým zákazníkům. Angažovanost, důvěra, vytváření partnerských vztahů bez nadbytečné hierarchie, to je koření, které je chutné, dráždivé a okouzlující. Vytváří pružnou, a tedy stabilní firmu, která je připravena na všechno. Náš poslední zážitek nám ukázal, jak se takové prostředí vyrovnává s neúspěchem, zraněním a rizikem ztráty důvěry v hodnoty, kterým věříme.

Dva roky se můj tým plně angažoval u nového potenciálního zákazníka, velké mezinárodní korporace. Skvělá obchodní příležitost a možnost uplatnit to, co umíme. Společně se zákazníkem jsme připravovali úžasný projekt. Důvěřovali jsme deklarovaným hodnotám a potřebě změn. Podporovali jsme jej z plných sil. Každý člen mého týmu nechal na tomto projektu své znalosti, své srdce (minimálně kousek srdce) a svou energii. Přišel den D. Vyústění našeho snažení. Vyhlášení vítěze výběrového řízení na projekt. Byl pátek a já zvedl telefon, kde mi někdo říká, že nám děkuje za účast. „Gratuluji vám k druhému místu.” Prohráli jsme. Zákazník změnil své priority a udělal, z našeho pohledu, zcela nepochopitelné rozhodnutí.

Smyslem textu je reflektovat, jaké dopady má takový neúspěch a jak je možné v takové situaci postupovat. Připomínám, pracujete v prostředí, kde lidé investují své srdce, svou energii a realizují své ambice. Je to velmi citlivá situace a vyžaduje citlivý přístup. 

Já jako lídr
Ten telefonický rozhovor, ve kterém mi zákazník sdělil změnu svého rozhodnutí, jsem vzal až překvapivě klidně. Teprve druhý den jsem si všiml, že jsem nějak mimo. Že nemohu na nic jiného myslet. V noci nemohu spát. Zpracovávám své zklamání a neustále se ptám, proč? Co se stalo? Jak to, že to tentokrát nevyšlo? Co dál? 

Jistě, rozum mi říká, že se nejedná o tragédii. Firma jede dál, máme další zákazníky. Ano, prohra nám umožní své kapacity věnovat dalším projektům. Ano, nic bychom neudělali jinak (něco ano, na to ale přijdeme až s časovým odstupem). Intelekt ovšem hraje v prvních dnech druhé housle. Jsem zraněn. Má důvěra se setkala se zneužitím (já mám pocit, že jsem byl zneužit). Byl jsem naivní? Proč jsem o tom, že nastane obrat, nevěděl? Co jsem podcenil? A jaká je sakra motivace zákazníka k tomuto rozhodnutí? Nechápu to. Musím se dát dohromady, zvládnout sebe, abych mohl pomoci svým lidem vyrovnat se s touto porážkou.

Chci ti, milý čtenáři, říct, že mít tyto otázky je přirozené a nemá smysl je potlačovat. A nemá ani moc smysl na ně hledat odpovědi. Jsou jen nástrojem, jak se zbavit přebytečné energie, frustrace a přebytečných emocí. Nechat je odplavit. Neuzavírat je. A je skvělé, nechat své reakce plynout, stát se sám sobě vlídným pozorovatelem. 

Otázky se postupně (u mě po týdnu) transformují a já začínám zjišťovat, co je teď pro mě důležité, jaký je můj úkol. Přece mí lidé! Jak jim mohu pomoci, aby tuto prohru unesli a uchovali si sebevědomí? Neztratili schopnost důvěřovat? Co dál?

Členové mého týmu
Prosím, jestli nic jiného, přemýšlej, milý čtenáři, nad těmito řádky. Chceš po svých lidech, aby byli angažovaní a vydávali ze sebe to nejlepší. Chceš, aby byli schopni přebírat individuální zodpovědnost a kooperovat v pracovních týmech. V týmech, které tvoří tví lidé, tví partneři i tví zákazníci. Skvěle. Daří se to? Bezva. Tak nezapomínej na to podpořit je právě v situaci, kdy oni sami čelí neúspěchu. Stůj při nich. Dej jim na srozuměnou, že si jejich práce vážíš, a ukaž jim ta místa, kde jejich práce vytváří hodnoty. Pomoz jim poodstoupit od neúspěchu a současně je nech, aby si jej odžili. Je tvou povinností, abys tu byl, když to potřebují. Nechal to na nich, ale nenechal je v tom. 

Co tedy dělat konkrétního? Jsem přesvědčen o tom, že je třeba ihned najít jinou aktivitu, projekt, cokoli, do čeho je možné vkládat tvůrčí energii. Cokoli, co zamezí tomu investovat svůj čas do problému. O problémech mluvíme a tím je posilujeme zejména v okamžiku, kdy nemáme co na práci. Využij toho, že máš neplánovaně k dispozici volné kapacity těch nejlepších. Investuj tyto kapacity a dej lidem nové hračky (projekty). Umožni jim hrát si a vytvoř podmínky pro vznik něčeho nového. My jsme díky tomu nakopli a získali krásné projekty v jiné oblasti našeho podnikání. 

S časovým odstupem (dva týdny?) se spolu se svým týmem vrať k předmětu neúspěchu a reflektuj jak současný stav, možné budoucí scénáře, tak celou strategii, kterou jste použili. Poučte se. A stále zůstaň angažovaný, buď se svými lidmi, dej jim příležitost s tebou mluvit a sdílet své potřeby, obavy, zklamání či postřehy. Buď citlivý na detaily. Náznaky. Ten, kdo se hodně angažuje, může být velmi hluboce raněn. Potřebuješ tato zranění vyčistit a dostat na vzduch. Zejména v situaci, kdy je neúspěch spojen s pocitem zrady a zneužití důvěry. Jak lidské, že?

Firma
Tento zážitek nám umožnil nový pohled na firmu jako celek. Jakoby nám otevřel oči k naší identitě. V čem je vlastně naše hodnota pro zákazníky. Kdo je náš zákazník? Jací lidé jsou pro nás partnery a pro jaké jsme naopak partnery my? Co na nás naši zákazníci oceňují? A co je to tedy ta firemní kultura? A co si sakra musíme příště lépe ověřit?

S odstupem asi jednoho měsíce je, podle mých zkušeností, možné a užitečné na pozadí tohoto zážitku podrobit reflexi celofiremní strategii. Je to příležitost připomenout si její klíčové parametry, hodnoty, na kterých naše/vaše firma stojí. Máme možnost tyto hodnoty vztahovat k něčemu konkrétnímu. A to je, zejména u hodnoty typu etika, angažovanost, poctivost, velmi důležité. Přestávají být deklarací a dostávají se do kontextu konkrétního chování a jednání. 

Samozřejmě, pokud je neúspěch spojen se ztrátou významného byznysu, je nutné se poctivě podívat na jeho dopady na naše plány. Je nutné velmi rychle zjistit, zda budeme muset něco změnit. Snížíme očekávaný zisk (zaplatí to vlastníci?), nebo snížíme náklady (zaplatíme to my a s jakými dopady do budoucna) nebo získáme v potřebném čase nový byznys (a je to reálné? skutečně?). 

Vzniklé závěry je samozřejmě důležité komunikovat se svými lidmi. Věř, že máš kolem sebe inteligentní osoby, kterým je jasné, že ztráta klíčového projektu bude mít nějaké dopady. Potřebují vědět, jaké. 

A jak to dopadlo u nás? Nevím, píšu o něčem, co je aktuální a co žijeme. Stále si myslíme, že máme šanci vrátit se u zákazníka do hry. Rozjeli jsme nové interní projekty zaměřené na zisk nových kompetencí a především jsme kapacitně významně podpořili běžící strategický rozvojový projekt. U zákazníků jsme rozšířili svoje aktivity. Se svými lidmi mluvíme o tom, co tento neúspěch znamená pro ně a pro firmu. Ověřujeme naše roční a tříleté strategické plány. Děláme to, o čem píšu v tomto textu. A děláme to společně. Setkáváme se a cítíme pospolitost. Jsme skupina lidí, kteří spolu chtějí dělat dobrou práci. Důvěřujeme si. Občasné zklamání a zranění je nutné obětovat za možnost žít svůj život v důvěře a otevřenosti. To je hodnota, kterou jsme si připomněli a která nás nyní spojuje.

Potřeboval jsem celý měsíc, abych mohl napsat tento text. Abych se dokázal vyhnout jazyku, který je obviňující, spílající a stěžující si. Pro mě je tento zážitek podnětem a připomenutím toho, že kde je angažovanost a srdce, tam jsou i emoce. Hledání cesty, jak uchovat možnost prudkých výkyvů emocí a současně zvyšovat jistotu a bezpečí. Cestou pro nás není zbavit se emocí. Je jednoduché do něčeho, co vás baví, vletět po hlavě. Zamilovat se. Já ale potřebuji svou zamilovanost řídit. Dá se však zamilovanost řídit, nevytvářím paradox? A jak je to v zamilovanosti se zodpovědností? A s nadhledem? A rolí lídra? 

Foto: Flickr user how will i ever

Martin Hudeček

Systemický kouč, jednatel a manažer v ORBITu, konzultant, podnikatel a pedagog.

 
 

Hana Kejhová

Economia 

Milý Martine, četla jsem tento článek už před časem a nestihla reagovat. Jako ekonomická novinářka poslouchám denně fráze o leadershipu. Muže, který chápe svou odpovědnost za svůj tým v roli šéfa, vidím jen občas a je to vždy zjevení. Mám Tvoje texty ráda a ještě radši to, že nepotřebuješ jako silný manažer skrývat to, že přijdou občas situace, které jsou těžké. Přeju Ti všechno dobré, osobně i ve firmě. Hanka

03.07.2014 16:17   Reakce

 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy