Stálé rubriky / Management a Leadership
Stálé rubriky

Co zbylo z Orwella 1984 v roce 2014

13.01.2014  Ondřej Krása 5  komentářů

Nevím jak vy, ale já jsem tuto knihu v mládí nečetl, protože ještě nebyla na seznamu povinné literatury, a pak zase byly jiné studijní priority. I když popravdě, ne že bych někdy četl povinnou literaturu…



Klasici mají jednu nevýhodu – všichni mají pocit, že je znají, ale nikdo je nečte. Nechci psát o „velkém bratru”, kterého asi každý zná, ale o tom, jak lidé musí myslet nebo nemyslet, aby úspěšně přežili v systému.

Domnívám se, že kapitalistická demokracie je úspěšnější než komunismus mimo jiné i proto, že nepotřebuje tak náročný a drahý aparát na řízení lidí. A nedá se říct, že by se o to mocní světa stále nesnažili. 

Trh, který de facto ovlivňuje to, zda budete mít práci, a tedy i možnost civilizovaně žít, má svá vlastní pravidla, a chcete-li patřit do hry, musíte je akceptovat. Možná i něco více. Musíte jim věřit. A na základě psychologického zákona kognitivní disonance jim nakonec i věřit budete, protože naše hodnoty následují až po našem chování, bohužel. 

Myslím, že Orwellova kniha je geniální i podle jeho vlastních měřítek, neříká nic nového, jen velice trefně popisuje pravdu, kterou všichni tušíme.

Jeden z jeho zákonů je, že lidé se dělí na tři skupiny. Na ty dole, kteří v podstatě nemyslí, nemají a nechtějí jakoukoli reflexi, nemají perspektivu a jsou si toho víceméně vědomi. Dále na ty u moci, jejichž jediným cílem je moc věčně konzumovat, a na lidi uprostřed, kteří se snaží vystřídat ty nahoře, nicméně v současnosti slouží těm, co jsou u moci. Ti reflexi mají, někdy i vlastní myšlení.

Schopnost myslet po svém je pro Orwella v podstatě jediná svoboda člověka. A s tím souvisí základní nástroj moci, kterým není jen špehování, ale to, čemu říká doublethink. Je to způsob, jak donutit lidi myslet tak, jak si to přejí ti u moci. 

Doublethink říká v podstatě totéž jako Cimrman, totiž že „pravdu má náčelník”. Že 2 + 2 = 5. To se musí člověk naučit. Všichni samozřejmě vědí, že to tak není, proto je doublethink tak náročný. Vy musíte vycítit, kdy toto pravidlo platí a kdy ne. Samozřejmě, když máte pro šéfa spočítat náklady či postavit loď, tak toto pravidlo platí, ale musíte si vyvinout cit pro situaci, kdy 2+2 je pět. Na to je třeba mít intuici a navíc v ten samý okamžik je třeba zapomenout na to, že jste vlastně popřel svoje myšlení, aby nebyl člověk v rozporu a nebylo to na něm poznat. Ono vlastně, pokud ve vás ještě rozpor existuje, stále se máte co učit.

Orwell poznamenal, že tento typ myšlení není pro ty dole, kterým říkal proléti, ale pro ty uprostřed, pro onen „střední stav“, který vykonává služby pro ty nahoře. Ti se v něm musí stát mistři. Navíc je vtipné, že se to vše projevuje v jazyce, v newspeaku. Newspeak je v podstatě jazyk bez obsahu, plný hesel a nejrůznější ideologie.

Dnes bohudík nepotřebujeme ministerstvo pravdy, abychom vycítili a naučili se ta správná slova. Myslím, že z velkých pravd zůstali jen určité módní slogany, které mají útržkovitý charakter. 

Vize totality se nekoná. Nicméně vztah mezí mocí (i tou ekonomickou) a svobodou v myšlení existuje. Orwell přinesl téma, zda vůbec může „ten uprostřed“ v systému svobodně myslet, vidět a reflektovat celek, a uvědomovat si tak svoji skutečnou roli a místo v organizaci (viz výpovědi typu: „dvacet let jsem dělal v korporaci, ale nyní jsem na IČ, vyrábím dětské hračky a jsem šťastný člověk“).

Takže je to opravdu tak, že některé prvky totalitarizmu jsou ve firmách přítomny? (Jako u starého dobrého Bati, který z lidí produkoval Baťamany a zakazoval svým dělníkům číst Dostojevského? Nebo když v Oskaru musel mít každý na sobě něco červeného?) Pokud ano, je to vinou firem, nebo spíše důsledkem toho, jaká je přirozenost člověka?

Proč mne Orwellova vize vlastně tak oslovila, přestože máme k absolutní totalitě daleko? Protože tendence k jistému chování, myšlení či konání je stále přítomná: 

  • Protože téma svobody ve firmě je velice problematické, ne-li neřešitelné. (Svoboda je „sen“ hlavně těch dole; ti, kteří prosperují, participují na ekonomické moci. Dále doporučuji zábavnou knihu Zmrdi a vohnouti.)

  • Protože se ve firmách často používá newspeak. Manažerům mnohdy nedochází, že mluví jako komsomolci plnící plán na 130 %. (Viz píseň od Chinaski Brífink, mítink, brajnstormink, jež ukazuje jen odraz toho, jaký newspeak slyší ti dole…)

  • Protože svobodné myšlení přestalo být v naší kultuře hodnotou. Spíše se prosazuje „ekonomické myšlení“, jenže tento postoj vede třeba k likvidaci vědy jako takové.

  • Protože to, co Orwell nazývá doublethink, mají Češi dokonce ve své národní kultuře, a ještě jim to připadá vtipné (viz „pravdu má náčelník“).

Ale to, že může vyjít tento článek, ukazuje, že to není ještě tak špatné. I když z ekonomického pohledu je tím skutečným trestem, když ho nikdo nebude číst. V tom případě budu muset příště napsat něco, co si myslí většina čtenářů. Nebo ne? 

Ondřej Krása

Kouč a člověk zabývající se otázkou, jak přežít v ekonomickém světě a mít ten luxus neztratit sebe sama.

 
 

Přečtěte si další články v rubrice :

Radim Koštial

Ondro podle mě majstrštyk. Baví mě moc, tenhle článek. I smířlivý konec :) Jasně, asi jistou dávku servility a schopnosti zapřít sebe sama střední management v sobě má, jsem v tomhle ale čím dál pozitivnější a optimističtější

13.01.2014 19:18   Reakce

Petr Skondrojanis

Ondro v pohodě, nic nepřipisuj. :) Jsme rádi, že takový text může vyjít a jsme rádi, že jsme svobodné myšlení nadřadili tomu ekonomickému. Alespoň u lidí kolem mne se to objevuje čím dál tím více. Skvělý text

16.01.2014 16:08   Reakce

Vendy Jersáková

Kdo se pohybuje ve velkých korporacích delší dobu ví, že je v nich z Orwella víc, než je lidem milé. S ekonomickou recesí se to ještě přiostřilo. Proto tolik rozruchu kolem nízké angažovanosti zaměstnanců a nekončící záplava rad, jak to změnit. Každý se k tomu staví po svém, podle nátury. Někdo zvedne hlavu, narovná páteř a odkráčí buď do menší firmy nebo za vlastním podnikáním, jiný odjede pomáhat do Rwandy nebo třeba začne psát pohádky pro děti. Většina v tom ale jede dál a večer doma či v hospodě nadává na šéfa, na blbou práci, nespravedlivé odměňování...Přitom stačí docela málo. Otevřeně a jasně komunikovat, včas sdílet dostatek potřebných informací, chovat se k lidem s respektem, dát jim tolik volnosti dělat věci po svém, kolik jen to jde, pochválit i drobný úspěch nebo snahu. A to všechno manažera ani firmu nic nestojí. Pak by lidi četli Orwella a mohli si v klidu říct, že jim se nic podobného nemůže stát.

17.01.2014 15:26   Reakce

Aneta

A tady můžete vidět 1984 v divadle :) http://www.divadlod21.cz/d21/show/1984

23.01.2014 20:45   Reakce

Ondřej Krása

Ještě jeden komentář k prostředí, které Orwella inspirovalo k napsaní 1984. Zřejmě tím byla redaktorská zkušenost z kontroly vysílaní BBC v době druhé světové války, kdy všechny zprávy musely byt dvakrát ověřeny a vysílaný text navíc kontroloval dozor, který mohl vysíláni okamžitě přerušit, kdyby hlasatel řekl něco neschváleného.

03.02.2014 13:24   Reakce

 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy