Stálé rubriky / HR – Human Relations
Stálé rubriky

Noční můra zaměstnanců na dvanáct: teambuilding

21.10.2014  Lenka Mydlová 0  komentářů

Za dobu svého pracovního působení jsem zažila jen několik firemních teambuildingů. Skoro se mi až chce říct – naštěstí. Přitom sama patřím k horlivým zastáncům stmelování kolektivů formou her. Připadá mi ale, že většina agentur seká teambuildingy jak Baťa cvičky. Neurazí, nenadchnou. A říkám si, čím to je. Nejsme jako klienti málo nároční?

Mnohým zaměstnancům naskakuje při slově teambuilding husí kůže. Běhání po lese a sbírání bodů za přiblblé úkoly jim nevoní. Není se co divit, nejlepší zážitky s kolegy většinou vznikají neplánovaně. S dobrým pocitem a úsměvem jak rohlík dodneška vzpomínám na víkend strávený v roubence v Českosaském Švýcarsku zorganizovaný na poslední chvíli a tak nějak „živelně“. Super byl také spontánní noční tah, kterému předcházela přátelsko-formální večeře s finskými kolegyněmi. Pro ně to (k jejich škodě) večeří skončilo, nám začala jízda, ze které jsem se dopotácela domů za svítání a zpěvu ptáků. Přesto si myslím, že organizovaný teambuilding má smysl.

Byl jednou jeden příběh
Povedený teambuilding podle mě musí obsahovat dvě ingredience. Chuť lidí hrát si a příběh, který vtáhne do děje. Bez nich hrozí, že se dobrý úmysl zvrhne ve zmíněné bezcílné pobíhání mezi stanovišti. Pár teambuildingů jsem sama připravovala. Dát dohromady několik úkolů představovalo tu lehčí část. Spojit je příběhem, který vychází ze zadaného cíle, ladně je propojí, a navíc nebude zcela banální – to byl teprve ten správný oříšek. Když se to ale povedlo, najednou se i z úkolu postavit stan stala mise na stavbu záchranné vesmírné lodi. A nikomu to nepřišlo trapné. Když jsme byli malí, také jsme se ve zdech dětského pokoje dovedli stát rytíři a princeznami, kteří spolu utíkají před zlou čarodějnicí. A že máme místo koně násadu od smetáku nám vůbec nevadilo.

Hlavně se na nic neptat
Vyzbrojena svým nadšením a naivitou jsem podobný přístup čekala, i když jsem se ocitla v roli zadavatele. Čekala jsem spousty upřesňujících otázek, které na mne agentury po přečtení zadání vychrlí. Čekala jsem příběh, který možná bude na začátku působit trapně, v průběhu ale tým vtáhne a nepustí. Čekala jsem marně. Ano, se agenturami jsme se sice viděli a o provedení akce si povídali, jen zřídka ale šlo o něco zásadnějšího, než vidět se naživo. Byla jsem ale také svědkem setkání, během něhož se zástupci agentury snažili přijít věci na kloub a ověřit, že námi stanovený cíl neklouže po povrchu. Bohužel ale byli (dle reakcí mých kolegů) hloubaví až moc. Navíc měli koule nám říct, že z našeho popisu cítí, že původně definovaný cíl neodpovídá tomu, co jim vyprávíme. Dostali nás prostě trochu do kouta. Ten pocit kolegové neunesli a agenturu jsme nakonec (bohužel) nevybrali.

Když se zbortí katedrála
Jednou jsem do tvorby vnesla trochu iniciativy a navrhla agentuře, že bychom úkoly mohli provázat příběhem o stavbě katedrály. Pointu příběhu asi znáte: Ačkoli se zdá, že jednotliví kameníci opracovávají kus šutru, všichni dohromady svou pílí, nadšením a každodenní prací tvoří veledílo, které je dalece přesáhne. Přeneseno do kancelářské reality představuje podle mě skvělou linku pro stmelení týmu. Jak jsem si přála, tak se stalo. Tedy, skoro. Na začátku „hraní“ jsme se o katedrále cosi doslechli a na konci jsme ji skutečně ze získaného materiálu stavěli. Jen ty samotné úkoly se nezměnily ani o píď. A tak jsme poslepu přenášeli vejce na lžičce z bodu A do bodu B. Řadili rozházené obrázky do správného pořadí. Hádali filmy, jejichž kultovní hlášky jsme si poslechli ve sluchátkách. Pointa příběhu se vytratila už na začátku, a celá idea stavby katedrály se tak zhroutila jako domeček z karet.

Vejce, nebo slepice?
Lámu si hlavu nad tím, co bylo dřív. Málo nároční zadavatelé, kteří nevědí, co chtějí? Nebo ledabylé agentury, které už nad klienty zlomily hůl a nechce se jim přemýšlet nad zadáním? Dovedu si představit, že rozdělení do družstev, splnění deseti úkolů, dobrý catering a nezbytná večerní pijatyka mnoha zadavatelům stačí. Mně to přijde málo. Pokud platí, že: „Stejně jde hlavně o to, ať vypadnou z kanceláře, jsou spolu a užijí si srandu,“ pošleme zaměstnance raději na kurz vaření. Přichystejme pro ně různé atrakce (třeba) sportovního rázu, ať se mezi nimi pohybují samostatně a dle chuti. Zaplaťme jim opravdu dobrou večeři. Nekomplikujme to a zajistěme jim lidovou zábavu – a to nemyslím nijak hanlivě.

Chtějme víc
Když už ale sebereme odvahu a pustíme se do teambuildingu s prvky herního dramatu, nebojme se být nároční. Chtějme, ať se nás agentury ptají. Na cíl zadání, na naši firemní kulturu, na to, v jaké fázi se nachází náš tým. Ať navrhují i na první pohled zvláštní úkoly, jejichž účel nám ale dovedou vysvětlit. Ať nedělají věci jen na efekt. Anebo ať je ten efekt plánovaný. Buďme nároční také na sebe jako zadavatele. Ptejme se, zda s dobrým záměrem neposíláme lidi ven z kanceláře ve chvíli, kdy mají nejvíc práce. Nechtějme po agenturách ty nejoriginálnější aktivity jen proto, že skákání v pytli nám připadá dětinské a ohrané.

Může jít i o život
Nebojme se být nároční ani na účastníky. Vzbuďme lidi ve tři ráno a nechme je ztratit v lese. Zabavme jim telefony, vysaďme v cizí vesnici a nechme zabouchat na dveře úplně cizích lidí. Straší vás bezpečnost práce a pojištění zaměstnanců? Lidé, kteří by podobné úkoly neskousli? Já vím, dobrý záměr a nekonvenčnost se může vymstít. Mně samotné se přihodilo, že jsem se s týmem nadšeně účastnila laser game, vylezla z herní místnosti, celá se osypala podivnou vyrážkou a málem sebou rovnou na místě sekla. Na druhou stranu – v tu ránu teprve začalo to správné tmelení týmu. Dodnes vzpomínám na to, jak se okamžitě a zcela přirozeně projevily týmové role. Následující otázky naskočily i bez nezúčastněného facilitátora: Co budeme dělat? Komu zavolat? Kdo zavolá záchranku? Kdo bude Lenku uklidňovat? A kdo se bude tvářit, že tu vlastně vůbec není? Ti lidé dodnes patří mezi mé nejlepší přátele a svůj zážitek si s úsměvem na rtech vybavuji i po sedmi letech. I proto věřím, že přes všelijaká možná rizika stojí za to minimálně v malých firmách a týmech nebo ve firmách s kamarádskou firemní kulturou nebát se a zorganizovat skutečně propracovaný teambuilding. 

foto: Flickr user Phil Hilfiker

Nebyly nalezeny žádné komentáře.

GARANTI RUBRIKY

Hanka Velíšková

Personální ředitelka společnosti KPMG

Vendy Jersáková

HR praktik na cestě za moderním pracovním prostředím a kultivovanými mezilidskými vztahy

 
 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy