Stálé rubriky / HR – Human Relations
Stálé rubriky

Networking: To, co jde mužům lépe

17.12.2014  Anna Pedretti 4  komentářů

Networking je podle jedné z přijatelných definic o „nalézání, propojování a vytváření sítě vztahů mezi lidmi“. V byznysu, ale i jiných sférách lidské činnosti se jedná o schopnost aktuálně hojně popularizovanou.

Pořádáme akce, kde si účastníci networking nacvičují v praxi, do mailu nám chodí řada pozvánek na ten či onen networkingový event. Cílem je právě rozšiřování naší kontaktové sítě, navazování nových společenských vztahů – neplést si s pouhým sběrem vizitek. Že se jedná o tvrdou řeholi, jsem si vyzkoušela i na vlastní kůži.

Vypravila jsem se na jednu vyhlášenou networkingovou akci ze zvědavosti a taky proto, že mě vyhecovala jedna známá, která tam chtěla jít, ale rozhodně ne sama. Přešlapovala jsem v šatně restauračního lokálu a přemýšlela, jestli jít dál, když moje známá ještě evidentně nedorazila. Dojít na bar a něco si objednat snad zvládnu i sama, nebo ne? Pohledy dalších networkuchtivých jsem statečně ignorovala, zakotvila na baru a netrpělivě čekala na nějakou známou tvář. Kupodivu tato společnost skutečně na rozdíl ode mě pochopila zadání a zanedlouho už jsem se bavila s úplně cizími lidmi s více či méně smíšenými pocity nepohody a předstíraného zájmu. Ani bych nepostřehla, že známá už je tam taky a v kroužku opodál provozuje totéž. Brzy jsme se našly a oddechly si v komfortní zóně naší vzájemné obeznámenosti a nehraného žvanění o ničem zásadním. Občas se k nám někdo přimotal, došlo na představení, i vizitky proběhly, a tak to nějak pokračovalo – s pokročilým večerem se i proces seznamování zdál méně bolestným. 

A výsledný pocit? Uvědomila jsem si, že to vůbec není lehké! A taky mi došlo, že kdo v celém tom procesu působil přirozeněji, byla mužská část osazenstva. Pánové se pohybovali sami i ve dvojicích a s lehkostí sobě vlastní a sklenkou v ruce otevírali diskuzní kroužky, do kterých stejně samozřejmě přitančili, jako z nich po chvíli ladně vycouvali, aby oblažili sousední hlouček.

Nemám ráda dělení na extroverty a introverty. Absolvovala jsem sice jen pár semestrů psychologie, ale tohle jungovské rozdělení osobnosti s mojí životní zkušeností nikdy úplně neladilo. Podle mého skromného názoru se většina z nás pohybuje v širokém spektru mezi vyhraněnou extro/introverzí. Způsob, jakým se projevujeme ve skupině lidí, bude hodně záležet na tom, jak se v ní teď a tady cítíme. A na spoustě dalších vlivů. Na networkingovém večírku mi ale došlo něco jiného – co když hraje nějakou zásadní roli, jestli jsem žena, nebo muž?

V literatuře jsem narazila na něco jako potvrzení mé teorie. Dočetla jsem se, že zatímco žena je už od pravěku naprogramovaná na vytváření „upřímných přátelství“, muž si naopak typicky libuje v „transakčních vztazích“. 

Už v pravěku se ženy naučily, že pro přežití a ochranu rodiny je naprosto klíčová jejich vzájemná spolupráce. A zatímco mužský mozek reagoval už tehdy na stres a strach buď bojem, nebo ústupem, ženě se v ústředí uvolňoval sociální hormon oxytocin, který část mozku produkující agresivitu naopak deaktivoval. Proto například i dnes v pracovním prostředí muži při vypětí častěji zvyšují hlas, zatímco ženy se naopak snaží věci uhladit. Ta starostlivost a péče je pro ženy typická.

Proto zatímco muži (lovci) pěstují přirozeně široké a mělké sítě vztahů, což jim mimo jiné neuvěřitelně rozšiřuje zdroje pro kariérní příležitosti, ženy (pečovatelky) raději setrvávají ve svých hlubokých vztazích s pár podobně smýšlejícími jednotlivci.

Nevýhodou pro ženu v dnešních firmách a korporacích je tedy fakt, že její mužský konkurent má několikanásobně širší síť kontaktů, mimo jiné sponzorů, mentorů a dalších podporovatelů.

Zatímco ona spěchá po práci pečovat o své dlouhodobé vztahy (manžel, rodina), její kolega nejdřív pomyslí na to, jestli cestou domů neskočí s jiným kolegou na jedno dvě… Mezinárodní studie úspěšných lídrů přitom potvrzuje, že 75 % úspěchu jde na vrub právě schopnosti vytvářet vztahy.

Vztahy ženám díky vyšší emoční inteligenci jdou – ženy například lépe „čtou“ lidi i situace, a díky tomu se i lépe rozhodují, ale muži mají lepší sociální instinkt: dokážou budovat vztahy pomocí drobných transakcí typu „já na bráchu, brácha na mě“ a je jim to přirozené. Navíc se obecně lépe cítí ve větších skupinách, poperou se i s auditoriem, baví je hřiště a stadiony. 

Ženy se velkým prostranstvím až na výjimky vyhýbají a princip transakce vnímají jako odpuzující, protože je zaměřený účelově. Kdyby se chovaly podobně jako muži, budou mít pocit vtírání a hrůzu z odmítnutí.

Pro ženy je tedy mnohem více než pro muže zásadním průlomem přerámovat networking do kontextu, který jim bude přirozený. Prvním krokem je uvědomit si, že networking není o využívání zdrojů, které mají ostatní, ale především o nezištném nabídnutí něčeho svého. Kdo nabízí až ve chvíli, kdy sám něco potřebuje, nepochopil hlavní princip. Nabídnout můžete cokoliv: vlastní know-how, svůj čas, vůli pomoci, svoji síť nebo ucho ochotné naslouchat. Stačí sledovat signály, lidé vám často sami naznačí, co jim udělá radost.

Ženská energie v dnešním vedení firem i v politice a dalších oblastech zoufale chybí a networking je něčím, co ženě pomůže otevírat dveře, které si zatím v přesile podávají pánové v oblecích.

Proto, milé dámy, nabídněte svému okolí (tj. širšímu okolí) něco jako první, zajímejte se a naslouchejte – tohle přece umíte a kontakty se jen pohrnou. 

Inspirováno mimo jiné:
Joanna Barsh a Susie Cranston: How Remarkable Women Lead

foto: Flickr user Alessandro Pautasso

Anna Kalinova

Trening pameti 

Tento článok mi pozdvihol náladu :) Na network.akcii som ešte nebola, váham, asi pre dôvody, kt.uvádza autorka , preeto moc vďka sa podelenie sa s vlastnými obavami a pocitmi na akcii :) Krásne, svižne, vtipne napísané, ďakujem a teším sa na ďaľšie články autorky, Anka

18.12.2014 00:10   Reakce

Francesca Senesi

Moc hezký článek. Jen teď nevím, jestli jsem uvnitř více žena nebo lovec..... Ani já jsem zatím na takové setkání nebyla, ale myslím si, že by se mi to líbilo. Paní autorka popsala tak dobře určité situace, že jsem se cítila tak jako bych na tom setkání byla s ní......... nebo mám velkou představivost?

25.12.2014 15:07   Reakce

Ondřej Smidák

Fullcoaching 

Anno, teď říkáte empatickým a citlivým mužům zaměřeným na vztahy, že vlastně nejsou muži! Vím, myslíte to s nadsázkou :-) Osobně se spíše přikláním k "jungovské" typologii osobnosti, kterou dlouho studuji a ta naštěstí nerozlišuje mezi muži a ženami, ale mezi rysy lidské osobnosti. Závěr se mi už ale líbil, je vidět, že se nelze schovávat za to, že jsem introvert, a tak nemůžu na networking chodit, resp. ve Vašem podání, schovávat se za to, že jsem žena :-)

26.01.2015 20:19   Reakce

Anna Pedretti

Velice děkuji za všechny komentáře! Ondřeji, článek neměl ambici rozdělovat chování na striktně "ženské" a "mužské", spíš označit pozorované tendence, typické pro tu či onu skupinu, které jsou nakonec i velmi patrné ve světě podnikání. Je pravda, že pár mužských čtenářů se ozvalo ve smyslu: "Tak to jsem asi žena.";-) Studie na základě sledovaného vzorku samozřejmě nabídnou určité stereotypy, ale to neznamená, že se v dané "škatulce" každý najde. Pokud text vzbudil tento typ sebereflexe a přemýšlení o problému, tak splnil svůj účel:-)

29.01.2015 13:28   Reakce

GARANTI RUBRIKY

Hanka Velíšková

Personální ředitelka společnosti KPMG

Vendy Jersáková

HR praktik na cestě za moderním pracovním prostředím a kultivovanými mezilidskými vztahy

 
 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy