Stálé rubriky / Management a Leadership
Stálé rubriky

Janek Rosický: o designu, komunikaci a hodnotách

Janek Rosický je mladý grafický a webový designér, který nevnímá design jen ve smyslu „jak něco vypadá“, ale vidí v něm nástroj ke komunikaci hodnot dané firmy nebo značky. Design je pro něj jedním z kanálů k zákazníkovi. Technologie a umění podle něj člověku rozšiřují kontext. Emoce a hodnoty pak zase hrají velkou roli v komunikaci. V jeho pohledu může být mnoho inspirace pro vlastníky firem, manažery i personalisty, kteří mnohdy strojově a racionálně komunikují hodnoty a značku firmy ven i dovnitř a na jejich základě také navrhují produkty, firemní procesy a systémy pro pracovníky.



Janku, co pro tebe znamená design?
Předně bych měl říct, že já vnímám design ve třech kategoriích. První je design jako umění komunikace. To znamená, že si podrobně nastuduji značku firmy nebo produktu, její hodnoty a filozofii a tyto hodnoty se snažím vyjádřit designem a spojit produkt s uživateli, vytvořit pouto. Tím se snažím přiblížit značku lidem. Pouto, citová vazba jsou důležité proto, aby bylo spojení zákazníka se značkou nebo produktem osobnější. Lidé se dnes značkou vyjadřují a jsou rádi, když se s ní mohou ztotožnit. Tyto hodnoty a ztotožnění jsou zásadní pro loajálnost uživatele a pro odlišení od konkurence.

Mají tyto hodnoty také vliv na tebe? Vybíráš si na jejich základě, s kým budeš spolupracovat a s kým ne?
Ano, pro mě jako pro designéra je důležité si pro spolupráci vybrat ty firmy, respektive značky, které mají co říct, které jen nevydělávají peníze, ale chtějí přinést něco navíc, něco změnit, inovovat. Já chci designem komunikovat, a když není co, když je produkt jen pro peníze, pak je to přínosné pro firmu, ale už tolik ne pro zákazníka. Jelikož stavím design na hodnotách, tak logicky nemůžu spolupracovat s klientem, který má hodnoty jen na papíře, ale skutečně je nežije. Co bych pak mohl komunikovat? Sdělení by bylo neupřímné a uživatelé by to poznali a produkt stejně nekupovali.

Co přesně si pod touto komunikací mám představit?
V podstatě je to komunikace vize a hodnot dané společnosti na produktové, vizuální a emocionální úrovni. Hodně si volím například lifestylové značky oblečení nebo technologické projekty, které se snaží něco ve společnosti změnit k lepšímu. Mým cílem pak je, aby tyto hodnoty na člověka dýchaly z designu, aby nešlo jen o anonymní strojový produkt nebo webovou stránku. Design je pro lidi, proto musí být lidský, musí mít svůj náboj a nést informaci.

A jak konkrétně transformuješ hodnoty produktu nebo firmy do výsledného designu? Jak si mám tento proces představit?
Začnu klíčovými slovy, která mi definují danou firmu nebo produkt, a pracuji s asociacemi, které mi klíčová slova vyvolávají. Pokud má nějaká firma klíčová slova vzdělávání, svoboda a upřímnost, tak bude vzhled vzdušný, měl by nabádat k nahlédnutí, lákat. Svobodu by vyjadřoval minimalismus, co nejméně elementů, aby se uživatel neztratil. Dál si ve svých knihovnách vyhledám obrázky, které mi náladou vyjadřují tato klíčová slova, a použiji je k tomu, abych k práci nasál atmosféru. Podvědomě mě tento krok také naladí na použití určitých barev, vzorů a designových elementů.

Na úvod jsi zmínil, že vnímáš design ve třech kategoriích. První z nich byl design jako způsob komunikace. Jaké jsou ty další dvě kategorie?
Další dvě kategorie designu, tak jak ho vnímám já, jsou emoční a racionální design. Emoční design je o pocitu a zážitku, který má člověk při použití produktu. Než začnu s návrhem, vždy si nejdříve řeknu, jaký zážitek chci, aby člověk s tímto produktem měl. Jedním z těch, kdo to umí nejlépe, je například Apple. Když vidím jakoukoli jejich komunikaci od tištěné reklamy, webu až po samotný produkt, tak jsou tam emoce, je tam cítit jednoduchost a čisté zaměření na uživatele. Proto třeba neuvažuji o jejich konkurenci, kde mi tento přístup chybí, jelikož spíše kopírují ověřené věci, to, co funguje jinde. Pokud mám s produktem spojené emoce, je pro mě něco víc než jen nástroj.

Proč jsou pro uživatele důležité emoce v designu?
Design není jen o funkčnosti. Jakýkoli produkt se úplně jinak používá, když k němu máme vztah a vyzařuje z něj krása. Často si s produkty hrajeme i přesto, že je zrovna nepotřebujeme, baví nás je používat. Člověk je hravý, proto je potřeba, aby design zasáhl jeho smysly i emoce a dal mu správné podněty. Klíčový dopad je pak i na učení, člověk se daleko lépe učí, když má k dané věci citový vztah. 

Přesně, i věda říká, že tak vlastně funguje náš mozek. Ukládá si zážitky a fakta spolu s emocemi. A příjemné emoce pak umožňují efektivnější učení. 
Ano, přesně tak, emoce jsou důležitý nástroj. Pro mě osobně jsou zásadním prvkem ke zvýšení efektivity produktu a hlavně přeměně uživatele na milovníka značky. Bez emocí to nejde.

Což se ale může snadno zhoupnout do extrému, že máš milovníka značky na úkor produktu, na úkor jeho použitelnosti. Co s tím? Kde leží hranice?
Samozřejmě, pokud mluvíme o značce, která má nějaké hodnoty, tak je to značka dospělá. To znamená, že kvalita je nezbytnou součástí jejích produktů. Souvisí to i s upřímností designu. Nejde jen o to udělat krásnou marketingovou omáčku kolem a produkt odfláknout. Všechno je provázané a asi nikdo nebude mít rád produkt, který prostě není dobrý, to okecat nejde. Ideální stav je, pokud je samotný produkt tak dobrý, že není potřeba žádný marketing, protože lidé si o něm povědí sami. 

Stojí zmíněné kategorie designu na stejné úrovni, nebo jsou některé z nich základní a ty další na nich staví?
V podstatě je v těchto kategoriích promítnuta Maslowova pyramida potřeb. U produktu je nejníže postavená cena, potom kvalita, dále design a zcela nahoře stojí hodnoty a filozofie. Na cenu se člověk mnohdy dívá jako první, ale není v ní žádná loajalita, když někdo nabídne lepší cenu, zákazník okamžitě odchází. Kvalita je na tom podobně. Dnes jsou skoro všechny produkty podobně kvalitní, takže se v tom zas takový rozdíl nedělá. I úspěšný design lze dnes do jisté míry kopírovat, viz zmíněný Apple a konkurenční kopie smartphonů. Často ale takový moderní design nesedí ke kultuře dané firmy, nereprezentuje její hodnoty. Je to prostě jen kopie trendu, a tam je rozdíl zřetelně vidět. Nepůsobí věrohodně, a neplní proto své poslání.

Co si tedy mám představit pod racionálním designem, který je podle tebe tou nejnižší kategorií?
Je to sice nejběžnější forma designu, s níž se dnes setkáváme, ale jde o velmi důležitou kategorii. Typickým příkladem je současný webový flat design. Racionální design je v podstatě jen to, jak daná věc vypadá: rozložení, struktura, barvy, tvary, styly, ovládání, přehlednost, ale bez hlubšího záměru a myšlenky. Smyslem není vzbudit specifickou emoci, natož komunikovat hodnoty, ale udělat fungující a dobře použitelný produkt.

A proč racionální?
Protože tvůrce dodržuje určitá racionální pravidla, existují standardní postupy vycházející z psychologie, interaktivního designu či vizualizace. Ale aby to nevyznělo špatně, toto je základní stavební kámen designu a já ho samozřejmě v každé své práci používám také. Jen u něj nekončím, ale kombinuji ho s dalšími kategoriemi. 

Ty jsi design studoval, nebo ses k němu dostal jinak? 
Design jsem nestudoval, dokonce teprve nyní studuji uměleckou školu, a to hlavně kvůli technologiím, programování a třeba i hudbě, které jsou tam ve výuce zakomponované. S weby a tiskem jsem začínal jako samouk a v designu jsem byl hodně racionální. Až studium umělecké školy mi rozšířilo obzory, naučil jsem se různé umělecké postupy, zahraniční studenti a lektoři mi dali jinou perspektivu a hodně jsem se v projevu uvolnil. A to jsem nikdy nechtěl umění studovat. (smích)

Byl ve tvém posunu od racionálního designu k designu jako umění komunikace nějaký konkrétní okamžik, nebo to přicházelo postupně?
Přicházelo to postupně, ale dva významné okamžiky přece jen byly: zmíněná umělecká vysoká škola a současní přátelé-kolegové v našem technologickém projektu. Oni mě naučili hodně číst, myslet v širším kontextu, uvědomit si více osobní hodnoty a řídit se jimi. Dnes si na základě hodnot už běžně vybírám nejen zákazníky, ale jako spoluzakladatel firmy i spolupracovníky. Zjistil jsem, že když společné hodnoty nemáme, tak spolupráce moc nefunguje a stojí to čas a peníze na hledání dalšího člověka.

Pojďme se ještě vrátit ke tvé vysoké škole. Říkal jsi, jak ti teprve umělecká škola rozšířila obzory a posunula tě jinam. Jak konkrétně tedy může umění rozšířit člověku obzor?
Třeba tím, že začne vnímat podněty a krásu i tam, kde si jich dříve nevšímal. Příroda, měnící se obloha, detaily v městském prostředí, ale i různé podoby žen, to vše má svoji krásu a je úžasnou inspirací, kterou většina lidí přehlédne. Tuto krásu pak může člověk promítnout do své práce, ať už dělá cokoliv. Pro mě osobně to je vášeň, kterou pak přetvářím na pixely.

Hodně lidí si může při našem rozhovoru říct: no jo, designér, tomu se to mluví, ale vždyť já neumím ani malovat. Co bys takovému člověku řekl?
Že taky neumím malovat (smích), můj brácha, ten to umí skvěle, je o dva roky mladší a o čtyřicet let lepší malíř (smích). O tomto talentu ale design není, je to o zmíněných racionálních postupech, citu pro barvy, komunikaci a vnímání hodnot a emocí. A dnes také hodně o technologiích.

Mění technologie nějakým způsobem design a umění?
Rozhodně, to je jedna z nejdůležitějších věcí, která mění design obecně, to, jak je vnímaný, i to, jak je tvořený. Technologie určují trendy v současném designu. Například u webu či aut je design přímo svázaný s tím, co dokážeme nebo nedokážeme vyrobit. Počítačové umění je taky významným trendem dneška a mění tvorbu v grafice, kresbě či malbě a vytváří nové postupy a směry.

Díky Janku za rozhovor a ať tvůj design dál jasně komunikuje hodnoty směrem ke svým uživatelům.

Nebyly nalezeny žádné komentáře.

 
Přináší společnost LMC, s.r.o., vyrobeno ve spolupráci s Omega Design & Breezy