Stálé rubriky

Jak ne/ulovit programátora

19.02.2016 Lenka Mydlová 0 komentářů

O schopné IT lidi se firmy perou jak o poslední housku na krámě. Za celý rok 2015 se na Jobs.cz objevilo 5 642 inzerátů na pozice programátorů. To je o 18 % více než loni. A bude hůř. Tak proč dělají personalisté a personální agentury všechno pro to, aby je zahnali? Vyzpovídali jsme 31letého Martina Vytrhlíka, programátora, který si teď hledá novou práci. Tedy, hledá práci – spíš na něj firmy pořádají hon. Co musíte udělat, abyste takového programátora ulovili?

„Po vystavení profilu na Jobs.cz jsem do 10 minut dostal první e-mail, do 15 minut mi volali. Za měsíc jsem měl takových telefonátů 25."
Martin, 31 let, programátor

„Nehledám práci na jednu noc, ale práci, se kterou bych se oženil."

hledám práci v softwarovém vývoji jako product manager, business owner nebo programátor
aktivně práci hledám měsíc
hledám na Jobs.cz, stránkách firem, které mě zajímají, LinkedIn, StartUp Jobs, GlassDoors

„Představte mi lidi. Dřív než mi zavoláte."

Kromě zmíněných portálů se dívám na weby firem. Hodně mě zajímají lidé, kteří ve firmě pracují. Řeším, jestli jsou mi sympatičtí, hledám rozhovory nebo videa, ve kterých vystupují. Spokojení lidé ve firmě, které navíc ještě znám, mi práci prodají snáz než sebelepší inzerát. Rád bych je viděl už u toho inzerátu. Čím větší firma, tím důležitější podle mě je, aby na kariérních stránkách představili svoje lidi – takové, jací doopravdy jsou.

„Do telefonu většinou všichni opakujete totéž, co jste napsali do inzerátu. Raději se dozvím víc o vaší firemní kultuře."

Typický telefonát aneb Jak ne

Personálka: „Dobrý den, mám pro vás zajímavou nabídku. Pro významného klienta, nadnárodní dynamickou společnost, hledáme programátora c++."

Já: „OK, a co budu dělat? O jakou firmu a práci se jedná?"

Personálka: „Konkrétně se jedná o analýzu, návrh, testování a vývoj softwarových produktů."

Proč je to špatně
„Neexistuje firma, ve které by programátor tohle nedělal. Takový popis sedí na práci, ve které budu dělat aplikaci pro základní školu, která bude zjišťovat, kdo si kdy koupil oběd, stejně jako pro vývoj softwaru navigační družice."

„Pokud inzerát vypadá strojeně až sterilně, nereaguji na něj."

Jaké inzeráty mě fakt nezaujmou?
· Dynamická nadnárodní společnost z oblasti softwarového vývoje hledá zkušeného programátora...

Takovým nabídkám se s kamarády smějeme. Pokud mi personální agentura ani nesdělí jméno klienta, slušně se z pohovoru omluvím.

„Faktem je, že jako programátoři si můžeme vybírat a nepůjdeme někam, kde máme pocit, že s námi jednají roboti."

Co mě ještě v inzerátech odrazuje?

Spoustu toho napoví už text inzerátu. Pokud firmy hodně dbají na certifikaci a podobné věci, vidím, že to možná až příliš hrotí s procesy. Nešel bych ani do firmy, která na mou pozici vyžaduje vysokoškolský titul. Vím totiž, že moje práce se dá dělat i bez něj. Uvědomuju si, že představuje nějakou přidanou hodnotu, ale programátor vysokou školu nebo certifikace nutně nepotřebuje. Důležité je, jakou práci už dělal. Vypovídající není ani počet let v oboru. Programátor s několika lety v oboru ještě neznamená, že je to dobrý programátor.

Nejhorší inzerát?

Inzeráty, které požadují 30letého muže s 20letou praxí, a přitom působí, že mě lákají do státní správy nebo orwellovské korporace.

„S formulářem na mě nechoďte."

Fakt mě štve, když to samé, co mám v životopise, musím vyplňovat ještě do nějakých kolonek. Na některé pozice jsem se kvůli tomu raději vykašlal.

Extrémní zkušenost, kterou jsem zažil? Stáhněte, vyplňte a vytiskněte formulář. Podepište jej, naskenujte a pak nám ho pošlete.

Při vývoji softwaru pořád řešíme, jak zákazníkovi usnadnit proces nebo cestu odněkud někam. Tak si říkám, proč mi personalisté brání se k nim do firmy přihlásit, když mě vlastně chtějí? Přece jim posílám životopis, kde všechno najdou. Jasně, že pokud chtějí více informací, než v něm uvádím, nevidím problém jim je dodat.

„Máte špatnou personálku? Sorry, vaši firmu dál nedoporučím."

Stalo se mi, že jsem jedné personálce poslal případovou studii a nedostal jsem ani zprávu, že jim přišla. Na základě této špatné zkušenosti už danou firmu nikomu nedoporučím. Ne personálku, která mě nabírala, ale firmu, pro kterou člověka na danou pozici vybírali. Je to stejné jako v restauraci. Pokud se ke mně číšník chová hnusně, už tam nepůjdu. I když mi jídlo chutnalo. S firmami to mám podobně.

Martin radí: 5 snadných kroků, kterými vylepšíte váš inzerát

Uveďte jasný název pozice, ať rovnou vím, o co se jedná.
Popište svou firmu, zajímá mě hlavně vaše kultura a lidi, kteří u vás pracují.
Napište, jakou práci budu OPRAVDU dělat – tedy konkrétní údaje, ne všeobjímající popisy.
Používejte lidský jazyk, vyvarujte se infinitivů a odrážek.
Zajímá mě platové rozmezí, počítám ale s tím, že konkrétní výši mzdy probereme na pohovoru.

Výběrové řízení zn. ideál podle Martina

Pokud se vám do tří týdnů neozveme...
Tohle mi nepřipadá v pohodě. Úplně by mi stačilo vědět, že jste si můj životopis přečetli nebo ho aspoň dostali. Abych věděl, že jsem to neposlal do kanálu. Stačí mi i automatická informace, že si to nějaký člověk převzal. Pak bych věděl, že když se neozvete, nemáte zájem. Byť mám raději, když se mnou někdo komunikuje osobním e-mailem. Chápu ale, že toho máte hodně.
Na pohovoru se potkám nejen s personalistou, ale i budoucím nadřízeným nebo kolegou, který práci reálně rozumí a je schopný říct, na čem a jak konkrétně pracují.
Vybrali jste mě do dalšího kola? Vezměte na pohovor mé budoucí kolegy. Ať rovnou víme, jestli si sedneme.
Neklaplo to? Zavolejte mi nebo napište, proč to nevyšlo. Stačí stručně.

Na jaké benefity slyším?

Benefity řeším až na pohovoru, hlavní je vědět, co budu dělat a pro jakou firmu.

Stravenky, telefon, počítač „Telefon a počítač beru spíš jako pracovní nástroje, ne jako benefit. A stravenky? Ty být nutně nemusí, pokud je v práci k dispozici třeba nějaké občerstvení."
Home office „To beru, občas doma potřebuju převzít balík nebo přečkat rýmičku."
Volno navíc „Super. To chci!"
Kafe, pitný režim, firemní akce „Drobnosti, kterými mi firma zpříjemní práci. Pochlubte se jimi, rád se o nich dozvím."

Foto Rachel Johnson