Stálé rubriky / HR – Human Relations
Stálé rubriky

K doručování zaměstnavatelem do vlastních rukou

29.11.2012  Jakub Morávek 0  komentářů

V návaznosti na několik případů z aplikační praxe, kterých jsem byl svědkem v nedávné době a jenž se vztahovaly primárně k otázce skončení pracovního poměru, se zdá být žádoucí připomenout režim doručování písemností zaměstnavatelem zaměstnanci do vlastních rukou, jak jej předvídá § 334 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.2 Konkrétně bych zde chtěl připomenout obecná pravidla pro doručování písemností zaměstnavatelem zaměstnanci do vlastních rukou a vedle toho pak pravidla pro doručování písemností zaměstnavatelem do vlastních rukou prostřednictvím provozovatele poštovních služeb spolu s několika souvisejícími aspekty.

Obecně k doručování do vlastních rukou

Aby projev vůle3 vyvolal právními předpisy předvídané následky, je nezbytné, aby byl seznatelným způsobem deklarován vůči tomu, komu je určen. Vůli lze projevit vůči druhé straně konáním či opomenutím, výslovně nebo i jinak, nevzbuzuje-li takový způsob pochybnosti o tom, co chtěl daný subjekt jako svou vůli projevit. Právní účinky projevu vůle pak nastávají ve chvíli, jakmile získá adresát možnost se s ním seznámit.

V řadě případů, v pracovněprávní legislativě zvlášť, právní předpisy předepisují jednak formu projevu vůle a jednak způsob, jakým musí být akt, jímž se projevuje, primárně jde-li o projev vůle činěný písemnou formou, předán do dispozice adresáta. Dodržení nebo nedodržení náležitosti formy projevu vůle má pak dopady na platnost úkonu, kdežto dodržení nebo nedodržení postupu, který je vyžadován pro předání aktu projevujícího vůli, je významné pro jeho účinnost.

Z hlediska pracovněprávních vztahů (§ 334 odst. 1 ZPr) je zvláštní způsob doručování určen zejména pro písemnosti zaměstnavatele, obsahující úkony ať již faktické či právní, určené zaměstnanci „týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, důležité písemnosti týkající se odměňování, jimiž jsou mzdový výměr (§ 113 odst. 4) nebo platový výměr (§ 136) a záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce (dále jen "písemnost")...“. Tyto musí být doručeny zaměstnanci do vlastních rukou.

Podle § 334 odst. 2 ZPr pak „písemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen anebo prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací; není-li to možné, může zaměstnavatel písemnost doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.“

Ustanovení § 334 odst. 2 ZPr je třeba vykládat tak, že přednost má doručování písemnosti zaměstnanci na pracovišti, v jeho bytě, prostřednictvím sítě elektronických komunikací či kdekoli bude zastižen, přičemž doručování prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb je toliko variantou, která nastupuje v případě, že žádný z dříve uvedených způsobů doručení dané písemnosti není možný – doručení prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb by v kontextu zákoníku práce mělo být až svého druhu ultima ratio.4

Doručování prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb

Ukazuje se však, že ani ve chvíli, kdy se zaměstnavatel dopracuje k závěru, že již opravdu nelze jinak a je třeba využít doručení prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, nemusí mít nutně vyhráno a jeho úsilí o předání písemnosti (kupříkladu výpovědi z pracovního poměru), která musí být pro nabytí účinnosti doručena zaměstnanci do vlastních rukou, nemusí vyústit v úspěšný konec.

Podle § 334 odst. 4 ZPr totiž platí, že: „Je-li písemnost doručována prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, vybere zaměstnavatel takovou poštovní službu, aby z uzavřené poštovní smlouvy vyplývala povinnost doručit poštovní zásilku obsahující písemnost za podmínek stanovených tímto zákonem“, přičemž na právě citované ustanovení pak navazuje § 336 ZPr, který dále rozvádí podmínky, které musí být splněny, aby bylo možné doručení do vlastních rukou prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb považovat za účinné. 

Ustanovení § 336 ZPr konkrétně mj. stanoví: „Doručení písemnosti zaměstnavatele doručované prostřednictvím provozovatele poštovních služeb musí být doloženo písemným záznamem o doručení.“ odst. 2; Nebyl-li zaměstnanec, kterému má být písemnost doručena prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, zastižen, uloží se písemnost v provozovně provozovatele poštovních služeb nebo u obecního úřadu. Zaměstnanec se vyzve písemným oznámením o neúspěšném doručení písemnosti, aby si uloženou písemnost do 10 pracovních dnů vyzvedl; zároveň se mu sdělí, kde, od kterého dne a v kterou dobu si může písemnost vyzvednout. V oznámení podle věty druhé musí být zaměstnanec rovněž poučen o následcích odmítnutí převzetí písemnosti nebo neposkytnutí součinnosti nezbytné k doručení písemnosti.“ odst. 3; Povinnost zaměstnavatele doručit písemnost je splněna, jakmile zaměstnanec písemnost převezme. Jestliže si zaměstnanec uloženou písemnost (odstavec 3) nevyzvedne do 10 pracovních dnů, považuje se za doručenou posledním dnem této lhůty; tato nedoručená písemnost se odesílajícímu zaměstnavateli vrátí. Jestliže zaměstnanec doručení písemnosti prostřednictvím provozovatele poštovních služeb znemožní tím, že poštovní zásilku obsahující písemnost odmítne převzít nebo neposkytne součinnost nezbytnou k doručení písemnosti, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy ke znemožnění doručení písemnosti došlo. Zaměstnanec musí být doručovatelem poučen o následcích odmítnutí převzetí písemnosti; o poučení musí být proveden písemný záznam.“ odst. 4.5

V čem je v návaznosti na právě citovaná ustanovení podstata problému? Jednoduše řečeno v tom, že výhradním držitelem poštovní licence je, a dle všeho ještě nějakou dobu bude, Česká pošta, s.p., která však službu, která by odpovídala ve všech směrech nárokům, které na účinnost doručení klade zákoník práce, neposkytuje.

A právě takové zjištění, zejména využije-li zaměstnavatel službu doručení do vlastních rukou, či pouze obyčejnou doručenku, může mít závažné následky v podobě vadnosti doručení a tudíž neúčinnosti daného úkonu - v takovou chvíli totiž není jednak 100% možné garantovat, že písemnost skutečně převzal adresát, příp., vrátí-li se zásilka po uložení na poště, schází zde poučení ve smyslu § 336 odst. 3 ZPr, stejně tak zde kupříkladu schází důkaz o tom, že převzetí písemnosti bylo odmítnuto po poučení o důsledcích odmítnutí. K tomu lze dodat, že „kdyby nesplnění některé z těchto podmínek mělo za následek, že při doručování (dodání poštovní zásilky) nebylo postupováno v souladu s požadavky zákoníku práce, je třeba dovodit, že dodaná písemnost nebyla zaměstnanci řádně doručena a že tedy nenastaly takové právní následky, které zákon s doručením písemnosti zaměstnanci spojuje.“ 6

Jediné (částečné) východisko z této situace je v návaznosti na Poštovní podmínky České pošty, s.p.  – základní poštovní služby (platné od 1. 11. 2012), čl. 17 (doručenka) ve spojení s čl. 19 (dodání do vlastních rukou jen adresáta), vyrobení vlastní obálky, která bude obsahovat příslušná poučení, jež budou pokrývat jak situaci, kdy dochází k uložení, tak situaci, kdy by měla být zásilka odmítnuta.

Nelze nicméně opomenout, že se pravděpodobně jen těžko podaří vytvořit takovou obálku, která by byla univerzálně použitelná pro všechny případy, kdy mají být písemnosti doručeny do vlastních rukou, zejména pokud její součástí musí být i informace o povaze písemnosti a důsledcích nepřevzetí, resp. nevyzvednutí – pravděpodobně bude tudíž třeba mít více vzorů. 

Navíc lze v jistém směru v této souvislosti poukázat i na konsekvence z hlediska ochrany osobních údajů.7 Přirozeně nikoli ve smyslu sdělení daných informací poskytovateli poštovních služeb a jeho zaměstnancům, zde jsou dostatečné záruky mlčenlivosti a je založen odpovídající právní titul, nýbrž z hlediska těch osob, do jejichž dispozice se může poučení s osobními údaji adresáta dostat po té, co bude zanecháno na místě. Je totiž třeba vidět, že povahu osobního údaje ve smyslu § 4 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb. má i informace o tom, že je s adresátem kupříkladu končen pracovní poměr atp.

Závěr

Doručování do vlastních rukou, jak o něm zde bylo hovořeno, není prvním případem, kdy se zákonodárce jaksi míjí s praktickými aspekty běžného života. Na druhou stranu lze v jistém směru chápat jeho snahu o to, aby písemnosti obsahující právní úkony, jejichž důsledky pro existenci základního pracovněprávního vztahu mohou být fatální, byly s co největší jistotou doručeny k rukám toho, koho se týkají.  

Současný stav má tedy vlastně dvě příčiny a obě mají, ať již ve větší či menší míře, svůj původ na straně státu a veřejné moci. V prvé řadě se jedná o již zmíněnou normotvorbu, která je z části odtržena od reality. To však není hlavní problém, když zohledníme fakt, že je žádoucí, aby normotvorba nejen reagovala na to, co je, nýbrž předvídala i to, co bude a určovala žádoucí směny dalšího vývoje. Hlavní příčina současného stavu je v tom, že monopolní držitel poštovní licence (státní podnik) nedokázal od nabytí účinnosti zákoníku práce, tj. od 1. ledna 2007, kdy byla určena stávající pravidla pro doručování, která se zejména z hlediska nároků na poučení zaměstnance podstatně odlišují od úpravy § 266a zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, reagovat a nabídnout službu, která by ve všech směrech odpovídala nárokům stanoveným zákoníkem práce pro doručování písemností zaměstnanci do vlastních rukou.  

..........................................................

1) Autor je zaměstnancem advokátní kanceláře Felix a spol. advokátní kancelář s.r.o. a interním doktorandem Katedry pracovního práva a práva sociálního zabezpečení Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Příspěvek zohledňuje stav právní úpravy ke dni 23. listopadu 2012.
2) Dále jen ZPr.
3) Z hlediska pracovního práva můžeme vedle právních úkonů hovořit i o tzv. faktických úkonech
4) K tomuto rovněž srov. Drápal. L in Bělina, M., Drápal, L. a kol. Zákoník práce. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2012, s. 1210 a násl. 
5) Zvýraznění bylo provedeno autorem. Ustanovení § 336 odst. 1 ZPr vedle toho stanoví „Písemnost, kterou doručuje zaměstnavatel prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, zasílá zaměstnavatel na poslední adresu zaměstnance, která je mu známa. Písemnost může být doručena také tomu, koho zaměstnanec k přijetí písemnosti určil na základě písemné plné moci s úředně ověřeným podpisem zaměstnance.“
6) Srov. op. cit. 4. s. 1220. 
7) Primárně z hlediska zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Jakub Morávek

Advokátní kancelář Felix & spol

 
 

Nebyly nalezeny žádné komentáře.

GARANTI RUBRIKY

Hanka Velíšková

Personální ředitelka společnosti KPMG

Vendy Jersáková

HR praktik na cestě za moderním pracovním prostředím a kultivovanými mezilidskými vztahy

 
 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy