Stálé rubriky / Vzdělávání a seberozvoj
Stálé rubriky

Graphic recording: víc než jen hezké obrázky

02.11.2015  Lenka Mydlová 6  komentářů

Její velké, barevnými fixami pokreslené a popsané flipcharty budí na konferencích pozornost. Hodiny slov, inspirativní a provokativní myšlenky řečníků, atmosféra, která se zdá nepřenositelná, se této temperamentní tmavovlasé Slovence daří díky bedlivě zkoordinovanému naslouchání a rychlým skicám přetavit do srozumitelného a oko přitahujícího grafického záznamu. Bea Brosková se jako jedna z prvních v ČR věnuje graphic recordingu. O co jde?

Tvá díla působí jako krásné velké omalovánky a lidé si je vždycky nadšeně fotí. Jaký další přínos ale vizualizace má?

Z mnoha výzkumů vychází, že cokoli vidíme, si zapamatujeme snáze, než když o tom jen slyšíme. Úplně nejlepší je, pokud si na to můžeme i sáhnout. Jiná studie zase porovnávala, kolik si toho lidé zapamatují z klasické prezentace v PowerPointu v porovnání s prezentací, do které vložili rukou nakreslené obrázky. Lidé si jednoznačně zapamatovali více informace podpořené rukou nakreslenými obrázky – jednoduchými tvary, bez velkých detailů. Nejsme počítače, proto je nám blízké to, co sami zvládneme nakreslit.  

O čem tedy graphic recording je? S čím takovou formou vizualizace pomáháš klientům nejvíce?

Zatím nejčastěji mě zvou na vizuální záznam meetingu, interní konference, strategická setkání apod. Také školím interní trenéry a manažery, jak vizuální techniky lépe využívat – ať už se bavíme o práci s flipchartem, nebo jak to používat k záznamu porad apod. Velký prostor pro vizualizaci vidím v grafické facilitaci a komunikaci změn. Firmy často řeší, jak komunikovat změnu shora dolů, aby ji zaměstnanci přijali za svou. V zahraničí mají velmi dobré zkušenosti s tím, jak lidé reagují, když s nimi firma komunikuje za podpory vizuálů. Škála toho, kde vizualizaci použít, je nesmírně široká.  

Dejme tomu, že si ve firmách vezmou k srdci poznatek o tom, jak jednoduché obrázky pomáhají zapamatování a pochopení. Logicky pak budou chtít obrázky vložit třeba i do prodejních materiálů nebo na webové stránky. Co mají ale dělat, když musejí následovat striktní brand manuály?

S tímhle se setkávám pokaždé. Vidím to trochu rebelsky. Podle mě jsme až zbytečně moc zvyklí pracovat se zaběhnutými postupy. Netvrdím, že se firmy nemají držet svého brandu, který jim pomáhá ovlivnit, jak je lidé vnímají. Kdo ale říká, že kreslené obrázky nemohou být součástí zavedeného brand manuálu? Třeba u nás ve firmě používáme ve firemních materiálech jako doplněk jednoduché ikonky. Mnohé firmy už jednoduché vizuály používají – ikony, grafy, čísla znázorněná jednoduchou formou, díky které si je lidé snáze zapamatují. Určitě je nevnímají jako něco nového nebo násilně rušícího branding.  

Kde má graphic recording své kořeny?

Počátky graphic recordingu sahají do 70. let 20. století do Sillicon Valley. Proto se v USA toto odvětví rozvíjí zatím nejvíce. Stává se, že v jednom větším městě najdete třeba deset lidí, kteří se vizualizaci věnují. V Evropě je nejdál Německo, nebo obecně západní Evropa. V České republice bych nás spočítala na prstech jedné ruky, na Slovensku se tomu věnuje ještě méně lidí. Začíná se probouzet Singapur, Austrálie, Nový Zéland, Brazílie a Mexiko. 

S rozvojem digitálních technologií a dotykových obrazovek se může zdát kreslení na papír jako metoda, která pomalu zastarává. Jak se k tomu stavějí lidé, kteří se graphic recordingu věnují profesionálně?

I mezi lidmi, kteří se vizualizaci věnují profesionálně, převládá papír a tužka. Mně je tato metoda také nejbližší. Odhadem 30 až 40 procent lidí kombinuje papír s technologiemi a tak 10 procent pracuje čistě digitálně, tzn. že třeba tvoří i prezentují z tabletu apod. Záleží ale také na zadání klienta.  

Jací lidé se graphic recordingu věnují na profesionální úrovni?

V tomto odvětví samozřejmě najdete lidi, kteří se v minulosti věnovali třeba malbě nebo kaligrafii. Praktikují jej také trenéři, facilitátoři, manažeři, lidé z oblasti design thinking, učitelé, konzultanti… Dokonce jsem ve Státech potkala pána, který pracuje jako strážce parku a graphic recording chce využít ve své práci.  

Jaké dovednosti musí mít člověk, který se chce graphic recordingu věnovat na profi úrovni?

V první řadě ho to musí bavit, všechno ostatní je schopný se naučit. Tři klíčové dovednosti, které si potřebuje osvojit, jsou aktivní naslouchání (aby byl schopen vytáhnout podstatu), přemýšlení (zároveň s posloucháním, aby vnímal, co jak spolu souvisí a jak to zobrazit) a kreslení. Kreslením však nemám na mysli výtvarná díla, ale jednoduché ikony, které když člověk dostane do ruky, je schopen je velmi rychle nakreslit bez přemýšlení.  

Kolik klient za tvou práci zaplatí?

Obecně řečeno – den mé práce odpovídá ceně za jeden školicí nebo konzultační den. Sama sebe ale nevnímám čistě jako školitele, spíš jako odborníka a konzultanta. Nic netvořím bez toho, abych se předtím viděla s klientem a dohodla se s ním na metodě a výstupu. V některých případech volím materiál, který není úplně nejlevnější, nicméně slouží danému účelu – a to samozřejmě taky vstupuje do finální kalkulace.  

Když mi někdo nabídne služby graphic recordingu, jak poznám, že je dobrý?

Jak jsi řekla, zatím jsme u nás na začátku a neexistují standardy, které by pomohly poznat, zda někdo graphic recording skutečně ovládá. Je to podobné jako u čehokoli jiného, třeba u školení nebo koučování, kde vás zajímá, jaké s tím má praktické zkušenosti, z čeho vychází a jaké má v té oblasti vzdělání nebo zda má nějaký certifikát. Mimochodem, certifikace graphic recordingu zatím neexistuje, teprve se na mezinárodní úrovni začíná řešit. Znakem dobrého grafického záznamu je, že zachycuje podstatu. To znamená, že jsem schopná pochopit, o čem třeba setkání bylo, i když jsem se ho neúčastnila.  

Jak dlouho trvalo tobě, než ses naučila zachytit to podstatné?

Nějakou dobu určitě. Když se podívám na některé své výtvory ze svých začátků, tak si říkám, co jsem tam kreslila… Dnes už mi ale lidé sami od sebe říkají, že z mých záznamů pochopí gró i ti, kteří třeba na akce nebo meetingu vůbec nebyli.  

V počátcích lidstva jsme se dorozumívali obrázky, jeskynní malby to poměrně jasně dokazují. Později přišlo písmo – kdo je ovládal, zařadil se automaticky mezi vzdělané lidi s větším rozhledem a hybatele pokroku. Ty ale tvrdíš, že bychom se měli vrátit zpět k obrázkům, tedy k jednoduchosti. Neřítíme se k degradaci lidstva?

Tak to nevnímám. Nemyslím si, že by knížky nebo jakýkoli psaný text měly ustoupit obrázkům. I vizuály, které tvořím, obsahují text – často jsou na něm vyloženě postavené. Jen písmena neplynou v řádcích, jak jsme zvyklí. Dnes jsme zavalení informacemi. Vezměte si, kolik toho za den přečteme, někdo i ve dvou nebo více jazycích. Mozek dostává opravdu zabrat. Nikdo nás neučí, jak například na přednášce hlavně poslouchat, hledat podstatu a tu si pak poznamenat. Místo toho si bezhlavě píšeme poznámky, a přitom si nic nezapamatujeme. Neříkám, abychom zapomněli na psaný text. Vizuály nám ale pomáhají zapamatovat si to podstatné a lépe se ve změti informací zorientovat.

Foto by Jan Nechvíle

GARANTI RUBRIKY

Martin Hudeček

Systemický kouč, jednatel a manažer v ORBITu, konzultant, podnikatel a pedagog.

Jaroslav Procházka

Agile/Lean mentor, podporovatel inovací, stavitel týmů a vášnivý skialpinista

 
 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy