Stálé rubriky / Vzdělávání a seberozvoj
Stálé rubriky

Ve dvou se to lépe táhne aneb Technika párové práce

Párová práce je technikou, která předepisuje vykonávat úkol, který by normálně prováděl jeden člověk, v páru, ve dvojici. Tuto techniku přinesl Kent Beck v 90. letech a doprovázela ji vlna kontroverze. Jedni ji milovali, druzí zatracovali. Pojďme se zamyslet nad tím, kdy z ní můžeme mít největší užitek.

„... Frodo konečně pochopil, že nést prsten je jen jeho úkol a že dál už musí putovat sám. Proto využil situace a nastalého zmatku přepadením v lese a nenápadně začal přeplouvat řeku na druhý břeh s konečným cílem cesty v Mordoru. V tom se ale z lesa vyřítil Sam a vrhnul se střemhlav do řeky rovnou k Frodovi, za žádnou cenu ho nechtěl nechat jít samotného. Málem ho to stálo život, protože neuměl plavat... Jen rychlý zásah Froda pomohl zachytit už omámeného Sama pod hladinou..."

Tato silná scéna z Pána prstenů mi vždy připomene sílu přátelství a jeho důležitost v těžkých chvílích. Kolikrát jen si Frodo a Sam na cestě navzájem pomohli, byli oporou. Jak těžké, a zda vůbec by bylo možné splnit tento úkol samotný, bez pomoci druhého? Všichni známe lidové rčení, že ve dvou se to lépe táhne. Smyslem přátelství a partnerství je sdílet nejen radosti, ale také si být oporou a pomocí v časech, kdy se mraky zatáhnou a prší a slunce ne a ne přijít.

Párová práce (respektive párové programování) je technikou praktikovanou při vývoji softwaru, která předepisuje vykonávat úkol, který by normálně prováděl jeden člověk, v páru, ve dvojici. Tuto techniku přinesl Kent Beck ve svém Extrémním programování (XP) v 90. letech a doprovázela ji vlna kontroverze. Jedni ji milovali, druzí zatracovali. První a typickou námitkou manažerů na tuto techniku je otázka: „Takže to teď stejnou práci budou dělat dva lidé, stejný výstup bude stát dvakrát víc a budeme mít poloviční produktivitu?“ Ano i ne. Stejný úkol opravdu vykonávají dva lidé místo jednoho, ale výstup, produktivita, rychlost a spokojenost páru nejsou jako předtím, jsou daleko lepší, vyšší. Navíc nemusí jít o celých 40 hodin párové práce týdně, tak jak to předepisuje XP, ale jen o speciální úkoly. Další námitkou, ale naopak z řad vývojářů, jsou protesty proti párové práci, jelikož tvrdí, že nepotřebují nikoho do páru, že jsou dostatečně zkušení a dobří, že dělají stejně kvalitní řešení.

Podívejme se však na jeden z desítek výzkumů párové práce a jeho závěry. Profesor Nosek z Temple University studoval v roce 1998 patnáct zkušených programátorů řešících složitý problém po dobu 45 minut. Daný problém se vztahoval k jejich organizaci a programátoři ho řešili ve známém prostředí, s jimi používanými nástroji. Zmíněných patnáct programátorů Nosek rozdělil na pět řešících problém samostatně (kontrolní skupina) a zbývajících deset rozdělil do dvojic (experimentální skupina). Tyto dvojice pak řešily stejný problém párově. Jak jednotlivci, tak páry měli stejné podmínky, prostředí a k dispozici jim známé nástroje. Studie shrnuje výsledky pomocí statistických oboustranných T-testů. K překvapení všech manažerů i zúčastněných všechny experimentální skupiny (dvojice) překonaly jednotlivce (kontrolní skupina). Dvojice také zmínily, že nebyly pod tlakem, ale řešení si více užívaly. Dvojice také více věřily svému řešení. Dvojice odevzdaly řešení úkolu v průměru o 40 procent rychleji s tím, že jejich algoritmus byl kvalitnější. Před experimentem byli programátoři skeptičtí ohledně řešení stejného problému ve dvojici, mysleli si, že to opravdu nemůže být zábavný proces. Výsledky studie však ukazují opak, a to jak v efektivnosti a kvalitě výsledků, tak v jejich pocitu a požitku při společném řešení, který významně ovlivňuje motivaci jednotlivce.

Sílu a výhody párové práce zažíváme často, aniž bychom o tom věděli. Bohužel je to však neplánovaně, a tudíž to způsobuje spíše rozpaky a podrážděnost. Typickým příkladem neplánované párové práce, který zná většina z nás, je následující rozhovor:

    • Kolega: „Mám tady někde chybu, protože mi nejde odeslat objednávka, kterou jsem vyplnil v systému. Hledám tu chybu už asi 30 minut a nemůžu ji najít. Ty jsi něco takového řešil minulý týden. Nevíš, čím to může být? Nemůžeš mi pomoct?“
    • Vy (vyrušen v práci jdete pomoci kolegovi).
    • Kolega: „Podívej, procházím zadané údaje a vypadá to, že jsem zadal všechno správně. Když ale krok po kroku kontroluji, nemůžu najít, kde… Aha, díky moc za pomoc, tady to je ono!!!“
    • Vy (mírně podrážděně): „No, nemáš za co…“ a jdete si sednout na své místo, aniž byste kolegovi cokoli řekl, a vzpomínáte, kde byl ukončen váš myšlenkový tok.

Jak tedy nejlépe aplikovat techniku párové práce, abychom maximálně využili její potenciál a zároveň násilně nenarušovali komfortní zónu pracovníků? Podle mé zkušenosti jsou nejlepší praktické výsledky, když nepoužíváme párovou práci po celý den, pět dní v týdnu, ale pouze v určitých plánovaných (ne tedy ad hoc) případech.

Příkladem jsou následující scénáře:

Párový návrh řešení nějakého problému (pokud neaplikujete týmový brainstorming).

Párové hledání příčiny problémů v systémech, produktech, službách a návrh jejich řešení.

Spolupráce zkušeného a nezkušeného pracovníka (zaučení a další sdílení znalostí) – nezkušený se učí tím, že okoukává práci zkušeného, a naopak v případě, že nezkušený provádí úkol, zkušený na něj dohlíží, vysvětluje a instruuje ho. V případě potřeby se vymění, aby bylo vysvětlení prakticky ukázáno. Sdílení znalosti formou reálné práce je totiž nejefektivnějším způsobem učení.

Párová práce jako mechanismus učení pro pracovníky na stejné úrovni – tento princip použijeme v případě, kdy jsou oba pracovníci na stejné úrovni znalostmi či schopnostmi. I přesto se mohou navzájem učit jeden od druhého. Každý má vždy jiný kontext než druhý a každý pracovník má trochu jinou znalost systému, produktu, služby. Proto se vždycky může jeden od druhého naučit. Navíc díky sociologii, psychologii a fyziologii víme, že spojením kapacit dvou mozků vzniká vyšší než dvojnásobná tvůrčí síla, čehož můžeme v tomto případě také využít.

Kontrola postupů a revize práce

Plánovaná párová práce ve výše zmíněných typech úkolů přináší nejlepší výkony v poměru investice/přínos. Správný poměr párové práce je pro každý tým a člověka jiný a je úkolem vedoucích týmů tento správný poměr najít. Kritickým faktorem úspěchu párové práce je pak kromě omezeného použití i pravidelná obměna pracovníků pracujících v páru, například změna páru každý den či týden. Další úrovní tohoto principu je tzv. crowdsourcing neboli využití moudrosti davu, o kterém si můžete přečíst v tomto článku  www.hrkavarna.cz/tema-mesice//crowdsourcing-zvysuje-inteligenci-podniku).

Hrdina filmu Into the Wild natočeného podle skutečné události opouští bohatství a zázemí zámožné rodiny, opouští své vzdělání i předurčenou cestu a vydává se hledat sám sebe a své štěstí do divočiny, kde nakonec umírá sám a poslední slova v jeho zápisníku jsou „happiness only real when shared“ - štěstí je skutečné pouze tehdy, pokud se o ně můžeme s někým podělit. Podělme se tedy o radost a své štěstí z dobře vykonané práce s někým v páru, s naším kolegou či kolegyní.

GARANTI RUBRIKY

Martin Hudeček

Systemický kouč, jednatel a manažer v ORBITu, konzultant, podnikatel a pedagog.

Jaroslav Procházka

Agile/Lean mentor, podporovatel inovací, stavitel týmů a vášnivý skialpinista

 
 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy