Stálé rubriky / Management a Leadership
Stálé rubriky

Důležitost rychlého a neučesaného

10.06.2013  Radim Koštial 2  komentářů

Byznys potřebuje schopnost vyvíjet se dvourychlostně: rychle i pomalu. Co se tedy stane, když ztratíte svoji schopnost prostě se zvednout a vyrazit kupředu? Přinášíme překlad článku Jasona Frieda, spoluzakladatele a CEO 37signals, ze serveru www.inc.com.

V 37signals vyvíjíme software už téměř deset let. Vytvořili jsme asi dvacet aplikací. Některé, jako třeba Basecamp, Highrise a Campfire, prodáváme na trhu. Většinu nástrojů ale používáme jako interní k tomu, abychom řídili náš byznys.

Dělejte něco znovu a znovu a máte šanci, že v tom budete čím dál lepší. Díky tomu je software, který děláme dnes, lepší než kdykoli předtím.

Naše standardy se také zvýšily. Když na něčem pracujeme, věnujeme úzkostlivou pozornost i veškerý čas detailům a jejich vybroušení, dokud to není to pravé. Výsledkem toho všeho je 37signals jako firma známá svým zaměřením na kvalitu a my sami bereme tuto pověst velmi vážně.

A to je právě ten problém.

Ano, čtete správně: posedlost kvalitou může být špatná.

Rád vše vysvětlím. Momentálně pracujeme na rané fázi nápadu na nový software. Jsme si absolutně jisti, že je to skvělý nápad a je pro něj místo na trhu. Samozřejmě si musíme naše předpoklady ověřit, než do toho skočíme rovnýma nohama.

Jeden z našich vývojářů, Jonas Downey, se mnou začal připravovat nějaké koncepty. Během šesti týdnů jsme skicovali hromady nápadů, až jsme konečně získali pocit, že tohle je to pravé.

Jonas i já jsme návrháři. Máme základní programátorské dovednosti (on je pochopitelně mnohem lepší než já), ale oba musíme v určité fázi přizvat skutečného programátora. Využili jsme Jeffreye Hardyho, který je v 37signals pět let a podílel se na tvorbě našich nejdůležitějších produktů. Jeho bohaté zkušenosti se vším, čím se zabýváme, z něj dělají ideálního spolupracovníka pro vývoj nových produktů.

Všichni jsme byli nadšeni a tvrdě dřeli, ale o týden později jsme neměli téměř nic na ukázku. Od začátku uběhly skoro dva měsíce, a my si stále nebyli jisti, jestli to bude fungovat. Pracujeme na softwaru každý den. Co se tedy stalo?

Stalo se to, že jsme v zápalu práce zapomněli, že tvoříme jenom rychlou a neučesanou demoverzi pro vlastní potřeby. Nemuseli jsme se starat o to, jestli software zvládne tisíce uživatelů najednou. Nebylo důležité, jak se budou uživatelé přihlašovat nebo kolik bude produkt stát. Nemuseli jsme se vůbec starat o to, jestli se něco jmenuje „reakce”, nebo „odpověď” či „komentář.” O tom jsme klidně mohli hodiny debatovat později. V tuto chvíli by svoji službu udělal jakýkoli název.

Je těžké si představit, že by se něco takového v 37signals stalo před deseti lety. Tehdy jsme vůbec neměli problém vytvořit něco rychlého a neučesaného. Když jsme si hráli s nápadem, vůbec jsme se nestarali o kvalitu nebo dokonalost. Chtěli jsme jenom vidět, jestli to funguje. Aby bylo jasno, to je nízká laťka. Ale nízká je dostatečně vysoká, když objevujete něco zcela nového.

Před deseti lety jsme byli mladí a přímočaře jednoduší (lean). Vybuchovali jsme nápady a byli jsme hladoví po tom co nejdříve je otestovat. Když fungovaly, investovali jsme do nich čas, abychom je vybrousili k dokonalosti.

Byli jsme také zelenáči. A to bylo požehnání. Protože jsme úplně nevěděli, co děláme, dělali jsme jednoduše cokoliv, aby věci fungovaly. Rozkládali jsme je na prvočástice a víceméně jsme je donutili, aby fungovaly. To je právě to, co dělá skoro každý start-up a co je nesmírně cenná schopnost – dokonce i když je vašemu byznysu tolik, jako je tomu mému. A vlastně především tehdy, když je vašemu byznysu tolik, jako tomu mému.

Ale v 37signals jsme se stali takovými konzumenty vysoké kvality, že jsme úplně zapomněli, jak dělat věci rychle a neučesaně. Můžeme říci, že náš sval „dělej prostě tu zatracenou věc tak rychle, jak je to možné” jednoduše atrofoval. Když ho nepoužíváte, přijdete o něj. A my o něj přišli.

Tohle zjištění byl skvělý budíček. Firma se stává lepší ve věcech, které praktikuje. Praktikujte kvalitu a budete čím dál lepší v kvalitě. Ale kvalita potřebuje čas, takže dřete-li pouze na kvalitě, ztratíte něco důležitého – rychlost.

Troufám si tvrdit, že nejsme jediná firma, kterou to potkalo. Vlastně bych se klidně vsadil, že důraz na kvalitu v popočátečních fázích kreativního procesu zahubí mnoho dobrých nápadů. Jak byznys roste, všechny možné věci, které dřív vznikaly za letu – včetně tvorby nových produktů – se stávají byrokracií. Výsledkem je, že do hry vstupují nesprávní hráči. Těmi jsou pochyby, termíny, plánování zdrojů... Tohle všechno důležité je. Ale později. Lámat si tím hlavu na začátku jenom překáží v cestě.

To není téma jenom pro zaběhlé byznysy. Ve volném čase radím pár mladým firmám a vždy jsem překvapený, když je vidím, jak zbytečně komplikují jednoduché problémy, jak příliš brzy vnášejí do procesu příliš mnoho struktury a snaží se příliš brzy formalizovat. Start-upy by se měly sžít se svými pokusy a tím, co vyhodí, a ne to uklízet někam na stranu. Schopnost jít dopředu s nůžkami je požehnání, ne prokletí.

Mluvil jsem o tom s naším programátorem Jeffreyem a on okamžitě pochopil, co mám na mysli. Přiznal se mi, že je to už dávno, kdy něco jen tak rychle vyšvihl bez starosti o dlouhodobou životaschopnost. Tak dávno, že už skoro zapomněl, jak se to dělá.

S tím vším v hlavách jsme naši tříčlennou skupinu překopali. Naštěstí měl Jeffrey za tři dny odjet na dovolenou. Rozhodli jsme se, že uvidíme, jestli má nápad smysl nebo ne, dříve, než odjede.

Něco jsme společně slátali. Bylo to syrové, nebylo to elegantní – v této podobě bychom to nikdy nepustili do světa. Ale stačilo nám to k tomu, abychom se shodli, že ten nápad stál za to. Po několika týdnech interního používání rychlé a neučesané demoverze bych řekl, že tu máme něco velkého. Teprve teď je čas se do všeho ponořit a dělat věci správně.

Chceme tento přístup opakovat. Každopádně se vracíme ke svým kořenům: rychlí, neučesaní, stříhající a netrpěliví na začátku a posedlí kvalitou, opatrní a zvažující až potom.

bára klimešová

... díky za překlad, Radime, pro mne skvělé téma k zamyšlení ohledně neustále se zvedajících kvalitativních laťek (samozřejmě sebe-sobě-si zvedajících), to se to téma trefilo...

11.06.2013 11:50   Reakce

Radim Koštial

je to tak, Báro. Čím je firma větší, starší, dokonalejší, sofistikovanější a já nevím jaká, akceschopnost klesá, ztrácí se přirozená dravost prostě to čapnout a vyrazit. Dalo by se o tom psát hodiny a hodiny. Tenhle článek mi přesně brnknul na osobní zkušenosti, je to prostě tak, a schopnost uvědomit si to včas a říct si "Sakra, co to dělám? Dřív jsem si s tim takový vrásky nedělal!" je k nezaplacení. A určitě nejen i ve firmách

13.06.2013 08:41   Reakce

 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy