Stálé rubriky / Management a Leadership
Stálé rubriky

Hodnota pro firmu není v tom, co víte, ale co sdílíte

24.03.2014  Petr Beneš 2  komentářů

Česká Wikipedie vysvětluje pojem kolaborace pouze jako vědomou spolupráci s nepřítelem proti vlastní zemi. Oproti tomu anglické collaboration se překládá třeba jako partnerství nebo týmová spolupráce. Já si pod tímto termínem představuji ještě trochu něco navíc, než říkají uvedená dvě česká synonyma. Collaboration pro mě znamená mimo jiné také proaktivitu, upřednostňování skupinových cílů nad osobními, otevřenost a sdílení. Sdílení znalostí, zkušeností, informací.




Ve spoustě firem platilo a stále platí, že mnozí pracovníci odvíjejí vlastní důležitost pro firmu od svého formálního postavení. Status v podobě pozice, kanceláře, koženého křesla, titulu na vizitce nebo sekretářky zajišťuje manažerovi formální autoritu. Mnozí ji navíc upevňují i tím, že se snaží kumulovat informace, kterými ostatní nedisponují, a dále tak rádoby zvyšují svoji zdánlivou nepostradatelnost pro firmu.

Ještě ani dnes nebývá ve firmách zcela běžné, aby spolu napřímo komunikovali pracovníci na různých manažerských úrovních. Přežívající příliš zdůrazňovaná hierarchičnost se tak stává brzdou komunikace, zpomaluje výměnu informací i schvalovací a rozhodovací procesy. Formalismus a snaha manažerů utužovat svoji exkluzivitu omezováním přístupu k informacím vedou často k nárůstu byrokracie a k nesmyslné centralizaci rozhodování. Tento trend mívá za následek nejen to, že vrcholoví manažeři často rozhodují o věcech, ke kterým již ztratili znalostní kompetence, ale zároveň demotivují vedoucí týmů na nižších úrovních, z nichž se pozvolna stávají pouze vyplňovači záměrů jiných. Pokud ještě k tomu absentuje alespoň dostatečné a motivující vysvětlení proč, je na odchod těch nejschopnějších zaděláno.

Úplná zkáza pak nastává, když se navíc oddělí pravomoc rozhodovat od odpovědnosti za exekuci nějakého úkolu. V některých velkých firmách se na konsenzuálním rozhodování podílejí až desítky lidí, přičemž připomínky a „přidaná hodnota“ některých jedinců jsou silně kontraproduktivní a jedná se často jen o plácání do vody a ospravedlňování vlastní, pro firmu často nadbytečné existence. Projektový nebo jiný manažer tak místo dodávce řešení musí věnovat nesrovnatelně více času nakupování a přesvědčování těch, jejichž souhlas, podpis, či dokonce razítko podle platné vnitrofiremní směrnice potřebuje, aby se mohl s úkolem posunout o slepičí krok dál.

Jsem přesvědčen, že podobně fungující firmy nebudou schopny v hektickém byznysovém prostředí počátku 21. století dlouho přežít. Důraz na kvalitu, zákaznickou spokojenost a zároveň na flexibilitu a rychlost donutí většinu společností zásadně překopat svoje zvyklosti a zaběhané standardy. V nejbližší době se budeme stále častěji setkávat s následujícími trendy:

  1. Firemní komunikace nebude fungovat kaskádovitě a formálně odshora dolů. Převažovat začnou neformální kanály horizontálně napříč firmou, komunity vytvářené spontánně podle společných zájmů lidí, a ne podle organizačního pavouka.
  2. Kontrola toho, co se smí ve formě komunikovat, se výrazně omezí. Dnes je ve firmách většina informací tajných a bedlivě se posuzuje, co se může a nemůže pustit „dolů“ zaměstnancům. Logika toku informací se u mnoha firem postaví úplně na hlavu. Informace uvnitř firmy budou volně dostupné a jen některé se z důvodů bezpečnostních či strategických nebudou zveřejňovat.
  3. Obsah mnoha sdělení se stane opět osobní vizitkou manažerů, a ne profesionálů z komunikačních týmů. Sdílené informace budou stručnější, více spontánní, občas možná s chybami, nepřesné, ale zato rychlé, aktuální a autentické. Využívání interních sociálních médií, chatů, otevřených komunit či nástrojů alà Twitter nahradí mnohé firemní časopisy, newslettery či spamové e-maily.
  4. Jsem přesvědčen, že také ubude vynucené plošné komunikace ve prospěch zajímavých blogů, kde o počtu čtenářů „followerů“ bude rozhodovat především kvalita a relevantnost obsahu a také přitažlivost formy. Výborná komunikační kompetence bude nezbytnou výbavou každého dobrého lídra.
  5. Do komunikačního mixu manažerů se výrazně prosadí i nejrůznější formy videa. Zejména LIVE diskuse nebo online prezentace strategických vizí nahradí neosobní formy distribuce informačních sdělení.
  6. Pro firmu tak hodnota každého pracovníka nebude spočívat pouze v tom, co dotyčný zná, ale i v tom, co sdílí s ostatními. Interní crowdsourcing se stane významným zdrojem know-how. Kolaborační nástroje umožní efektivně propojovat lidi napříč firmou a nacházet skryté potenciály, které by jinak zůstaly pravděpodobně úplně nevyužity. 

Nové trendy ve formách komunikace a sdílení informací jsou stále častěji i ve velkých firmách doprovázeny také změnami v organizačním uspořádání. Tradiční „sila“ (divize, výbory, úseky, odbory, komise a bůh ví co ještě) nahrazují dočasné projekční týmy, kompetenční centra, centra excelence. Důraz na flexibilitu, agilitu a mobilitu spolu s moderními technologiemi umožňuje týmům už dnes fungovat efektivně bez ohledu na lokaci nebo časová pásma. Stále více a více seniorních manažerů opouští svoje kanceláře, protože odhalili výhody fungování kdekoliv, kdykoliv a téměř nepřetržité interakce se svými týmy. Hot desking se stává akceptovatelným pro stále více profesí.

Vše výše uvedené pro mě představuje kolaboraci v pozitivním slova smyslu a věřím, že se třeba podaří tomuto termínu navrátit i v češtině jeho původním význam a zbavit ho hanlivé konotace.

Foto: Flickr user stu mayhew

Petr Beneš

CIO v České spořitelně​ – umožňovač ​ a propojovač technologií, procesů ​a lidí. Příležitostný kouč

 
 

Radim Koštial

Velmi velmi povedené, Petře. Díky!

24.03.2014 18:12   Reakce

Tomáš Doležal

Netmail 

Pěkné, zajímavé shrnutí tématu.

26.03.2014 11:34   Reakce

 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy