Co zbylo z Orwella 1984 v roce 2014

Nevím jak vy, ale já jsem tuto knihu v mládí nečetl, protože ještě nebyla na seznamu povinné literatury, a pak zase byly jiné studijní priority. I když popravdě, ne že bych někdy četl povinnou literaturu…

Klasici mají jednu nevýhodu – všichni mají pocit, že je znají, ale nikdo je nečte. Nechci psát o „velkém bratru”, kterého asi každý zná, ale o tom, jak lidé musí myslet nebo nemyslet, aby úspěšně přežili v systému.

Domnívám se, že kapitalistická demokracie je úspěšnější než komunismus mimo jiné i proto, že nepotřebuje tak náročný a drahý aparát na řízení lidí. A nedá se říct, že by se o to mocní světa stále nesnažili. 

Trh, který de facto ovlivňuje to, zda budete mít práci, a tedy i možnost civilizovaně žít, má svá vlastní pravidla, a chcete-li patřit do hry, musíte je akceptovat. Možná i něco více. Musíte jim věřit. A na základě psychologického zákona kognitivní disonance jim nakonec i věřit budete, protože naše hodnoty následují až po našem chování, bohužel. 

Myslím, že Orwellova kniha je geniální i podle jeho vlastních měřítek, neříká nic nového, jen velice trefně popisuje pravdu, kterou všichni tušíme.

Jeden z jeho zákonů je, že lidé se dělí na tři skupiny. Na ty dole, kteří v podstatě nemyslí, nemají a nechtějí jakoukoli reflexi, nemají perspektivu a jsou si toho víceméně vědomi. Dále na ty u moci, jejichž jediným cílem je moc věčně konzumovat, a na lidi uprostřed, kteří se snaží vystřídat ty nahoře, nicméně v současnosti slouží těm, co jsou u moci. Ti reflexi mají, někdy i vlastní myšlení.

Schopnost myslet po svém je pro Orwella v podstatě jediná svoboda člověka. A s tím souvisí základní nástroj moci, kterým není jen špehování, ale to, čemu říká doublethink. Je to způsob, jak donutit lidi myslet tak, jak si to přejí ti u moci. 

Doublethink říká v podstatě totéž jako Cimrman, totiž že „pravdu má náčelník”. Že 2 + 2 = 5. To se musí člověk naučit. Všichni samozřejmě vědí, že to tak není, proto je doublethink tak náročný. Vy musíte vycítit, kdy toto pravidlo platí a kdy ne. Samozřejmě, když máte pro šéfa spočítat náklady či postavit loď, tak toto pravidlo platí, ale musíte si vyvinout cit pro situaci, kdy 2+2 je pět. Na to je třeba mít intuici a navíc v ten samý okamžik je třeba zapomenout na to, že jste vlastně popřel svoje myšlení, aby nebyl člověk v rozporu a nebylo to na něm poznat. Ono vlastně, pokud ve vás ještě rozpor existuje, stále se máte co učit.

Orwell poznamenal, že tento typ myšlení není pro ty dole, kterým říkal proléti, ale pro ty uprostřed, pro onen „střední stav“, který vykonává služby pro ty nahoře. Ti se v něm musí stát mistři. Navíc je vtipné, že se to vše projevuje v jazyce, v newspeaku. Newspeak je v podstatě jazyk bez obsahu, plný hesel a nejrůznější ideologie.

Dnes bohudík nepotřebujeme ministerstvo pravdy, abychom vycítili a naučili se ta správná slova. Myslím, že z velkých pravd zůstali jen určité módní slogany, které mají útržkovitý charakter. 

Vize totality se nekoná. Nicméně vztah mezí mocí (i tou ekonomickou) a svobodou v myšlení existuje. Orwell přinesl téma, zda vůbec může „ten uprostřed“ v systému svobodně myslet, vidět a reflektovat celek, a uvědomovat si tak svoji skutečnou roli a místo v organizaci (viz výpovědi typu: „dvacet let jsem dělal v korporaci, ale nyní jsem na IČ, vyrábím dětské hračky a jsem šťastný člověk“).

Takže je to opravdu tak, že některé prvky totalitarizmu jsou ve firmách přítomny? (Jako u starého dobrého Bati, který z lidí produkoval Baťamany a zakazoval svým dělníkům číst Dostojevského? Nebo když v Oskaru musel mít každý na sobě něco červeného?) Pokud ano, je to vinou firem, nebo spíše důsledkem toho, jaká je přirozenost člověka?

Proč mne Orwellova vize vlastně tak oslovila, přestože máme k absolutní totalitě daleko? Protože tendence k jistému chování, myšlení či konání je stále přítomná: 

• Protože téma svobody ve firmě je velice problematické, ne-li neřešitelné. (Svoboda je „sen“ hlavně těch dole; ti, kteří prosperují, participují na ekonomické moci. Dále doporučuji zábavnou knihu Zmrdi a vohnouti.)
• 
  Protože se ve firmách často používá newspeak. Manažerům mnohdy nedochází, že mluví jako komsomolci plnící plán na 130 %. (Viz píseň od Chinaski Brífink, mítink, brajnstormink, jež ukazuje jen odraz toho, jaký newspeak slyší ti dole…)

• Protože svobodné myšlení přestalo být v naší kultuře hodnotou. Spíše se prosazuje „ekonomické myšlení“, jenže tento postoj vede třeba k likvidaci vědy jako takové.

• Protože to, co Orwell nazývá doublethink, mají Češi dokonce ve své národní kultuře, a ještě jim to připadá vtipné (viz „pravdu má náčelník“).

Ale to, že může vyjít tento článek, ukazuje, že to není ještě tak špatné. I když z ekonomického pohledu je tím skutečným trestem, když ho nikdo nebude číst. V tom případě budu muset příště napsat něco, co si myslí většina čtenářů. Nebo ne? 

Ondřej Krása

Kouč a člověk zabývající se otázkou, jak přežít v ekonomickém světě a mít ten luxus neztratit sebe sama.

 

• Škola základ života
• V krizi poznáš přítele i obchodníka
• Na hraně koučování, psychoterapie a pseudošamanismu

Moje další články

 

• HR – Human Relations
• Společnost a trendy
• Management a Leadership
• Vzdělávání a seberozvoj

GARANTI RUBRIKY