Stálé rubriky / HR – Human Relations
Stálé rubriky

Když jsem já sloužil to první léto

26.06.2016  Dalibor Holý 0  komentářů

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. To platí pro pracovníky HR ve státních úřadech stoprocentně, a pokud dojde na nějaký válečný konflikt, mohou ihned nastoupit do prvních řad.

Ilustrační foto: Harald Groven, Flicker.cz (Spisovatel Franz Kafka a sociolog a autor teorie byrokracie Max Weber)

Zákon o státní službě dopadl na české úřednictvo před necelým rokem. Není snad proto od věci seznámit neznalé čtenáře s hlavními libůstkami, které přinesla praxe. Pro pobavení i poučení, jak věci nedělat:

1)    Hlavním bohulibým záměrem c. k. zákona byla tzv. depolitizace řízení státních úřadů. To nastalo oddělením personálního řízení, které nyní vede státní tajemník (obvykle přezdívaný Sir Humphrey), od stranického vedení. Zda skutečně již nebudou obměňováni všichni vedoucí pracovníci se změnou ministra, uvidíme až po dalších volbách – byla by to hezká změna. Zákonodárci se příliš nezabývali tím, že státní úřady nejsou jen ministerstva – u nezávislých úřadů, zřizovaných podle speciálních zákonů a kde se předpokládá politická nezávislost sama od sebe, se ty dvě funkce prostě spojily. V praxi je tak předseda nezávislého úřadu, „služební orgán“, také státním tajemníkem a pracuje na dvě směny – během dne věcně řídí agendu úřadu, vede porady, bojuje za rozpočet, jedná s jinými úřady apod., a po večerech pořádá dýchánky s personálním šéfem a dlouho do tmy si nacvičuje svůj podpis. Zákon totiž dovoluje přenést pravomoc na nižší manažery, pardon – „představené“, jen u některých drobnějších věcí (dovolenky, nemoc) a u dalších je nezbytné přímé rozhodnutí „státního orgánu“. Jde třeba o poskytnutí odměny, studijního a dalšího volna a tak. Toto se kupodivu nevyspalým šéfům těchto úřadů nelíbí. Možná ale to vše byl záměr, aby předsedové úřadů detailně poznali každého ze stovek či tisíců svých zaměstnanců a byli k lidu blíže. 

2)    K vykonávání c. k. zákona o státní službě patří především snaha zvyšovat HDP pomocí neuvěřitelného objemu papírování a razítkování. Zatímco v zaměstnání se podle zákoníku práce zaměstnanec se zaměstnavatelem sprostě dohaduje, ve službě jde vše podle rozkazů. Ovšem demokraticky, takže to musí být písemně s několika kulatými i čtverhrannými razítky a nakonec opatřené doložkou zaměstnance, že se proti tomu nehodlá odvolat. V praxi tak například pokaždé, když někdo obdrží mimořádnou finanční odměnu za nadstandardně splněný úkol, dochází k jímavé scéně, kdy zaměstnanec musí veřejně stvrdit svým podpisem, že mu to nevadí a nebude trucovat. Jakkoli jsou dnes ve státní službě již jen naprostí idealisté (ty mladé ženy a muži, co snad chtěli materiálně zabezpečit svou rodinu, totiž odešli do bank nebo poradenských firem za dvojnásobným platem), ještě se nevyskytl případ, že by proti penězům navíc někdo protestoval.

Co ještě? Zákonodárci pro c. k. zákon o státní službě měli na mysli hlavně tu transparentnost! Na každé volné místo je proto vypisováno otevřené výběrové řízení. I tento bohulibý záměr má reálné důsledky, z nichž popíši alespoň následující.

3)    Zaprvé je nezbytné přesoutěžit veškeré vedoucí pozice v úřadě, seshora dolů. V praxi tak personální oddělení vychrlí kulometnou dávku veřejných inzerátů, na které se však nikdo zvenku takřka nemá šanci přihlásit. Požadavky jsou jednak ty podle zákona, tj. státní občanství, trestní bezúhonnost, zdravotní způsobilost, svéprávnost, a pak ty logické: odborné znalosti a manažerská zkušenost, navíc ve stejném oboru služby. V naprosté většině případů jsou tedy potvrzeni ve funkci dosavadní šéfové a jede se dál. Cvičeníčko pro personalisty.

A teď vážně: uvědomte si dopad na chod úřadu – představte si, že ve vaší firmě je náhle celé jedno patro řízení zaměstnáno něčím jiným než svými úkoly, a místo toho si připravují motivační dopisy, opravují profesionální životopisy, běhají na Czechpoint pro výpis z trestního rejstříku a tisknou čestná prohlášení o své duševní způsobilosti… A hlavně se v duchu chystají na pohovor před výběrovou komisí. Pokud jste během posledního roku někdy nadávali na nepříliš ideální chod nějakého úřadu, zamyslete se znovu! 


A jako zlatý hřeb na závěr jsem si schoval postup při povyšování zaměstnanců, resp. přidělení složitějších úkolů. Příklad, který popíši, je skutečný, nevyfabulovaný.

4)    Jak snad víte, veřejná správa se řídí tzv. systemizací (velmi neoperativní věc) a platovými tabulkami. Na každém systemizovaném místě je určena konkrétní agenda a její složitosti odpovídá platová třída. Pokud vám před účinností služebního zákona odešel důležitý pracovník, jedním formulářem jste na jeho místo dosadili druhého nejlepšího člověka z týmu, s vyšší odpovědností dostal vyšší tarifní plat a jelo se dál. S c. k. služebním zákonem je to jinak! Přesunovat lidi je teď možné jen na úrovni stejné třídy. Pokud vám odejde třeba hlavní metodik v platové třídě 14, který řídil svůj tým, nemůžete jen tak posunout nahoru jeho kolegu-metodika s platovou třídou 13, musíte na toto lepší místo vypsat otevřené výběrové řízení!

Řekněme, že ten člověk odešel na konci roku. Inzerát připravíte nejdříve na začátku ledna s totálně přepracovanými personalisty (protože ti mezitím organizují ono přesoutěžování všech vedoucích). Pak plyne lhůta dvou týdnů, během které čekáte, zda se náhodou nepřihlásí zvenku někdo jiný, kdo by znal interní metodiku lépe než váš insider. Samozřejmě se nikdo nepřihlásí. Nebo se nedejbože přihlásí nějací chudáci z úřadu práce, kteří splňují požadavky dané zákonem.

Váš insider mezitím vykonává práci hlavního metodika – protože někdo to dělat musí – ale za nižší plat. A k tomu si chystá životopis a motivační dopis a všechny ty formuláře s podpisy a razítky a stresuje se před pohovorem. A vy jen trnete, aby někde náhodou neudělal chybu nebo se nenaštval a také neodešel.

Nejdříve na konci ledna dojde ke slavnostnímu otevírání obálek. Podepíšete s personalistkou štos papírů a začnou se rozesílat úřední dopisy. Podle c. k. zákona totiž všichni, kteří splnili zákonné podmínky, musí dostat šanci na pohovor, i když hledáte specialistu-matematika, a ten člověk napsal, že dosud dělal jen inseminátora v kravíně.

Pohovory v průběhu února dopadnou podle očekávání: váš insider je jediný, kdo tuší, co se má dělat. Rozloučíte se s těmi dobrými lidmi, kteří vážili cestu a obětovali peníze na lékařský posudek, poštovné, Czechpoint a podobné věci, a slíbíte jim, že dostanou dopisem rozhodnutí. To dostanou nejdříve na konci února. A vy můžete vypsat další formuláře, kde stojí, že výběrová komise doporučuje toho jediného očekávatelného kandidáta. To potom dodáte k rozhodnutí služebnímu orgánu.

Někdy v průběhu března se snad přepracovaný a nedospalý služební orgán dostane k vašemu zápisu. V optimálním případě proti návrhu nic nemá a potvrdí ho, takže od 1. dubna dostane váš insider oficiální papír s náplní práce, kterou už tři měsíce beztak dělá, a k tomu odpovídající plat a hrdý titul „vrchní rada“. Tím ale anabáze nekončí, protože jeho povýšením se vám uvolnilo místo s platovou třídou 13, na kterou už čeká mladý kolega s platovou třídou 12. A další tři měsíce máte co dělat! Někdy o prázdninách se možná dostanete k tomu, že připravujete už vážně myšlený inzerát, ve kterém skutečně hledáte člověka zvenku na startovací pozici s platovou třídou 12, a modlíte se, aby se ještě někdo přihlásil.

Takto by šlo ještě pokračovat… Další body by mohly popsat, jak obtížné je přilákat do služby mladé lidi nebo kvalitní odborníky z komerční sféry, když se jim jejich praxe nepočítá, a dokud nejsou přijati do služby, mají nejnižší plat podle tabulek. Také něco o úřednické zkoušce, kde z otázek zjistíte, že třeba pro terénního sociálního pracovníka je patrně klíčovou znalostí vědět, kdy vzniklo společenství Euroatom. Nechci ale čtenáře úplně vyčerpat.

No, a na závěr chybí nějaký happyend! Slušela by se třeba zpráva, že parlamentní výbory již projednávají novelu zákona, která změní aspoň ty nejméně povedené části. Bohužel, nebyla by to pravda. Patrně v rámci úsporných opatření bylo světlo na konci tunelu zhasnuto. Takže i tento článek skončí bez konce.

Nebyly nalezeny žádné komentáře.

GARANTI RUBRIKY

Hanka Velíšková

Personální ředitelka společnosti KPMG

Vendy Jersáková

HR praktik na cestě za moderním pracovním prostředím a kultivovanými mezilidskými vztahy

 
 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy