Téma
Téma

Rozhovor s Vladímírem Smutným – Když ze sebe nedáš světu to nejlepší, nemůžeš být opravdu šťastný.

03.12.2012  Radim Koštial 1  komentářů

Vladimír “Sid” Smutný. Komu se u tohoto jména vybaví téměř zapomenutá recese Miloš Frýba for President, devadesátá léta a Radio 1 anebo top manažer Microsoftu, nemýlí se ani v jednom. Vladimír má za sebou nejen pestrou a zajímavou minulost, ale i současnost. Je koučem a majitelem firmy Coachme, tvůrcem projektu Vědomý lídr a spolumajitelem firmy Art Of Change. Snaží se pomoci top manažerům najít smysl života a znovuobjevit potlačené stránky jejich duše. V jeho bytě jsme si nad kotlem zázvorového čaje povídali o jeho životě, práci, spiritualitě a pohledu na byznys a management.

Ptal se: Radim Koštial

Vláďo, než ses vydal na svoji současnou dráhu kouče, pracoval jsi v Microsoftu na pozici obchodního ředitele pro Česko a Slovensko. Jaké to tehdy bylo?

Měl jsem geniálního tátu, jednoho z prvních konstruktérů počítačů u nás a svoje dětství a mládí jsem strávil s pájkou a tranzistory. Když jsem později vymýšlel, co budu studovat, rozhodl jsem se logicky pro elektro fakultu. Prošel jsem pak několika počítačovými firmami, až jsem skončil v Microsoftu. Staral jsem se tehdy o distributory. Potom o výrobce počítačů, později o nadnárodní zákazníky, až jsem se stal šéfem celého oddělení. V té době jsme přijímali třeba Romana Cabálka, dnešního generálního ředitele, nebo Vojtu Jirků, což je bývalý šéfredaktor Eura. Náš malý OEM, tým asi čtyř lidí, dělal obrat zhruba třicet procent celé pobočky a našich 300 lidí dělalo třicet procent obratu Microsoftu celosvětově. Pak mi jednou zavolal Jirka Devát a nabídl mi pozici obchodního ředitele. Říkal jsem, že na to ještě nemám, on si to uvědomoval taky, ale prý, že takhle to chodí, že většinou dostaneme větší boty. Tak jsem do toho šel. 

Co potom způsobilo rozhodnutí ty „boty zout“ a vydat se jinou cestou?

Práce v Microsoftu mě bavila, ale viděl jsem svůj smysl v práci s lidmi. Ten dostal mnohem jasnější kontury, když jsem potkal kouče a psychology Radvana Bahbouha a Naďu Grosamovou. Tihle dva mě naučili koučovat a já si uvědomil, že přesně tohle je moje cesta, že mě baví dělat s lidmi a že sice vůbec nevím, jak to budu dělat, ale budu to dělat. V prosinci 2007 jsem odešel a šel koučovat. Moc zkušeností jsem neměl a myslím, že jsem byl opravdu drzý takhle vyrazit do světa. Naučil jsem se ale, že když máš odvahu a jdeš za tím, co ti říká srdce a má to smysl a ty ten krok uděláš, tak ty dveře se ti otevřou. Do měsíce jsem měl nabídku od britské firmy Imparta, která vyhrála tendr na několikaletou obchodní akademii pro Telefónicu. Bál jsem se, ale šel jsem do toho a oni mě vzali. A já od dubna začal koučovat v Telefónice. Od té doby mám s Impartou externí smlouvu a pracuji pro ně dodnes

Znám tě jako spirituálního člověka a kouče. To začalo s Radvanem Bahbouhem nebo ještě dřív?

Já se k duchovnu poprvé dostal asi ve dvaadvaceti. Měl jsem tehdy těžké životní období. Umřel mi táta, pak můj nejlepší kamarád, švagr skončil na vozíku a v nějaké rvačce mi rozbili hlavu tak, že jsem to málem nepřežil. Navíc jsem se v tomhle věku rozvedl. Ty události mě bolely, ale někam mě posunuly a já začal vnímat věci, které nebyly běžné, a začal je studovat. 

Máš toho dost za sebou, v rámci svého rozvoje a učení jsi také hodně cestoval. Byl jsi v Indii, na Havaji...

První koučovací trénink jsem dostal od Imparty. Ale tři roky předtím už jsem se koučovat učil, učil mě Radvan, Naďa, přečetl jsem spoustu knih. Také jsem interně koučoval v Microsoftu a trochu i mimo. Půl roku před odchodem jsem se dostal na seminář Huna, což je havajská filozofie přístupu k životu, a začal jsem to studovat. Na to navazoval asi tříletý seminář Soulwork, vycházel ze systemického koučinku, z neurolingvistického programování a hlavně domorodých tradic Havajců. Tenhle trénink jsme končili čtrnáctidenním studiem na Havaji, což mě silně oslovilo. A dá se říci, že z něj čerpám nejvíce. Naučil mě, jak uzdravovat lidi přes práci s jejich tělem a podvědomím. Pak jsem ještě studoval krátce život a vztahy na Oneness University v Indii. A celá historie končí založením vlastní firmy Coachme a poté Art of Change společně s Dianou Kotkovou a Janou Byczkowskou. Obě jsem kdysi jako koučky potkal v Telefónice. Jana si mezitím odskočila na chvíli do PWC jako HR ředitelka a pak se k nám na můj popud vrátila.

Jaký smysl vidíš v tom, co děláš?

Mým cílem je přinášet klientům svobodu, což pro mě znamená, když si klienti více uvědomují sami sebe, zbavují se svých strachů a jdou za tím, co jim říká srdce nebo vnitřní smysl. Pokud tím směrem jdou a skutečně se cítí lépe, jsem šťastný, že je tak trochu osvobozuji a pomáhám jim. To je pro mě to nejdůležitější, ten nejdůležitější výsledek mé práce.

To znamená, že výsledkem může být i situace, kdy se top manažer velké firmy na všechno vykašle a jde dělat třeba taxikáře ?

Může a nemusí. Svoboda je vnitřní věc, ne vnější. Pokud si manažer zpracuje své vnitřní uvědomění, tak vůbec nic měnit nemusí. Prostě si nastaví hranice jinak, třeba ve vztahu k šéfům nebo v rámci svého kolektivu a podobně. Odchod top manažera za zcela jiným životem samozřejmě není nutně výsledek. Ale někdy se to stává. Chci, aby se svoboda a vědomí do byznysu rozšířily, aby byli manažeři, kteří nepracují ze strachu, ale pracují z radosti. A také, aby se tak chovaly i firmy, aby i ony přinášely radost. Aby nešlo o to, kdo koho víc obere, ale o tom, že firma si váží svých zákazníků, zaměstnanců, dodavatelů. Zní to možná idealisticky, ale podle mě je to správná cesta. Je tady hodně lidí, kdo se snaží o totéž.


Mohli bychom tomu vědomí taky říkat hodnoty, co myslíš? Mimochodem dovedeš si představit, že bychom před deseti lety použili slovo láska v souvislosti s byznysem?


Tak pozor, tohle slovo ještě leckde vyslovit vůbec nemůžeš! (smích) Souhlasím. Líbí se mi definice rozdílu mezi lídrem a manažerem, podle které lídr má vizi a jde dopředu, ale hlavně žije svoje hodnoty. Je celistvý a vzorem v tom, že dodržuje to, co říká. Žije to, co hlásá. Pro mě jsou hodnoty zásadní, jsou to věci, ze kterých neslevím.

Pohybuješ se neustále ve světě korporací. Co korporace a hodnoty?

Vždy záleží na lidech. Jsou firmy, kde management hodnoty nežije. Mě baví jedna jihoafrická firma, která se každý půlrok ptá svých zákazníků, zda ta firma navenek žije svoje hodnoty. Když zákazníci odpovědí, že ne, tak jdou hned věci měnit. V dnešních firmách si zaměstnanci často stěžují, že napsané hodnoty se v reálu nežijí. Samozřejmě to musí začít odshora, ale chápu, že je to těžké. Systém korporací je založený na zisku, profitu, na tlaku a někdy to se někdy s hodnotami tluče. Takže klobouk dolů před korporacemi nebo velkými firmami, kde tyto dva aspekty dokáží sladit.

Myslíš si, že potřeba vyššího smyslu a vize je u manažerů k vidění čím dál více, nebo ne?

Já se pohybuju kolem lidí jako ty. Takže bych mohl jednoduše získat pocit, že to hnutí, nebo ta změna je velká. Ale není. Takto uvažujících lidí zatím není hodně. Hodně manažerů má jediný cíl – splatit hypotéku, být rentiérem a odstěhovat se třeba na venkov nebo na jachtu. Většině se tahle vize ale nenaplní, protože hledají řešení zvnějšku, ne zevnitř. A já si myslím, že musí začít zevnitř, protože jenom tam se získává osobní svoboda. Jiní tohoto cíle dosáhnou, ale po čase zjistí, že jim pořád něco chybí. Krásně to popisuje David Deida v Cestě správného muže, kdy vysvětluje, že abys byl opravdu šťastný, musíš chtít ze sebe dávat světu ty nejlepší dary. Já si uvědomil, jak nesmírně důležité je pro lídry chtít světu ze sebe nabídnout to nejlepší. Když to neuděláš, nemůžeš být šťastný, nenaplníš svůj smysl a poslání.

Kdy jsi začal spojovat rozum a cit, duši, tělo ?

V Microsoftu jsem si mohl vybírat ta nejlepší školení a kurzy. Mně tam ale vždy něco chybělo, na mě to bylo moc racionální. Chybělo mi propojení všech rozměrů, duševno, moudrost. Vše bylo příliš racionální, kromě Tonyho Buzana, který používal hodně pravou hemisféru. Byli jsme například na večeři a on povídá – po večeři sem přijde světový šachový velmistr a vy si s ním zahrajete. Všichni jsme se vyděsili a řekli, že s ním hrát nebudeme. A on, ať si uvědomíme, jak se na svět díváme. Taky bych mohl třeba za čtyřicet let sedět se svým vnukem a vyprávět mu, že jsem hrál šachy s druhým nejlepším hráčem na světě. Změnil se nám touto zkušeností pohled na svět. Třeba o přestávce nám rozdal tenisáky a naučil nás během těch přestávek žonglovat. A na tom učení se žonglování nám vysvětloval, jak se člověk učí. Jeden ze základů byl, že i když se ti po sté něco nepovede, vždy máš možnost začít znovu. A když vydržíš neúspěchy a začneš znovu, tak jenom tehdy jdeš nahoru. Ti nejlepší lidé přesně takhle fungují. 

Představíš, prosím, tvůj projekt Vědomý lídr ?

V projektu Vědomý lídr chceme, aby lídři byli celiství, integrovaní. Aby si začali uvědomovat svůj život, aby přestali žít ze strachu a začali používat svoji moudrost a sílu. A přinesli je do byznysu zpátky. A aby světu dávali své nejlepší dary. O to se společně se Zdeňkem Weberem snažíme.

Mně v managementu chybělo něco, co bych asi dneska nazval moudrostí. A napadá mě citát ze Siddhárthy, že moudrost se nedá sdílet, vše si musíš prožít. To, že jsem si prožil v životě své, i hodně nepříjemných momentů, mi dalo i něco navíc. A začalo mi docházet, že manažeři se učí v podstatě jenom tu racionální část. Ale ta druhá část, řekněme využití druhé pravé hemisféry, se moc v managementu nepoužívá, anebo to není propojené. Proto jdou lidé za lídrem, protože používá více srdce. Manažer používá hlavu. Ideální ale je, aby to bylo propojeno, integrováno. No a třetí část je síla, která je v břiše, a tu manažeři už nepoužívají vůbec. Vše v managementu vychází z racia. Manažeři neznají svoje pocity, nerozumějí jim, nevědí, co chtějí.

V 21. století se mění i byznys. Doby nelítostných konkurenčních bojů jsou pomalu pryč,  Myslíš si, že opravdu převládne spolupráce a uspěje ten, kdo se umí propojovat s druhými ?

Myslím si, že většina velkých firem nepřežije, nebo alespoň ne v současné podobě. Totiž u velkých firem neplatí jednoduchý Einsteinův zákon o zachování energie. Když bereš, musíš dávat. Bude se objevovat stále více menších firem, které budou nabízet nezávisle služby, outsourcing. Myslím, že postupně zmizí i nadvýroba, že se vrátí rovnováha v tom, co potřebujeme a co ne. Dnešní svět je postavený na zisku a to nemůže dlouhodobě fungovat. Ta změna bude zásadní. Podívej se na věci, které dneska nejsou lidem nabízené zdarma, a je na nich nepřiměřený zisk. Nacházejí se způsoby, jak to obejít a zadarmo. Existují servery na výměnnou dovolenou, ty nabídneš svůj byt a na oplátku jedeš na druhý konec světa, kde jsi zase v bytě někoho jiného. Totéž už dneska existuje i v komunikacích – jsou různé Vibery, Skype prostě služby, které ti umožňují volat do určité míry zadarmo. Existují i servery v zemědělství, které nabízejí třeba i jakýsi open source v zemědělských strojích, nebo jak vyrobit stroje za minimální náklady, třeba stroj na výrobu cihel. 

Vidím, že tě tyto trendy hodně zajímají a přemýšlíš o společenských souvislostech. Je ještě nějaká „vychytávka“, která tě hodně zaujala ?

Vezmi si třeba generátor na studenou fúzi (http://ecat.com, poznámka redakce). Ta cena bude velmi nízká a znamená to téměř zdarma přístup k energii, třeba pro tvůj dům. Je jenom otázka času, kdy se lobby a všechny ledy, které změně brání, prolomí. Pokud tu jednou bude volná energie, tak to změní byznys od základů! Začne se vytvářet pravá hodnota věcí, zmizí všechno to nadbytečné okolo.

Vidím, že ti hodně záleží na hodnotách a na tom, jak vypadá svět kolem. Co si nejvíc přeješ?

Jsem šťastný a nechci dělat nic jiného. Chci prostě dál pomáhat druhým nacházet jejich vlastní svobodu. To mi stačí.

Vladimíre, díky za rozhovor. Přeju ti hodně štěstí.

Minulá témata

 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy